úterý 19. listopadu 2013

Fantom v noci - Kapitola 17 1/2






Nathan nastartoval Javelin, jakmile Terri vyšla z okrsku. Zařadil se do provozu a pomalu jel za ní, až dokud nebyla jeden blok od budovy, pak se na křižovatce přesunul vedle ní. Jakmile nastoupí, potřeboval se jí zeptat na „JB“ agenta z DEA, kterého Jamie vzpomínal v dopise. Měl se zeptat minulou noc a zeptal by se, kdyby byl vedle ní schopný udržet nějakou krev ve svém mozku. Ale v okamžiku, kdy na ni položil ruce, jeho mysl se obrátila na kaši.
Obešla auto kolem přední kapoty, pak se otočila ke straně spolujezdce a nastoupila. Šla strnule, ale nemyslel si, že na vině je její noha.
„Jak ti je?“ zeptal se, a pak se zařadil do provozu.
„Fajn.“
„Stalo se něco v práci?“
„Ne tak docela.“
Nathan zkontroloval provoz za sebou a dal jí možnost promluvit, ale neřekla nic. „Co je špatně?“
„Nic.“
Mělo to něco dočinění s minulou nocí? Nikdy nebyl dobrý, když šlo o diskuse den-po, což byl důvod, proč měl zabránit minulé noci.
Jako by byla nějaká šance, že by od ní mohl minulou noc odejít.
Otočila se k němu s vystrašenýma očima. Sakra, co se stalo od chvíle, co ho dnes ráno opustila?
„Už jsi někoho zavraždil?“ zeptala se.
Tohle bylo choulostivé. „Jaká je tvá definice zavraždil?“
Zírala na něj. „Nehraj si teď se mnou na dvacet otázek. Ano, nebo ne.“
„Byl jsem v armádě, Terri. U Speciálních jednotek, byl jsem vyslán do těch bohem nejzapomenutelnějších míst, jaká si dokážeš představit, kde jsem dělal věci, o kterých nemohu mluvit. Nebyli jsme tam zrovna poslaní, učit naše nepřátele plést. Samozřejmě, že jsem zabíjel lidi.“
Objala se kolem břicha a odvrátila, jako by jí kladení takových otázek vadilo stejně, jako jemu. „Řeknu to jinak. Už jsi zabil někoho, když jsi to nedostal rozkazem?“
Mohl říci ne, ale nechtěl jí lhát. Dohodli se, že budou k sobě upřímní. „Ano, ale oni si zasloužili zemřít.“
„To neznamená, že zabíjení je okay.“
„To nemůžeš říct. Nebylas tam.“ Nathan sjel na odbočku na mezistátní dálnici 10 směrem na východ.
Když se otočila zpátky, v zelených očích jí tančil oheň. „Ano, mohu říci, že je to špatné. Nemůžeš rozhodovat, kdo přežije a kdo zemře, i když jsou to zločinci.“
Byl soudcem a porotou vícekrát, než si chtěl pamatovat, stejně jako tehdy, když zabil dva slizouny znásilňující tu holku v Jižní Americe. Nemluvil o těch časech a moc se snažil na ně nemyslet, ale nebude se omlouvat za to, v co věřil, že bylo správné. „Někteří zločinci nemohou být postaveni před soud.“
„Říkal jsi, že ti jde o to samé co mně. Spravedlnost. Tak chci vědět, co budeš dělat, až najdeš muže, který zabil tvého bratra? Protože nemám pochyb o tom, že ho najdeš.“
„Rozhodnu se, až se mu budu dívat do obličeje.“
„To není moc dobré.“
„Pro teď to bude muset být dost dobré!“ Podíval se na ni, že ho nutí, přes jeho žal a vztek přemýšlet o odpovědi na otázku, která ho trápila od chvíle, co se dostal z vězení.
Někdo musí být potrestán za zabití Jamieho.
Marseaux byl nedotknutelný, nebo tak to alespoň vypadalo, protože policie a soudy ještě nenašli způsob, jak ho chytit. Pokud by nebyl zastavený, kolik dalších mohlo zemřít? Kolik rodin bude ještě oloupeno?
Někdo musí držet monstra na uzdě.
„Nathane, musíš se přihlásit na policii.“
Co sakra? Zamračil se na ni. Vykouřila snad něco z toho, co DEA zkonfiskovalo?
Slzy jí zaplavily koutky očí. „Brady zjistil, že jsi byl propuštěný a podezřívá tě, že sis vyměnil místo s Jamiem. Když jsem odcházela z okrsku, byl na vás oba vydán zatykač.“ Popotáhla a dívala se na čelní sklo. „Pomůžu ti. Vrať se se mnou.“
