sobota 24. srpna 2013

Láska bajtů - Kapitola 3 1/2





„Sam?“
Sam vzhlédla a uviděla Adrianovu hlavu vykukující z dveří jeho kanceláře. „Jo?“
„Do mé kanceláře. Hned.“
Polknula nad jeho klidným, tichým tónem. Znělo to divně, jako ten, který používal, když se vysmíval Scottovi, když udělal něco hloupého.
Horší bylo, že se jí celý den vyhýbal. Dokonce s nimi ani nešel na oběd.
Udělala něco špatně?
Nervózně vstala a udělala pět kroků, které oddělovaly její buňku od jeho kanceláře.
Jakmile byla uvnitř, zavřel za ní dveře.
Sam se rozbušilo srdce. To nebylo dobré. Adrian nikdy nezavíral dveře, pokud nenastal čas na hlavní řeč o výkonnosti.
S očima potemnělýma a s ponurými rysy se k ní otočil.
Sam čekala, až ji vyzve, aby si sednula, takže když vzal její obličej do dlaní a přitiskl ji zády ke zdi, byla ohromena.
Jeho dech byl přerývavý, když sklonil její hlavu a zachytil její rty.
A nebyl to ledajaký polibek. Byl spalující a náročný. Každý hormon v jejím těle skočil do pozoru. Zavřela oči a vychutnávala si jeho teplou vůni. Mistrovský dotek jeho jazyka tančícího s jejím, zatímco jí rukama bloudil sem a tam po ramenou, dokud nesklouzl k boku. Objala ho kolem ramen a tiše zasténala, jak se její touha po něm ztrojnásobila.
Roztáhl jí nohy stehnem a chytil ji za hýždě, vyzdvihl ji na jeho napjaté svaly. Sam zasténala nad pocitem jeho těla mezi jejíma nohama. Její nohy se sotva dotýkaly podlahy, když ji obklopoval jeho teplem.
Její hlava byla bez tíže, více a více po něm bolestně toužila.
Adrian věděl, že by to neměl dělat, ale nebyl schopen to déle vydržet. Po celý den nebyl schopen myslet na nic jiného, než na to, že je pouhých pět metrů od něj.
Byla tak inteligentní a zábavná.
Chtěl ji pohltit.
Adrian se odtáhl od polibku tak, aby mohl okusovat její rty a zabořit ruku do hustých, tmavých vlasů. Prolíbal si žhavou cestičku z jejích rtů až ke krku, kde se nadechoval.
Proplížil se rukou od jejího pasu až ke straně hrudi. Při zvuku jejího mumlajícího potěšení cítil, že jeho ovládání uklouzává.
Chtěl ji. Hořel pro ni způsobem, jaký nikdy předtím nezažil, který spálil všechno, až nedokázal myslet na nic, kromě ní.
„Chci tě, Sam,“ zašeptal.
Sam po něm vrhnula peskujícím pohledem. „Myslela jsem, že mám průšvih.“
Adrian zavrtěl hlavou, zatímco se ztrácel v jejích rozzářených očích. „Myslím, že j á jsem tím, kdo má průšvih. Obrovský průšvih.“
Sklonil hlavu, aby ji znovu políbil.
Jeho mobil zazvonil.
Se zavrčením ho zvedl. „Scotte, jsem v půlce zatraceně důležité schůze. Pošli mi e-mail.“
Někdo zaklepal na dveře.
„Moment,“ vyštěkl Adrian, pak jí přejel prsty po tváři, i když to, co doopravdy chtěl udělat, bylo položit ji na jeho stůl a zmírnit tu zlou, pulzující bolest v jeho rozkroku.
Nemluvě o té v jeho srdci.
Jeho dech byl přerývavý, když ji pustil. „Radši se vrať do práce.“
Přikývla a pak ho políbila na rty.
Znovu se ozvalo zaklepání.
Usmála se. „Povinnost volá.“

