středa 27. listopadu 2013

Fantom v noci - Kapitola 17 2/2




***
Terri vešla do víc než obvyklého zoo ve druhém patře budovy dočasného okrsku. Ostrá slova a chmurné tváře naplnily místnost hmatatelným napětím. Skupina důstojníků a pár civilistů mumlala, shrbená ramena se krčila.
„Nedostanete ten zatracený kontejner,“ křičel Philborn na Donnieho Sinclaira, který stál se třemi dalšími agenty z DEA, vypadajícími nepřátelsky.
„Lidé umírají a vy si chcete hrát, kdo má větší péro? Já vám ukážu, jen co dojde soudní příkaz. Váš zadek dostane padáka, pokud nám neotevřete bránu.“ Donnie se otočil a vyrazil ven. Ostatní agenti ho následovali, snažíc se udržet velkolepé federální ovzduší.
Terri spěchala ke stolu, ráda, že nebyla součástí této války. Minula stoly několika důstojníků, kteří vypadali, že se pohybují až moc rychle a účelně, vzrušeně mluví a rychle píší.
Nebo se jen prostě cítí pomalá po své vyčerpávající jízdě?
Detektiv NOPD seděl shrbený nad stolem. Opřený o lokty, jednou rukou držel telefon, druhou si podepíral hlavu. „…jen proto, že odpovídá popisu ostatních blondýnek, to neznamená, že vaše přítelkyně zmizela. Chápu, ale stále vás musím poslat na oddělení pohřešovaných osob. Tam začnou a nevydají bulletin, dokud nebude nezvěstná osmačtyřicet hodin. Vím, že si děláte starosti, ale zavolejte více lidem a uvidíme, jestli ji někdo neviděl na Canal Street nebo neslyšel…“
Terri se dostala ke svému stolu a zkontrolovala zprávy. Taggart jí neodpověděl na telefon, ale nebyla překvapená.
Nebyl doma, nebo jen ignoroval zvonění telefonu?
Ze zvyku se otočila k místu, kde se na ni obvykle Sammy usmíval od svého stolu. Sevřelo se jí srdce nad prázdnou židlí. Musel mít Taggartovu domácí adresu.
Kde je Sammy?
Kdyby ho unesli, měli už o něm něco slyšet. Její žaludek se zkroutil nad realitou, že se o něm za prvních čtyřiadvacet hodin nic nedoslechli, pravděpodobně byl mrtvý. Bezcitný agent uvnitř ní věděl, jaká je šance na přežití, ale žena, která měla starost o mladého muže s velkými plány, těžko přijímala chladnou statistiku.
Kdo byla ta mladá žena, kterou si Sammy měl v plánu vzít? Proč se Terri nezeptala, jak se jmenuje?
A zatraceně, proč tu Sammy pro ni nebyl, aby se zeptala?
Terri udeřila pěstí do stolu. Pokud Marseaux zabil Sammyho, ona se chystá…
Co? Chápala nutkání jít osobně, po zmrdu jako Marseaux, ale nemohla překročit pomyslnou čáru na území msty. Jejím úkolem bylo přivést zločince před soud, nehrát si na soudce, porotu a popravčího.
„Budeme muset vrátit kontejner DEA.“ Philborn k ní tiše přistoupil. Obvyklý hluk v místnosti se zvýšil o další stupeň od chvíle, kdy vstoupila do dveří.
„Slyšela jsem, jak to Donnie křičel. Byl dnes ráno s Bradym, takže co ho popíchlo teď?“ Rozhlédla se kolem sebe. „Nebo jste dostali informace o Sammym. To kvůli tomu je každý tak napjatý?“
„Neslyšela jste?“
„Neslyšela co?“ Teď, když tomu věnovala zvýšenou pozornost, atmosféra byla více než rozrušená. Místnost byla plná chmurných pohledů.
„O propuknutí virové nákazy. Zabila kolem šestnácti lidí. Vypadá to stejně jako v Indii.“
„Tady, v této zemi?“ Vstala. „Ach můj bože. Kde?“
Chicago.
