pátek 6. prosince 2013

Styxx - 30. srpen 9533 př. n. l.




Asi bych vam mela dat dalsi varovani, protoze me se pri tehle kapitole seriozne nazvedl zaludek - ale mozna to bude tim, ze vim, co prijde :X (Kerris)


Styxx zůstal zabarikádovaný v pokoji celé dva dny. Pak uslyšel, jak shromažďují koně v přípravách na strýcův odjezd. Aby se ujistil se, že ho nezahlédnou, otevřel okno jen natolik, aby viděl dolů a ověřil si, že to co slyší, je skutečné.
Díky bohové, oni odjíždí...
„Kde je princ?“ ptal se otec na schodech pod ním.
Ryssa se pohrdavě ušklíbla. „Nikdo ho neviděl, otče. Nejspíš někde prohání služky. Koneckonců bez nich byl celý týden. Bohové chraňte.“
Styxx jí za to opovrhoval.
Estes nad Styxxovou ‚neslušností‘ pokrčil rameny. „Nedělej si kvůli tomu starosti, Xerxesi. Nejsem uražený. Myslím, že má pocit, že si mě za ten týden užil až dost. Vyřiď mu mé pozdravy, až ho uvidíš a řekni mu, že se nemůžu dočkat mé příští návštěvy. Těším se, že budu v budoucnu jeho jezdeckým partnerem.“
Styxxovi se po těch nenáviděných slovech a skryté hrozbě v nich scvrkl žaludek.
„Jsi příliš laskavý, strýčku.“ Ryssa ho lehce políbila na tvář. „Ať tě bohové na tvé cestě domů provází.“
„Ať bohové převrhnou tvůj vůz a rozhodí tvá střeva všude po okolí,“ zavrčel Styxx. „Nebo ještě lépe, ať pošlou tvou loď na mořské dno.“
„Bohové tě provázej, bratře.“
Styxx nemohl popadnout dech, dokud neuviděl, jak strýc a jeho družina projíždí branami. Až pak se mohl odklonit a uklidnit se. Zhluboka se nadechl. 
Jeho noční můra konečně skončila. Ten parchant byl pryč a už se ho nemůže dotknout.
Zase byl v bezpečí...
Jeho úleva ale měla krátkého trvání. Na jeho dveře zabušili stráže. V první chvíli jim neměl v úmyslu odpovědět, ale když slyšel, jak si říkají o beranidlo, věděl, že když nevyjde, jeho otec se nikdy nespokojí s prostou omluvou.
Přinutil se zůstat silný, otevřel dveře a našel za nimi čtyři statné strážné, kteří tam čekali, aby ho doprovodili dolů do otcovy pracovny.
Styxx se obrnil před otcovým hněvem a jeho přednáškou.
Pochodovali s ním až dovnitř do otcovy pracovny a nestáhli se, dokud nedošel až k otcovu stolu, za kterým seděl otec s Ryssou stojící za jeho zády. Otec na něj zíral jedovatým pohledem, o němž by si Styxx přál, aby byl smrtelný.
„Co můžeš říct na svou obranu, chlapče?“
„Necítím se dobře, otče. Prosím, odpusť mi. Myslím, že jsem něco chytil.“ Doufejme, že to nebyla nějaká pohlavní nemoc.
„Myslíš, že se starám o to, jak špatně se cítíš?“
Ne samozřejmě, že se o to nestará. Nikdy si nedělal starosti, když byl Styxx nemocný.
„Tohle bude tvoje odpověď, až se staneš králem? Vlezeš si do postele, kdykoliv se nebudeš cítit dobře a necháš království shnít, zatímco budeš odpočívat?“
Styxx dělal, co mohl, aby se nad těmi slovy neušklíbl, zatímco mu otec spílal a opakoval lekci, která mu trvale strašila v hlavě.