***

Sam strávila zbytek dne sněním o tom polibku. A když viděla, jak se lidé courají z a do Adrianovi kanceláře, chtělo se jí klít. Nemohli ho jednoduše nechat na pokoji?
„Hej,“ řekl Randir, který procházel kolem buňky. „Venku opravdu hodně sněží.“
Sam se zalekla. „Cože?“
„No jo, silnice jsou zamrzlé,“ Randir strčil hlavu do Adrianových dveří. „Jdu domů.“
Adrian vyšel z kanceláře. „Řekni všem, ať vyrazí.“
Vzhledem k tomu, že žila padesát minut cesty, Sam zavolala jejímu staršímu bratrovi.
„Neopovažuj se jít domů,“ řekl Teddy přísně. „Silnice jsou hrozné. Musel jsem nechat svůj Blazer na úpatí kopce a jít domů pěšky. Je nějaké místo v La Vergne, kde bys mohla zůstat přes noc?“
„Myslím, že ano. Děkuju.“ Zavěsila.
„Proč jsi ještě tady?“ Zeptal se Adrian.
„Můj bratr řekl, že jsou silnice zmrzlé. Vypadá to, že strávím noc na lůžku první pomoci.“
Adrian se zamračil. „To nemůžeš.“
Jako kdybych měla na vybranou, pomyslela si smutně. „Jasně, že můžu. Společnost mi budou dělat automaty a ochranka. Budu v pořádku.“
„Proč nejdeš domů se mnou?“ Zeptal se se stoickým klidem.
Sam zaváhala, když se jí rozbušilo srdce. Pokud by to udělala, měla velmi dobrou představu o tom, co by se stalo.
Jenže, jak moc by to bylo spatné, kdyby se s ním milovala celou noc?
Nerozhodně se kousnula do rtu. „Já nevím.“
Po zraněném výrazu v jeho tváři rychle dodala: „Vsadím se, že tady uvízneš se mnou. Jsem si jistá, že Corvette v tomhle počasí není o moc lepší, než moje Honda.“
„Nemám sebou Vettu. Přijel jsem s Broncem.“
Povytáhla obočí. „Nevěděla jsem, že máš další auto.“
„Jo. Miluju Vette, ale je náladová a nesnáší sníh.“ Vzal z věšáku její bundu a podržel ji pro ni. „No tak. Slibuji, že se budu chovat slušně.“
Žaludek se jí chvěl vzrušením a strachem, když si navlékala bundu. „Dobře.“
Adrian ji vedl ven z budovy, přes téměř prázdné parkoviště o staršímu modelu černého Bronca, pak pro ni otevřel dveře.
Poté, co nasedl a nastartoval, Sam seděla vedle Adriana se srdcem v krku. Byla tak nervózní, že se skutečně třásla. Byla to tak dlouhá doba od chvíle, co byla naposledy s mužem. Tak dlouho od chvíle, co šla naposledy ke chlapovi domů.
A nikdy nemilovala žádného muže tolik, jako Adriana.
Měla bych po něm vyjet? Nebo mám počkat, až něco udělá on?
Co když si o mně myslí, že jsem tlustá? Byl tak dobře stavěný a ona byla… dobře, masitá. Co kdyby ho to odpudilo?
Dobrá bože, její pochybnosti a obavy ji šíleně trápily.
Adrian se snažil vymyslet, co říct, když jel deset minut k jeho bytu.
Ale nedokázal to.
Jeho ruce se skutečně potily v rukavicích. Nevzal si dívku domů už od vysoké.
Měl bych po ní vyjet? Měl bych počkat, až něco udělá?
Je příliš brzy?
Nechtěl ji vyděsit. Opravdu ji měl rád. A poslední věc, kterou chtěl, bylo, aby utíkala ke dveřím.
Ale nemohl snést pomyšlení na to, že by ji neměl.
V době, kdy zastavil vedle jeho Corvette, byl jeho žaludek naprosto scvrklý.
„Máš spolubydlící?“ Zeptala se, zatímco ji doprovázel ke dveřím.
„S hodinami, které dělám? Nikdo by se mnou nevydržel.“ Odemkl dveře a pustil ji dovnitř.
Sam vstoupila do obývacího pokoje, pak ztuhla. Nikdy ve svém životě neviděla nic podobného.
„Panebože, to vypadá jako Circuit City showroom,“ řekla, když její pohled sklouzl přes TV s velkou obrazovkou, tři kožená lehátka, DVD přehrávač, videopřehrávač, dva počítače a stereo větší, než auto.
Jeho stěny byly naprosto bílé a zcela holé. Ale aspoň byl celý byt úžasně čistý a dobře udržovaný.
„Páni. Adriane, ty žiješ jako medvěd v elektronické jeskyni.“
Zasmál se a zamkl dveře, potom odložil jeho klíče, bezpečnostní odznak a peněženku do misky na snídaňový pult.
Sundal si kabát a pověsil ho do skříně nalevo od ní. Sam si sundala její bundu a podala mu ji.
„Měla bych se zeptat na ty tři lehátka?“
Pokrčil rameny. „Někdy přijdou kluci, aby sledovali hru.“
„Tak proč sis nesehnal gauč?“
Vypadal uražen samotnou myšlenkou. „Nebudu sedět zadkem přitisknutý k jinému chlapovi. Ježíši, Sam, já myslel, že jsi vyrůstala se třemi bratry.“
„No jo, jak bych mohla zapomenout?“ Řekla a protočila oči v sloup. „Muži a jejich území.“
Zasmál se, než jí dal krátkou prohlídku místa.
