pondělí 4. listopadu 2013

Styxx - 16. srpen 9534 př. n. l.




„Zdravím tě, strýčku.“ Styxx se Estesovi formálně uklonil, když se s ním setkal na palácovém schodišti.
Estes pozvednul obočí nad jeho odměřenou formálností. „Žádné objetí, veverčáku?“ Co se to s tebou stalo, chlapče?
Styxx, který odmítal zareagovat na strýcovu myšlenku, zvedl zrak ke svému otci, než mu rychle vyhověl a pak rychle ustoupil z Estesova dosahu. Pořád neměl rád, když se ho někdo dotýkal.
„Stává se z něj docela důstojný muž, že?“ zeptal se jeho otec a poplácal Styxxe po rameni.
Dělal, co mohl, aby se nepřikrčil nebo nezašklebil. Jen jeho otec může být tak pitomý, aby si pletl bázeň s důstojností.
„Strýčku!“ Ryssa se rozběhla, aby ho objala a políbila.
Styxx, vděčný za její vyrušení, se od nich vzdálil o další tři kroky a založil si ruce za zády.
Estes se na něj zadíval přes Ryssino rameno, zatímco ta štěbetala o nesmyslech. Styxx odvrátil pohled. Bylo těžké nevzpomínat na to, že když ho strýc viděl naposledy, ležel nahý a zlomený na stole a vzlykal jako žena.
Něco, co mu otec nikdy neváhal mrštit do obličeje. Měl bych předat svoji korunu Rysse. Alespoň se dá pochopit, že brečí.
Závažnější ale bylo, že byl Styxx naštvaný na Estese kvůli tomu, že mu nepomohl, když ho potřeboval nejvíc. I přes všechny své sliby se jeho strýc vrátil domů za Acheronem, a Styxx strávil další čtyři měsíce připoutaný ke stolu, krvácející a mučený. Teprve teď se mu vracela jeho plná síla a tělesná hmotnost.
Přál bych si, abyste všichni zemřeli. 
Styxx si pročistil své poškozené hrdlo, které pořád znělo, jako by měl silnou rýmu, i když tomu tak nebylo. Díky laskavosti kněží přišel o plný hlasový rozsah. „Otče? Mohu se omluvit? Mám se setkat s mistrem Galem kvůli výcviku.“
Ryssa se na něj zašklebila. „Jak můžeš být tak bezohledný? Půjdeš cvičit, přestože právě přijel strýc?“
Otec zvedl ruku, aby ji umlčel. „Tvůj bratr si určil priority, Rysso. A já rád vidím, že pro jednou ukázal nějaké ambice.“ Kývl na Styxxe. „Jsi omluven.“
Styxx se jim odměřeně uklonil, než zamířil dolů, směrem k tělocvičně se svými strážci v závěsu. I když si bojová cvičení zpravidla neužíval, bude mnohem raději, když ho sejme Galen, než aby čelil hanbě a hrůze, které cítil, kdykoliv si vzpomněl na to, jak svého strýce prosil, aby jej vzal pryč od jeho mučitelů.
A pak sledoval, jak ho ten parchant opouští.
Dvakrát.
Byl to stejně příšerný pocit, jako když se musel zúčastnit nějaké chrámové oslavy.
Jeho averze vůči bohům byla v tomto ohledu legendárních rozměrů. Pohrdal skutečností, že musel veřejně uctívat toho boha, který jej odsoudil k téhle existenci. Nebo toho bezejmenného, který se z něj krmil.
A všichni mu mezitím připomínali, jaké měl štěstí a privilegium, že se narodil jako princ.
Ti hloupí, slepí bastardi klidně můžou mít úplně všechno.
Jeho pohled zastíral vztek, když vstupoval do malé tělocvičny, která byla postavena pouze pro královskou rodinu. Až na svou velikost byla stejná jako ta veřejná kousek dál ve městě. Zatímco ostatní šlechtici cvičili a byli vyučováni ve veřejné tělocvičně, tahle byla vyhrazena pouze pro Styxxe. Stejně jako při všem ostatním, i tady trénoval sám, přestože většina chlapců jeho věku cvičila s přáteli.
Samozřejmě by pomohlo, kdyby nějaké měl...
Galen se s ním setkal před vstupem do šaten. „Jsi tu brzy, Výsosti.“
Styxx zaváhal. „Jestli máš na práci něco jiného –“
„Ne, to je v pořádku. Jsi tu kdykoliv vítán, to přece víš.“
Styxx na něj kývl. „Mám se obléknout, nebo svléknout?“
Většinu dovednostních cvičení prováděli nazí, ale momentální bojový trénink od něj vyžadoval nošení zbroje, aby si zvykl na její obrovskou váhu. A snad se mu díky ní vytvoří dostatek svalové hmoty, kterou by také mohl využít v boji.
„Čemu dnes jeho Výsost dává přednost?“