„Ne.“
„Copak to nechápeš?“ vydechla, otočila se k němu a zatnula pěsti. „Uvádějí tě jako ozbrojeného a nebezpečného a mají tě dostat za každou cenu. Jsi podezřelý ze zabití tří mužů.“
Zmítala jím zuřivost a nevíra. „Sakra, kdo je mrtvý teď?“
„Bennie, FinMan a Hatchet.“
Ušklíbl se při pouhém pomyšlení, že ztrácí čas a dovednosti na tyhle bezcenné lidi. Pokud by se v něm zrodila vražedná nálada, bylo by to pro někoho, kdo by stál za zbytek jeho života.
„Nezabil jsem je.“
Zkontroloval provoz za nimi. Žádné ocasy[1]. Žádné modré světlo. Nathan se podíval na Terri, která se na něj dívala smutnýma očima, zpochybňujícíma jeho prohlášení. „Nezabil jsem ty muže, Terri. Sakra, víš, že jsem mohl zabít Hatcheta, té noci v ložnici-“ A taky chtěl, kvůli tomu, jak jí ublížil. „Ale neudělal jsem to. A vidělas mě, jak jsem ho pustil. I když jsem to neměl udělat.“
„Pak se přihlas na policii.“
„Ne. Vzhledem k tomu, čím jsem prošel, skutečně nevěřím soudnímu systému. Jdu najít vraha mého bratra a nepůjdu zpátky do cely. Byl jsem tam, přestál to, a už nikdy nebudu koukat ven přes mříže.“
„Vzít spravedlnost do vlastních rukou, je nezákonné. Nebudu pomáhat zločinu.“
Pak vypadnu. To bylo všechno, co mohl dělat, aby se na ni neobořil.
Žádná slova mu nemohla víc ublížit, než když slyšel, jak ho odsuzuje jako bezcenného zločince, o nic lepšího než Marseaux. „Přemýšlela bys jinak, kdyby to byla tvá rodina.“
„Ne, nepřemýšlela.“ Dlouhé těžké sekundy mu vracela pohled, pak přerušila kontakt. „Moje matka byla zabitá mstitelem, který si myslel, že střelil muže, který byl v posteli sám. Neuvědomil si, že spala pod přikrývkami, když střílel do postele s mužem, o kterém si myslel, že zabil jeho homosexuálního milence. Jistě, chtěla jsem někoho zranit, když jsem slyšela, jak moje matka zemřela. Chvíli jsem byla pěkně divoká, ale byla jsem teenager bez rodiny.“ Terri si pěstí podepřela hlavu s loktem podepřeným o otevírání dveří. „Ale jako dospělá, jsem směřovala všechnu tu bolest na práci v oblasti vymáhání práva a na ochranu nevinných lidí.“
„To je něco jiného-“ začal Nathan.
„Mstitel zabil tajného policistu, který se snažil najít někoho, kdo vraždil homosexuály. Moje matka se s ním vídala. Špatný čas, špatné místo, ale to nic nemění na tom, že jsou mrtví, protože někdo dopustil, aby ho bolest oslepila v dodržování zákonů.“
„Terri, já jsem trénovaný-“
Zvedla ruku, aby ho zastavila. „Nezajímá mě, jak jsi vyškolený, není to správné. Chápu tvou bolest, to mi věř, ale nemohu tolerovat nezákonnou odplatu. A nemůžu dál sdílet informace o svém vyšetřování s někým, kdo usiluje o odplatu kvůli svým vlastním zájmům. Pokud se nepřihlásíš na policii, vem mě zpátky. Mám práci.“
A on si myslel, že je jeho život v prdeli? Jeho obdiv k Terri stoupal mílovými skoky, ale nic ho neodradí na jeho cestě. Jeho bratr byl mrtvý, a někdo za to musí zaplatit.
Nathan zavrtěl hlavou. „Musíme ještě zjistit, co se stane v příštích několika dnech.“ Vjel na první výjezd z dálnice a zamířil zpátky k areálu.
„Pravděpodobně nic nezjistíme včas, protože jsi zasahoval do vyšetřování.“
„Jak jsi přišla na tohle?“ Jeho slovy prolétla zlost.
„Marseauxovy kontakty se stáhly do podzemí. Bojí se ducha Drakea. Nemůžeme z nikoho nic dostat.“
Nathan poklepal palcem po volantu. Jestli rychle nenajde Marseauxe, ztratí jakoukoli šanci volně se pohybovat v tomto městě. Nebude trvat dlouho, a každý policista ve městě bude hledat jeho tvář.
