pátek 20. září 2013

Styxx - 19. červen 9548 př. n. l.




Bohové z nás všech dělají krále, hlupáky a pěšáky…
Ve stejném pořadí, ale ne na stejně dlouho.

- Savitar




„Prohrál jsi, pitomče. Můj syn stále žije. Jednoho dne se budeme koupat ve tvojí krvi.“
Archon, král Atlantských bohů, oděný do zbroje řecké kavalérie, ve které skrýval svoji totožnost, ztuhl uprostřed temné chodby, když v hlavě uslyšel posměšný hlas své rozzuřené manželky. Sevřel se mu žaludek. „Co to říkáš?“
„No,“ použila Apollymi mentální projekci, protahujíc to slovo. „Lorde Nejvyšší Královské Božské Inteligence, ty, který všechno víš, já jsem stále uvězněná v Kalosis a to dítě, které držíš, je docela mrtvé. Co ti to napovídá?“
Že zabil špatného kojence.
K čertu! Byl si jistý tím, že tohle je to správné dítě...
Archon sebou škubl v hrůze nad tím, co udělal a naslouchal výkřikům Atlantské královny z míst, kde ji zanechal v její ložnici, když je všechny proklela za smrt jejího novorozeného syna. Byl to neodpustitelný čin, ale Apollymi mu nedala na vybranou. Odmítla předat jejího syna a skryla nemluvně tady ve světě smrtelníků, takže Apostolos žil navzdory Archonově příkazu k chlapcovu zabití.
Jestli její malý syn vyroste v muže, všichni zemřou. Celý Atlantský pantheon a jejich lidé. Ale Apollymi to bylo jedno. Dokud bude Apostolos žít, oni všichni můžou shořet.
Archon se srdcem zlomeným pro nevinný život, který omylem vzal, předal dětské tělíčko strážci po své pravici, aby mohlo být vráceno jeho truchlící matce.
„Kde je tvůj syn, Apollymi?“ dožadoval se v myšlenkách odpovědi.
Smála se jeho hněvu. „Tam, kde ho nikdy nenajdeš. Pokračuj, zabij každou těhotnou královnu a jejího spratka v lidském světě. Vyzývám tě!“
Archon vrhl letmý pohled na tři bohy, kteří byli s ním, a kteří byli stejně jako on přestrojení ve zbroji kavalérie. Atlantská královna věřila, že to jsou pomstychtiví Řekové vyslaní zavraždit její dítě. Protože byli bohy, které ona a její lidé uctívali, nemohli si dovolit, aby je kvůli ní nenáviděli. Ne, když uctívání Atlantského lidu živilo jejich moc.
A když propátrávali lidský svět, kde vládli jiní bohové, aby našli Apollymina syna, museli si počínat velice opatrně. Zvlášť v případě, že jejich posláním byly vraždy princů. Lidé by mohli přivolat jejich vlastní bohy, kteří by pro jejich následovníky žádali odplatu, což by znamenalo božský masakr mezi znesvářenými pantheony.
Tam už jsem byl. To už jsem prožil.
A nebylo to ani trochu příjemné.
Nebylo pochyb o tom, že to bylo to, po čem Apollymi prahla, ne-li víc, než po návratu jejího dítěte. První bohyně destrukce, jež byla zrozena z nejtemnějších sil vesmíru, žila jen pro takové konflikty. Byl to vzduch, který dýchala.
Archon, znechucený a rozzuřený kvůli své chybě, se přenesl z lidského světa do největší síně chrámu v Katateros, odkud Atlantší bohové vládli jejich lidu. Ti tři bohové, kteří byli s ním, ho do Atlantidy následovali.
Ve chvíli, kdy se všichni čtyři zhmotnili v jejich zdobném chrámu, se na ně ostatní Atlantští bohové s očekáváním zadívali.
„No?“ zeptal se Misos, jejich bůh války. „Dostali jste ho?“
Archon zavrtěl svou zlatovlasou hlavou a zadíval se na Basi. Krásná a svůdná, opilá bohyně přemíry byla tou, která vzala Apollymina syna a ukryla ho mimo jejich dosah. Naneštěstí ta alkoholička nevlastnila žádné vzpomínky na to, kam dítě dala, až na břicho už těhotné lidské ženy... možná. A možné ne.
Fakt velká pomoc, čubko. Díky ti.
To proto Apollymi vybrala alkoholičku a přinutila ji vykonat tento zavrženíhodný čin. Když šlo o poskytnutí jakýchkoliv užitečných informací, byla Basi k ničemu.
Archon se zbavil nenáviděné řecké zbroje, přešel do své skutečné podoby – kterou byl dokonalý blonďatý muž okolo pětadvacítky – a oděl se do jeho temně modré atlantské formesty. „Vzpomněla sis ještě na něco dalšího?“
Basiino krásné obočí se stáhlo obavami. „Ne, Archone. Jen si vzpomínám, že mi Polly řekla, abych ho ukryla do královny... Ano. Byla to královna. Myslím, že to bylo v Řecku, ale nejsem si tím jistá. Možná Sumer... Akkádie, nebo Egypt? Myslím, že ta královna měla tmavé vlasy... ale mohly být i blond nebo rusé... snad.“
Stálo ho spoustu sil, aby ji za její hloupost nezabil.
Jeho bratr Misos si ztěžka povzdechl. Se svou božskou válečnickou mocí, černými vlasy a plnovousem, se Misos Archonovi vůbec nepodobal. „Co budeme teď dělat?“