Krvi.
„Zbroj.“
„Pak si ji navlékni, můj lorde. Setkám se s tebou na poli.“
Styxx ho minul a šel k místu, kde měl uložené brnění. Ve chvíli kdy rozevřel hrudní pancíř, se zarazil při pohledu na kysys, který si před několika měsíci koupil, aby nahradil ten, ze kterého už vyrostl tak, že jej nemohl dopnout. Když pošetile požádal otce o peníze, král opovržlivě ohrnul ret.
Kvůli tomu, jak se při boji krčíš, si nezasloužíš nic víc než moje pohrdání a svoji starou dětskou zbroj. Až dokážeš, že jsi dost dobrý pro mužskou zbroj, dostaneš ji. Do té doby se budeš muset obejít bez ní.
Ale ten parchant nevěděl, jak bojuje. Neviděl ho cvičit roky. Takže Styxx vytáhl všechny svoje úspory, aby si ji mohl koupit. Galen pak byl tak laskavý, že mu nabídl půjčku na pořízení přilby a holenic.
Na starého zuřivého válečného psa, byl Galen neskutečně laskavý. Byl to nejbližší příteli a otci, co Styxx kdy poznal.
Styxx potlačil úsměv nad jeho krásnou zbrojí a přejel po ní rukou. Kyrys, černý jako jeho duše, byl vymodelován do tvaru dokonalé svalnaté mužské hrudi. Spony měly tvar zlatých lístků a uprostřed, přímo pod krkem spočívala zlatá hlava Athény. Na obou jejích tvářích byli bojující draci. Jeho bradavky obkružovaly dva malé zlaté kroužky. A každý kožený proužek jeho pteruges zdobilo pět zlatých dračích hlav.
Byla to jediná krásná věc, kterou vlastnil.
Možná jí jednoho dne budu hoden.
Než zvedl těžký kyrys, ovázal si kolem sebe své pteruges. Ačkoliv většina vojáků měla svého panoše, který jim pomáhal, Styxx byl cvičen tak, aby se dokázal obléknout bez něj. Kdyby vypukla válka, nemůže král věřit nikomu za svými zády. Je příliš snadné poplatit služebníka, aby poškodil vybavení nebo zabodl nůž do žeber, když vás obléká. Dokonce i stráž mohla svého svěřence zabít. A Styxx by vzhledem ke své minulosti při Hádovi nikdy nedovolil, aby se k němu někdo přiblížil tak blízko, aby mu mohl ublížit.
Ne potom, co se jeho život pokusila ukončit jeho vlastní matka.
Snažil se na to nemyslet, když se natahoval pro své holenice a připínal si je. Pak to stejné udělal se svými náloketníky. Chvíli si vychutnával váhu tepaného bronzu, který pokrýval jeho tělo. Jeho zbroj byla nejblíže mateřskému objetí, co kdy poznal. Bylo na ní něco velice uklidňujícího.
Koutek jeho úst zkřivil vzácný úsměv, když si vzpomněl, jak si ji poprvé zkoušel s Galenem po boku.
„Jak se v ní cítíš, Výsosti?“
„Neuvěřitelně. Cítím se v ní neuvěřitelně.“
Po Galenově tváři se pomalu rozšířil pokřivený úsměv. „To bys neměl,“ řekl se svou odměřenou moudrostí.
Pokud Styxx na tomto světě někoho miloval, byl to Galen. I když byl Galen někdy hrubý, projevoval mu jeho trenér alespoň nějakou úctu.
Styxx se dotkl tuhého, černobílého chocholu z koňských žíní na své černé přilbě. Vedle chrániče nosu bylo totožné vyobrazení hlavy Athény, jaké zdobilo i jeho kyrys a obě strany přilby zdobili ti samí draci.
Narazil si ji na hlavu a pak se natáhl pro svůj prostý meč a nepomalovaný štít, který mu rychle připomněl, že není skutečným válečníkem ani mužem.
Je jen neschopným chlapcem, který si hraje na válku a nastavuje zadek k nakopání starému, vysloužilému vojákovi.
V jediném úderu srdce z něj odplynul každičký kousek hrdosti, který na chvíli získal. Je čas, aby mi rozmlátili mozek na kaši.
Kupodivu se na to těšil.
Jsem masochistický bastard. S povzdechem zamířil do arény, kde už na něj čekal oblečený a připravený Galen.
Ve chvíli, kdy vstoupil na pole, mu Galen zasalutoval. Styxx mu jeho gesto oplatil.
„Připraven, Výsosti?“
„Předveď se.“
Galen se zasmál. „To je alespoň duch, mladý princi. Miluji, když ve tvém hlase slyším bojovnost. Rozehřívá mě to.“ Pak se na něj vrhl.
Styxx na poslední chvíli zablokoval jeho výpad a ustoupil zpět před jeho razancí. Celé paže ho pálily a dřevěněly. Kruci, Galen měl na starého muže překvapivou sílu.
