pondělí 25. listopadu 2013

Styxx - 28. srpna 9533 př. n. l.

Vazne se moc omlouvam, ze to tak trvalo, ale ja na korekci tohohle proste nemela  zaludek...



„Musíme ho probrat.“ 
„Vážně musíme?“
„Ještě jeden den, Estesi. Zpátky ho můžeme dopravit zítra.“
„Pokud ho tu budeme držet ještě déle, můj bratr pošle pátrací četu. Je to královský dědic koneckonců a my jsme hluboko uvnitř království jeho otce.“
„To ano, ale já se chci ponořit ještě jednou hluboko do Styxxova království.“
Rozesmáli se.
„No tak, Estesi. Chci se ještě jednou projet na královském hřebci.“
Styxxovi se točila hlava. Pokoušel se soustředit na to, co o něm říkají, ale nešlo to. Někdo mu nalil do krku něco teplého. Bylo to hořké a přinutilo jej to kašlat a pak polknout.
Pak ho to nutilo zvracet.
Estes ho překulil na břicho, když se mu začal vyprazdňovat žaludek. Opakovaně. Trvalo to tak dlouho, že si Styxx myslel, že už nikdy zvracet nepřestane.
Ale nakonec se jeho žaludek uklidnil a zrak se mu začal pročišťovat. Slabý jako kotě, nahý a rozbolavělý, s modřinami po celém jeho těle, ležel na potřísněné dece.
„No tak, chlapče,“ řekl Estes, jehož hlas se pomalu prodíral do Styxxovy drogami ochromené mysli. „Musíme tě umýt a očistit.“
Až když byl Styxx po pás ve vodě, začaly mu v hlavě defilovat vzpomínky na týden, který strávil se strýcem...
Víš, Estesi, měl bys ho přivést na Atlantidu. Zaplatil bych ti celé jmění, kdybych si to mohl rozdat s ním a s jeho bratrem zároveň.
Vlastně ne. Lepší by bylo sledovat, jak si to oni dva rozdávají spolu.
Styxx si zakryl uši a snažil se vymazat věci, o kterých si nechtěl pamatovat, že je vyslechl. Věci, o kterých si nechtěl pamatovat, že je dělal...
Zmocnila se ho naprostá hrůza. Začal se vzpírat, ale Estes ho chytil a pevně si ho přitiskl na nahé tělo.
„Pst. Uklidni se.“
„Ty... ty...“ Styxx se nedokázal přimět vylovit to, že ho strýc a jeho přátele hromadně znásilnili.
Opakovaně.
To, jak se smáli, když se na něj střídali, mu teď znělo v uších. Oči mu naplnily slzy, když každičký kout jeho zkrvaveného srdce naplnila hanba. Jak mu jeho strýc, kterého tolik miloval, mohl tohle udělat?
Bohové, jeho otec tomuto muži důvěřoval. Přivedl jej do jejich domu...
Estes zesílil sevření. „Chtěl jsi být muž, jako Acheron. Teď jím jsi.“
Ne, jeho strýc ho využil jako nočník, který tam byl pro jeho potřeby, aniž by bral ohledy na jeho pocity nebo lidskost. Horší bylo, že ho ten parchant předhodil jako děvku svým kamarádům.
Styxxovi se podlomily nohy, když si vzpomněl, jak se Estes smál, když s ním skončil poprvé. Připravil jsem pro vás jeho těsnou prdelku. Kdo si ji chce vzít jako další?
Bohové... teď už rozuměl fantomové bolesti, kterou cítil na těch nejskrytějších částech svého těla. A věděl úplně přesně, co Estes udělal s jeho bratrem.
„Acheron je tvá děvka.“
Estes se pyšně usmál. „Ještě nejsi vycvičen tak dobře jako on, ale jednoho dne budeš stejně dobrá kurva, slibuji.“
Styxx ho odstrčil a pokusil se o útěk, ale uklouzl na kamenech a spadl do vody.
Estes ho znovu popadl. „Nebuď takový, hřebečku. Acheron si to užívá. Vždycky škemrá o moje péro. Jsi jeho dvojče a budeš to dělat taky.“
Stud, hrůza a utrpení rozervaly jeho duši na cáry. „Jsi nechutný! Úchyle! Řeknu otci, co jsi udělal!“