Terri zvonilo v uších. Nemohla mluvit. Hlava se jí odkrvila, stěny místnosti se točily. Z dálky slyšela Philborna, jak říká: „Posaďte se.“
Než se nadála, měla hlavu mezi nohama. Musí zavolat babičce a dostat ji domů. Terri zvedla hlavu, polykáním přemáhala nevolnost. „Jsem v pořádku, opravdu.“
Philborn vypadal ustaraně. „Potřebujete doktora?“
„Ne, to jen… moje babička je v Chicagu.“
„Do prdele.“
„Musím jí zavolat. Jděte dělat, co potřebujete. Jsem v pohodě.“
„Dobře, ale nepostavte se znovu moc rychle.“ Vrátil se zpět do své kanceláře.
Terri nabrala rychlost, vytáčela a modlila se, aby její mobil fungoval. Po třech zvoněních se na babiččině mobilu zapnula hlasová schránka. „Zatraceně.“ Bouchla do stolu. Tehdy jí mobil zapípal s hlasovou zprávou přišlou před hodinou. Proč ten zatracený telefon nezvonil?
Stiskla tlačítko vytáčející hlasovou schránku.
Terri, tady babička. Jsem v pořádku, mám jen pocit, že mám rýmu a nechci zítra letět s ucpanou hlavou. Všichni… se vrátíme… Nechali nám otevřený let… jsou ještě místa, takže… vrátíme se … letem…
Srdce Terri bušilo nad obtížemi, které slyšela v babiččině hlase, ale díky bohu, že už chytli let před uzavřením letiště. Popadla pero, aby si zapsala informace o letu, ale zpráva skončila dřív, než mohla všechno uslyšet.
Zvedla ten zatracený telefon, aby jím bouchla o stůl, ale zastavila se, než se ho mohla dotknout. Tenhle elektronický křáp byl nejlepší šancí pro babičku, aby ji mohla kontaktovat, než se dostane domů. Babička musí mít možnost to udělat, jinak bude volat Terri do práce, domů, kdekoliv, když uslyší o viru. Takže, logicky, její babička byla na cestě do New Orleans. To je plus. Snažila se znovu zastihnout babičku, byla přepnuta na hlasovou schránku.
Bože, prosím, ať je babička na cestě domů. V bezpečí…
Terri zamrazilo, když ji napadla další myšlenka.
Co když ten virus přišel z jejich zadrženého kontejneru? Byl virus přepraven v těch teakových nástrojích?
Data neseděla, ale možná je kvůli útoku museli přesunout.
Jestli byla virová epidemie propojena se zásilkou kontejneru, babička byla stejně zranitelná tady, a možná i ohroženější, dokud Terri nevyřeší tento případ. Babička nevěděla nic o BAD. Myslela, že Terri byla skutečně konzultant na volné noze. Má zavolat Carlosovi o pomoc?
Terri začala zvažovat plusy a mínusy, hlavní bylo, že pořád nevěděla, komu věřit v kterékoliv agentuře. Důvěřovat její babičce s BAD, nebo někomu jinému v oblasti vymáhání práva bylo vyloučeno.
Babička znala Nathana, nebo alespoň věděla, že byl Drake.
Jakkoliv špatně to znělo, Terrina největší naděje spočívala v důvěře bývalému trestanci.
Možná se nestarala o Nathanovu taktiku, ale věřila mu, že najde způsob, jak chránit její babičku. Navíc dalším plusem by bylo, že by ho to dostalo mimo dohled, dokud by nepřišla na nějaký způsob, jak očistit Nathana od obvinění. Použila stolní telefon a zavolala mu, ráda, že konečně má na něj číslo.
„Co je?“ Odpověděl Nathan ostře, jako by spěchal.
„Už jsi slyšel o virové epidemii v Chicagu?“
„Ano. Mám tě vyzvednout?“
„Ještě ne. Volám, protože babička je v Chicagu.“
Tiše zaklel, ale slyšela každé slovo. Jeho hněv, který cítil kvůli ní, zmírnil ten její. Věřila mu, když řekl, že nezabil ty tři muže, ale Nathan ukrýval tajemství a nemohla vidět za jeho potřebu mstít se. Museli se vydat jiným směrem, aby neskončil na špatné straně proti taseným policejním zbraním.