Kousl se do rtu, vysunul rameno a doufal, že to zmenší jeho utrpení.
Gallen se na krátko zarazil, aby mu poskytl čas se vzpamatovat. „Přišel jsi ke zranění, Výsosti?“ Trenérův eufemismus pro dotaz, zda ho kvůli něčemu zbili. Protože často trénovali nazí, Galen věděl, jak krutý dokáže král ke svému dědici být, kdykoliv se mu Styxx znelíbí.
Což dělal často. Někdy nemusel dělat nic víc, než dýchat vzduch ve stejné místnosti jako král.
„Ne, pane. Jsem jen nemotorný. Ještě jsem si nezvykl na váhu nové zbroje. Vychyluje mě z rovnováhy.“
„Je to velký rozdíl, že?“ Galen přetočil svůj meč, popadl ho za čepel a jílec nabídl Styxxovi.
Ten se zamračil.
„Potřebuješ k boji mužský meč a ne tu nevyváženou hračku, kterou držíš.“ Gallen se jemně dotkl rozsochy na Styxxově kyrysu. „Do toho, Výsosti. Je čas.“
Styxx odhodil svůj železný meč stranou a vzal do dlaní ten Galenův. Zatímco testoval jeho váhu a dělal s ním několik cvičných pohybů, Galen si šel na velitelství pro další.
Starý muž měl pravdu. Opravdu byl obrovský rozdíl mezi tímhle xiphosem a tím železným, který Styxx používal dřív. Tam dole, na opotřebované kožené rukojeti. Zíral na pilovité ostří ve tvaru listu, které pravděpodobně během Galenova života v jeho mistrových rukou vzalo desítky životů. Do bronzu byla vyrytá slova Pro slávu Pallas Athény a kulatou hrušku zdobil ten stejný emblém hlavy bohyně, jaký byl i na Styxxově zbroji.
„Děje se něco, Výsosti?“
Styxx vzhlédl od meče ke Galenovi, který se k němu vracel s dalším. „Co je mezi tebou a Athénou?“
„Každý člověk si zvolí boha, kterého vzývá při bitvě. Ares, Apollon, Deimos, Phobos, Zeus, Nike, Poseidon... pro mě to vždycky byla Pallas Athéna.“ Galen shlédl na svoji vlastní hrušku, odkud k němu vzhlížela její tvář. „Každý může bojovat kvůli hrdosti, síle, ješitnosti, chamtivosti nebo nenávisti, ale k válce by mělo být vždy přistupováno se stejnou měrou moudrosti a síly. Není to jen o tom vědět kdy bojovat, ale také o tom, vědět kdy složit zbraně a vyjednávat. Ne všechno na světě stojí za to, aby se pro to bojovalo.“
Styxx o tom chvíli přemítal. „Stojí něco za to, aby se pro to bojovalo, mistře Galene?“
„Samozřejmě.“
Nemohl ve svém životě nalézt jedinou věc, na jejíž ochranu by chtěl prolít krev. „Co třeba?“
„Láska a rodina.“
Styxx spolkl odfrknutí. O lásce nic nevěděl a bez toho, co věděl o rodině, by se klidně obešel. „A co země?“
„Země přicházejí a mizí, dobrý princi. Stojí za to je uchovat, jen když by jejich ztráta způsobila újmu lidem, které máš rád.“
Takže přesně jak Styxx říkal - neexistuje nic, pro co stojí za to bojovat. Zajímala ho ale jedna věc...
„Pro koho bojuješ ty, Galene?“
„Jednu dobu jsem bojoval pro moji krásnou a něžnou ženu, která opustila tento svět v příliš mladém věku.“ Trhl sebou, jako by jej někdo udeřil. „Dokonce i po všech těch letech, cítím její nepřítomnost jako fyzickou bolest, a doufám, že jednoho dne nalezneš ženu tak vhodnou a báječnou... takovou, jejíž tvář naplní tvé srdce láskou a pýchou.“ Nabídl Styxxovi nakřáplý úsměv. „Dnes bych bojoval za svoje dcery a vnoučata. A vždycky budu bojovat za tebe, Výsosti.“
Ta slova jej zahřála. Jelikož Galen zřídkakdy říkal něco něžného nebo laskavého, Styxx věděl, že to myslí vážně.
Galen zvedl svůj meč. „A teď – pustíme se do naší dnešní lekce, nebo tu budeme klevetit jako staré ženské?“
Styxx pozvedl štít. „Každopádně mi pojďme nakopat zadek.“
Gallen se zasmál a vedl úder k jeho hlavě. Styxx ucouvl a kontroval zespod vedeným úderem mečem, který následoval útok štítem. Galen jej zablokoval a pak vyrazil vpřed se sprškou ran, jež bylo obtížně odrazit. Styxx už se o Galenovi stihl naučit jednu věc – muž používal každou část svého těla jako zbraň, vůbec se nedržel zpátky. Ve válce nezáleželo na ničem jiném než na přežití... a nejlépe se všemi částmi těla na svém místě.