Tato SPZ je jistě taky hledaná a černá Javelin ročník dvaasedmdesát vyčnívala v dnešním provozu, zejména když jich bylo vyrobeno jen dvanáct.
A jeho byla asi jediná, stále pojízdná.
Ale taky nemohl nechat Terri padnout. Jeho plán útoku byl mnohem jednodušší, než se vloupat do domu jeho matky. „Nepůjdu zpátky do cely, dokud je ten, kdo zabil Jamieho, na svobodě. Nežádej ode mě nemožné.“
„Pak alespoň nech Marseauxovy lidi na pokoji, dokud nezjistíme, jestli se neplánuje teroristický útok. Můžeš to udělat?“
Chtěl říct, že ano, ale co když stane tváří v tvář Jamieho vraha? Nemohla od něj očekávat, že nechá toho parchanta jít. „Udělám, co budu moct.“
„‚Co budeš moct‘? Mluvíme tady jenom o záchraně životů,“ odsekla.
„Nikdo nezachránil Jamieho!“ zařval. „Sakra, byl to zákon, který ho tam dostal a odsoudil k smrti! Řekl jsem ti, že jsem bývalý trestanec a hledám Jamieho vraha. Nic z toho není novina. Co tě doopravdy žere?“
„Ach, tak se na to podívejme.“ Zvedla ruku, pak začala odpočítávat prsty, „Za prvé – jsi v podmínce a lovíš Marseauxe, abys ho možná zabil, a možná nezabil. Za druhé – je tady na tebe zatykač, se střelit-a-zabít objednávkou. Za třetí – teroristická skupina by mohla být zaměřená na americké město s biologickým útokem, který by mohl zabít nesčetné množství lidí. Slyšels v tom tu souvislost, Nathane? Jak se tím vším prolíná slovo „zabít“? Lidi budou umírat. Ty bys mohl být jedním z nich.“
Byla zraněná a on byl tím důvodem.
Nathan se natáhl, aby ji chytil za ruku. Pokusila se odtáhnout, ale nenechal ji.
Zakryla si oči volnou rukou. Slza jí stékala po tváři.
Jak může jedna kapka vody tolik ublížit jeho srdci?
Nathan zajel do nouzového pruhu a zapnul blinkry. Když Terri vzhlédla, palcem jí jemně otřel vlhký proužek podél tváře a naklonil se, aby ji políbil, „Měl jsem to udělat líp, než tě vtáhnout do svých problémů.“
„Nevtáhnuls mě, šla jsem dobrovolně. Nechci, abys byl zabit v přestřelce, nebo Marseauxem. Byla jsem tam, Nathane, viděla jsem Conroye umírat před svýma očima a nemohla jsem udělat nic. Nic. Dokonce se vším mým tréninkem a pistolí v ruce, jsem byla bezmocná, a je to hořký pocit bezcennosti, se kterým se musím zabývat každý den po zbytek svého života. Už nikdy to nechci znovu prožít a rozhodně ne, když se jedná o někoho, na kom mi záleží.“
Nathan sebou škubl nad bolestí v jejím hlase. Naklonil se a políbil ji na tvář. „Omlouvám se.“
Objala ho kolem krku a políbila ho… dárek, který si nezasloužil, ale zoufale potřeboval. Žil uvnitř duté jeskyně, zvané tělo tak dlouho, že ji považoval za domov. Ale ona vrátila život zpět do jeho vyčerpaného světa, nastartovala jeho srdce a teď pro ni ten orgán krvácel.
Když ukončil polibek, Nathan držel její obličej v dlaních a přál si, aby našel správná slova, která by všechno napravila. To není jeho silná stránka. „Udělám vše pro to, abych ti pomohl, ale nikomu jinému.“
Terri se kousla do spodního rtu, uvažujíc. Vyprostila se z jeho náruče a opřela se. Přetřela si oči, pak se zhluboka nadechla, jako by její další slova vyžadovala sílu.
„Není to jednoduché. Nemůžu balancovat mezi tebou a právem. Vím, že jsi dobrý a slušný muž. Dnes ráno jsem šla do práce a přemýšlela, že bych mohla najít způsob, jak ti dát šanci zůstat na svobodě a naživu. Ale ty tohle nechceš. Právě teď chceš pomstu více, než cokoliv – nebo kohokoliv – jiného.“
