úterý 12. listopadu 2013

Fantom v noci - Kapitola 16 1/2





„Musím se ukázat v kanceláři.“ Terri si prohrábla kartáčem vlasy jen tolikrát, aby měla pocit, že dala šanci svým loknám stát správně.
„Jsi konzultant.“ V zrcadle se za ní objevil Nathanův odraz. Hezké prsní svaly, přemítala.
„Terri?“
„Co?“ Pohledem mu střelila do obličeje. „Chybí nám policajt, máme chybějící obsah kontejneru, a možný -“ zarazila se před tím, než řekla „teroristický útok“.
Naklonil hlavu a tázavě zvedl obočí.
Sakra. Otočila se a opřela o umyvadlo. „Jsem zodpovědná za tohle vyšetřování.“
„Je tu toho víc, co jsi mi neřekla.“ Založil si ruce na prsou.
„Ano, ale nemůžu.“
V očích mu prolítlo něco, co mohlo být zklamání. „Nejdřív ti pomohou, pak dokončím to, kvůli čemu jsem sem přišel. Takže, jestli se mi rozhodneš věřit, můžu být přínosem.“
To zasáhlo její svědomí. Důvěřovala mu ohledně svého těla a chtěla s ním sdílet to, co věděl, tak proč se držela zpátky? Nathan byl její nejlepší informátor.
Jediný informátor.
„Myslím, že to nikomu neřekneš,“ zamumlala, rozhodujíc se.
Zavrtěl hlavou a ironicky se usmál.
Hodila kartáč na pult a otočila se. „Dovol mi, abych se oblékla, a promluvíme si.“
„Dobrý nápad, jinak by to byla krátká diskuse.“ Položil jí dlaně na boky těsně nad kalhotkami a posouval je nahoru, shrnujíc tílko přes zápěstí, až dokud palci nepřejel přes košíčky podprsenky, což jí způsobilo ztvrdnutí bradavek.
Popadla ho za paže. „Přestaň, přijdu pozdě.“ Nevyznělo to příliš přesvědčivě.
Políbil ji, dráždil ji palci a jazykem ve stejném rytmu, až hrozilo, že se jí podlomí kolena. Otřásla se a snažila se poslouchat tichý hlásek, který jí připomínal, že musí jít do kanceláře.
Nathan ukončil polibek a přestal si pohrávat s jejími ňadry, ale stále ji držel. To bylo dobré, protože ztratila přehled o ovládání svalů pod svou pánví.
Otevřela oči a zamrkala. „Nenávidím tě.“
Ďábelsky se na ni usmál. „Ne.“
„Ale ano. Chci pokračování, ale musím odejít. Takže teď se celý den budu cítit mizerně.“
„Jen jsem ti ukázal něco, na co se můžeš později těšit.“ Pustil ji a ona klesla zpět na nohy. „Myslel jsem, že se máš obléknout.“
Terri vydechla a obrátila oči v sloup. „Muži“. Oblékla si hnědé manšestrové kalhoty a rolák krémové barvy, aby si mohla vzít šněrovací boty, a byla dnes na vše připravena.
Když vešla do kuchyně, Nathan jí podal šálek kávy. Muž přesně pro ni.
„Řeknu ti, co dosud vím,“ začala.
„Můj bývalý partner Conroy, se v utajení snažil dostat přes partu dealerů drog na Marseauxeovu výplatní listinu. Zatímco se snažil prorazit k Marseauxovi, ti muži dostali echo o nabídce od neznámé ženy, která jim chtěla prodat nějaké informace. Nechtěli s tím mít nic společného, ale Conroy přesvědčil vůdce, že by se mohl podívat na tu ženu a získat informace bez zaplacení, i když měl v plánu jí zaplatit, jestli by opravdu měla něco důležité. Nakonec se s ní setkal podle komplikovaných instrukcí, které by obdivovali i v CIA. Tvrdila, že byla nedobrovolnou členkou silné organizace, která manipuluje s každým, počínaje Marseauxem a vládou konče.“
„Konspirace?“ Nathan zněl tak skepticky jako kdysi ona.
„Vím, co si myslíš - blbost. To byla taky moje první reakce. Dokonce i Conroy připustil, že jeho první dojem byl „duševní případ“. Říkala, že je jí dvacet tři let. Řekl, že bys o ní mohl říct, že na jedné straně byla nádherná blondýna - což znamenalo, drobná s bujnými prsy - ale vypadala vyčerpaně.“ Terri posměšně zamumlala. „Muži.“