Zatímco bojovali, něco ve Styxxovi prasklo. Příval...
Síly? Moci?
Nebyl si jistý tím, co to je. Ale nějaké vnitřní dveře se otevřely a přinesly sebou schopnost rozeznat, jaký pohyb Galen udělá ještě předtím, než ho skutečně udělal. Styxx toho byl občas schopný v jiných situacích, ale nikdy ne v bitvě.
Dnes se to ale změnilo.
Styxx najednou dokázal odklonit nebo zablokovat každý útok a úder. Poprvé za celou tu dobu, byl Galen přinucen ustoupit před jeho útokem a chránit sám sebe.
Styxxův zrak potemněl, jelikož už neviděl Galena jako muže, ale jako cíl útoku, který musí být zničen. Ztratil schopnost rozeznat, kde je nebo proč trénuje. Nevěděl dokonce ani, že cvičí. Místo toho sázel úder za úderem proti Galenově štítu, k čemuž používal hoplon i xiphos dokud neprolomil tlusté dřevo a nezkřivil bronz pod ním.
Jelikož udýchaný a oslabený Galen neměl jinou možnost, odhodil neužitečný hoplon stranou, zabořil špičku svého meče do země a klekl si před Styxxe. „Vzdávám se, čestný princi!“
Arénou se rozezněl potlesk.
Styxx sklonil meč a mračil se, dokud neidentifikoval jeho zdroj. Estes a jeho otec stáli jen kousek od hlavní brány. Strýc ji otevřel a vešel dovnitř. Otec ho v krátkém odstupu následoval.
„Působivé, veverčáku.“ Estes se odmlčel a sundal ze zdi za nimi nový hoplon. „Ale pojďme se podívat, jak si povedeš proti bojovníkovi v nejlepších letech, namísto starého muže.“
Zvedl xiphos z místa, kam ho Galen odhodil a pak mu jí zasalutoval.
Jeho rty zkřivil ďábelský úsměv. „Jsi si jistý, strýčku? Nerad bych ti ublížil v den tvého příjezdu. Možná by sis měl nejprve odpočinout.“
Estes se zasmál. „Domýšlivý... to miluji. Ale připrav se na porážku svého ega.“
A v čem se to bude lišit od normálu?
Styxx mu vrátil pozdrav a čekal, až strýc udělá první krok.
Udělal ho. Zvuk doprovázející střetnutí kovů se odrazilo od kamenných stěn, které je obklopovaly. Tentokrát Styxx nejen viděl pohyby svého strýce předtím, než je udělal, ale také získával sílu s každým dalším úderem. Bylo to, jako by čerpal Estesovu životní sílu. Čím víc jeho strýc slábl, on byl silnější. Během několika minut strýce odzbrojil, dostal ho na záda a přitiskl špičku svého xiphosu na Estesovo hrdlo.
Estes přerývaně oddechoval, když zvedl ruce vzhůru na znamení kapitulace. „Vzdávám se, dobrý Styxxi.“
Styxx zabodl svůj meč do země a sundal si přilbu, kterou pověsil na jeho rukojeť. Natáhl ruku ke strýci a pomohl mu vstát.
Estes tomu nemohl uvěřit. „Při bozích, vždyť ty ses skoro ani nezadýchal. Být tak znovu mladý...“ Podíval se na Galena. „Máš mou úctu, mistře hoplomachosi. Odvedl si na dovednostech mého synovce úžasnou práci. Už je to neuvěřitelně dlouho od doby, co mě někdo naposledy odzbrojil, natož mě srazil k zemi.“ Pak se podíval na krále. „Bratře, pokud budeme mít Styxxe na naší straně ve válce, nikdy nebudeme muset s Atlantidou vyjednávat. Prostě ji pohřbíme.“
Otci se konečně podařilo zavřít ústa. „Neměl jsem tušení, že je tak dobrý. Ten chlapec to dobře skrýval.“ Obrátil se na Styxxe. „Není divu, že jsi požadoval novou zbroj.“ 
A ty jsi mi ji odmítl dát s posměšným opovržením...
Kreténe.
Po tom tu teď ale nebylo ani stopy. Jeho otec vlastně vypadal téměř hrdě.
Král kývl hlavou ke Styxxově štítu. „Je na čase, abychom ozdobili tvůj štít, chlapče, a nechali ti zhotovit válečnický xiphos a kopis[1]. Konečně jsi připravený bránit můj trůn.“
Ta slova by jej měla učinit šťastným. Místo toto ale Styxx cítil jen prázdnotu. V jeho srdci nebyla pýcha ani uspokojení. Po pravdě řečeno, už vůbec netoužil po otcově pochvale. Nezáleželo mu na tom, co si ten parchant myslí. Ne, když věděl, jak se ohledně něj jeho otec cítí.
