středa 13. listopadu 2013

Styxx - 19. srpen 9533 př. n. l.





Styxx si nedokázal vzpomenout, kdy naposledy byl takhle šťastný. I když to velice nerad přiznával, byl rád, že pro něj otec a strýc tohle udělali. Bylo skvělé být pryč a bez otcova otravování a Ryssiných neustávajících nadávek. Žádní učitelé mu neříkali, jak je hloupý. Žádné nakukování do haly, aby se ujistil, že tam není jeho matka, než tamtudy projde. Žádné prostopášné služky nebo ženy, které by ho popadaly za penis.
I když mu pulzovalo v hlavě, bylo to skvělé.
Takhle bych chvíli rozhodně dokázal žít.
„Tady.“ Estes mu podal hrst sušeného masa, zatímco se skrývali v blízkosti potoka a čekali, až vysoká ucítí návnadu, kterou tam pro ně zanechali.
Styxx ji rychle snědl. „Je to vynikají. Co v tom je?“
„Zvláštní bylina, která roste jen na Atlantidě. Nic takového tady v Řecku nemáme.“
„Měl bys to dovážet. Mohl bys na tom vydělat majlant.“
Estes se zasmál. „To už jsem slyšel.“ Podal Styxxovi měch s vínem.
Styxx se rychle napil a pak ruku spustil, když uslyšil šustění listí v místech, kde nechali návnadu. Zvedl luk, založil šíp a naklonil se, aby lépe viděl.
Estes se postavil za něj tak blízko, že cítil strýcův dech na zadní straně krku. „Klidně. Připrav se k výstřelu.“
Styxx napjal krk a čekal.
„Zvedni loket,“ zašeptal mu Estes do ucha. Lehce ho vytlačil vzhůru, aby Styxxovi ukázal, jak má správně stát. „Narovnej boky.“ Strýc položil ruce na Styxxovy boky a jemně je vytočil. Když to udělal, přitiskly se Estestovy slabiny na jeho zadek. V tu chvíli poznal, že má jeho strýc plnou erekci. 
Styxxovy se šokem rozšířily oči.
„Vypusť ho!“
Vůbec nevěděl, kam ten šíp poletí, ale i přesto ho Styxx vypustil a pak rychle vystoupil ze strýcova objetí, aby se od sebe vzdálili.
Ale Estes se choval, jako by se nic nestalo.
Byla to snad jen jeho představivost?
Estes se usmál. „Dostal jsi ho, veverčáku. Gratuluji.“
Jeho myšlenky se pořád točily okolo toho znepokojivého intimního doteku a toho, zda byl nebo nebyl úmyslný. Styxx zamrkal a v první chvíli nechápal, co to vlastně Estes řekl.
Xan ho poplácal po rameni, když se k nim připojil. „Dobrá rána, Styxxi.“
Až tehdy si Styxx uvědomil, že něco skolil. Ostatní muži už byli u jelena a prohlíželi si ho. Noe do malého poháru zachytával jelenovu krev.
„Co to děláš?“ zeptal se Styxx.
„Je to tvůj první úlovek. Vždycky se musíš napít krve svého prvního.“ Noe zvedl pohár a podal mu ho.
Styxx se znechuceně zašklebil a zaváhal.
„To je v pořádku,“ řekl Estes za jeho zády. Vytáhl měch s vínem a další sušené maso. „Jsem připravený zahnat pak tu pachuť. Ale je to rituál, kterým jsme všichni prošli.“
Xan převzal od Styxxe luk a usmál se na Estese.
Styxx si tím nebyl moc jistý, ale zvedl pohár s krví. Zavřel oči, vypil to a otřásl se odporem, když na jeho chuťové pohárky zaútočila slaná, kovová chuť.
Brr... jak může ten bůh mít žaludek na pití lidské krve?
„Tady.“ Estes vyměnil maso za pohár.
Styxx si ho rychle nacpal do pusy, rozkousal ho a pak se napil vína. Strýc měl zase pravdu. Naštěstí to tu chuť okamžitě přebilo.
„Dnes večer si dobře pochutnáme.“ Leon se usmál na své přátele.
Kastor na Leona mrkl. „To je dobře, protože už dlouho hladovím po zadku neposkvrněného samce. I když to znamená dělit se o něj s vámi.“
Všichni se rozesmáli.
Styxx se zamračil, protože nechápal, co je na tom tak vtipného.
„Takže, kdo nám očistí naše maso?“ zeptal se Nestor.
Estes hodil k Nestorovým nohám dýku. „Jsi na řadě. Stáhni kůži a připrav zvěřinu. Vás pět může tahat slánku o dezert.“ Strýc položil ruku na Styxxovo rameno a odvedl jej od ostatních. „Pojď, Styxxi. Dostaneme z tebe tu krev.“
„Jakou krev?“
„Tu na tvém chitonu.“