Ta výhružka vymazala ze strýcovy tváře pobavení. Brutálně sevřel Styxxovy paže a zuřivě na něj zíral. „Komu si myslíš, že bude Xerxes věřit? Svému milovanému mladšímu bratrovi, který mu hlídá záda a chrání jeho tajemství, nebo synovi věčně opilé, pitomé děvky, kterou teď léčí kvůli její duševní labilitě? Jestli o tomhle vydechneš jediné slovíčko, nejen že se postarám o to, abys nikdy nezdědil trůn, zařídím i to, aby se z tebe stal trvalý obyvatel Dionýsova chrámu. A až tě tam otec nechá, podplatím kněze a vezmu tě na Atlantidu, kde se připojíš ke svému bratrovi jako vysoce ceněný kus zadku, který pronajmu komukoliv, kdo bude mít dost peněz.“
„Toho by ses neodvážil.“
„Zkus to.“ Estes přejel jazykem po Styxxově krku a pak se rozesmál. „Šukat tě, můj malý veveřáku, činí mé odloučení od Acherona téměř snesitelným. Teď buď hodný chlapec a umyj se, nebo to udělám za tebe.“ Spustil ruku dolů, aby mu názorně ukázal, co tím myslel.
Styxx začal znovu zvracet.
Estes ho odstrčil. „Očisti se a pohni sebou, nebo splním Nestorovi přání a dopřeju mu ještě jeden den s tebou.“
Rozpačitý a otřesený Styxx klesl do vody, a přál si být mrtvý. Cítil se tak nečistý. Tak pošpiněný a odporný. A když se myl, vzpomněl si na jejich ruce na sobě, když zneucťovali každou část jeho těla.
V tu chvíli se ho zmocnil tak obrovský vztek, že chtěl jen mlátit kolem sebe a všechny je zabít. Proč jeho moc selhala a nevarovala ho zrovna ve chvíli, kdy ji potřeboval nejvíc? Proč?
Protože jich s Estesem bylo příliš mnoho. Jejich myšlenky je přelévaly jedna přes druhou, mísily se s těmi božskými a jeho vlastními a ž do bodu, že se na žádnou z nich nedokázal zaměřit jednotlivě. To proto ho tak příšerně bolívala hlava.
„K čertu s tebou!“ vykřikl. Ale ta slova byla namířena více proti němu samotnému než proti komukoliv jinému.
Jak jsem kdy mohl Estesovi věřit?
Už by měl být poučený. Nikomu se nedá věřit. Jak mohl na tuhle zásadní lekci zapomenout?
Estes mu projevil laskavost, když to nikdo jiný neudělal. Byl jeho rodinou a rodina by takováto být neměla. Měli by se navzájem milovat. Chránit se.
Říká kdo?
Styxx se nad svými myšlenkami hořce zasmál. Tohle byla pravda. Ryssa by byla absolutně nadšená, kdyby ho viděla sraženého na úroveň děvky pro každého.
Doufám, že dostaneš to, co si zasloužíš. Kolikrát mu tohle řekla? Někdo by ti měl srazit hřebínek.
Estes ho srazil mnohem níž.
Oči mu naplnily slzy a přetekly mu na tváře. Nemyslel si, že si tohle zaslouží, ale možná to tak bylo. Zničil svou matku. A jestli byl opravdu podvrženým dítětem bohů a Acheron ne, také zničil svého nevinného bratra.
Ze všeho, co všechno Styxx v životě pokazil, opravdu litoval jen jediného. Měl promluvit a říct otci pravdu. Že to on má božskou moc, zatímco Acheron má jen božské oči. Pak by je nenáviděli stejnou měrou.
Společně.
Co mám teď dělat?
Jen chci jít domů.
Bylo to ubohé místo, ale bylo jediné, které měl. Měl bys utéct a nechat je všechny za sebou.
A co by dělal? Neměl žádné praktické dovednosti. Byl princem, který ovládá diplomacii a jazyky. Věci, které byly ve skutečném světě neužitečné. Kromě toho, jestli se k němu takhle chová jeho rodina, o kolik hůř by se k němu chovali cizinci?
„Ať už jsi kdekoliv, Acherone... doufám, že se necítíš právě teď stejně, jako já.“
Ale dobře věděl, že je to marná naděje. Nebylo možné, aby Acherona takto využívali a on se přitom necítil takhle.
Bezcenný. Bezmocný. Opovrhovaný.