Archon procedil mezi zuby jedinou možnost, kterou měli. „Půjdeme ven a ulovíme toho bastarda. Ať to stojí cokoliv.“
Chara, baculatá zrzavá bohyně radosti a štěstí, se na něj zamračila. „Pokud se odvážíme prohledávat oblasti jiných pantheonů, musíme skrýt před jejich bohy svoji moc. Jak bez ní Apostolose najdeme?“
Nebude to snadné, ale... „Znám svou ženu. Bude se od ostatních smrtelníku odlišovat. Nemůžete Apostolose přejít, když ho zahlédnete, a navíc pochybuji, že by nám naše moc byla jakkoliv platná, jelikož ho pečlivě zaštítila. Mezitím ti z nás, kteří zůstanou v Katateros, zatímco ostatní budou hledat, ho budou volat a přivádět ho tak k šílenství. To by nám jej mělo pomoci najít. Bude smrtelný princ, který uslyší hlasy Atlantských bohů, i když nás neuctívá.“
Bet'anya Agriosa vstala z místa, na kterém seděla vedle své matky Symfory. Se splývavými černými vlasy a dokonalou karamelovou pletí, se od ostatních Atlantských bohů lišila. „Jen pro pořádek, chci vyjádřit svou nelibost nad tímhle vším. Možná jsem bohyní hněvu a utrpení, ale myslím si, že je odporné a špatné lovit nevinné dítě a zabít ho jen kvůli nahodilému proroctví tří malých holek.“
Archon se na ni zadíval. „Moje dcery jsou možná mladé, ale mají v sobě moc dvou pantheonů. Ty víš, lépe než kdo jiný, jak mocné díky tomu jsou.“ Zatímco jeho dcery se narodily z jeho spojení s řeckou bohyní Themis, Bet’anyina matka byla atlantskou bohyní a její otcem byl egyptský bůh Set – jedna z nejmocnějších bytostí, které kdy existovaly.
Někteří dokonce tvrdili, že je Set mocnější než Apollymi, což bylo něco, co by Archon nikdy nechtěl vyzkoušet.
Bet'anya vyklenula obočí. „Takže? Ty se mě nebojíš.“
Nebyla to pravda, ale Archon nebyl tak hloupý, aby jí to dovolil poznat. Bet’anya měla obrovskou temnou moc a on ji nehodlal pokoušet. Nikdo s mozkem by to neudělal. Když se jí naposledy nějaký bůh postavil, svět málem zanikl. „Nemáš stejnou moc jako Apollymi. A my nevíme, jakou moc má její syn.“
Misos souhlasně přikývl. „Jako syn Apollymi a Archona by klidně mohl být nejmocnějším bohem ze všech pantheonů.“ 
Archon na svého bratra kývnul. „Máme dvacet jedna let na to, abychom toho chlapce našli a zabili. Nesmíme selhat. Čím dříve bude zničen, tím lépe pro nás pro všechny.“
Bet'anya zaťala zuby, když si mezi sebe začali dělit svět. Apollymi byla vždy jedním z jejích spojenců. A Bet tady nebyla, když ostatní atlantští bohové spojili své síly, aby ji uvěznili v Misosově pekelném světě Kalosis. Ona osobně nemohla Apollymi kvůli jejímu vzteku obviňovat. Kdyby se spikli proti ní a zamkli ji, zatímco by usilovali o život jejího dítěte...
Také by jim ukázala, jak temná je její moc.
Ale ať se jí to líbí nebo ne, Bet’anya je součástí tohoto pantheonu a je ctí vázána k lovu toho dítě.
Bude to ale dělat beze spěchu.
Přistoupil k ní Misos, její pradědeček. „Na co myslíš, dítě?“
„Že je to smutný den, když dokáže takhle mocný pantheon ohrozit pouhé nemluvně.“
„I když souhlasím, musím ti připomenout, že celé pantheony padly pro mnohem méně.“ Políbil ji na čelo.
„Dobrá, Tattas.“ Použila atlantský výraz pro dědečka. „Vezmu si jih Řecka a Egypt, kde mohu použít svoji moc k jeho nalezení... pokud tam je.“
Podívala se na vůdce tohoto prokletého pátrání a promluvila na něj. „Mám jednu otázku, Archone... omylem jsi zabil atlantského občana a prince. Jak je možné, že tady doma, kde je tvá moc neomezená, jsi nedokázal poznat, že je to dítě smrtelné?“
„Královnin syn páchl božskou mocí. Nemluvě o tom, že její manžel zemřel ještě před jeho početím a pokud je nám známo, neměla žádného jiného milence. To zavánělo Basiiným vměšováním.“ Tiše zavrčel. „Zřejmě jsem se zmýlil. Měl jsem vědět, že by nám to Apollymi takhle neusnadnila.“
Bet’anya nad tím povytáhla obočí. Existoval jeden bůh mimo jejich panteon, který by to mohl být. „Byl to Apollonův syn?“
„Pravděpodobně.“
V duchu se přikrčila. I když se řeckých bohů nebála, nechtěla se s nimi dostat do krvavé války. Pokaždé, když vystoupila proti jejich neskutečné hlouposti, cítila se, jako by jí vycucli část její vlastní inteligence. „A ty si myslíš, že řecký bůh tvůj čin přejde jen tak?“