Styxx se podíval dolů a ztuhl, když si uvědomil, že si polil oblečení jelenovou krví. Jsem naprosto neschopný.
Co ještě je nového?
Estes popadl svou sedlovou brašnu a odvedl ho k místu, kde se potok rozšiřuje. Podal Styxxovi mýdlo a ručník. „Rovnou ze sebe můžeš smýt celodenní pot.“
Zatímco se Styxx umýval, začal Estes připravovat malý oheň. Když se vrátil pro své oblečení, seděl strýc na dece a míchal byliny v malé hliněné nádobě.
„Co to děláš?“
Estes mu pokynul, aby přistoupil. „Už jsi někdy slyšel o Eycharistisi?“
Styxx zavrtěl hlavou. „Co to je?“
„Další zvláštní bylina, co roste jen na Atlantidě. Vážně je to místo plné zázraků a divů. Mají to nejpokročilejší lékařství, které jsi kdy viděl.“ Estes zapálil byliny, pak snížil plamen a nechal to jen doutnat. „Chtěl bys to zkusit?“
Styxx zaváhal. Nevypadalo to nijak zvlášť chutně, ale to nevypadalo ani to maso a přitom bylo neobyčejně lahodné. Klekl si vedle strýce a natáhl se, aby si mohl byliny nabrat prsty.
Estes odtáhl nádobu a rozesmál se. „Tyhle se nejí, drahý chlapče. Jen vdechuješ jejich vůni.“ Zvedl malou misku, která byla připojená k nádobě. „Dej si to přes nos a ústa a zhluboka se nadechni.“
„Je to bezpečné?“
„Naprosto. Víš, že bych ti nikdy neublížil. Na to tě příliš miluji.“
A ty si to určitě užiješ, veverčáku...
Styxx se nad strýcovými myšlenkami zamračil. „Co to dělá?“
„Zmírní to bolest hlavy a svalů namožených z cesty sem.“
Udělal by cokoliv, snad si i uřízl hlavu, aby zmírnil pulzující bolest. Mezi jeho strýcem, Estesovými pěti přáteli a čtyřmi strážci, kteří přijeli s nimi, nebylo v jeho hlavě nic víc než kakofonie jejich myšlenek. Ochromovaly ho, takže nepochytil víc než čas od času slovo nebo dvě.
Jestli to zafunguje a utiší ten hluk, koupí si toho několik bušlů.
Styxx si přitáhl misku k obličeji a udělal, co mu Estes nařídil. Vonělo to jako nějaké exotické ovoce a zamotalo mu to hlavu. Ale co bylo nejlepší, úplně to umlčelo hlasy bohů a lidí v jeho hlavě.
Za to požehnané ticho byl nesmírně vděčný.
„Tady. Napij se vína.“
Styxx přijal měch a zhluboka se napil. Tohle ale bylo jiné než to, které měl předtím. Kořeněnější. Usadilo se mu v žaludku a pak se rozlilo jeho žilami s hřejivou plností. Zaplavil ho pocit neklidnějšího míru, jaký kdy v bdělém stavu poznal.
Pak se jeho tělo z ničeho nic ocitlo v plamenech. Naskočila mu husí kůže.
Estes vzal z jeho rukou víno a odložil ho stranou. „To je v pořádku, Styxxi. Nebraň se tomu.“
Nebránit se tomu? Pálilo to a bolelo. Promnul si hrdlo, pokoušel se zchladit rozpálené tělo. „Je mi takové horko...“
„Za minutku to přejde.“
Styxx si olízl náhle suché rty, zatímco horkost v jeho těle klesala... přímo do jeho slabin. Ve chvíli kdy se to stalo, měl erekci jako nikdy předtím. Každičká část jeho těla křičela zběsilou touhou po doteku. S doširoka rozevřenýma očima zíral na Estese, který se usmíval.
Estes se posadil za něj. Vztyčil se na kolena, odhrnul Styxxovi vlasy z tváře a naklonil se, aby mu mohl zašeptat do ucha. „Jsi pořád ještě panic?“
„Ano.“
Styxx náhle dostal strach a pokusil se vstát, ale Estes ho držel pevně. Než mohl utéct, jeho strýc ho srazil obličejem k zemi a zkroutil mu ruce za zády. Zmocnila se ho panika, když mu došlo, co s ním chce strýc dělat.
Modlil se, aby se mýlil. Přikrčil se, když Estes zabořil ruku do Styxxových vlasů a použil svoje kolena, aby roztáhl Styxxova stehna od sebe. „Co to děláš, strýčku?“
Estes odhodil svůj chiton stranou a přitiskl své nahé tělo ke Styxxovi. „Nemáš ani tušení, jak pro mě bylo těžké čekat, než na tohle budeš dost starý. Musel jsem prodat Acheronovo panictví, abych si vykompenzoval ztráty v souvislosti s jeho výcvikem. Ale to tvoje, malý veverčáku, mám v úmyslu si vychutnávat v několika příštích hodinách.“