Pokud nebude dokonalý, je jen odpad, který bude odsunut stranou a kterému je nutné se vysmívat.
Nebo hůř, který bude zapomenut.
Jeho otec ho během všech těch měsíců, kdy byl pryč kvůli mučení, vůbec nepostrádal. Když na to přijde, otec se na něj od doby kdy se vrátil, sotva podíval nebo na něj promluvil. Jediný důvod pro to, aby zde král nyní byl, bylo to, že se Estes chtěl podívat na jeho trénink.
Proč se obtěžovat a ztrácet čas...? Ten kluk bojuje jako ponocný. Raději bych sledoval, jak na poli roste tráva.
Otec vrhl pohled na jeho hoplomachose. „Galene, přiveď písaře, který navrhne pro mého syna královský znak. Něco, co bude hodné mladého šampiona. Orla nebo snad lva.“
Estes zavrtěl hlavou. „Uvažuji spíš o pegasovi nebo trojzubci.“
„Fénix,“ řekl Styxx. Nic se pro něj nehodilo víc. Vynořil se zocelený plameny z Hádovy řeky Pyriphlegethon. A stejně jako fénix, ani on nebude ve skutečnosti existovat, dokud nebude jeho otec mrtvý.
Král na něj kývnul. „Slyšel jsi mého syna, Galene. Bude to fénix.“
„Dohlédnu na to, Veličenstvo, a doručím mu jeho nový hoplon do měsíce.“
Zatímco Galen a otec odcházeli a projednávali tu záležitosti, Estes postoupil kupředu.
„Tvůj otec má pravdu, Styxxi. Stává se z tebe skvělý mladý muž.“
Styxx to nekomentoval, zatímco sbíral svoji přilbu a meč. „Jak se daří ve tvém opatrovnictví mému bratrovi, strýčku?“
Estesovým tělem projel zvláštní třes, který Styxx nedokázal identifikovat. A i když se o to pokoušel, nedokázal v téhle záležitosti přečíst strýcovy myšlenky.
„Má se dobře. Je šťastný. Zdravý. Vypadá přesně jako ty.“
„Až na jeho oči,“ připomněl Styxx.
„Až na jeho oči.“
A jizvy...
Styxx se o tom snažil nepřemýšlet, zatímco vracel svůj hoplon na stěnu vedle Galenova velitelství s Estesem za zády. „Ptá se na mě někdy Acheron?“
„Ano. Často. Doufám, že se jednoho dne zase setkáte. Myslím, že si to všichni báječně užijeme.“ Na jeho tónu ale bylo něco divného. Něco z čeho Styxxovi přejel po páteři mráz.
Pořád od svého strýce nezachytil ani jedinou myšlenku. Jak je to možné?
Styxxe, která ta anomálie rozrušila, umístil Galenův xiphos na stojan, kam si ho jeho trenér obvykle odkládal.
„Řekni mi, mladý Styxxi. Zaujala už nějaká žena tvoji pozornost nebo tvé srdce?“
Dělal, co mohl, aby nad tou otázkou nezkroutil rty odporem. Díky jeho matce, Ryssině nenávistnému šílenství a nevěrným, vrtošivým ženám, které mu neustále nadbíhaly, bylo spojení s jednou z nich to poslední, na co by myslel. „Ne.“
„Ne?“ Estes byl zděšený, jako by něco takového nedokázal pochopit. „Jak můžeš být tak mladý a pěkný a nebýt zamilovaný?“
Nejspíš by pomohlo, kdyby mu tahle emoce nebyla úplně cizí. „Ženy jsou únavné a otravné. Nudné a neatraktivní. Nezajímám se o ně.“
Estes nad tím pozvedl obočí. „Pak tedy dáváš přednost posteli mužů?“
 Tentokrát se jeho tvář zkřivila odporem, když ho zaplavily vzpomínky. „Bohové, ne. To těžko. Nedávám přednost ničí posteli.“
Jeho strýc zalapal po dechu. „Ty jsi ještě panic? Ve tvém věku? To je nepředstavitelné. Já i tvůj bratr jsme měli spousty bastardů už v době, kdy nám bylo patnáct. A tvůj bratr už před dlouhou dobou poznal potěšení z objetí jiných. Dokonce bych ani nedokázal spočítat, kolik už měl Acheron milenek.“
„Hádám, že nejsem takovým mužem, jakým je můj bratr.“ Samozřejmě by pomohlo, kdyby nestrávil větší část roku podstupováním mučení kvůli démonům, kteří v něm nesídlili.
A potom...
Netoužil po tom, aby se ho kdokoliv dotýkal. Ať už k tomu měl jakýkoliv důvod.
Styxx odešel z Galenova velitelství a zamířil do šatny.
Estes jej následoval. „Nechtěl jsem tě svým šokem urazit. Mluvil jsem z cesty.“
Ano, to ano, pitomče. Proč bys to jinak zmiňoval?
Styxx, naštvaný kvůli té urážce, byl zticha, když si odepínal svůj kyrys. Estes mu jej pomohl stáhnout. Zatímco jej strýc ukládal na figurínu, Styxx si svlékl svůj černý chiton a natáhl se pro bílý.