„Co?“
„Jsem unavená, ze zařazování mezi „ne vysoká“ a „příliš plné postavy“, aby byla malá.“
„Jak velký chlap byl Conroy?“
Terri naklonila hlavu na stranu. „Měl 178 centimetrů a byl štíhlý. Proč?“
„Protože chtěl ženu, u které by se cítil velký. Líbí se mi žena, která je víc než jen… hrstka[1].“ Nathan se na ni hříšně usmál.
Zavrtěla hlavou. „Jo no, nikdy jsem nebyla útlá. Brzy jsem se vyplnila a ne o moc méně, než jsem teď. Můj první rok v DEA jsem si připadala, jako by se žádný muž na oddělení nemohl přenést přes moji velikost.“
Nathan jí přejel prstem po tváři. „Jsi inteligentní, sexy, nádherná, a vášnivá. Každému muži, který vidí jen tvoje prsa - jakkoliv jsou krásná - unikne celé balení a skutečná žena, která je uvnitř.“
Na málomluvného muže a drsňáka, dokázal Nathan okouzlit kalhotky každé ženy. Terri musela najít způsob, jak ho udržet poblíž, než dokážou očistit jeho jméno. Naklonila se, objala ho a políbila na hruď. Pak se odtáhla a doufala, že to, co má v srdci, jí nebylo vidět v očích.
Studoval ji se zvláštním výrazem, pak zamrkal a odstoupil. Zkřížil ruce na prsou a opřel se zády o zeď. „Co ještě řekla Conroyovi ta žena?“
Ano, viděl jí to ve tváři. Terri si povzdechla a pokračovala. „Conroy řekl, že ta žena říkala nesmysly. Neustále otáčela hlavou a sledovala okolí, jako by čekala ohrožení. Byl připravený dát jí pár babek a vypadnout, když mu řekla, že ví, co se stalo agentu DEA v Kalifornii, který byl už dva měsíce ztracený. Řekla mu agentovu přezdívku i skutečné jméno… a jak byl zabit.“
„Našlo se tělo?“
„Ne.“
„Tak proč jí Conroy věřil?“
„Protože měla fotografii mrtvého agenta s novinami, na kterých bylo uvedeno datum. Byl to den, kdy s ním naše kancelář ze Západního pobřeží ztratila kontakt. Fotografie byly důkazem dokončení smlouvy. Ukradla tu fotografii, protože si myslela, že by za ni mohla dostat dost peněz, aby se mohla dostat ze země, ale neřekla Conroyovi, kde bydlela. Byla vychovaná v bohaté švédské rodině. Od začátku jí říkali, že je zvláštní a byla připravovaná na velkou čest. V devatenácti byla poslána sem k fra.“
„K ‚Fra‘? Co to k čertu je?“ Zamračeně stáhl obočí.
„To je italský výraz pro bratra. Conroy jí nabídl kontakt s přítelem – mnou - tak jsem ji mohla dostat do bezpečí, protože on nechtěl zahodit své krytí, ale řekl jí, že nejdřív chce název té organizace. Rozrušila se a řekla, že to jméno nemůže ani vyslovit ze strachu, že by ohrozila svou rodinu, kdyby někdo zjistil, že to byla ona.“
„Měla nějaké významné informace?“
„Věděla o Marseauxovi, což potvrdilo nějaké věci, o kterých jsme již věděli, a taky věděla o drogové zásilce, která přišla tento týden.“
„Řekla, kdo byl kupující?“
„Ne, říkala nesmysly o skrytém nebezpečí v zásilce a útocích na nevinné. Kokain byl testován. Kvalitní zboží, nic nebylo přidáno.“ Terri poskládala všechno, na co si po útoku vzpomněla, ale něco jí muselo uniknout.
„Proč s tím teď přišla?“