Otec vstal a rychle se přiblížil ke Styxxovi. „A co mi řekneš k tomu, že jsem slyšel, že svou sestru nazýváš děvkou?“
Ťal po Rysse, která se na něj ušklíbala, vražedným pohledem. „Špatně mě pochopila.“
Otec jej udeřil. „Nelži mi! A je to alkohol, co z tebe cítím? No?“
Ne, ten štiplavý zápach, to nebyl alkohol. Spíš to bylo afrodiziakum, které mu Estes devět dnů proléval hrdlem a které jej pak přinutil vyzvracet. Bez ohledu na to, jak moc se snažil, nemohl se toho pachu zbavit. „Je to nějaký medikament, který mi dal Estes.“
Otec potřásl hlavou. „Jsi ostudou jména Didymos a našich vznešených aricleanských předků. Poskytl jsem ti všechen luxus a ohleduplnost, kterou jen muž může svému synovi dát. A jak ses mi odvděčil? Válíš se v posteli jako nějaký marnotratník. To nestrpím, Styxxi. Prostě nestrpím!“ Popostrčil ho do náruče největšího strážného. „Vezměte ho dolů a dejte mu padesát ran. Víc, pokud bude ječet.“
Styxx zamrkal nad tvrdostí trestu.
„O kolik víc, Veličenstvo?“
„Tolik, kolik vydrží, dokud neodpadne.“
Styxx se setkal se samolibým výrazem na Ryssině tváři.
„Myslím, že by měl dostat víc, otče. Za to, co mi řekl. To bylo naprosto nemístné.“
„Padesát je dostatečný počet, kotě. Kromě toho, vždycky ječí jako ženská.“ Zašklebil se na Styxxe. „Měl bych ti navléknout šaty.“
Proč ne? To bylo to jediné ponížení, kterého jej Estes ušetřil.
„Odveďte mi ho z očí.“
Styxx se neobtěžoval následovat stráž. Šel v čele. Koneckonců, byl s cestou ke své mučírně dobře obeznámen.
Ve chvíli, kdy vstoupil do místnosti stráží, vykonavatel vzhlédl a vyklenul nad jeho náhlým zjevením obočí.
„Padesát,“ zavrčel Styxx. „Víc, pokud budu naříkat.“
Zamračil se. „O kolik víc?“
„Dokud neomdlím a ano, jsi omilostněn. Teď se do toho pusť, ať to máme za sebou.“ Styxx vešel do místnosti a pokoušel se vymazat z hlavy hlasy strážných, kteří čekali venku na to, až ho vykonavatel zbije. Radovali se z jeho trestu ještě víc než jeho sestra.
Vzal si od vykonavatele kožený proužek, vložil si jej do úst a zaujal pozici, kterou velmi dobře znal. Vykonavatelovy rty zkřivil pomalý úsměv, když Styxxovi připoutával ruce.
Nedělej si starosti, nepomočím se. Tohle mám už dávno za sebou.
Vykonavatel odhrnul Styxxovi vlasy z očí a sklonil tvář, aby se jejich oči setkaly. „Jsem omilostněn, Výsosti, za své činy vůči tvé osobě?“
Styxx se zamračil. „Ano,“ řekl přes kůži. Je ten chlap pitomý? Proč ho to nutí zopakovat?
Vykonavatel si vybral tu největší hůl a pohnul se tak, aby odhalil Styxxův zjizvený a rozbolavělý zadek.
Styxx přitiskl tvář k chladnému kameni, zadržel dech a čekal, až se hůl zaboří do jeho kůže, což byl signál toho, že výprask začíná. Namísto toho ale cítil, že mu vykonavatel odtlačil ztvrdlýma rukama nohy od sebe a pak začal přejíždět dlaněmi po vnitřní straně Styxxových stehen, přímo přes jizvy, které mu způsobili kněží.
„Můj bratr říkal, že máš tu nejkrásnější prdelku, jakou kdy viděl. Nikdy dřív jsem neměl zadek šlechtice, natož tak takový parádní královský. Ale musím říct, že jsem roky snil o tom, že tohle udělám.“
Styxx zařval hrůzou a pokusil se osvobodit, ale provazy byly uvázané příliš pevně.
„Pst, Výsosti. Spolupracuj. Jsem si jistý, že odteď můžeme při tvém potrestání dojít ke sladkému kompromisu.“

***
O hodinu později stál Styxx v koutě svojí mučírny a snažil se najít alespoň malou špetku důstojnosti. Žádná mu ale nezbyla. Horší bylo, že nedokázal zastavit slzy, ať se snažil, jak chtěl.