Když se k němu jeho strýc znovu otočil, ostře vtáhl dech při ošklivém pohledu na množství jizev na Styxxově těle. Estes se natáhl a přiložil dlaň k jedné z jizev na levé Styxxova straně hrudního koše. „Je mi strašně líto, co se ti stalo.“
Styxx se kvůli tomu zbytečnému soucitu rozzuřil. Ustoupil od strýce, aby si mohl rozvázat svoje holenice.
„Styxxi...“
„Prosím, strýčku. Nechci o tom mluvit. Co se stalo, stalo se.“
To musím mít na zřeteli. Už nikdy nebudu stejný. Celý ten zážitek v kombinaci s matčiným neopodstatněným, brutálním útokem, ho připravili o jakýkoliv pocit bezpečí a hodnoty.
Přinejlepším se u své rodiny cítil jako nevítaný vetřelec, přinejhorším jako opovrhovaný podstrčený bastard. Chtěl od nich všech odejít.
Estes se zašklebil, když uviděl další jizvy, které hyzdily jeho záda a rozkrok. „To proto nemáš milenky?“
Částečně, ale ne z důvodu, který Estes myslí. Nebyl připravený odpovídat na otázky týkající se těchto jizev a toho, proč takové má princ, který dosud nebyl v bitvě. „Moje vybavení je v pořádku a v bezvadném stavu. Tohle nemá s mým rozhodnutím co dělat. Kněží se dobře pojistili, aby ze mě neudělali impotenta, ani aby mě nesterilizovali.“ Jeho tón byl stejně mrazivý jako vztek, který sídlil v jeho srdci.
Pak si Estes konečně uvědomil, co tímhle vyptáváním ve Styxxovi vyvolává. „Tak dobrá. Není to moje věc. Ale jsem tu pro tebe, Styxxi. Kdybys mě potřeboval.“
Ne, to tedy nejsi. Jsi jen mizerný parchant. Tohle byl problém, který měl se svým strýcem. Stejně jako všichni ostatní mu i Estes lhal rovnou do tváře. Jeho statečný, ušlechtilý strýc, jehož hrdinské skutky byly popisovány a předávány dál historiky, básníky a písaři byl příliš vyděšený z jeho otce, než aby ho navzdory otcovu přání přivedl domů a zachránil jej tak před mučením. Namísto toho stáhl ten válečný hrdina ocas mezi nohy a utekl, přičemž nechal trpět dítě. Jak by mu to mohl někdy odpustit?
Styxxův pohled přejel po pět palců dlouhé jizvě na jeho předloktí, kterou mu udělal otec. Bolest z jeho minulosti jej tvrdě zasáhla. Byl z toho všech tak unavený. Lži, dualita. Nenávist.
Nesplněná očekávání všech kolem něj.
Šel se umýt. „Kdyby ti to nevadilo, strýčku, rád bych byl na chvíli sám.“
„Myslel jsem, že nenávidíš osamělost.“
To bylo předtím, než k ní byl přinucen. Předtím, než se naučil přijímat hořký mír od hlasů, které křičely a šeptaly uvnitř jeho hlavy. „Lidé se mění.“
„To tedy ano.“ Estes ho poklepal po zádech. „Nechám tě tu ve tvé vlastní společnosti. Ale měl bys vědět, že tě miluji, synovče.“
Jestli láska znamená někoho opustit, když jste bezmocní a šikanovaní, pak se bez ní obejde. Ale co on ví o Afroditiných kouzlech?
Ta děvka ho nenávidí stejně jako všichni ostatní.
V čelisti mu zaškubal sval, když se zadíval na svoji přilbu a obrázek Athény, která se mu také vysmívala. Měl by ten symbol odstranit a nahradit jej Eris, nebo Odiou. Ty byly jedinými obyvatelkami Olympu, se kterými by si mohl rozumět.
Styxx se osušil ručníkem a pak si přes ramena přehodil svůj chlamys. Kapucí si zastínil obličej. To poslední, co chtěl po svém příchodu domů, bylo to, aby na něj otec nakladl ještě větší nároky. Ryssa ho bude zatracovat svým jedovatým jazykem a nějaká ochomýtající se děvka se pokusí popadnout jeho penis a zavést ho do sebe.
Chci jen pět minut klidu...
Ve městě byla nová hra. Když si pospíší, nemělo by mu ujít víc než pět řádků. Alespoň pokud se mu podaří zapomenout na tenhle svět a na krátko žít v jiném. Dokud bude sedět na obyčejném sedadle, nikdo ho nebude obtěžovat. Bude stejný jako kdokoliv jiný...
Alespoň na malou chvíli.
Zvedl ruku, aby si přidržel kápi na místě a rozběhl se k tomu mizernému útočišti, které měl.