„Řekla Conroyovi, že nenáviděla být nucená sloužit tomu starému fra, ale bála se utéct po tom, co slyšela, co se stalo s ostatními ženami, které to zkusily. Ženy v tomto otroctví byly všechny blondýny jako ona, s výjimkou černovlasé asistentky, díky které měla příležitostně pauzu v posteli starého muže. Po tom, co zaslechla nějaké muže mluvit s fra o tom, jak potřebujou lidi na otestování viru, zpanikařila. Byla vyděšená, že skončí jako pokusné morče, protože fra o ní řekl, že je k ničemu, protože zvracela a stále plakala. Byla těhotná a neřekla mu to. Jedné noci, zatímco byl v posteli se svou asistentkou, vplížila se do jeho kanceláře a našla fotky šeredné smrti mužů, které ti muži přinesli s sebou. Toto jí rozhoupalo k útěku.“
„Měla nějaké z těch fotek?“
To by bylo příliš snadné. Terri zavrtěla hlavou. „Ne, bála se vzít něco, co právě dostal, protože si mohl všimnout, že ty fotky chybí. Hledala, až našla fotku agenta DEA s jeho jménem a přezdívkou na zadní straně.“
„Jak to souvisí s Marseauxovou přepravou?“
„Nevím. Prošla jsem ten kontejner znovu a znovu. Nemůžu najít nic, co by chybělo, s výjimkou teakových tesařských nástrojů. Teď si přeju, abych byla vybalila celou krabici. Pokud je v pondělí plánovaný teroristický útok, máme jen pár dní.“
„Kontaktovala jsi někoho z národní obrany?“
„Nežertuj. Nemám dostatek důkazů. Vše jsem zjistila té noci, co jsem se setkala s Conroyem. Nakonec ji přesvědčil, aby se se mnou střetla. Dostala jsem textovou zprávu, že se mám setkat s Conroyem ohledně velkého průlomu v Marseauxově případu. To jsem taky řekla našemu bezpečnostnímu ten den, kdy jsem se šla sejít s Conroyem. Ale když jsem byla s Conroyem, řekl mi všechno, včetně toho, že tato organizace fratelli má své lidi, tajně pracující v každé vládní agentuře… dokonce i v DEA. To byl důvod, proč byl opatrný s tím, co mi řekl prostřednictvím textové zprávy. Před tím, než mě mohl přivést k té ženě, jsme byli přepadeni.“
„Tehdy jsi byla zraněná?“
„Ano.“
Nathanův divoký pohled ji zamrazil. „Kdo jiný věděl o schůzce?“
„Každý, kdo pracoval na případu Marseauxe. Měli jsme přes dvacet agentů a NOPD detektivů. V telefonu jsem měla sledovací čip. Jediné, co jsem musela udělat, bylo stlačit uložené trojciferné číslo, a pak poslat, což jsem mohla udělat, aniž bych pohlédla na telefon a tím zavolat posily. Neměla jsem šanci. Dřív, než jsem to mohla udělat, mě někdo praštil přes hlavu.“
„Máš ponětí, co se stalo s tou ženou?“
„Ne, ale pochybuji, že to dokázala.“ Terri se o ni mnoho nocí bála. Přála si, aby byla schopná jí pomoct. „Byla tady spousta pohřešovaných blondýnek. Za posledních osm měsíců jich pět souhlasilo s jejím popisem. V době, kdy jsem byla po léčení, jsem byla vyšetřovaná za smrt Conroye a podezřelá ze spolupráce s Marseauxem. Objevil se usvědčující důkaz. Nekontaktovala jsem žádnou agenturu kvůli této informaci, protože nevím, komu můžu věřit. Pokud bych mohla najít nezvratné důkazy, abych prokázala, že dojde k útoku, tak bych je poslala aspoň anonymně. Prozkoumala jsem všechno kolem tohoto data, a není tu žádná velká událost: prezident necestuje, datum nemá smysl jako jedenáctého září, nepřijedou žádní hodnostáři. Nemám žádné místo, na které bych mohla poukázat, nebo osobu kterou je potřeba chránit.“ Zhluboka se nadechla a vypustila vzduch z plic, jako by ji mohl zbavit frustrace, že se nedostala dál.
„Kdo mohl vydat tak velké úsilí, aby to na tebe našil?“