„Opravdu potřebuješ PlayStation 2, Dreamcast a Nintendo64?“ Zeptala se. Ale to, co ji opravdu pobavilo, byl malý televizor vedle toho velkého. Tázavě povytáhla obočí.
„Někdy hraju hry, zatímco sleduju velkou televizi,“ řekl, jako by na tom nebylo nic neobvyklého.
Sam se usmála, než se podívala na jednu z židlí. „Víš, Adriane, jsi tak trochu kluk.“
Zmateně se na ni zamračil.
„Není mnoho mužů, kteří nechají své prádlo dívat se na televizi, zatímco jsou v práci,“ řekla a pohlédla na nte kousek na židli nejblíže k oknu.
„Ježíši,“ zasténal, popadl to a vtrhl se do prádelny u kuchyně.
„Promiň,“ řekla a následovala ho. „Nechtěla jsem tě uvést do rozpaků. Myslím, že je to legrační. Kromě toho jsem musela prát mým pěti bratrům a vše, co k tomu můžu říct je…“
Otočil se a ona najednou udělala krok vpřed. Srazili se.
Adrianův dech opustil hruď, když ho políbila s veškerou vášní a láskou proudící skrze ni. A v tu chvíli věděla, k čemu mezi nimi dojde.
Tohle byl okamžik, o kterém celý rok snila.
Vyděšená a nadšená, už nemohla čekat.
Adrian prohloubil polibek, zatímco se jeho ruce volně potulovaly po jejích zádech, tiskly ji k němu blíž. Z krku se mu vydralo tiché zavrčení, odtáhl se od jejích rtů a zabořil jí ústa do krku.
Sam zasyčela potěšením, když ji jeho horký jazyk a zuby okusovaly a olizovaly. Mrazení se přehnalo přes celé její tělo, když se jí prsa chvěla v reakci na jeho zkušený, mužský dotek. Teplo v ní vrůstalo a změnilo se v bolavé pulzování mezi jejíma nohama.
Vůně kůže a Old Sice ji nemilosrdně trápila. Bože, jak moc toho muže chtěla.
Nikdo ji nikdy nepřiměl cítit se tak, jako on. Žádoucí. Krásná.
A ze všeho nejlépe, potřebná.
Dnes mu ukáže její lásku. Dnes nic nebude držet zpátky, a bude doufat, že by ji časem snad mohl milovat na oplátku.
Adrianův zrak se otupil, když vdechoval teplou, sladkou vůni její kůže. A chtěl víc. Chtěl všechno.
Tato potřeba převládla nad jeho myslí, když přejel rukou přes její prsa a jemně je stiskl. Zasténal při té měkkosti a pocitu tvrdých bradavek přes její Santovský svetr.
K jeho úžasu mu Sam odpověděla tak, že pohladila jeho vlastní bradavky, pak se natáhla dolů a sevřela ho v ruce před džíny. Adrian zavrčel, když ho hladila a škádlila, celé tělo se mu chvělo a hořelo pro ni.
Byla nebojácná v jejím laskání a štědrá s jejími rty.
Jeho tělo bylo v jednom ohni, když se Adrian vrátil k jejím ústům, zatímco mu rozepnula džíny a pak vklouzla rukou pod gumičku jeho trenýrek, aby ho vzala do ruky.
Ostře se nadechl mezi zuby, když ztvrdl tak, že byl na hranici bolesti.
„Ty jsi ale velký chlap,“ zašeptala proti jeho rtům, když jemně hladila jeho hřídel.
„Ty jsi jediná, která tohle způsobuje,“ zašeptal. Vjel rukama pod její svetr, přes její hladkou, měkkou kůži, dozadu k podprsence, kde uvolnil západku.
Zadrhl se mu dech, když se její prsa vylily ze saténové podprsenky do jeho rukou. Liboval si v pocitu těch napjatých bradavek v jeho dlaních, a nemohl se dočkat, až je ochutná. Chtěl přejet jazykem ty malé hroty, zatímco vdechoval její vůni.
Její měkké tělo mu padnulo přesně do rukou a on to miloval.
Když mu rozepnula košili a přejela mu rukou přes hruď na záda, přitisknula se k němu tak, že se mu z toho točila hlava.
A v tu chvíli zazvonil zatracený telefon.
„Musíš to zvedat?“ Zeptala se bez dechu.
„K čertu s tím.“
„Co když je to práce?“
„K čertu s tím.“
Zasmála se.
Slyšel, jak to vyzvedl jeho záznamník.
„Adriane?“
Trhl sebou, když uslyšel matčin nosový, jižanský tón.
„Adriane, tady máma. Jsi tam? Pokud ano, zvedni to, zlato. Musím s tebou mluvit.“
Jeho hormony okamžitě zmrznuly při zvuku matčina hlasu, odtáhl se. „Raději jí odpovím, nebo bude od teď volat každých deset minut a začne bombardovat můj pager.“
Zpustošená tím přerušením, si Sam olízla rty a snažila se vzpamatovat, zatímco ji Adrian pustil a zvedl bezdrátový telefon z kuchyňské linky. Zastrčil si košili zpátky a zapnul si kalhoty.
„Ahoj, mami,“ řekl chladně a odešel do kuchyně, potom do jeho pokoje a zavřel za ním dveře, zatímco si Sam rovnala vlastní oblečení.
„Adriane, kde jsi byl? Volala jsem ti celou hodinu.“
Sam šla k záznamníku, aby ho mohla vypnout tak, aby neslyšela jejich rozhovor, ale bylo na něm tolik neoznačených tlačítek, že nevěděla, které stisknout.