***

„Estesi?“
Bratr vzhlédl od svitku, který právě četl u Xerxesova stolu na druhé straně místnosti. „Ano?“
Xerxes si založil ruce na hrudi a opřel se o zeď za sebou. „Co si doopravdy myslíš o Styxxovi?“
Estes vyklenul obočí. „Jak to myslíš?“
Xerxes zaváhal a zauvažoval nad záležitostí, která ho neustále trápila. Nad záležitostí, kterou by se neodvážil probírat s nikým vyjma svého bratra. I když možná on sám uvnitř pochyboval o tom, že je Styxxovým otcem, ten chlapec byl jediným dědicem, kterého měl. Na veřejnosti ale musel předstírat, že o jeho oddanosti princi Styxxovi nemůže být pochyb. Kdyby Styxx říši nezdědil, občanská válka by rozervala jeho království na kusy. A nebyl zde nikdo natolik silný, aby jej dal znovu dohromady.
A i když byl Estes dost silný na to, aby jej za svého života udržel, nikdy by nezplodil dědice. Což by nakonec úplně zničilo hrdý rod Ariclů.
Tohle Xerxes nikdy nedovolí.
Didymos potřebuje mít na trůně silného, nenapadnutelného krále. I kdyby to znamenalo tam dosadit muže, kterého nezplodil.
„Nezdá se ti... divný?“
Estes se opřel na své dřevěné židli a zamyslel se nad otázkou. „Právě je v tom ošemetném věku mezi chlapcem a mužem, kdy není ani jedním z nich, bratře. Jeho tělo se mění a roste rychleji, než dokáže sledovat a on sám je přepadán mocnými touhami, které nezná. Také čelí faktu, že jednoho dne, až ty už tu nebudeš, bude muset zodpovědně vládnout největšímu řeckému městskému státu, jeho armádě a lidu. Upřímně? V tomhle věku jsme byli divní všichni. Ty dokonce víc, než já.“
Xerxes se zasmál. „Nikdo nebyl divnější než ty, bratře.“ Ale Estes měl pravdu. Ve Styxxově věku se Xerxes děsil každý den toho, že otce ztratí a bude dosazen na trůn, na který nebyl připraven usednout. Byl kvůli tomu tak nervózní, že otce dováděl k šílenství svými neustálými starostmi o jeho zdraví.
Měl sotva sedmnáct, když otec podlehl náhlé slabosti.
Přesto neměl pocit, že by o tohle u Styxxe šlo. Princ byl velice odtažitý a uzavřený před ním i kýmkoliv jiným. Občas měl strach z toho, že by se ten chlapec mohl pokusit sáhnout si na život.
Xerxes si povzdechl. „Snad je to tak. Ve skutečnosti ale není jako my, že ne?“
„Zbláznil ses? Má ty samé blond vlasy a modré oči. Ta samá široká ramena.“
„Jeho rysy –“
„Jsou jeho vlastní. Rozhodně. Většina mužů by zabíjela, aby měla tak pěkného kluka. Pokud o tom pochybuješ, nabídni ho na trhu a uvidíš, jaký boháč se z tebe stane.“
„Neprodám svého syna!“ zavrčel Xerxes.
„Takže přiznáváš, že je tvůj?“
Xerxes si nad bratrovým podrazem odfrkl. Estes ho vždycky dokázal přechytračit. To bylo to, co z jeho bratra dělalo tak brilantního vojenského velitele. Vždycky myslel devět kroků dopředu a uměl manipulovat s lidmi tak, aby je přinutil udělat přesně to, co chtěl.
Přesto se ale Xerxes nedokázal zbavit šimravého pocitu v břiše, který mu říkal, že Styxxovým otcem je někdo jiný. Že Styxx je více Acheronovým bratrem, než Xerxesovým synem.
Estes si prohrábl bradku. „Bratře, viděl jsi Styxxovy jizvy?“
Xerxes se zamračil. „Jaké jizvy?“
„Je to tvůj syn. Jak jsi je mohl přehlédnout? Pokrývají to ubohé dítě od hlavy až k patě. Vedou přes záda k jeho slabinám a žebrům... nemluvě o tom, že se ho pokusila zabít jeho vlastní matka a jeho starší sestra mu spílá, kdykoliv promluví a dokonce i když mlčí. Ty se jejím útokům směješ a myslíš si, že její neúcta je roztomilá. Vzhledem k tomu všemu si myslím, že má čas od času právo na to být trochu divný. Prošel si ve svém krátkém životě více tragédiemi a výzvami, než většina lidí zažije za celý svůj život.“
Tohle mohlo být součástí toho, co vycítil.
Přesto byly chvíle, kdy cítil, že z toho chlapce vychází silná nenávist namířená jeho směrem. Chvíle, kdy se mu zdálo, že Styxx proti němu kuje záludné pikle. „Má přede mnou tajnosti.“
„Mám ti připomenout, jaká tajemství jsme měli před svým otcem my? Pro začátek třeba tu rudovlasou otrokyni, o kterou jsme se podělili, zatímco jsme byli u strýčka Arela?“
Zasmál se při vzpomínce na dva nejlepší týdny jeho života. „Ta byla vážně sladká.“
„To vskutku ano.“
Možná má Estes pravdu, po tom všem... „Nejspíš reaguji přehnaně. Jen mám starosti o něj a o naše království.“
„To je v popisu práce krále a otce.“
Xerxes se rozesmál. „Pak jsem vážně obojí.“
„Samozřejmě že jsi.“
Xerxes se usmál na bratra, kterého miloval nade vše. „Chybíš mi, když jsi pryč. Nenávidím, že tě vídám jen jednou ročně a vždycky tak krátce.“
„Možná bych tu příště mohl zůstat déle. Možná bych mohl vzít Styxxe na jednotýdenní lov bez tebe? Mohl by se mi svěřit, když bude daleko odsud a od jeho povinností. Mohl bych ho sledovat a zjistit, jestli je normální nebo ne, a dát ti věděl, co jsem objevil.“
„Skvělý nápad. Myslím, že se mu bude líbit. Poslední dobou je pořád smutný a stažený sám do sebe.“
Estes se usmál. „Těším se na čas, který strávím se Styxxem o samotě. Jeho vlasy do té doby znovu narostou a tělo bude vyvinutější.“
„Co to s tím má co dělat?“
„Měl by mít více sebevědomí. Měl by se cítit víc jako muž než jako vyděšený chlapec.“
Xerxes se ušklíbl. „Pochybuji, že by ho mohl mít méně. Tohle je další z věcí, která mě na něm štve. Choulí se jako vyděšený venkovan a ne jako princ.“ A to ho také nutilo pochybovat o Styxxovu otcovství. On by jistě nezplodil takovou vystrašenou malou myš.
Estes přešel přes místnost a poplácal ho po rameni. „Pusť to z hlavy, bratře. Postarám se o svého synovce a jeho potřeby. Slibuji. Jeden týden se mnou a stane se z něj úplně jiný člověk. Věř mi. Vím, jak z něj udělat muže.“