A to nejhorší – nenávidící sám sebe.
Jsi princ! křičela na něj jeho mysl. Dědic dydimoského trůnu. Zvedni zadek! Hned! Kdo jsi, aby sis stěžoval na svůj osud?
„Jsem použitá děvka,“ vydechl, když jím znovu projela bolest. Jak by po tomhle mohl ještě někdy držet hlavu vzpřímeně, když věděl, co s ním dělali celý dlouhý týden? Bylo dost zlé, když jej věznili kněží a mučili ho, zatímco se z něj pokoušeli vyhnat démony, kteří neexistovali. A když mu neznámý Olympan udělal nabídku, při které jako návnadu použil slib, že ho osvobodí.
Tohle bylo mnohem horší.
Měl jsem tomu bohu dovolit, aby mě měl. Alespoň by se z Dionýsova chrámu dostal dřív. Kdyby tak věděl, že tohle je jeho osud, přijal by ho. Pak by ho ten bůh před tímhle ochránil...
Možná.
Styxx se ztěžklou duší vystoupil z vody a oblékl se, aby to mohl nechat za sebou tak rychle, jak jen to bude možné.
Jestli se mu podaří dostat se domů, Estes a ostatní odjedou. Nikdo se nikdy nedozví, co se mu tady stalo. Udrží to v tajnosti. V tom byl dobrý.
Jen se musím dostat domů.
Styxx na cestě zpátky neřekl jediné slovo. Zatímco jeli, jeho pohled padnul na stráž, která byla vyslána, aby jej chránila. Stáž, kterou jeho strýc podplatil...
Ne mincemi, ale jím – Styxxem.
Dokonce i teď slyšel jejich posměšný smích. Mysleli si, že to, co se mu stalo, bylo legrační, a sledovali to a podíleli se na tom se škodolibou radostí, která byla nechutná.
Rozmazlený královský synek... tohle je za všechny ty chvíle, kdy jsem před tebou a tvým tatíčkem musel klopit zrak. Teď opíchám královský zadek za všechnu tu bolest, kterou jsem musel vytrpět...
Až od vás příště odvrátím pohled, Výsosti, vězte, že myslím na to, jak jsem vrážel do vaší sladké prdelky.
Styxx nevěděl, jestli ještě někdy dokáže vyjít ze svého pokoje s vědomím, že slouží jeho otci. Jak by jim mohl znovu čelit?
A když se s nimi jeho otec setkal na palácových schodech se širokým úsměvem, zasáhla ho hanba a ponížení ještě tvrději. Jak by se na něj otec díval, kdyby věděl, jak ho využili?
Styxxův pohled padl na jizvu na paži, kterou mu udělal otec. A poznal pravdu.
Jeho otec by ho kvůli tomu nenáviděl a obviňoval by jej z toho.
„Jak to šlo?“ zeptal se otec s radostí, ze které se Styxxovi udělalo příšerně zle.
Estes se zasmál. „Většinou jsme jezdili. Řeknu ti, bratře, není nic lepšího, než cítit pod sebou svého oblíbeného královského hřebečka.“
Styxxovým hrdlem stoupla žluč.
„Styxx si přišel na své a my jsme z něj udělali muže. Byl to skvělý týden, bratře. Takový, na který budeme vzpomínat po zbytek našich životů, není to tak, Styxxi?“
Styxx se přikrčil nad tím dvojsmyslem, kterému až teď plně porozuměl.
Otec se na něj zamračil. „Jsi v pořádku, chlapče?“
Chtěl mu říct pravdu, ale jediný pohled na Estese stačil k tomu, aby pochopil, že měl strýc pravdu. Jeho otec věřil svému bratrovi a podezříval syna, o kterém si nebyl jistý, jestli mu patří. Také proto dával přednost Rysse. O jejím narození nebylo pochyb.
Styxx nikdy neměl otcovu plnou důvěru nebo lásku.
„Obávám se, že princ Styxx je na jeho vkus až příliš naplněn zážitky z minulého týdne.“
Styxx zamrkal při Nestorově troufalé zmínce o jeho znásilnění, které zakroužilo nad otcovou hlavou. Mělo ho to zahanbit a tento šíp zcela přesně zasáhl svůj cíl.