To Archona ani v nejmenším nezajímalo. „Proč by se o to měl starat? Má spoustu dalších bastardů, které ignoruje. Kromě toho by se nás neodvážil dráždit, jelikož je Atlantida jediným místem, kde mohou jeho Apollité žít a prosperovat. Žádný jiný pantheon by je mezi svými lidmi netoleroval.“
Soupeřící Apollité byli v Atlantidě zdrojem nepřetržitého zármutku, ale Archon to takhle neviděl. Pro něj to byla jen další skupina bytostí, která uctívala atlantské bohy a živila tak jejich moc.
Pro ni to byli tvorové, kteří se stejně dobře mohli obrátit proti nim, jako pokračovat v jejich uctívání. Z čehokoliv řeckého jí naskakovala husí kůže. Nenáviděla je nad všechny ostatní rasy.
Bet’anya koutkem oka zahlédla, jak se Epithymia, vysoká, krásná a zlatá bohyně touhy, plíží k bočním dveřím.
Bet’anya, kterou zajímalo, co ji tak znervóznilo, vyrazila za ní. „Epi?“
Mimo trůnní sál okamžitě ztuhla. „Ano, Bet? Co pro tebe můžu udělat?“
„Co jsi zatajila?“
Epithymia ztuhla. „Nezatajila jsem vůbec nic.“
Bet’anya, které se nechtělo tuhle hru hrát, ukázala směrem k sálu, který právě opustily. „Takže bych o tom možná měla říct Archonovi?“
„Neopovažuj se!“ Epithymia ji popadla za ruku a táhla ji do rohu, aby je nikdo nezaslechl. „Musela jsem udělat něco, co jsem nechtěla.“
„Zabít dítě?“
Epithymia se ušklíbla. „Kéž by. To by bylo snadné.“ Tohle řekla bohyně se světlou mocí? Jestli Epithymia dokáže tak rychle zabít, vysvětluje to, proč je Bet’anya tak silně nakloněna násilí.
„Apollymi mě zatáhla do svého plánu a já to musím udělat. Kdybych to neudělala... nemůžu ti říct, co na mě má, protože nesmím dovolit, aby se to kdokoliv dozvěděl. Ta děvka.“
Bet’anya se zamračila. „Co chce, abys udělala?“
„Porodila její dítě.“
Bet’anya po tom odhalení ostře vtáhla dech. „On se ještě nenarodil?“
Zavrtěla hlavou. „A jestli to řekneš živé duši, přísahám, že se spojím s Apollymi proti tobě.“ 
Bet’anyin zrak zastřel vztek, jak na ni zírala. „Nevyhrožuj mi. Bohyně nebo ne, pochutnám si na tvých vnitřnostech. Ale pokud jde o tohle, nemusíš mít strach. Netoužím zabít bezbranné dítě.“
Epithymia ji pustila. „Dobrá. Protože mám plán. Apollymi po mě chtěla, abych dohlédla na jeho narození a ujistila se, že se nic nepokazí. Mám v úmyslu pomoct při porodu.“
Bet'anyi se sevřel žaludek kvůli tomu, co jí bohyně řekla. „Máš v úmyslu dotknout se nemluvněte, které se narodí bez božské moci?“
Přikývla.
To bylo tak kruté...
„Lidé jej ve své touze vlastnit ho roztrhají na kusy. A budou ho kvůli tomu nenávidět.“ 
Epithymia na ni mrkla. „Jen plním Apollyminy příkazy. Do posledního písmene.“
„Proč neřekneš Archonovi –“
„Vyrvala by mi srdce z těla a pozřela ho, kdybych to udělala. Nemůžu se té děvce postavit. Nemůžu ani naznačit, kde to dítě je nebo říct cokoliv o jeho narození. Vymámila ze mě přísahu.“
A atlantští bohové nikdy nemohou porušit svoji přísahu. I kdyby se snažili ze všech svých sil, prostě to nejde.
„Bylo by laskavější ho hned po porodu zabít, než se ho dotknout a pak ho nechat bez ochrany.“ 
Epithymia zvedla ruce. „Apollymi mi to nedovolí. Takže to udělám po jejím. A jestli řekneš jediné slovo...“ 
„Přísahám. Nikdy neřeknu těm, kteří ho loví, kde je, nebo co jsi udělala.“ Sotva ta slova opustila její rty, uvědomila si, co to vlastně řekla. Bylo to jen takové uklouznutí, které proklelo ubohého Apostolose.
Epithymia na ni zírala.
„Nemyslela jsem...“ Nebylo třeba dalšího vysvětlení. „Dobrá. Pořád ho zabiju, jestli ho najdu.“
Epithymia se uvolnila. „Hodně štěstí, Agriosa.“ Vyrazila do jejího vlastního chrámu dole pod kopcem.
Bet'anya si povzdechla nad Epiiným rychlým odchodem, který poukázal na skutečnost, že je také bohyní lovu. Naprosto se jí příčilo pomyšlení na to, že by měla ublížit dítěti.
Jakémukoliv dítěti.
A navíc...
To co řekla, byla pravda. Smrt bude milosrdnější. V opačném případě by to dítě žilo život v naprostém utrpení. Nikdo by neměl být odsouzený k tak děsivému osudu.
„Mrzí mě to, Apostolosi.“
Stejně jako v bitvách, kde jsou vojákova zranění smrtelná, bez ohledu na jeho věk, pokud je naprosto jisté, že na ně zemře, je laskavější ukončit jeho utrpení jedinou smrtící ranou.
Vykoná tuto milosrdnou vraždu a bude se modlit, aby to jednoho dne Apollymi pochopila a odpustila jí. Bude to pro dobro jich všech.
Zvlášť pro dobro toho chlapce.
Její jedinou nadějí bylo, že to dítě najde jako první. Ostatní bohové k němu nebudou tak milosrdní.