20 komentářů:

  1. slová ktoré som pi prečítaní tejto kapitoly vyslovila ani radšej nebudem citovať.. :-(((

    OdpovědětVymazat
  2. Jsem na tom podobně. Ani mě nenapadlo, že dokážu něco podobného vyslovit...

    OdpovědětVymazat
  3. čoooooo!!!!!!! no to je hnus vlastná rodina ho znásilní no fuj chudák chlapec, ten Estes by si zaslúžil.....až som mala husiu kožu

    OdpovědětVymazat
  4. je mi ho strašně líto :( a to sem ho nesnášela když sem četla o Acheronovi :(

    OdpovědětVymazat
  5. devcata, nerada to rikam, ale tohle je nic proti pristi kapitole... a nic proti tomu, co bude dal

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak to sa máme na čo "tešiť"...

      Vymazat
    2. Já jsem touto částí tak znechucená, že se mi absolutně nechce pokračovat v překladu. Nevím, kdy se k tomu donutím. Tady už Sherri zašla trochu moc daleko :-(. Monika

      Vymazat
    3. Aj mne sa zda ze to Sherri, v poslednej dobe nejak prehana s utrpenim hlavnych postav, tak isto ako aj pri Darlingovi v Lige.

      Vymazat
    4. Boze, ja som vedela, ze to bude strasne tazke citanie. Uz pri Acheronovi to bolo brutalne, a verim tomu, ze Styxxovi naordinovala este horsie veci. normalne ma z toho mrazi... velmi tazko sa to cita, neviem ci zvladnem vobec pokracovat... nechapem preco ich AZ TAK muci a tomu jeho strykovi by som naordinovala niekolkodnove mucenie, ale fakt krvave, bolestive, ponizujuce a plne utrpenia...
      Lenka

      Vymazat
    5. Tohle je fakt humus, ale opravdu se vplatí vydržet až do konce knihy! Konec je krásnej i přes veškerý utrpení který tu bude až do předposlední kapitoly :D A ta část, kde je styxx už 21. století, ta se mi líbí asi nejvíc!

      Vymazat
  6. to je ale hajzel (sorry za slovnik) by som mu to iste dopriala

    OdpovědětVymazat
  7. Asi přestávám cist
    Je to hnus, ani se nedivím ze se ti nechce v překladu pokracovat. :-)

    OdpovědětVymazat
  8. Hnus všetkých tých sviniarov vykastrovať a to čo najpomalšie a najbolistivejšie každý deň vždy ako u toho boha priviazaneho ku skale čo mu orol dlubal oči

    OdpovědětVymazat
  9. O.O O.O O.O O.O!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!! Díky!

    OdpovědětVymazat
  10. Díky za překlad.

    OdpovědětVymazat
  11. Děkuju za překlad. Jeho rodina...a to co mu dělá...to jsou zvěrstva...a ještě to nekončí.

    OdpovědětVymazat