[1] kopis je těžký nůž se zakřivenou čepelí

24 komentářů:

  1. Díky moc za překlad ! ! !

    OdpovědětVymazat
  2. Ten Estesov plán sa mi tak strašne nepáči. Ďakujem

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Z Estesova planu se stane jedna z nejhorsich pasazi knizky... ja pred tim vcera musela stopnout korekci, protoze jsem na to nemela zaludek :/ vy se na to myslimze muzete "tesit" za 14 dni, do te doby se tam az tak nic moc hrozneho nedeje

      Vymazat
  3. Ďakujem za preklad.

    OdpovědětVymazat
  4. Díky za překlad.

    OdpovědětVymazat
  5. Vdaka za preklad, aspon ze ho v tejto kapitole konecne nemucili. Ale asi radsej ani nechcem vediet ako z neho chce Estes spravit muza.

    OdpovědětVymazat
  6. To berete dost hopem, díky moc za překlad :-)

    OdpovědětVymazat
  7. Děkuji za další díl :-) Už ted se bojím jak to bude pokračovat

    OdpovědětVymazat
  8. Fuj jak mohli považovať za muža aj niekoho kto znásilňuje iných? Hnus

    OdpovědětVymazat
  9. Ach sakra... Z Acherona vím, kam "povedeného" strýčka vedou jeho chutě. Ještě jednou sakra. Díky za překlad

    OdpovědětVymazat
  10. Přesně tak pokud si to pamatuju z Archeona správně tak je mi Styxe líto :(

    OdpovědětVymazat
  11. A dočerta.. tak to bude teda asi veľký hnus.. :-(

    OdpovědětVymazat
  12. už teraz sa bojím čo tam zažije, ďakujem za preklad

    OdpovědětVymazat
  13. Moc děkuji za překlad! :-)
    D.

    OdpovědětVymazat
  14. Diky za preklad :-D

    OdpovědětVymazat
  15. Dakujem za preklad a uzasnu pracu

    OdpovědětVymazat