„Byl jsem v práci.“
„Přála bych si mít tvé pracovní číslo. Musím tě být schopna sehnat, když se něco stane.“
„Co potřebuješ teď, mami?“
„Potřebuju, aby si rozházel sůl po mé příjezdové cestě, abych tady zítra neuvízla.“
„Ježíši, mami, je to čtyřicet minut jízdy a cesty jsou zamrzlé.“
„Já vím, to je důvod, aby si přišel hned teď.“
Sam se zamračila nad naléháním jeho matky.
„Mami, nemůžu. Nemám čas.“
Jeho matka si dramaticky povzdechla. „Čím jsi zaměstnaný? Hraní si s tvým hloupým počítačem? Jediné, co chci, je malá laskavost a tohle dostanu. Víš, že porodit tě trvalo třicet šest hodin? Málem jsem při tom umřela.“
„Ano, mami, já vím.“
„Nemluv se mnou tímhle tónem, mladíku. Zaprodala jsem vám svůj život, děti, a to nejmenší, co teď můžeš udělat, je postarat se o mě v mém věku.“
„Je ti jen čtyřicet sedm.“
„Neopovažuj si semnou hrát na chytráka. Není to tak, jako bys měl něco důležitějšího na práci. Bože chraň, aby si skutečně začal randit, vzal si někoho a dal mi vnouče.“
„Mohla bys mě prosím nechat, mami? Nemám na to náladu.“
„Dobře,“ řekla sarkastickým tónem, při kterém ji Sam chtěla uškrtit. „Zůstaň si tam, a nech mě se o sebe postarat sama. Jsi stejně bezcenný, jako tvůj otec.“
„Mohla bys z toho tátu vynechat?“
„Jsi stejný jako on, víš. Sobecký a bezcenný. Je dobře, že nemáš přítelkyni. Stejně bys ji jen zbouchl a taky opustil.“
Samino srdce poskočilo. Chudák Adrian. Bylo dobře, že neměl druhý telefon, jinak by ho zvednula a předvedla jeho matce, co si myslí.
„To je to moje štěstí,“ pokračovala matka. „Uvíznu s nevděčným synem. Věděla jsem, že bys měl raději být holka. Ačkoliv, nevadí. Zavolám Heather a ona to zařídí.“
„Ježíši, mami, Heather umí sotva řídit v normálním počasí a bydlí ještě dál, než já.“
„Co se staráš? Jí na mně alespoň záleží.“
„Dobře,“ odsekl Adrian. „Už jdu, jo? Nenech ji zabít se jen proto, že potřebuješ posolit tvou příjezdovou cestu.“
„Ah, dobře.“
Sam zírala nad tou náhlou změnou v ženském hlasu. Teď, když bylo po jejím, skutečně zněla mile.
„Miluju tě, drahoušku.“
„Já tebe taky,“ podle jeho tónu Sam poznala, že skřípal zuby
Záznamník se vypnul. Sam zavrtěla hlavou. Za celý její život nikdy nic takového neslyšela. Adrian vyšel z ložnice a v čelisti mu škubalo. „Musím na chvilku odejít.“
„Adriane, to nemůžeš. Co když budeš mít nehodu a zabiješ se?“
„Věř mi, nejsem z toho nadšený.“
„Nejsi vtipný.“
Pokrčil rameny a navlékl si tlustou lyžařskou bundu. Sam mu ji zapnula, zatímco si upravoval límec. „Dávej na sebe pozor,“ řekla a pozvedla se na špičky, aby ho políbila.
Adrian okusoval její rty, zatímco se skrz jeho tělo šířilo teplo. Pouze Sam mu někdy něco takového řekla.
„Budu. Zamkni za mnou dveře.“
Jakmile byl pryč, Sam si povzdechla. Adrian jí připomínal tolerantního lva s povislou hřívou, na kterém vyseli mláďata a okusovali mu kůži. Jak to mohl vydržet?
Zavrtěla hlavou a šla si dát colu. Otevřela lednici a nevěřícně zírala. Byla holá až na téměř prázdný galon[1] kyselého mléka a šest plechovek piva.
Zamračila se a otevřela kuchyňskou linku, provedla inventuru. Jeden talíř, dvě misky, fólie od sušenek, jeden střední hrnec, tři sklenice, dva hrnečky na kávu, káva a dvě poloprázdné krabice cereálií. To bylo vše.
Neuvěřitelné. Neměla tušení, že takhle žil. Ale teď, když o tom přemýšlela, si uvědomila, že v bytě neměl ani vánoční stromek.
Telefon znovu zazvonil.
Sam ho ignorovala, dokud to nevyzvedl záznamník.
„Adriane?“ Řekla Heather. „Hele, potřebuju, abys mi zavolal, jakmile to uslyšíš, jo? Umhm, potřebuju tě, brácho. A prosím, nekřič na mě. Musela jsem dnes vypsat šek na školné, jinak by zrušili mé hodiny. A nemám peníze, které by to pokryly. A také dva týdny přetahuji nájemné, znovu. A opravdu do zítřka potřebuju dvanáct set dolarů. Přísahám, že už tě nikdy nebudu prosit o peníze. Vím, že jsem to říkala už minule, ale tentokrát to myslím vážně. Nicméně, zavolej mi ještě dnes večer. Mám tě ráda.“
Sam za něj cítila bolest. Když jí řekl, že dává pozor na jeho sestru a matku, netušila, co ty dvě předvádějí.
„Tak to stačí,“ zamumlala, když popadla bundu ze skříně. „Je na čase, aby někdo udělal taky něco pro tebe.“