To bylo něco, co si Terri přála vědět. „Moje první myšlenka byla Josie, protože mě nenávidí, ale nesedí mi to. Od našeho prvního setkání mne dováděla k šílenství, ale musím dát čarodějnici kredit. Sdílela informace o razii a puntičkářsky hraje podle pravidel. Nikdy jsem nevěřila partneru Bradyho, Donnie Sinclairové. Jenže to je pravděpodobně osobní. Leze mi na nervy sprostými vtipy.“
„Co Brady?“
Měla odpovědět rychle a rozhodně, ale zastavila se u toho, jak vysvětlit její vztah s Bradym. „Ne, a pokud se přestaneš mračit, řeknu ti proč. My, uh, chvíli jsme randili. Nikdy nedošlo na intimnosti,“ rychle dodala. „On má stále zájem, ale já ne. Té noci mě sledoval, protože, jak mi později řekl, v jednu chvíli podezříval Conroye a měl o mě starost. Když jsem byla v nemocnici, jednou jsme se kvůli tomu pohádali, ale nemohla jsem vinit Bradyho. Kdyby se neukázal a nezastřelil chlapa, který na mě útočil s nožem, další bodnutí by skončilo v mé hrudi.“
„To neznamená, že je důvěryhodný,“ řekl Nathan extra důrazně.
Začala Bradyho bránit, ale uvědomila si, že Nathan s ní mluvil jako muž, který s ní právě spal a podezříval každého muže.
„Dělil se se mnou o informace, takže mu musím věřit.“
„Já ne. Přejděme si všechno, k čemu jsme se zatím dostali. Neměl jsem šanci říct ti, že jsem našel Jamieho zprávu.“
„Opravdu?“ Hledala jakékoliv známky emocí, ale Nathanův přísný výraz nic neříkal. Své emoce držel zastrčené hodně hluboko. Nemohla mu to vyčítat ve světle všeho, co přetrpěl.
„Jamie zjistil to samé datum v korespondenci Marseauxe s mužem jménem V. Jamie taky zkontroloval křížové odkazy každého dne a události, které mohl najít, ale nepřišel na nic. Myslel, že jde o biologickou válku, nebo chemický únik.“
„Nic nesedí. Jak by něco takového mohlo být přepravováno v nástrojích? Malá ruční pilka a hoblík, které jsem viděla, měly ozdobně vyřezávané teakové rukojeti. Byl tam úhelník z masivního dřeva. Neprohrabala jsem víc tu krabici, ale nic nevypadalo podezřele.“
„Nevím,“ zamumlal si pro sebe Nathan. „Vynechali jsme něco důležitého.“
Podívala se na hodinky. „Opravdu už musím jít. Když se dnes neukážu, přitáhnu pozornost, kterou ani jeden z nás nepotřebuje.“
„Tak jdi.“
Nathan byl zpátky u dvouslabičných vět.
Zeptala se: „Co dnes budeš dělat?“
„Hlídat ti záda.“
„Budu v pořádku.“
„Postarám se o to.“ Vzal její tvář do dlaní a políbil ji tak něžně, že měla chuť se rozpustit. Když skončil, řekl, „Já-“ pak se odmlčel.
„Co?“ Snažila se číst v jeho očích, ale on jen zavrtěl hlavou, jako by znovu zvážil svá slova.
Políbil ji na čelo. „Dej mi vědět, kdybys potřebovala mobilní telefon. Mám jeden od Stonera. Vem si mé číslo.“
„Nemůžu dělat nic, když se bojím o tebe, že jsi na ulici, kde se na tebe snaží pověsit celý svět.“
Nathan si povzdechl a vzal ji za ruku. „Věř mi. Tohle zvládnu.“
Nepochybovala o jeho schopnostech, ale bála se o to, co udělá, až najde vraha svého bratra.
Skutečně počká na spravedlnost?

***




[1] (je to slovní hříčka, dvojsmysl – „handful“ – znamená hrstka, nebo ždibec, ale taky nezbedná, živé stříbro. Nathan tím říká, že chce ženu, která není malá, ale taky ženu, která je víc, než jen nezbedná.)

9 komentářů:

  1. Vďaka za opäť skvelé pokračovanie.

    OdpovědětVymazat
  2. Díky moc za krásný překlad ! ! !

    OdpovědětVymazat
  3. ďakujme za preklad

    OdpovědětVymazat
  4. Děkuji za překlad! ;-) :-)
    D.

    OdpovědětVymazat
  5. ďakujme za preklad

    OdpovědětVymazat
  6. Děkuji za překlad.

    OdpovědětVymazat