29 komentářů:

  1. Perfektní! Díky moc za překlad!!!

    OdpovědětVymazat
  2. Ďakujem za preklad, nádhera!!!

    OdpovědětVymazat
  3. Veľká vďaka za preklad.

    OdpovědětVymazat
  4. Ďakujem za preklad.

    OdpovědětVymazat
  5. Obrovská vdaka za preklad :-) uz teraz sa tesim na dalsiu kapitolku

    OdpovědětVymazat
  6. Díky moc za překlad :-)

    OdpovědětVymazat
  7. Diky za preklad :D , uz se nemuzu dockat pokracovani :D

    OdpovědětVymazat
  8. už teraz sa neviem dočkať konca a to je ešte len začiatok, ďakujem

    OdpovědětVymazat
  9. Díky za překlad, už se nemůžu dočkat další kapitoly !

    OdpovědětVymazat
  10. asi si už začnem pomaly pripravovať kapesníky ... lebo ako to vidím, budem ich asi potrebovať veľa.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mne padajú slzy pri každej kapitolke, takže kapesníky určite odporúčam... :(

      Vymazat
    2. Hele, ja nezvladam delat korekci v kuse a musim si davat pauzu, aby me to emocionalne zase neodrovnalo - po precteni jsem byla jeste cely tyden nepouzitelna

      Vymazat
    3. Tak tomu úplne rozumiem.. :)

      Vymazat
  11. Děkuju děkuju děkuju jak za překlad tak za korekci :)

    OdpovědětVymazat
  12. Dekuji za preklad, uz se tesim na dalsi kapitolu :-D

    OdpovědětVymazat
  13. Dakujem za preklad uz sa neviem dockat dalsej kapitolky momo :)

    OdpovědětVymazat
  14. Dakujem za preklad, super. MiBo

    OdpovědětVymazat
  15. Taktéž se přidávám s díky za skvělý překlad :) K.

    OdpovědětVymazat
  16. Na tuhle knihu jsem se hrozně těšila, a teď to bude ještě horší:))) Díky moc za překlad!!!

    OdpovědětVymazat
  17. dakujem za preklad :)

    OdpovědětVymazat
  18. Tinka: vdaka baby :) teším sa na pokračko :)

    OdpovědětVymazat
  19. ďakujem za preklad, už sa teším na pokračovanie a som zvedavá na styxxa, že aké tajomnstvo ho zahaľuje :D

    OdpovědětVymazat
  20. Dík za překlad :-)

    OdpovědětVymazat
  21. Dakujem za uzasny preklad :)

    OdpovědětVymazat