Estes prohrábl Styxxovi vlasy. „Nestor má pravdu. Vypil až příliš našeho mocného nektaru, bratře, a je mu z toho pořád ještě špatně. Odpusť mi, že jsem zkazil tvého dědice a otevřel mu dveře k mužským aktivitám dřív, než na ně byl připraven. Přesto se v něm tato zkušenost usadila a naučila ho věci, na které nezapomene.“
Každé další slovo se zařízlo do jeho srdce jako zubatý kus skla. Všichni se otevřeně vysmívali bolesti a ponížení, které z jejich rukou zakusil. Ještě hůř – libovali si v nich.
Styxx zaskřípal zuby, aby si zabránil projevit jakoukoliv emoci. Estes ho zkoušel a on to moc dobře věděl. Mrštil mu do obličeje to, co mu udělali, aby viděl, jestli ho to zlomí a on je zradí. Estes a jeho přátelé byli připravení proti Styxxovi argumentovat, pokud promluví o tom, co mu udělali.
To proto je Estes přivedl sebou. Kdo by uvěřil jednomu bláznivému chlapci spíš než dvěma princům, z něhož jeden byl vyznamenán jako válečný hrdina, a čtyřem šlechticům? Spojili by se a nazvali by jej lhářem, takže by mu Estes mohl zařídit návrat do chrámu. A odtamtud...
Cítil, že se mu žaludek stahuje utrpením.
Otec si ho přitáhl do náruče a poplácal ho po zádech. „Můj ubohý Styxxi. První kocovina je nejhorší ze všech. Ale musíš se s ní naučit vypořádat. Nebo už se k žádné další nepřiblížit.“ Políbil ho na čelo, pustil ho a šel přivítat svého bratra.
Zatímco otec Estese objímal, Styxx zíral na strýce a nenáviděl náklonnost, kterou mu otec projevoval. Estes ho přes otcovo rameno přejel od hlavy k patě chlípným, posměvačným úšklebkem. Styxx odvrátil pohled, když zachytil samolibé úšklebky strýcových přátel. A když na něj Nestor mrkl a sklouzl očima ke Styxxovým slabinám, zatímco si olizoval rty, rozeběhl se po schodech do paláce.
Ryssa se s ním střetla ve dveřích a vyhnula se jeho tělu s obvyklým úšklebkem. „Musíš si teď myslet, že jsi něco zvláštního. Vyrazil sis se strýcem a jeho přáteli jako bys byl stejně ušlechtilý jako oni. Ale ty nejsi mužem, Styxxi. Jsi pořád jen ubohé, rozmazlené děcko.“
Ještě nikdy ji nechtěl udeřit víc, než právě v té chvíli. Jak se mu může dívat do očí a nevidět hrůzu uvnitř jeho srdce? Nevidět, jak je otřesený a rozrušený? Stálo ho všechny jeho síly, aby ji nepopadl a neprohodil zdí, která byla za ní. „A ty jsi hloupá děvka.“
Když se kolem ní prohnal, zalapala po dechu. Pak vykřikla a vyrazila na něj žalovat.
Upřímně řečeno, bylo mu to jedno. Už nebylo nic, co by mu otec mohl udělat. Žádné bití jej nemohlo zranit víc, než tohle.
Právě míjel spíž nahoře na schodišti. Zarazil se, otevřel dveře a vytáhl odtamtud dva džbány vína. S nimi v rukou se stáhl do svého pokoje a zavřel za sebou na závoru. Neměl v úmyslu opustit bezpečí těchto čtyř stěn, dokud nebude Estes a ostatní pryč.
Stáhl z postele polštář, položil ho na podlahu, aby ulevil svému bolavému tělu a hodil do sebe ničím neředěné víno, od něhož chtěl, aby ho vzalo daleko od jeho hanby. Mohlo pro něj vytvořit jen dočasné útočiště a on to věděl.
Proti jeho vůli se mu v mysli přehrávalo stále dokola to příšerné utrpení, které právě přežil. Bez ohledu na to, co dělal, slyšel pořád jejich hlasy a cítil jejich ruce na svém těle.
Prosím, bohové, mluvte na mě a přehlušte to.
Ale všechno co slyšel, byl Estes a ostatní, kteří se mu smáli a zesměšňovali ho. Jak ironické, že ta jediná věc, která dokázala zcela umlčet hlasy v jeho hlavě, byly vzpomínky, kvůli kterým by prodal duši, aby se jich zbavil...

27 komentářů:

  1. Fuj, fuj, fuj. Ale děkuju za překlad aspoň už to máme zasebou. Jen si říkám panebože Co nás čeká dál?

    OdpovědětVymazat
  2. Díky za překlad ! ! !

    OdpovědětVymazat
  3. Děkuji za překlad, ale tohle se vážně nedá ani komentovat. Jen doufám, že nic horšího už nebude.

    OdpovědětVymazat
  4. Ani se nedivím, tohle chce fakt pevné nervy. Ale díky moc, že jsi to pro nás udělala

    OdpovědětVymazat
  5. Je to najhoršie za nami, alebo nás ešte čaká nejaká brutalita??? To dobré asi príde až na konci príbehu.
    Inak vďaka za preklad.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. tohle je jeste v pohode oproti tomu, co prijde za chvili a v budoucnu...

      Vymazat
    2. coooo? to bude ešte horšie? to nemyslíš vážne

      Vymazat
    3. To snad ani nie je mozne, ze to bude este horsie... ako vyvolava to vo mne ten pocit, ze chudak styxx bude mat este horsie peklo zo zivota ako acheron... i ked to sa dozvieme az po precitani....

      Vymazat
  6. Aspoň že tu nesú úplne podrobnosti

    OdpovědětVymazat
  7. Vdaka za preklad, ale podla toho co pise Kerris sa o neho bojim uz teraz :-(

    OdpovědětVymazat
  8. Ďakujem za preklad

    OdpovědětVymazat
  9. Moc ďakujem za preklad, kruté a smutné...

    OdpovědětVymazat
  10. no horor je mi z toho nanič a to som dnes čitala článok na tému znásilnenie a zneužívanie na diva.sk, autorka to vážne preháňa, pozabíjať ich je málo, som zvedavá ako to pôjde ďalej a ďakujem za preklad

    OdpovědětVymazat
  11. preboha!
    a ináč, ďakujem za preklad

    OdpovědětVymazat
  12. ježíší a to jsem si myslela, že Ascheron je na tom bídně :-( děkuju za překlad a děsim se, co bude dál :-(

    OdpovědětVymazat
  13. Ďakujem... Už si ani neviem predstaviť čo môže byť horšie ako toto, ale autorka má asi "lepšiu" fantáziu. Chudák Styxx

    OdpovědětVymazat
  14. Jeho život pred bol fakt hrozný, ale teším sa na súčasnosť s Bethany.Vďaka.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Bethany v soucasnosti moc nebude, bude spis v minulosti

      Vymazat
  15. Bože, fuj fuj fuj. Ani nechci vedet co horšího se tam objevi. Asi prestanu cist. :-( Děkuji za překlad :-(

    OdpovědětVymazat
  16. Ach sakra... Myslela jsem, že tímhle je to nejhorší za námi, a že i když to dál nebude žádný med, už to nebude tak otřesné, uf. Ach jo, ať namáhám mozek jak chci, byla někde zdůvodněna nenávist Ryssy, nebo je to prostě jen rozmazlený fracek, který by zasloužil pár facek? Jinak samozřejmě děkuji za překlad

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Nikde zduvodnena nebyla, Ryssa je jednoduse rozmazleny fracek... a ja mam ted chut si jit znovu precist Acherona, abych se podivala, jesi v nem nejsou videt naznaky toho, jaka byla ve skutecnosti.

      Vymazat
  17. Bože ..:-((((....ale dakujem za preklad.....už sa neviem dočkať dalších prekladov..:-)

    OdpovědětVymazat
  18. Díky za překlad.

    OdpovědětVymazat
  19. Dakujem za preklad, skutocne niekedy je tazke taketo veci prekladat, vdaka

    OdpovědětVymazat