„Dobrou zprávou je, že je na cestě domů,“ pokračovala Terri. „Špatnou zprávou je, že její odkaz na můj mobil se přerušil, takže nemám všechny informace o letu.“
„Co potřebuješ, abych udělal?“
Řídil? V pozadí bylo slyšet něco jako motor.
„Dokážeš pro ni najít bezpečné místo, než se postaráme o tohle? Nebudu moct jet domů a dohlížet na ni a nechci, aby někdo narazil na mou slepou babičku, když mě přijde hledat k nám domů.“
„Postarám se o to.“
To byl člověk, který jí ukradl srdce. Nebylo nic, o co by ho nemohla požádat… až na zřeknutí se lovu bratrova vraha.
Ale zase, možná po něm žádá příliš.
„Zavolá mi, jakmile přiletí,“ vysvětlila Terri. „Její přátelé ji vezmou domů. Zavolám ti hned, jakmile se od ní dozvím, jestli bys ji mohl vyzvednout z domova.“
„Stoner může-“ Odmlčel se. Rozhodně jsou v pozadí zvuky ulice. „-vzít ji někam do bezpečí. Je příliš nebezpečné, být se mnou.“
Zatykač. Lovecká sezóna na Nathana Drakea. „Kdybys mohl přijít-“
„Napiš si tohle,“ řekl Nathan a přerušil ji. Pak vychrlil telefonní číslo, které si Terri načmárala na lepicí poznámkový lístek před tím, než pokračoval. „Zavolej Stonerovi kvůli detailům. Kvůli bezpečnosti řekni babičce, že když se s ním setká, ať se zeptá Stonera, kde se mnou naposledy pracoval. Jižní Amerika. Má rodinu, v blízkosti New Orleans v Metairie. Bude v bezpečí.“
„Zavolám ti hned, jak se mi ozve.“ Terri se odmlčela a zaposlouchala se víc. Motor auta – Javelin? – nabral vysokých otáček a pneumatiky zaskřípaly. „Co to děláš?“
„Řídím. Ještě něco?“
Sirény zařvaly přes telefonní linku.
Terri se shrbila k telefonu a zašeptala. „Pronásledují tě?“
„Ano. Mám napilno. Skončili jsme?“
To myslel vážně? Jak mohl znít tak klidně? „Ne. Raději se nenech chytit, sakra.“
„Nemám to v plánu.“ Pištění gum na dlažbě se protáhlo o dvě sekundy, pak hlasitější sirény zaplnily linku, než se ozvalo klik. Zavěsil.
Sevřela telefon. Co když ho chytí? Mohl by se vzdát, nebo ho zastřelí? Nevolnost byla zpátky. Babičce by se nelíbilo, být vyzvednutá cizincem, ale pokud by jí Terri řekla, že Vic Stoner je přítel její a Drakeovic kluka, jak říká babička Nathanovi, pravděpodobně by pochopila a šla se Stonerem.
Terriin mobilní telefon zazvonil. Aniž by si ověřila číslo, odpověděla pro případ, že by volal Nathan svá poslední slova před tím, než bude zastřelen nebo zemře. Melodramatické? Pravděpodobně ano, ale spolupracovala se šílencem. „Mitchell.“
„Terri, jsi v pořádku? Zníš nemocně,“ řekl Carlos.
„Alergie.“
Zdálo se, že to přijal. „Snažil jsem se ti dovolat mezi koordinaci s jednotkami v Indii.“
„Můj telefon zlobil.“
„Dám ti nový, ale měla by ses častěji hlásit.“
Přijala kritiku, ráda, že zněl příliš unaveně na to, aby ji sežvýkal hůř. „Neměla jsem nic… až do teď.“
„Opravdu? Tušíš, kdo vypustil ten virus, nebo co to je?“
„Zatím ne, ale brzy bych mohla. Kde teď jsi? Máš přístup k počítači?“
„Ano, jsem na naší pobočce na Baton Rouge, ale brzy odcházím, Retter a jeho tým už odjel z Indie, takže budu muset dát dohromady tým pro Chicago.“
„Mám vodítko, no, spíše hypotézu, ale musím se odsud dostat, abych mohla mluvit.“ Když už Terri nemohla dostat babičku domů rychleji, nebo zachránit Nathana před policií, nemejnší, co mohla udělat, bylo najít ty zatracené chybějící nástroje a zjistit, jestli tady není něco, co by jim pomohlo. „Potřebuji něčí domácí adresu.“
„Čí?“
„Freda Taggarta,“ dala Carlosovi všechno, co na Freda měla, počínaje jeho číslem odznaku.