***




[1] dutá míra, 4,54 litru

11 komentářů:

  1. Super:) Dekuji moc za preklad:) Uz se nemuzu dockat pokracovani:)

    OdpovědětVymazat
  2. Ďakujem, za preklad.Teším sa na ďalšiu kapču.

    OdpovědětVymazat
  3. Skvělé, doufám, že jim aspoň trochu nakope zadek:)) potvorám sobeckým
    díky za skvělou kapitolu

    OdpovědětVymazat
  4. ešte ešte ešte a tá jeho matka uškrtiť je málo...

    OdpovědětVymazat
  5. Díky za překlad.

    OdpovědětVymazat
  6. Vďaka, len škoda že im to opäť nevyšlo :-(( už sa neviem dočkať ďalšej kapitoly.

    OdpovědětVymazat
  7. Holt rodinu si clovek nevybere. :( Diky za preklad :)

    OdpovědětVymazat
  8. Úžasný, honem pokráčko :o)
    Díky za překlad!!!!!!

    OdpovědětVymazat
  9. Super, jen at se do nich pusti :-D Diky

    OdpovědětVymazat
  10. Chudáček malinkatej, ach jo, potvory. Už aby to holka vzala do svých schopných rukou.
    Nemůžu se dočkat pokračování. Díky za překlad :-)

    OdpovědětVymazat
  11. Děkuji za překlad.

    OdpovědětVymazat