Msta bylo vše, pro co žil, ale když se podíval na Terri, chtěl toho mnohem víc, než hořet touhou po pomstě. Nezáleželo na tom. Byl lovený muž. Zůstávat s Terri ji jen vtahovalo do nebezpečí, které pro ni představovala jeho přítomnost. Nemohl by žít sám se sebou, kdyby ji zabili.
„Jsem jednoznačně na jedné straně plotu,“ řekla. „Otázkou je, na které straně jsi ty?“
Na té pravé.
Ale nebyl čas pro hezká slova a sliby. Vždycky šel tou těžší cestou a nevezme ji na ni s sebou. „Na mé vlastní straně.“
Oči jí potemněly zklamáním. „Co by Jamie chtěl, abys udělal?“
Nathan se opřel o opěrku, vypnul nouzové blinkry a vjel zpátky do provozu. Snažil se ignorovat její otázku, jeli mlčky. Bylo to asi tak jednoduché, jak ignorovat její vůni, kterou už nikdy nedostane ze svého auta, nebo mysli. Přinutit Jamieho vraha zaplatit, bylo to poslední, co mohl udělat pro svou rodinu.
Jak by mohl žít s vědomím, že Jamieho vrah si užívá života, zatímco jeho bratr se rozkládá v hrobě?
Do prdele se vším.
Ale možná to byl on, kdo byl v prdeli.
Nathan se nemohl vyhnout své povinnosti. „Jamie by nechtěl, abych se vrhl do nebezpečí–“
„Tak to nedělej.“
„- ale pochopil by, že to musím udělat. Nemůžu žít s vědomím, že jeho vrah chodí svobodně po světě. Já. Nemůžu. Jediný důvod, proč byl v nebezpečí, bylo, že mi chtěl pomoct. Dlužím mu spravedlnost. Kdyby nebylo mě, byl by naživu.“
„Nebýt tebe, byl by ve vězení.“
Nechtěl to slyšet. „Jo. Obětoval jsem dva roky svého života v pekle, aby mohl být střelený do hlavy a jeho tělo mohlo být pohozeno nahé, někde v docích. Odpusť mi, jestli jsem kvůli tomu trochu naštvaný.“
Nathan sledoval provoz před sebou, auta kolem a za nimi, jenom ne její obličej. Potřeboval zjistit, kdo v DEA je JB, ale ona by mohla cítit povinnost upozornit agenta, pokud by ho znala, takže žádat ji o další informace by ji jenom vtáhlo hlouběji do této šlamastyky. Mohl najít své odpovědi a neplánovat spolupráci s oblastí vymáhání práva. Nikdo jiný nikdy nebojoval jeho bitvy.
Nenechá Terri schytat rány kvůli tomu, že mu pomáhá.
Jamieho smrt byla Nathanova věc. Nechtěl ji přesunout taky na ni.
„Zastav tady,“ řekla mu blok od areálu. Nelíbilo se mu vyložit ji tak daleko, ale přiblížit se k budově s tímto vozem nebylo moudré.
Když auto zastavilo, Terri otevřela dveře, a pak se zarazila. „Nechci vidět tvé tělo na desce v márnici.“
„Já vím.“ Snažil se jejich rozhovor ukončit hezky, ale nebyl žádný správný způsob, jak to udělat, když se všechno v jeho světě pokazilo. „Dej mi vědět, když budeš připravená jet domů. Budu tě hlídat… a zůstanu blízko.“ Nemohl jít do toho domu a nemilovat se s ní, takže dnes v noci bude hlídat venku.
Přikývla, vystoupila a zavřela za sebou dveře.
Nathan ji pozoroval, dokud nezmizela v zavírajících se dveřích. Jeho hruď se stáhla pocitem konečnosti, když sledoval, jak se dveře zavřely.
Během Nathanova pobytu v armádě, Jamie všem říkával, že jeho velký bratr zachraňuje svět.
Co by od něj Jamie chtěl, aby udělal?
Zachránil svět.
Nathan se ze zvyku podíval kolem, zkontroloval kolemjdoucí, auta pohybující se kolem něj a pak pohlédl do zpětného zrcátka.
Policejní auto NOPD zpomalilo, zasunulo se za něj… a zaparkovalo.
Nathan pohnul rukou na řadicí páce.

***



[1] Žádné ocasy – jako že je nikdo nesleduje.

8 komentářů:

  1. Díky moc za překlad ! ! !

    OdpovědětVymazat
  2. Děkuji mockrát za překlad.

    OdpovědětVymazat
  3. Děkuji za překlad.

    OdpovědětVymazat
  4. Je to napinave...uz se tesim, jak se vse vyresi:)
    Dekuji moc za pekny peklad:)

    OdpovědětVymazat
  5. Díky za překladd

    OdpovědětVymazat