Carlos našel adresu v jedné minutě. „Potřebuješ partnera?“
„Ne, je to přítel. Nech mě přesunout se do auta, pak se ti ozvu.“ Vyšla na parkoviště se dvěma důstojníky, kteří nastoupili do svých policejních vozů. Nathan tady nebude, aby ji hlídal, kdyby se dostala do potíží. Spěchala, aby dojela k východu před oběma vozy, a pak na ně čekala.
Když vyjela, byli hned za ní. Její auto předlo, zatímco čekala na otevření. Vklouzla do provozu, zanechajíc obě policejní auta uvíznutá a doufala, že každý, kdo mohl po nich jít, ji následoval.
A každý, kdo mohl být hned za nimi, doufá v její sledování.
Co dělá Nathan? Chytili ho? Místo GPS měla mít nainstalovaný policejní skener. Terri se nejdřív snažila dovolat Nathanovi - hlasová schránka - pak zavolala zpět Carlosovi.
Carlos odpověděl na jedno zvonění. „Co budeš dělat s Taggartem?“
Třást s ním, až mu vypadají zuby, pokud jí nedá to, co ukradl. „Nic, k čemu by bylo zapotřebí dvou osob. Jen se ho zeptám na věci, o kterých je kapitán přesvědčený, že vzal z kontejneru a zjistím, jestli má něco, co by pomohlo s vyšetřováním. Nabídnu mu, že ho dostanu z potíží, pokud řekne pravdu.“
„Takže jaká je tvá hypotéza?“ otázal se Carlos.
„Myslím, že zásilka drog byla trojským koněm, aby skryla něco důležitějšího před celníky. Protože New Orleans má tak málo lidí v oblasti vymáhání práva, pravděpodobně zjistili, že vyzvednout to v policejním dvoře by způsobilo méně starostí. Mrtvé tělo zabránilo uvolnění kontejneru, takže NOPD dostane tip, že uvnitř jsou drogy a bum, kontejner je propuštěný do jejich péče. Pokud by osoba, která se vloupala do kontejneru, dostala hned v prvním případě to, co chtěla, nevypadalo by to divně, ale vloupali se tam dvakrát, takže to jasně nebylo kvůli drogám. Ocelový rám byl otevřený už napoprvé a drogy byly odstraněny.“
„Co myslíš, že hledal v obou případech?“
Objela autem autobus, který se zastavil ve svém jízdním pruhu. „Myslím, že virus byl transportován někde v té krabici s teakovými nástroji. Nic jiného nedává smysl. Rozbalila jsem jen několik nástrojů, když jsem poprvé procházela kontejner, protože se nezdály být nic jiného, jen zbožím. Nevím, jestli Taggart má něco důležitého nebo ne, ale jestli má, zjistím to.“
„Joe má v Chicagu málo lidí. Možná budu na cestě tam. Má dva týmy, které se dnes odpoledne vracejí z Indie do Nashvillu. Zavolej mi, jakmile budeš vědět, zda má Taggart to, co chceme. Jestli to nevydá dobrovolně, pošlu Rettera, aby to získal.“ Retter byl člen jejich čistící a vymáhací skupiny. Když se věci podělaly, on byl jeden z agentů, kteří odvedli špinavou práci.
„Udělám to,“ řekla a zavěsila. Měla dopovědět tu větu, která zněla, „Udělám to…, že neodejdu bez všeho, co Taggart ukradl.“ Nepotřebovala k tomu nejlepší svaly z BAD.
Znovu jí zazvonil telefon.
Babička. Díky bohu.


7 komentářů: