úterý 3. prosince 2013

Fantom v noci - Kapitola 18




Terri sledovala čísla domů, když projížděla Taggartovou ulicí. Bydlel v západní části města, která byla dost daleko, aby nebyla zaplavena domy v dobrém stavu. Zazvonil jí mobilní telefon. „Tady Mitchell.“
„Myslíme si, že jsme našli Sammyho.“ Philborn zněl ještě zasmušileji, než pro něj bylo obvyklé.
Myslíme? Olízla si náhle suché rty. „Co tím myslíte? Je naživu?“
„Ne a nemůžeme ho vizuálně identifikovat. Spustili jsme testy DNA a kontrolu dentálních záznamů.“
„Ach, dobrý Bože. Uhořel?“
„To by bylo asi lepší. Vypadá to jako nějaký druh viru. Myslíme si, že ten samý, co postihl Chicago. Naše laboratoř dala tělo do karantény a zavolala Centrum pro kontrolu a prevenci nemocí. Je to dost nechutné.“
Žaludek se jí zachvěl. „Kde jste ho našli?“
„V plastovém pytli vedle kontejneru na našem parkovišti. Nevíme, kdo ho tam dal, ale chtěl nechat zprávu. Nehodí se to do Marseauxova standardu MO[1], kromě arogance. Kde jste?“
„Jdu po stopě obsahu kontejneru.“ Tady je Taggartův cihlový dům, „už musím jít, ale vše vám vysypu, jakmile se vrátím.“ To taky v téhle chvíli musela udělat, ale v okamžiku, kdy odsud odejde, osobně usadí babičku do letadla, aby šla navštívit svou sestru v Houstonu.
New Orleans teď pravděpodobně není bezpečný.
Žluč jí zaplavila hrdlo, když jí bleskl obraz Sammyho, zabitého stejně, jako byli ti ubozí lidé v Indii a Chicagu. A pokud byla její teorie správná, toto dokazovalo, že někdo měl kontrolu nad smrtícím virem a pečlivě si vybíral cíle.
Jak se opovažují hrát si na Boha?
Terri zavěsila a zajela na přístupovou cestu za Taggartův poslední model pickupu, zaparkovaný pod přístřeškem.
Pospíchala k předním dveřím a zabušila. Uvnitř hrála televize.
Hlasité bručení se neslo nad televizním hlasatelem, poté se otevřely dveře a zamžoural na ni Fred. Oblečený v bílém nátělníku a vybledlých džínách, byl ztělesněním muže, který se snaží užívat si volno. „Co chcete?“
„Nástroje, které jste ukradl z kontejneru.“
Ohrnul ret. „Nechoďte sem s těmi kecy. V tom kontejneru byla spousta lidí.“ Snažil se zavřít dveře.
Terri plácla dlaní do dveří a strčila botou za práh. Zabodli do sebe zlé pohledy, ale její byl plný měsíců frustrace a hněvu a vřela v něm zuřivost nad zprávou o Sammyho smrti.
„Nebudu to komplikovat, Frede. Zatím nikdo neví, že jsem tady. Sammyho znetvořené tělo se právě objevilo na centrále. Byl zabit virem, který se dnes rozpoutal v Chicagu.“
Fredova vrásčitá tvář zbledla.
Sledovals hrůzné zprávy, co? Vše je o načasování.
Terri neztratila dech. „Philborn je moc blízko zjištění, že nástroje, které jste uchmatl z kontejneru odpovídají zbytku těch, co byly odcizené, když zmizel Sammy…, zatímco dělal vaši zatracenou směnu, mohla bych dodat. Tyto nástroje by mohly být klíčem ke zjištění, kdo je za útokem. Pokud si pro ně Philborn přijde, ztratíte svůj důchod a půjdete do vězení. Ale je to mnohem lepší scénář, než když mi je hned nedáte a náhodou přijdete do styku s tím virem.“
Fredovy oči zaplavily slzy. Ruce se mu třásly, a pak zamumlal, aby ho následovala. Dům páchl smaženými rybami. Fred ji vedl přes dřevem obložený obývací pokoj, s vycpaným okounem zavěšeným na zdi. Televize pocházela z jiného desetiletí, ale proud bizarních obrázků předcházejících obětí v Chicagu byl jasně viditelný, stejně jako komentář národních zpráv vespod.
Fred otevřel dveře do pokoje, který měl být ložnice, ale byl proměněný v dílnu se stolní pilou a soustruhem. Terri čekala, když vytáhl zásuvku na vysoké kovové skříňce, a pak rychle ustoupil stranou a díval se na zásuvku, zpocený hrůzou. „To je všechno.“
Prohlédla šuplík obsahující tři páry krásně vyřezávaných nástrojů. Dva úhelníky, dvě malé a úzké pily s rukojeťmi z teakového dřeva a dvě tesařské vodováhy s uzavřenými skleněnými trubkami s kapalinou, namontovanými do výřezu dřeva drobnými zlatými šroubky. Bublina uvnitř trubek ukazovala, jestli jsou šedesáti centimetrové kusy teakového dřeva v naprosté rovnováze.
Trubky mohly stejně snadno obsahovat smrtící virus.
Terri zvedla tesařskou vodováhu, aby ji lépe prozkoumala.
„Co když ji rozbijete?“
„Pochybuju, že by někdo dal něco tak smrtícího do skleněné nádobky, která by se snadno rozbila.“ Doufala, že ne, ale to nezastavilo její srdce od bušení se zdravým množstvím úzkosti. Při bližším zkoumání spatřila na vrcholu malý kroužek, který se otáčel se ve směru hodinových ručiček, když na něj použila nehet.
Položila nástroj zpátky, prstem pootočila kroužek a uvolnila lahvičku. Pomocí dvou prstů ji jemně vyjmula z držáku.
Druhou lahvičku uvolnila stejně snadno. Obě byly na jedné straně uzavřeny gumovou vrstvou, ale jedna z nich měla vyryto do zkumavky X a druhá ne.
Terry zvedla měkký hadřík a opatrně zabalila lahvičky, pak se obrátila k východu.
„Hele, je mi líto-“ začal říkat Fred.
„Nech si to pro Sammyho rodinu. Musím jít.“ Terri vyběhla z domu ke svému autu.
* * *
„Ať je to rychlé. Čekám další hovor.“ Teda ne tak docela hovor, spíše zprávu. Duff poslal Fra Bacchusimu textovku s potvrzením, že před deseti minutami našel poslední dvě lahvičky. Vysílač v autě Terri Mitchell přenesl dost z její konverzace, aby zjistil, že je má, ale ne to, kam jela.
Proč to Fra trvalo tak dlouho? Obvykle odpovídal rychle, když šlo o něco, co ho zajímalo.
„Jen jsem chtěl, abyste věděl, že tady všechno do sebe zapadalo.“ Parkerovo nadšení prýštilo telefonní linkou.
Duffova ústa se mírně zatočila nahoru, oči se přesunuly na notebook na vedlejším sedadle v jeho autě. Zrovna zavřel monitor, na kterém tajně sledoval Parkerovo setkání se senátorem Hutchinsonem z Illinois, kterého další zastávka byla tisková konference k virové nákaze. Senátorův obličej se rozpůlil kampaňovým úsměvem, když se dozvěděl, že Parker z něj mohl udělat hrdinu večerních zpráv, když oznámí možnost protijedu. Parkerova cena - hlas pro Zolono Pharmaceuticals, ztlumil jeho vzrušení.
Po schůzce Duff přeladil na volání mezi Parkerem a vědcem ze Zolono, který souhlasil, že bude ten, kdo „vytvoří“ protijed výměnou za peníze, které dostanou jeho dceru na Harvard. Fra byl potěšen, když mu Duff předal tuhle zprávu, i když Duff nemohl přijít na to, proč záleželo na vědci.
Každý měl svou cenu.
Duff si protáhl krční svaly, připraven k rozpohybování toho všeho. „To je vše, co jste mi měl říct?“
„Ne.“ vyštěkl Parker, jasně uražený Duffovým neužaslým tónem. „Udělal jsem přenos.“
„Dobře.“ Duffův telefon zazvonil s novou zprávou. „Budu v kontaktu.“ Ukončil hovor, pak si přečetl text na své obrazovce.

D - Dobrá práce.  Pro dnešek budu mimo dosah, tak jsem požádal Consula Vestavia, aby tě řídil, dokud se nevrátím. Brzy tě kontaktuje, ale stejně dej za mě pozor na ptáka.
FB

„Pták“ byl kód pro Bradyho. Ale Duff se zamračil, když znovu pohlédl na zprávu. Neznal Vestavia. Jak ho mohl Fra dát k ruce konzulovi v polovině tohoto projektu? Fra měl nejdřív Duffa s konzulem seznámit.
Byl starý pán stále příliš nalitý, aby dělal svou práci? Duffův telefon znovu zazvonil. Zpráva od CV - Consula Vestavia. Konzul byla vyšší hodnost než generál, takže Duff otevřel zprávu a začal číst jeho další pokyny.
* * *
Nathan silně strhl volantem doprava a smykem otočil Javelin. Měl pocit, že dvě kola se zvedla. Nemohl si dovolit ztratit rychlost. Couvl. Gumy se zahrabaly, a on vystřelil jednosměrnou ulicí.
Špatný směr.
Volkswagen se přidal k otáčení.
Udeřil na klakson. Brouk vyjel na chodník.
Sirény prořízly vzduch a přibližovaly se.
Nathan vyhrabal USB klíč a strčil ho do kapsy své bundy. Ostře zatočil doleva a zatočil ještě dvakrát, dokud neuviděl pootevřené visící dveře na skladu s rozbitými okny a chybějícími pláty plechu.
Řídil, poskakujíc po dřevě a spustil okna. Sirény vřískaly, blížily se, blíž… hlasitěji… a pak sirény projely kolem a zmizely.
Tento vůz byl příliš snadno rozpoznatelný. Se sedmi stovkami koní pod kapotou, Black death mohla komukoliv uniknout, zejména krvežíznivým policejním vozům.
Rádia by bylo trochu těžší porazit.
Vypnul motor a chvilku tam seděl. Vítejte v mém novém životě. Klidně se na to dá zvyknout.
Nathan strčil mobil do kapsy a zamkl auto. Plesnivý vzduch se plížil kolem něj, zatuchlý a depresivní. Obešel kolem auta, přejíždějíc rukou přes střechu. Jen ať je to děťátko tady, až se vrátí…
Stáhl si kapuci přes hlavu, vyšel na ulici, zabočil doleva a pomalu odcházel. Jakmile se dostal na náměstí, vytočil Terri. Hlasová schránka.
Neodpovídala, nebo ten zatracený telefon nefungoval?
Stiskl rychlou volbu. Když se ozval Stoner, Nathan řekl: „Jdu pěšky.“
„Kde je Jav-“
„Zaparkovaná.“ Pravděpodobně naposled. Ale byl ochotný políbit ji na rozloučenou, jen aby udržel Terri v bezpečí.
Nathan se otočil k výloze, když kolem projížděl policejní vůz. „Kde jsi?“
„Čekám před domem Terri na její babičku.“
Nathan se obrátil tím směrem. „Jdu k tobě. Kdy je předpoklad, že tam babička bude?“
„Před dvaceti minutama. Když Terri volala, řekla, že jí právě volala babička, že se vrátila do města a je téměř doma. Mám z toho špatný pocit.“
Nathan taky. „Zůstaň na místě. Budu tam za méně než deset minut.“
* * *
Terri skočila do auta, hodila pohled na Taggarta stojícího ve dveřích a ignorovala těstovitý strach v jeho tváři. Zatímco couvala, zazvonil jí mobilní telefon. „Babička“ vyskočilo ID volajícího.
„Jsi se Stonerem?“ ohlásila se Terri, kontrolujíc okolí, když zamířila zpátky na stanici.
„Vaše babička je se mnou,“ oznámil ji neznámý mužský hlas.
Dupla na brzdu. „Kdo je to?“
„Nemáte moc času na dotazy, pokud chcete vaši babičku zpátky.“
Pohled jí zaplavily slzy. „Neopovažujte se jí ublížit. Můžete mít mě.“
„Nechci vás, chci ty dvě lahvičky. Vsadím se, že víte, kde jsou.“
Chtěla krev.
Pokud mu dá ty lahvičky, lidé budou umírat. Mnoho lidí. Zasáhlo ji Nathanovo varování, že by se cítila jinak, kdyby byla ohrožená, nebo se ubližovalo její rodině. Nemohla popřít, že nutkání zabít tohoto muže bylo příliš silné.
„Pokud to nevíte, pak jsem s babičkou skončil.“
„Ne, vím to. Přinesu vám je.“
„Perfektní. Ale jistě si uvědomujete, že moc dobře vím, s kým jste v kontaktu, a že mám lidi uvnitř vymáhání práv. Takže mi věřte, když vám říkám, že pokud někomu zavoláte, na jakýkoliv telefon, babička zemře. Přijeďte na tuto adresu.“
Se srdcem bušícím strachem a hněvem, načmárala Terri adresu. V době, kdy se tam dostane, musí mít plán, jak dostat babičku do bezpečí dřív, než odevzdá lahvičky. Musí. Protože jakmile je odevzdá, Terri chápala, že její babička a spousta nevinných zemřou… a ona taky.

* * *
„Možná, že se babičku snažila Terri zastihnout, ale ozvala se jí hlasová schránka, tak jako mně, a tak nechala Terri zprávu na jejich domácím telefonu,“ přemýšlel Nathan, když ho Stoner následoval na dvorek za Terriným domem.
„Doufám, že ano, ale nesázel bych na to.“
Nathan taky ne. Otevřel zadní dveře Terrina domu a poslouchal, pak zastavil veškerou verbální komunikaci, dokud on a Stoner nezajistili dům. Nathan šel k systému domácího telefonu. Světýlko značící zprávu, blikalo.
První odkaz byl od její babičky na letišti v Chicagu, která sdělovala Terri informace o letu. Další byl od babičky v New Orleans, v zácpě v provozu, kilometr od domu. Nic jiného.
„Myslím, že ta dopravní zácpa je podezřelá,“ řekl Stoner.
„Já taky.“
Domácí telefon zazvonil. Nathan nechal hovor spadnout do hlasové schránky, aby mohl slyšet volajícího, než to zvedne. Zavěsili.
Stoner vyšel z obývacího pokoje. „Někdo právě kontroloval můj SUV. Muž. Agent.“
Nathan přikývl a přesunul se do tmavé chodby. Stoner zaujal další pozici uvnitř obývacího pokoje.
Dveře do kuchyně se pomalu otevřely o pár minut později, následovány hlavní pistole. Jen co byl uvnitř, muž vyrazil kupředu, kontrolujíc dům stejným způsobem jako Nathan. Když se dostal do chodby, Nathan se pohnul.
Dopadl tvrdě na chlapa a srazil ho zpátky do kuchyně. Vetřelec chytil rovnováhu a zvedl zbraň, ale Nathan byl během nanosekundy na něm. Odstrčil ruku se zbraní a úderem o zárubeň mu zbraň vyrazil. Tenhle chlap byl velký, štíhlý a svalnatý, ale Nathanem proudil vztek a na adrenalinové vlně ho nic nedovedlo zastavit. Předloktím ho chytil kolem krku.
Zaznělo cvak a špička čepele probodla Nathanovu košili, prořízla kůži.
„Ustup, hajzle, nebo to projde skrz,“ varoval ho ten chlápek.
Stoner vstoupil muži do zorného pole a zvedl hlaveň 9mm H&K proti jeho čelu. „Nech toho. Mohou napravit ránu nožem, ale pochybuji, že najdeme všechny kousky, aby dali tvůj mozek zase dohromady.“
Agent jen přitlačil nůž. Pokud by Nathan nepotřeboval zjistit, co ten chlap věděl o Terri, byl by zavrčel bolestí, ale Stoner by kvůli tomu toho parchanta zabil.
Parchant vyplivnul z úst proud nadávek, než nůž zazvonil na podlaze z tvrdého dřeva.
„Kdo jsi?“ zeptal se Nathan. Když nedostal odpověď, dodal: „Pokud jsi ublížil Terri nebo její babičce, slibuji, že tě zabiju pomalu a bolestivě.“
„Nemám Terri,“ odpověděl muž.
„Tak kdo jsi?“
Muž neodpověděl.
„NOPD?“ zeptal se Nathan.
„Vypadám snad jako zasraný prase?“
Ne tak docela. Nathan svraštil čelo zamyšlením, pak mu to došlo. Samozřejmě. „Jsi z agentury, pro kterou pracuje.“
Mužovy rysy pohasly. „Jaké agentury, gringo? Nevím, o čem to mluvíš.“
Jo, jasně. „Jak se jmenuješ a proč jsi tady?“
„Proč jsi tady ty, gringo? Jste tu, abyste těm ženám ublížili, nebo jen chcete něco ukrást?“
Nathan zesílil své sevření, zatímco Stoner hledal jeho peněženku.
Muž praštil Nathana hlavou do obličeje, zasáhnul ho do nosu. Sakra, to bolelo, ale ne natolik, aby uvolnil sevření. V armádě ho trénovali odolat, i když byl mlácený pažbou pušky. A to nebylo nic ve srovnání s tím, k čemu ho vytrénovalo vězení. Malé plácnutí na nose mu neudělá nic jiného, než že ho nasere.
„Carlos Delgado,“ řekl Stoner.
„Ze které agentury?“
„Není tady odznak. Jen jeho průkaz.“
Nathan znovu zesílil své sevření. „Tak co tady děláš, Carlosi?“
„Nasírám tě.“
Stoner držel pistoli na Carlosově čele. „Vyřiďme toho bastarda, a pak pracujme na záchraně Terri a její babičky.“
Než se mohl Nathan pohnout, Carlos zvedl nohy a odkopl Stonera. Náhlý přesun hmotnosti stačil, aby stáhl dolů taky Nathana. Carlos se otočil, dříve než mu odsunul nohy zpod sebe.
Zazněl výstřel.
Nathan a Carlos ztuhli, když se Stoner postavil se zbraní plně zaměřenou na Carlose. „Dost bylo tance. Další kulka půjde mezi oči.“
„Dobře,“ řekl Carlos a přesunul se do postoje, o němž všichni věděli, že znamená, že čekal na příležitost odzbrojit Stonera.
Stoner sklopil zbraň na Carlosův rozkrok. „Měli bychom pokračovat ve zkracování vlasů?“
„Ne, tam dole, amigo. Miř na oči, prosím.“
Nathan se zvedl na nohy a vyměnil si pohled se Stonerem. „Očividně je dobře vyškolený. Já říkám federál.“
„Vypadá tak, ale bojuje jako někdo z ulice, a není ani jeden z těch snaživých žáků ze školy obrostlé břečťanem. A taky nepáchne armádou.“
Stoner měl pravdu.
„Seru na to, zastřel ho.“
Carlos se ani nehnul, když Stoner stiskl spoušť. Neprosil, nežebral, dokonce ani nemrkl.
„Sakra,“ řekl Stoner, když střelil tak blízko Carlosova obličeje, že by ho zabil, kdyby se jen nadechnul, „Myslel jsem, že jsem chladný jako kámen. Tys způsobil, že vypadám ustrašeně.“
V Carlosově čelisti pracovaly svaly. „Zastřelíš mě, nebo si jen hraješ?“
Nathan vykročil vpřed, ale než stačil promluvit, zazvonil mu telefon. Podle ID volajícího viděl, že je to Terri. Popadl ho a odpověděl.
„Nathane, potřebuju, abys přišel pro mou babičku.“ Terri pečlivě artikulovala každé slovo.
Všechny alarmy v jeho těle zvonily. Nezněla jako ona a podtón v jejím hlasu říkal, že se bojí, „Kde jsi?“
„Za chvíli ti řeknu. Musíš přijít sám,“ Její hlas se zachvěl a jemu se stáhly střeva.
„Řekni jim, že rozumím.“
„Dobrá,“ Dala mu adresu v St. Bernard Parrish.
Nathan sevřel telefon tak pevně, že byl překvapený, že se nerozbil. „Jdu si pro tebe.“
„Já vím,“ zašeptala. „Je mi to líto.“
„Ne, to oni budou litovat.“
Linka zmlkla.
„To byla Terri?“ zeptal se Carlos.
Starost v jeho hlase byla příliš reálná, aby to předstíral, „Ano, musím jít.“
„Kde je?“
„V průšvihu, jako obvykle.“
Carlos zaklel ve španělštině, než se ušklíbl na Stonera, „Dej pryč tu zatracenou zbraň. Jsme evidentně ve stejném týmu, přišel jsem sem zkontrolovat Terri a ujistit se, že je v pořádku.“
Nathan zavrtěl hlavou. „Pak musíš chápat, proč ti nevěříme.“
Carlos to vzal za pochodu. „Většinu dní si nevěřím. Nicméně, já jsem expert na… obtížné získávání. Dej mi adresu, abych ji mohl dostat zpět a vynadat jí.“
„Do pekla, to ani náhodou,“ zavrčel Nathan. „Tys je nechal, aby ji vzali. On jediný půjde se mnou.“ Ukázal na Stonera.
Carlos pohrdavě pohlédl na Stonera, pak přelétl černýma očima na Nathana. „Nikoho jsem nenechal vzít ani hovno, chlapče. A totéž mohu hodit na tebe. Jak jsi je ty mohl nechat, aby ji vzali?“
Nathan nenáviděl skutečnost, že měl pravdu.
„Jak jsem si myslel,“ řekl Carlos. „Neposlouchá mě ani tebe. Teď musíme jít pro ni.“ Podíval se na Stonera. „Máš nějaké zkušenosti?“
Stoner se ušklíbl na Carlose se znuděnou trpělivostí. „Jsem bývalý armádní zpravodaj ze Speciálních jednotek, nyní mám smlouvu s vládou USA ohledně národní bezpečnosti. Je to pro tebe dostačující, amigo?“
Carlos mu vrátil pohled, který říkal, že na něj neudělal dojem. „To by mělo stačit.“
Nathan strčil telefon do kapsy u kalhot. „Vezmu si tvoje číslo a zavolám, pokud tě budeme potřebovat, ale-“ řekl a přistoupil těsně ke Carlosovi, „-pokud se objevíš, kam jsi nebyl pozvaný a uvrhneš ji do dalšího rizika, zabiju tě, než tě zastřelí.“
„Věř mi. Jsi zelenáč.“ Carlos jim dal své mobilní číslo. „Nemůžete bojovat s těmi lidmi sami.“
„Přestal jsem být zelenáč dlouho předtím, než ses narodil. Nemám v úmyslu s nimi bojovat,“ odpověděl Nathan. „Marseaux chce mě. Chystám se vyměnit si místo s Terri. Máš tady někde poblíž vrtulník?“
„Můžu mít.“
„Tak ho měj, pokud chceš pomoct. Pokud budeme potřebovat kavalerii, bez něj se k nám dostatečně rychle nedostaneš.“
„Aspoň mi dej letiště, nebo polohu v blízkosti místa, kam jdeš.“
„Letiště Lakefront.“ Nathan se podíval na Stonera. „Pojďme.“

* * *
„Už jde,“ řekla Terri muži, který se představil jako Duff. Pochybovala, že to bylo jeho skutečné jméno. Použila volnou ruku na zaklapnutí mobilu a položila jej na malý stolek.
„Udělejte si pohodlí a posaďte se.“ Duff stál v přední části zničené třídy, pistolí mířil na její sladkou babičku, jako dementní učitel dobírající si bezmocného studenta.
Rozbitá okna trochu rozptýlila pach plísně, který se shlukoval ve vzduchu v opuštěné škole, další oběti hurikánu Katrina.
Terri levou rukou zvedla obě lahvičky ležící na stole, dávajíc pozor, aby její 9mm pistole mířila na smrtelné kapsule.
Její blufování fungovalo, téměř. Ale ne tak, jak plánovala.
Se pichlavými blond vlasy, vysoký a štíhlý muž, který se představil jako Duff, mohl být pro někoho šíleného atraktivní. Jasně si to užíval.
Rozesmál se na její nabídku, že odevzdá lahvičky hned, jakmile bude její babička dopravená na nejbližší policejní oddělení, kde by mohl někdo zavolat pro potvrzení, že je v bezpečí.
Duff navrhl to, co považoval za lepší nápad. Zavolat Drakeovi a Terri mohla odejít s babičkou, jinak je obě hned zabije. Tehdy zjistila, že původně bylo deset lahviček a Duffovi lidé právě teď potřebovali pouze šest. Ztráta této dvojice, viru a protijedu, by byla nepříjemná, ale nezdrží jejich plán.
Pokud však dodá ty dvě, které držela na mušce, byl by štědře odměněný. Takže s ní bude vyjednávat.
Terri si musela vybrat. Babiččin život, nebo Nathanův.
Néééé. Žluč jí stoupala do krku pokaždé, když si vzpomněla, do čeho Nathana vtáhla. Jeho hlas se jí odrážel v mysli: Věř mi. Tohle zvládnu.
Věřit zločinci ji minule málem zabilo, ale v tuto chvíli tady nebyl nikdo, komu by věřila víc. BAD přijde s týmem. To by mohlo fungovat, nebo by Duff mohl získat podezření a zabít babičku.
Nathan byl vysoce kvalifikovaný a nenápadný jako duch. Najde způsob, jak je z toho dostat, aniž by ohrozil ji nebo babičku. Jen si přála, aby věděl, že bude mít cestu ven. Terri bez něj neodejde.
„Nechcete se posadit?“ vysmíval se Duff. „Pak mi podejte lahvičky, ať můžete obě odejít, jakmile se sem dostane.“ Usmál se a pohrával si s ní jako kočka s myší.
Ušklíbla se na něj. „Na rozdíl od mnoha urážlivých vtipů, blondýny nejsou hloupé.“
Terri rozdělila svoji pozornost mezi lahvičky a svou obvykle silnou babičkou, která se nyní choulila vedle Duffa a vypadala křehká a stará. Babička byla střídavě tichá, střídavě tiše šeptající, co Terri děsilo. Potřebovala, aby byla babička při smyslech, aby mohla utéct, až jí dá pokyn.
„Kdybyste nebyla tak otravná a Drake by se do toho nemíchal, tohle by se nestalo.“ Arogantní úsměv mu zkroutil rty.
Nyní Terri pochopila, co nutilo Nathana dopadnout vraha jeho bratra. Kdyby se něco stalo s babičkou a Terri by to přežila, musela by jít po tom muži, až na kraj světa.
I když potkala spoustu hadů jako tohoto, stále jim nerozuměla. „Proč zabíjíte lidi? Jste součástí teroristické skupiny?“
Duff se zasmál, jeho zbraň nedbale poskakovala proti babičce. „Teroristé? Nežertujte. Nesrovnávejte mě s těmi mrchožrouty. Jejich vize je příliš úzkoprsá a sebestředná. Jako by si oni zasloužili zdědit tento svět? Nejsou schopnější vládnout, než vy ostatní nevzdělaní hlupáci.
Divný a duševně postihnutý kluk, ale Duff zmínil své vůdce. Terri se zeptala: „A kdo si zaslouží vládnout?“
„Nejosvícenější géniové naší generace.“
Géniové. Mohl to být nějaký kult bláznů? Pokud ano, byl by to první kult, dost rafinovaný, aby vyvolal smrtící vir. Ne, tohle bylo příliš mezinárodní. A pokud se tato skupina skutečně skládá z géniů a posedlých, na nějaké vážné úrovni organizace, může svět čelit něčemu mnohem horšímu, než kultu.
Terri na něj přimhouřila oči. „Takže ty vraždy nejsou nějakou teroristickou poptávkou?“
„Teroristická poptávka je banální ve srovnání s tím, za co bojujeme.“
Ať mluví. Čím více se dozví, tím více bude moct použít k nalezení těch parchantů a zastavit je. Pokud přežije. „Tak za co bojujete?“
„Nic se nestane, pokud vám to řeknu, protože vy, už bohužel, nebudete tady, abyste mohly vidět výsledky naší práce.“ Duffova ramena se narovnala, plná vlastní důležitosti. Jeho oči zářily nad možností chlubit se. „Zavázali jsme se chránit svět před sebou samým. Není žádný národ s dostatečnou intelektuální kapacitou a skutečnou silou potřebnou k vládnutí všem národům, ale je tady vláda géniů, kteří se jednoho dne objeví, až bude svět připravený pro jejich vedení.“
Šílenec. Fanatik. Blázen. Vyberte si, cokoliv z toho se hodí na tohoto muže. Terri se probírala vším, co řekl, ale nepřišla na nic. Žádná teroristická skupina. Žádný konkrétní národ. Co tito lidé chtějí?
Dveře za ní se otevřely.
Ztuhla.
„Nezastřel ji, Teto,“ zvolal Duff. „Míří zbraní na lahvičky.“
Babiččin vzlyk zasáhl Terriny uši. Slzy prozrazovaly, jak její babička musela být vyděšená. Bůh jí odpusť, ale Terri chtěla tyto lidi mrtvé.
Za ní zazněly kroky, pak přešly nalevo od ní a zamířily k Duffovi. Hispánec oblečený v maskáčovém triku a džínách přistoupil a zašeptal něco Duffovi, který se usmál a řekl: „Máte všechno připraveno?“
„Ano.“
Duff se obrátil k Terri. „Naše společnost je tady.“

* * *
Nathan se zastavil na kraji lesa a monokulárním dalekohledem pro noční vidění studoval plochu plevelem zpustošeného hřiště mezi ním a školou. Slunce už zmizelo z dohledu, zanechajíc svět ztmavnout soumrakem. Stoner sledoval dalekohledem pro noční vidění, pomalu jím prohledával terén.
„Ví, že jsem tady,“ poznal Nathan past.
„Jo. Připraven?“
Nathan sáhl do kapsy, vytáhl minci Army Ranger a podával ji Stonerovi. „Tentokrát si ji nech.“
Stoner odtáhl dalekohled, podíval se na minci a zavrtěl hlavou. „Ještě ne. Myslím, že je tu pro tebe ještě jeden život. Jakmile budu mít Terri a její babičku, zavolám Carlose.“
Nathan strčil minci zpátky do kapsy u kalhot. „Doufám, že máš pravdu s tou mincí, ale každopádně je odsud dostaň.“
Další čekání nesníží šanci, že bude cestou ke škole zastřelený. Nathan ukázal doprava a Stoner zmizel v lese. Pokud Nathan nedostane kulku přímo doprostřed čela, střetne se se Stonerem vedle vstupních dveří, které byly otevřeny dokořán.
Držel se nízko u země, kličkoval přes hřiště, až došel ke dveřím. O minutu později dorazil Stoner se svým monokulárem. Nathan vešel do tmavého objektu jako první. U jednoho vchodu zazářilo světlo. Když se přiblížil, vykoukl zpoza rohu a zkontroloval oblast.
Terri stála ve středu místnosti, zády k němu.
Dva muži v čele třídy hleděli na ni, babička stála mezi nimi.
Nathan sundal dalekohled a ukázal se jim. „Jsem tady. Nechte ženy jít.“
Všichni v místnosti se napjali, kromě babičky, jejíž rty se zachvěly.
„V pravý čas.“ Promluvil jeden z těch, co drželi Terrinu babičku. „Složte zbraň.“
Nathan odhodil pistoli na nejbližší stůl. „Kdo jste?“
„Já? Jsem Duff.“ Usmál se. „A tohle je můj partner, Teto. Chcete nám představit svého partnera?“
„Co chcete?“ Nathan nespouštěl oči z Terri, která nepohnula ani svalem.
„Terri ví, co chci, že?“ řekl Duff.
Přikývla.
„Přineste lahvičky sem a budeme obchodovat, jak bylo dohodnuto.“
Když se pohnula, Terri ze stolu před sebou zvedla dvě malé lahvičky a SIG držela v druhé ruce.
Nathan si uvědomil, že je drží v šachu hrozbou, že střelí do lahviček. Jeho srdce bušilo při každém kroku, který udělala, ale nemohl se pohnout a riskovat, že ji zastřelí.
Když Terri přešla dopředu, zvedla obě lahvičky se zbraní, namířenou na svou ruku. „Odstřelím si ruku, pokud se mě pokusíte podvést. Nejdřív propusťte babičku.“
„Terri, ne, chtějí-“
„Já vím, Nathane. Prosím, vem mou babičku odsud.“
„Jak si přeješ.“ Duff přivedl babičku za ruku ke středové uličce, a pak jí nařídil jít rovně.
Když babička došla k Nathanovi, vzal ji za ruku a zašeptal: „Můj přítel Stoner se o vás postará. Bez Terri neodejdu.“
Slzy jí stékaly po vrásčité tváři. Silně se třásla. Vypustil ji ze dveří a předal Stonerovi, který byl dost blízko, aby všechno slyšel. Pak se Nathan obrátil zpátky k Duffovi. Uvědomil si, že Terri zamýšlela dát svůj život, aby osvobodila jeho a svou babičku.
„Marseaux chce mě, ne Terri. Půjdu ochotně, pokud ji necháte jít.“
„Nathane ne!“ vykřikla. „To oni vypustili virus v Chicagu-“
Duff zvedl 357 Magnum na úroveň ramen a namířil na Nathana. „Podej lahvičky Tetovi, nebo zemře, teď.“
Podala lahvičky jeho partnerovi.
Duff prudce popadl Terri kolem krku a přidusil ji. Jakmile ji odrovnal, strčil jí hlaveň své zbraně do krku. „Marseaux s tím nemá nic společné. Je to jen loutka, kterou používáme v případě potřeby. Přisuzuješ mu moc velký význam.“ Díval se na Nathana, ale promluvil přes rameno ke svému partnerovi. „Podívej se na lahvičky, aby ses ujistil, že jsou označeny správně a nevyměnila je, pak se připrav odejít.“
Teto přikývl a otočil se ke krabici na stole.
„Vydat tě Marseauxovi není dostačující odplata za to, že jsem kvůli tobě vypadal neschopný splnit rozkaz,“ řekl Duff Nathanovi. „Moc rád bych se ti pomstil, ale nemohu to udělat bez povolení. Každý, kdo je v Řádu, včetně mě, musí dodržovat pravidla, jinak by vznikl chaos.“
„V jakém řádu?“
„Fratelli de il Sovrano, samozřejmě.“
F a S z Jamieho zprávy. Nathan nevěděl, jaké blbosti to chrlil a upřímně řečeno, bylo mu to jedno. Záleželo jen na tom, dostat se mezi tu pistoli a Terri. „Tak co chceš?“
„Máte lahvičky, nechte ho jít,“ prosila Terri Duffa.
Nathan zavrtěl hlavou. „Jestli chceš pomstu, vyměň mě za ni.“
Duff se zachechtal. „Myslíš, že můžeš vyjednávat? Ne, ne, ne. Mám vás přesně tam, kde vás chci mít -uprostřed ničeho.“
A prozradil více, než měl, což napovědělo Nathanovi, že tito dva plánovali zabít Terri… a její babičku, což zahrnovalo taky Stonera. Přitlačil.
„Proč jste vypustili virus? Čeho chcete dosáhnout?“ Nathan přešlápl, ale vlastně se posouval kupředu s každou mírnou úpravou svého postoje.
„To bys nepochopil.“ Duff pohlédl ven rozbitým oknem, jako by někoho čekal.
„Proč bych to nepochopil?“ Nathan chtěl udržet Duffovu pozornost.
„Nemáš dost vysoké IQ, ne jako tvůj bratr. On dovedl pochopit význam naší práce.“
„Jamie?“ Nathan zatnul pěsti. „Co o něm víš?“
„To, že nikdy nepatřil do tohoto světa. Byl příliš měkký a naivní. Vlastně byl příliš hloupý, aby žil. Proto jsem si uvědomil, že on nemůže být bratr s vojenskýma zkušenostma.“
Stěny na něj padaly. Jamie byl použitý jako figurka v něčím šíleném plánu. A Nathan nepochyboval, že stojí tváří v tvář Jamieho vrahovi. Chtěl se dozvědět více, pak toto zvíře zabít, ale ne když je v sázce Terriin život. Ztratil všechny, které kdy miloval.
Sakra skvělý čas, uvědomit si, že miluje Terri a nemůže ji ztratit.
Proč tento Duff tolik mluvil? Kůže Nathanova krku se stáhla jako vždycky, když něco nebylo v pořádku. „Na co čekáš?“
„Na můj další rozkaz, samozřejmě.“ Duff sundal ruku z krku Terri, pak řekl: „Udělej krok a Teto zastřelí tvého přítele.“
Nathan zaslechl charakteristický zvuk blížícího se vrtulníku. Carlos byl rychlejší, než si myslel, že je možné, a blíž, než očekával, že bude.
Aby získal nějaký čas a pomohl zakrýt zvuk, Nathan se zeptal: „Proč jsi zabil mého bratra?“
„Potřeboval jsem tělo. Byl užitečný. Ale po všech problémech, kterými jsem prošel, abych ukradl Bradyho zbraň k zastřelení tvého bratra, tvá přítelkyně nechala jeho tělo zmizet, před tím, než stihl být Brady pověšený za vraždu. Můj život by byl během dvou minulých týdnů mnohem jednodušší, kdyby si dělala jen svou práci.“
Tento bastard musel zemřít. Nathanovo nejtěžší rozhodnutí bylo vybrat, jakým způsobem zabít to zvíře tak, aby mu způsobil co největší bolest.
Vrtulník zahučel hlasitěji.
Nathan nemohl uvěřit, že lidi z agentury, pro kterou Terri pracovala, právě přistáli vedle budovy, aniž by někdo obsazoval budovu.
„Tady je moje přeprava,“ broukl Duff. Strčil zbraň za opasek a natáhl se pro něco ke stolu, pak se obrátil k Terri. „Nehledej svého kamaráda Stonera. Skutečně sis nemyslela, že bych ho nechal odejít s babičkou.“
„Ty hajzle!“ Vykřikla Terri, tvrdě se snažíc vymanit z Duffova sevření, ale držel ji pevně.
„Každý dobrý generál má za sebou zametače na úklid. Zajistí, že ani ty, ani Drake neodejdete. Kromě toho, budete zaneprázdněni, až provedu svůj poslední úkol vůči vám dvěma.“
Terri k němu otočila hlavu. „Zaneprázdněni čím?“
Duff ji chytil za ruku, strhl k sobě a bodl jjí injekční jehlu do zad. „Bojem o svůj život.“
„Och, Bože, virus!“ vykřikla Terri, popadla se za rameno a couvla.
„Ne!“ Nathan vyrazil kupředu.
Tetova zbraň explodovala.
Kulka zasáhla Nathana nad břicho, zkroutil se. Hrudník ho pekelně bolel. Přepadl přes stůl a přistál na podlaze, ale donutil se vzpřímit a otočil se zpátky k Terri.
Klopýtla k němu.
Duff a jeho partner vyběhli z místnosti.
Nathan přešel k Terri. Vytrhl jehlu a objal ji. „BAD posílá vrtulník. Vydrž.“
Vrtulník venku odstartoval.
Terri se zachvěla, pak se silněji roztřásla. „Zastav… Duffa.“ Začala lapat po dechu, bojovala o vzduch.
„Nemluv.“ Zvedl ji do náruče a otočil se ke dveřím. „Stoner volal-“ Prosím, Bože, řekni mu, že Stoner se dovolal. Nathan se musel nadechnout. Střela nemohla projít přes jeho neprůstřelnou vestu, ale mohla mu zlomit žebro. „Je na cestě do bezpečí s tvou babičkou. Zavolal Carlose. Lidi z tvé agentury jsou na cestě.“ Udělali by lépe, kdyby byli, ale teď potřeboval, aby uvěřila, že její babička je v bezpečí.
„Nemůžou mě zachránit.“
„Tohle neříkej.“
„Nathane.“ Bojovala o každý nádech. „Prosím, poslouchej. J-Já…“ Terri sevřela jeho košili, oči rozšířené divokým strachem, snažíc se promluvit.
„Baby, šetři svou energii.“ Nesl ji ven a zastavil v prázdné školní chodbě, dělíc svou pozornost mezi ni a snahu zachytit zvuk vrtulníku. Bezútěšný exteriér budovy vypadal zničený, stejně jak se cítil on.
Kde je ten zatracený vrtulník?
„Ne, poslouchej. Promiň, že jsem ti řekla, aby ses vzdal policii.“ Polkla. Její tvář se zkřivila bolestí. „Měl jsi pravdu s Jamiem.“ Zasípala. „Teď už to chápu.“
Zíral do tváře ženy, kterou miloval, a viděl, co ho stála slepá pomsta. Měl vědět, kde to všechno skončí. „Ne, mýlil jsem se. Měl jsem se víc snažit, abych tě ochránil.“ Vše, o co se teď staral, bylo, udržet ji naživu.
Do uší mu dolehl sladký zvuk vrtulníku, směrující k nim. „Budeš v pořádku.“
„To není možné.“ Dech se jí stabilizoval, což obnovilo Nathanovu naději. Terri zvedla ruku k jeho tváři. „Miluji tě.“
„Nic není nemožné. Neztratím další osobu, kterou miluju.“ Nathan se usmál a začal ji líbat, když ji zachvátila křeč a vykřikla bolestí. Snažil se ji udržet v náručí.
Vrtulník přistál. Vyběhli ozbrojení muži a namířili na něj zbraně.
„Polož ji, Drake. Jsi zatčen,“ nařídil Carlos.
„Jsem neozbrojený a vzdávám se,“ zakřičel přes řev lopatek vrtulníku. „Píchli jí virus. Pomozte jí,“ prosil se slzami v očích.

* * *
Duff raději chodil po schodech, než výtahem, jak mu nařídil konzul Vestavio ve své poslední textové zprávě. Fra Bacchus v dopisu řekl, ať se řídí pokyny Vestavia. Fra nebude zklamán. Duff provedl rozkaz, zvládnout Mitchell a Drakea přesně tak, jak mu nařídil Vestavio.
Nechápal vždy účel úkolu, ale Duff dokázal, že je jedním z nejlepších generálů Fratelli.
Duff vystoupil z výtahu ve čtvrtém patře administrativní budovy na Canal Street. Fratelli de il Sovrano pravděpodobně tuhle budovu vlastnilo. Sakra, na cestě sem nepotkal živou duši a žádné dveře, kolem kterých prošel, neměly vůbec žádné obchodní označení. V poslední kanceláři nalevo vstoupil do místnosti s jedním oknem, ale i to bylo na vnitřní zdi, ne venkovní.
Žaluzie na druhé straně okna stínily výhled.
Zasáhl ho divný pocit z ryze funkčního zařízení, čtyř prázdných bílých stěn, stolu a židle uprostřed místnosti. Většinou měli stylovější zařízení, než tohle.
Černá skříňka velikosti dárkové krabičky pro psací pera ležela ve středu jednoduchého šedého kovového stolu.
„Prosím, posaď se, Duffe.“ Ozval se plechový hlas z reproduktoru, který spatřil nad oknem.
Dveře se kliknutím zamkly.
Duff se podíval na kliku, pak do okna. „Co se děje?“
„Jsem konzul Vestavio. Máš lahvičku?“
„Ano.“
„Píchl jsi tu druhou ženě?“
„Samozřejmě,“ řekl Duff, náhle opatrný. „Udělal jsem to přesně podle instrukcí.“
„Dobře, omlouvám se, ale je tady problém.“
„Co za problém?“
„Setkali jsme se s jedním případem infekce vzduchem. Chvíli trvalo, než se to prokázalo.“
„Cože!“ Duffovi lezly oči z důlků. Jeho ústa vyschla.
„Ano, ale nepropadej panice. Proto jsme ve dvou různých místnostech. Je to preventivní opatření. A to je důvod, proč jsem pro tebe hned poslal.“
Duffovi stékal po krku pot.
„Zasloužíš si obsah té lahvičky, co máš u sebe. Ta stříkačka na stole. Máš mé svolení píchnout si injekci.“
Protijed. Duff vylovil lahvičku z kapsy, s náhle zesláblými koleny. Posadil se ke stolu a natáhl roztřesenou ruku, otevřel černou skříňku. Stříkačka uvnitř byla v tomto okamžiku vzácnější než zlato.
Namířil jehlu na gumový uzávěr na konci lahvičky a minul. Zaklel, pak bodl znovu a vytáhl tekutinu do injekční stříkačky. Natáhl ruku a ulevilo se mu, když našel baculatou žílu. Duff zapíchl jehlu a aplikoval tekutinu, zatínajíc zuby pálením.
Hlasité zalapání po dechu, co slyšel, bylo jeho vlastní. Nedostávalo se mu vzduchu.
„Uklidni se. Zažiješ určité nepohodlí v důsledku přijetí silnější dávky injekcí, než jako když je zředěná ve vodě.“
„A-ano, pane.“ Duff přemýšlel o Tetovi. Asi nemá dost vysokou hodnost, aby byl zachráněný. Moc zlé, pro Tetoa.
„V tomto projektu jsi dobře posloužil Řádu.“
Duff se snažil uklidnit a nechat lék účinkovat.
„Není to ještě úplně hotové, ale budu v pořádku. Nebojte se. Doručím ty další dvě lahvičky na místo, jakmile mi řeknete, kam. Budu zde načas k hlasování.“ Jeho kůže svědila a měl příšernou chuť v ústech.
„To není nutné. Udělali jsme vše, co bylo zapotřebí, abychom zajistili předpokládaný výsledek hlasování Senátu ohledně farmaceutických společností.“
„Ale Fra řekl -“
„Fra Bacchus již není odpovědný za tuto operaci.“
Duff se zachvěl. „Teď jste fra vy?“
„Jsem mnohem silnější než bratr. Můžeš mě oslovovat jako otce.“
Duff se v šoku odtáhl. Poškrábal si kůži. Jeho žaludek se zmítal. „Nikdo z Fratelli de il Sovrano není silnější než fra. To je rouhání.“
Za oknem, konzul Vestavia, přímý potomek rodu géniů sahajícího až do roku 1200, stiskl tlačítko. Čekal, až se okno zprůhlední z obou stran.
Duff se díval s otevřenými ústy. „To není možné.“
Vestavia se opřel v křesle, užíval si výraz na Duffově tváři. „Překvapený, že mě vidíš? Pro nás není nic nemožné. Skutečné rouhání bylo tvoje a Fra Bacchuse, když jste prováděli své malé operace, čímž jste uváděli tento řád v ohrožení. Mysleli jste, že si nikdo nevšimne vašich speciálních projektů?“
„Udělal jsem, co mi přikázali. Já -“
„Ano, dělal jsi vše podle pokynů. Ale zabil jsi Jamieho Drakea, i když jsi zjistil, který bratr byl. Dal jsem své slovo Jamiemu, že bude v bezpečí, že je pod mou ochranou. Zabil jsi brilantní mysl, kterou jsme my - angeli - nikdy neměli šanci využít. Fratelli de il Sovrano přežilo sedm set let jen kvůli angeli, skutečně osvíceným. Fratelli jsou pouhými služebníky. Oni si prostě neuvědomují, že vy všichni nakonec budete sloužit nám.“
Duffů obličej se zakabonil. „Nerozumím tomu. A co -“ Odkašlal si. „- Renesance[2]?“
„Probíhá dobře. Fratelli vykonávají každý krok směrem k Renesanci a domnívají se, že mají nad ní moc, pro teď. Jako jeden z deseti angeli, tě mohu ujistit, že fratelli na tomto kontinentu postupují přesně dle návodu. Virové útoky ve vzdálených oblastech byly testy, abychom zjistili úroveň odezvy v různých zemích. Tento útok na americké půdě, je jen další zkouška. Jsme metodičtí a trpěliví. Chce to čas, pomalu hroutit zdi nepřítele. Občané budou ztrácet víru ve vlády, když vybudujeme jejich strach biologickou válkou a narušením finančních institucí. Se sílou sto dvaceti na předních pozicích po celém světě, fratelli jsou neporazitelní. A nakonec se z utajení vynoří angeli, aby zaujali své místo vládců.“
„J-Já nevěděl jsem o vás, ale mohu vám teď sloužit.“ Duff se silně rozkašlal a roztřásl. Pot mu pokryl tvář a ruce.
„Porušil jsi příliš mnoho pravidel, ale zejména dvě. Hřích těla a zbytečných úmrtí. Myslel sis, že nikdo nezjistí nic o ženách, které jsi dotáhl na svou loď a které se nikdy nevrátily?“
Duff se chytil oběma rukama za hlavu. „Z toho séra je mi špatně.“
„Tak to má být. Víš, přišel jsem na to, co jste se mi ty a Fra Bacchus snažili provést. Virus se nepřenáší vzduchem. Právě ses jím naočkoval. Nyní přineseš nejvyšší oběť jako poselství každému, kdo nedodrží pravidla.“
Duff se zkroutil bolestí, v křečích spadl ze židle na podlahu. „Ne! Dejte mi protijed. Prosíííííím!“ Vykřikl a prudce sebou škubal. Tělo se mu křivilo do nepřirozených úhlů. Jeho nářek naplnil reproduktor.
Vestavia se usmál a vytáhl ze svého obleku odznak DEA, který ho identifikoval jako zvláštního agenta Bradyho a položil ho na stůl po své pravici. Dveře na chodbu se otevřely.
„Ahoj, zlatíčko. Myslela jsem, že jsi připravený na oslavu.“
Vestavia se obrátil k Josie, která nesla dvě martini. Jedno mu podala a posadila se na opěradlo jeho křesla. „Brilantní plán, otrávit víno Fra Bacchuse, pak poslat Duffovi textovku. Není nic hezčího, než předvídatelní služebníci.“
„Děkuji ti, má milá. Duff si opravdu myslel, že jsem nevěděl, že mi ukradl zbraň, aby zabil Jamieho. Považuji tento akt za záležitost odplevelování genofondu.“ Studoval Josiiny bezchybné rysy. Musel dát fratelli body. Byli bezkonkurenční, pokud šlo o výběr žen, které měly sloužit Řádu. Ale on byl vládce, který viděl v této ženě větší potenciál, než být pouhou služkou starého fratelli.
Duff se svíjel v bolestech, křičel a drásal si kůži.
Josie nakrčila s odporem nos. „Jak dlouho to bude trvat, Brady?“
„Otče,“ opravil ji.
Chytila se za hrdlo. „Omlouvám se, Otče. Nechtěla jsem vás urazit.“
Přitáhl si ji na klín a uchopil její prsa. „To je v pořádku. Máš celou noc na pokání, zatímco zbytek plánu zapadne do sebe.“
„Jako vždy, jsem loajální sluha angeli.“ Svůdně se usmála.
„Tvá rodina tě dobře vyškolila a jejich loajalita bude odměněna.“
„Odměna sloužit vám je dostačující.“ Podívala se na jeho rozkrok.
„Víc než to, budeš povýšená.“
„Opravdu? Je mi ctí, Otče. Kdy se to stane?“
„Ve stejné chvíli, kdy obdržím své povýšení a ty dostaneš rozkaz mě chytit.“

* * *
Nathan rázoval svým pokojem. Pokud se ho chystají předat trestnímu systému Louisiany, nač čekají?
Zasáhla ho bolest. Mohli by čekat, jestli Terri zemře? Bylo to téměř čtyřiadvacet hodin. Prosím, Bože, ať žije. Přežila krátký let do Kenner, ale ve chvíli, co přistáli, byl odvedený v poutech. Nikdo mu neřekl ani slovo. Kupodivu dostal oblečení a toaletní potřeby, pak ho dali do pokoje s vlastním sociálním zařízením a sprchovým koutem. Tato třípatrová budova byla dostatečně blízko New Orleanského letiště, aby slyšel přistávat a vzlétat dopravní letadla.
Dveře se otevřely, vstoupil Carlos.
Musí být čas jít, ale Nathan neodejde, dokud mu někdo neoznámí v jakém stavu je Terri. „Jak je jí?“
„Přesvědč se sám.“ Carlos odešel.
Nathan zachytil dveře, než se zavřely a šel těsně za ním. Carlos ho vedl chodbou s mnoha dveřmi a schodištěm, které se otevíralo do podoby malého nemocničního oddělení.
Zastavil se u skleněného okna. Na druhé straně ležela Terri. Byla naživu. Pouze jedna hadička jí vedla z paže do kapačky. Všiml si, že Carlos čeká vedle otevřených dveří a vybízí ho vstoupit.
Když Nathan prošel dveřmi kolem něj, Carlos řekl: „Nemysli si, že to znamená, že budeš volný a nesnaž se utéct.“
„Řekl jsem, že se vzdávám, a to jsem udělal. Nebojuji.“
Carlosovo čelo se nakrčilo mírnou zvědavostí. „To je zajímavé.“
Nathan přešel k Terri a vzal ji za ruku, která se zdála malá a chladná. Přejel jí dlaní po vlasech a sklonil se, aby ji políbil, nestarajíc se o to, kdo je zvenčí sleduje.
Dveře se otevřely. Vstoupil svalnatý chlapík v bílém plášti a zkontroloval její životní funkce. „Dnes ráno vypadá lépe.“
Nathan k němu obrátil ustaraný obličej. „Bude v pořádku?“
„Myslím, že bude.“
„Jak to přežila, když to jiní nedokázali?“ zeptal se Nathan.
„Jo, jak to?“ zeptala se omámená Terri.
Nathan se podíval dolů a viděl, jak se na něj Terri usmívá. Nic nedovedlo přivést jeho srdce k životu, jen tohle.
Lékař čmáral poznámky. „Nejlepší, co mohu říct, je, že jí byla vpravena injekce s protilátkou, ne virem. Kdyby nedostala tak vysokou dávku, nebylo by jí tak špatně.“
Vešel Carlos „Bude v pořádku, Mako?“
„Můj doktor se jmenuje „Mako“, jako žralok?“ zeptala se Terri.
„Bude v pořádku,“ řekl Mako Carlosovi, pak se obrátil k Terri. „To je mé jméno v agentuře a nevěřte ničemu, co vám o mně řeknou.“
„Máš hodinu, pak se vrátíš zpátky do svého pokoje,“ řekl Carlos Nathanovi.
Pokoje? Myslíš cely,“ odporoval Nathan.
„Říkej tomu, jak chceš, ale já se vrátím za hodinu.“
Stoner minul Carlose, když vstupoval dovnitř. Potřásl Nathanovi ruku a usmál se na Terri. „Vypadáš mnohem lépe než včera.“
„Díky, Stonere. Jak babička? Je naštvaná?“
„Klídek. Tvá babička si vede výborně. Byla docela vyděšená, než jsem jí řekl, že jsi v bezpečí, pak jsem ji vzal do domu mé Maw-Maw. Maw-Maw žije sama, a obvykle s cizími lidmi nejedná v bavlnce, ale opravdu si oblíbila tvou babičku. Když jsem ji dnes ráno kontroloval, bouřlivě debatovaly. Samozřejmě, chtěla vědět, jak jsi skončila v té škole se šíleným mužem.“
„Ach, já vím. Mám hodně co vysvětlovat,“ řekla Terri. „Ale aspoň bude tady u mě, abych to mohla vysvětlovat.“
Stoner zavrtěl hlavou. „Nechápu, proč Duff píchl Terri protijed.“
Nathan si odfrkl. „Nemyslím si, že si to uvědomil. Ten šílený bastard musel pomíchat lahvičky a myslel si, že ti dal virus.“
Stoner zvedl dálkový ovladač a namířil na televizi v rohu. „Mimochodem, musíte se podívat na televizi.“
Obraz se rozsvítil a ukázal škrobeného hlasatele. „Po třiceti hodinách od virového útoku v Chicagu přišel Zolono Pharmaceutical Corporation jako zázrakem s protilátkou. CDC dostalo anonymní tip, který postoupilo DEA, ze kterého vyplývá skandální odhalení, že virový útok vytvořilo Zolono, jako součást propracovaného plánu získat potřebnou podporu pro nadcházející hlasování Senátu.“
Scéna rychle ukázala průběh zatčení.
Terri sebou trhla. „Dej to hlasitěji.“
„…Generální ředitel Zolono byl zatčen dnes agentem DEA Josephine Silversteen, dcerou prestižní firmy Silversteen Banking, spolu s vrcholovým vědcem Zolono, po tipu, že útok v Chicagu byl spojený s dalším hlasováním Senátu o potenciálním zamítnutí. DEA pracuje na tom, co nazývá nepopiratelnými důkazy dodanými do jejich kanceláře v New Orleans, které vedly k objevu lahviček viru v laboratoři Zolono. Zároveň ve Washingtonu, byl zatčen lobbista Parker Jones, za organizování tohoto teroristického útoku „bílých límečků“ za 1,5 milionu dolarů, které Zolono převedl na něj, aby zabezpečil hlasování. Nejvyšší management popírá jakékoliv znalosti o tomto odporném zločinu. Další významná zpráva, mezinárodní investor a sběratel vzácných vín, Victor Bacchanalia byl v noci nalezený mrtvý ve svém hotelovém pokoji v New Orleans se zdánlivým infarktem…“
Stoner ztišil hlasitost.
Terri byla ohromena. „Nikdy jsem neměla ráda Josie, ale vždycky jsem jí uznávala, že je dobrá ve své práci.“ Podívala se na Nathana. „Zajímalo by mě, jestli v tomhle podrazila Bradyho?“
Pokrčil rameny. „Nejsem v obraze, co jsem se sem dostal.“
Stoner potřásl Nathanovi rukou a pokrčil rameny, což znamenalo, že taky až doteď nemohl navštívit Nathana. „Carlos mi řekl, že DEA bylo informováno, ale to je vše, co jsem z něj mohl dostat. Řekl, že Joe a Tee ti vše vysypou.“
„Okay.“ Terri stiskla Nathanovu ruku.
Usmál se na ni.
„Jo, já vím,“ řekl Stoner a stáhl roletu. „Řekl jsem Carlosovi, ať bude té lásky a nechá vás dva promluvit si. Řekl, že vám dá hodinu, takže vypadnu, než uplyne.“ Namířil dálkové ovládání, zhasl televizor a pak položil ruku na kliku.
„Stonere?“
Zarazil se. „Co je?“
Nathan přešel místnost a napřáhl ruku. „Díky za všechno. Bez tebe bych tady nebyl a Terri by nebyla naživu. Doufám, že tě za deset let zase uvidím.“
Stoner se usmál. „To uvidíme.“ Vyšel ven.
„Deset let. Co tím myslíš?“ Terri se zvedla na loktech.
„Lehni si a uklidni se,“ zabručel Nathan.
„Jsem v pořádku. Cítím se trochu, jako bych byla připravená na opravdové jídlo.“ Zachvěla se nad tím, jak se dostala do postele.
Posadil se vedle ní a objal ji kolem ramen, přitiskl Terri k sobě. „To rád slyším. Potřebuješ zesílit.“
„Co to bylo za blbost o deseti letech?“
Nemyslel si, že to nechá být. „Vzdal jsem se.“
„Ne!“
„Ano. Řekl jsem jim, že půjdu dobrovolně, aby ti mohli dát lékařskou pomoc.“
„Ale Nathane, tys neudělal nic špatného.“
„NOPD si myslí, že jsem zabíjel lidi. Neudělal jsem to, takže nenajdou žádné důkazy, ale stejně jsem nesplnil podmínku.“
„Co Duff? Přiznal, že zabil Jamieho.“
„Viděl jsem tě umírat před mýma očima a přísahal jsem přestat hledat pomstu, pokud přežiješ. Jednou ses mě ptala, co by Jamie chtěl, abych udělal. Ve svém posledním dopise mi sdělil, že doufal, že bych nakonec mohl najít mír a být šťastný. Myslel jsem, že tím míní, že bych našel mír, kdybych donutil jeho vraha zaplatit, ale v té chvíli tam jsem pochopil, že Jamie chtěl, abych ho nechal jít a udělal něco dobrého pro svět. To byl jeho způsob myšlení. Budu jen muset počkat na šanci žít svůj život, až se opět dostanu z vězení.“
„Ach, Nathane, co budeme dělat?“ Natáhla se a políbila ho, než stačil odpovědět. Stisknul ji pevněji s pocitem, jako by jeho svět dával smysl, i když jen těch pár minut, co měl teď.
Políbil ji, vychutnával si tento polibek za všechny ty, které propásne.
Když od ní odtáhl své rty, pohlédl do jejích, tak starostlivých očí a srdce ho bolelo při pomyšlení, že ji opustí. Jen jednou by to rád udělal správně. Políbil ji a dlouho ji tiskl, opět si přejíc nemožné.
Jenomže mít svůj život ve vlastních rukou, to nebylo v jeho kartách.
„Nemůžeš strávit příštích deset let života čekáním na mě,“ řekl jí nakonec.
„Ach, já je nestrávím v tichosti. Nezavřou tě do vězení, dokud nevyčerpám všechny prostředky, abych tě dostala ven. Miluji tě.“
Přejel jí palcem po tváři. „Taky tě miluju. Tak moc, že tě nenechám čekat. Už jsem řekl Carlosovi, že půjdu dobrovolně a nebudu bojovat. Dal jsem své slovo.“

* * *
Dvanáct starších Fratelli de il Sovrano vládnoucích ve Spojených státech se setkalo kolem mramorového, černě onyxového stolu v hotelu Phoenix ve vlastnictví jednoho z jeho členů.
Fra Diablo sjednal pořádek v pokoji. „Rád bych přivítal našeho jednomyslně schváleného, nejnovějšího staršího. Fra Vestavia byl úspěšný při hledání zrádce v rámci našeho Řádu. Každý mezinárodní Řád byl informován, že pokání bylo učiněno. Ačkoliv to byl kdysi náš všemi ctěný generál, Duff byl obětován jako příklad pro všechny, kteří by klamali Řád. Spáchal hřích vzdoru, hřích těla a zbytečných úmrtí. Náš úspěch závisí na disciplíně všech. Z tohoto důvodu a nedávného nečekaného uvolnění místa Fra Bacchusem, Fra Vestavia se nyní připojí ke stolu jako starší.“
Fra Vestavia stál u dveří a teď zaujal volné místo. „Děkuji vám všem, bratři. Jsem poctěn za toto povýšení. Všichni truchlíme pro Fra Bacchuse, který podlehl srdečnímu selhání během spánku. Ať odpočívá v pokoji. Anton Marseaux nedokázal zvládnout své lidi, takže již nebudeme podporovat jeho pozici v New Orleans. Budeme muset získat někoho, kdo brzy zaujme jeho místo.“
Za jeho poslední poznámkou následovalo mumlání, než Fra Diablo řekl: „Prosím, řekněte nám, co jste zjistil, když jste odhalil zrádce.“
Vytahujíc papíry ze svého kufříku, Fra Vestavia procházel místa všech kolem stolu. „ První kolo testování viru bylo úspěšné. Jakmile dokončíme studii o reakci na národní obranu, můžeme se přesunout ke kroku dvě. Mezitím jsem zjistil vzrušující možnost, kterou bychom měli prozkoumat - teď – se šesti měsíci do prezidentských voleb v USA a dolarovým úpadkem vůči Kanadě. Můžeme vyvolat stávky chirurgů, které se budou ozývat po celém světě a měnit spojence v nepřátele.“


[1] MO = modus operandi - způsob spáchání trestného činu
[2] renesance = obrození, znovuzrození, taky reformace náboženského života

11 komentářů:

  1. Děkuji za krásný překlad ! ! !

    OdpovědětVymazat
  2. Děkuji za překlad

    OdpovědětVymazat
  3. Wow! To je krásný design! Povedl se vám... :-)
    Moc děkuji za překlad!

    OdpovědětVymazat
  4. Cozeee?...Brady je vudce zaporakuuu???...Brady+Josie?...To jsou teda veci:)
    Strasne me bavi, ze me autorka vzdycky necim prekvapi:)
    Dekuji moc za pekny preklad:)

    OdpovědětVymazat
  5. Ďakujem za preklad.momo :)

    OdpovědětVymazat
  6. Ďakujem za preklad

    OdpovědětVymazat
  7. Děkuji za překlad.

    OdpovědětVymazat