sobota 1. listopadu 2014

Styxx - 25. červen 9527 př. n. l.



Olymp

Hubený a malý Hermes s tmavými vlasy a očima letěl chodbou bohů, a zarazil se až před svým otcem Diem. Hermes si nebyl tak docela jistý tím, co se to tu děje, ale většina zde shromážděných bohů se jen tak povalovala, jako by se snad neblížil konec světa.
Ignorovali Herma, dokud nepromluvil. „Znáte to pořekadlo, které říká ‚Nezabíjejte posla?‘ Mějte ho na mysli a chovejte ho opravdu blízko svému srdci.“

pátek 31. října 2014

Styxx - 25. červen 9527 př. n. l.



Tartarus

Hádes, řecký bůh smrti a Podsvětí, stál uprostřed svého trůnního sálu, a nevěřícně zíral na jejich nejnovějšího příchozího, který ležel v jedné z nejtemnějších cel Tartaru.
A on tam tohohle „hosta“ neumístil...

Krvavá trojice - Kapitola 18



Pondělní doprava se v čase před úsvitem vlévala do parkovišť, kolem kterých Evalle projížděla. Zpomalila, aby si prohlédla oblast v blízkosti každého z nich.
Žádní trolové vybírající mýtné. Žádní démoni číhající ve stínech.
Dohlížela pro Quinna na tři garáže v centru Atlanty. Ten pravděpodobně vlastnil víc nemovitostí než některé malé země. Jestli chtěl brát její každonoční projížďku pro kontrolování jeho věcí jako brigádu, proč ne? Tím spíš, když jí snížil nájem výměnou za tenhle dozor.

čtvrtek 30. října 2014

Šepot lží - Kapitola 5 1/2



Carlos zachytil Gabrielle - ak to naozaj bolo jej meno - pod pazuchami, než klesla na podlahu.
Našiel Leeho.
Gabrielle vydávala tie dávivé zvuky.
Počínala si dobre, držala sa omnoho lepšie, ako by očakával od akéhokoľvek civilistu. Otočil ju tvárou k sebe a pritisol si ju k hrudi.
„Dýchaj ústami.“ Na krku ucítil pichnutie chladnej hlavne svojej vlastnej 9mm pištole.
„Pokračujte,“ povedal Turga.

středa 29. října 2014

Krvavá trojice - Kapitola 17



Točivý pocit náhle skončil a Evalle se zastavila ve vzpřímené pozici. Natáhla ruce, aby nabrala rovnováhu. Její dlaně narazily na povrch, co se prohnul, ale to plíce plné zápachu splašků jí přesně prozradily, kde je.
Sen ji teleportoval do mobilního WC.
Uprostřed léta v Atlantě. Nechutný.
Smysl pro humor toho bastarda byl stejně prohnilý, jako on sám.
Chvíli se potýkala s klikou a na vratkých nohách se vypotácela na temný chodník, lapající čerstvý vzduch. Ten chodník se jí díky závrati zatočil před očima.

Styxx - 25. června 9527 př. n. l.

Styxx se probudil s příšernou bolestí hlavy. Zvedal se mu žaludek, ale uklidnil se, jakmile se posadil. Ačkoliv místnost se s ním točila jako by byl uprostřed vichřice. Opřel se o zeď a odtáhl si z břicha obvaz, aby si mohl prohlédnout zranění, které mu způsobila Ryssa. I když to pořád štípalo a hodně to bolelo, bylo to mnohem lepší.
Když se umyl a oblékl, byl schopen vyjít ven. Díky bohům za drobné laskavosti.
Na nejistých nohou se rychle připravil k odchodu. Ne tedy, že by ho krvácení z nosu zastavilo. Zarazil se jen na tak dlouho, aby popadl sedlové brašny a kapesník, kterým si překryl nos.
„Antio,“ řekl s hořkým sarkasmem místnosti a paláci a nabídl jim tak poslední sbohem. Rozloučil by se i se svou rodinou, kdyby nějakou opouštěl. Ale tak, jak to bylo... čím dřív odsud bude, tím bude šťastnější.
Ale když vyrazil ke schodům, uviděl zpod Ryssiných dveří prosakovat cosi podivného. Chtěl to ignorovat, pak se ale zarazil.