Jsem ženská.
Využili ho tak.
Dveře za ním se otevřely. Žaludek se mu scvrkl strachem, že se vykonavatel vrátil pro nášup. Bohové, ten parchant teď musí být určitě nasycený...
„Proč jsi pořád ještě tady?“
Skvělé. To byl jeho milující otec. Přesně to, co právě teď potřebuje.
„Odpověz mi, chlapče.“
„Necítím se dobře.“
Otec se znechuceně ušklíbl. „Z téhle výmluvy je mi zle. Nemůžeš si vymyslet lepší lež? A ty slzy... jsi slabý a ubohý!“ Král udeřil do lavice, na které ho vykonavatel...
Styxx při té vzpomínce začal zvracet.
Otec uskočil a zkřivil ústa. „Hádám, že jsi nemocný.“
Styxx přerývaně oddechoval, zatímco si otíral třesoucí rukou ústa a pokoušel se získat kontrolu nad běsnícími, surovými emocemi.
Poprvé za celou tu dobu otcova tvář zněžněla, jako by k němu ten bastard konečně pocítil něco láskyplného. Přitáhl si ho do náruče. Styxx se musel přinutit, aby neucouvl.
Nebo se nerozplakal ještě víc.
„Pojď, dítě. Dovol mi, abych ti pomohl do postele a nechal ti připravit koupel. Chceš, aby ti s koupelí pomohla služebná?“
„Ne.“ To poslední, co by chtěl, byl další pár rukou na jeho těle, zvlášť když ještě pořád cítil pozůstatky toho, jak do něj pronikal strážný. Kdyby ho kdokoliv koupal, zjistil by, co se mu stalo.
„Tak dobrá. Neměl jsem vůči tobě být tak tvrdý. Kdyby věděl, že jsi opravdu nemocný, nebyl bych takový.“
Možná bys měl poslouchat, když se ti něco snažím říct, starče.
Ale to nikdy nedělal.
„Otče!“ vyštěkla Ryssa, když je uviděla na schodech. „Jak se může něco naučit, když ho tak rozmazluješ?“
„To stačí, kotě. Tvůj bratr je vážně nemocný. Cítím, jak z něj přes jeho oděv sálá horečka až ke mně. Měla bys s ním soucítit.“
„Soucítím s říší, na jejímž trůně on bude sedět.“
Styxx na ni zíral.
„Otče, už zase mi vyhrožuje.“
Otec se vedle ní zastavil. „A to jako jak?“
„Tím, jak se na mě právě teď dívá. Jak by mě chtěl převálcovat.“
„Měla by sis zapamatovat, že to jednoho dne bude tvůj král, kotě. Choval se dnes čestně. Šel k vykonavateli sám a vůbec si nestěžoval.“ Shlédl na něj a zpevnil své sevření. „Jsem na tebe hrdý, Styxxi.“
Skvělé. Po tom všem, co jsem udělal, abych tě potěšil, tě přiměje být na mě hrdý to, že mě znásilní.
Zkurveně úžasné.
Styxx se nedokázal setkat s otcovým pohledem. Ne když na sobě pořád ještě cítil vykonavatelovy šmátrající ruce. Pokusil se odtáhnout, ale otec ho sevřel pevněji. Stálo ho každičký kousek jeho vůle, aby nepodlehl vzpomínkám, které na něj dotíraly.
„Prosím, otče, potřebuji si na chvíli lehnout.“ Znovu se mu navalilo.
Otec konečně zrychlil své tempo a dovedl ho do jeho pokoje právě včas, aby se mohl natáhnout po nočníku.
„Mám poslat pro doktora?“
„Ne... budu v pořádku. Jen potřebuji být sám.“ Styxx se chtěl posadit, ale pak si to rozmyslel. Kvůli bití a těm ostatním záležitostem si nebyl jistý, jestli se ještě někdy dokáže posadit.
„Dej mi vědět, kdybys cokoliv potřeboval.“ S tím jeho otec konečně odešel.
Styxx se vyškrábal na postel a pomalu se položil. Zavřel oči a zkoušel si představit jiný život. Život, ve kterém bude vítán laskavou rukou, která se proti němu nikdy neobrátí s násilím. Takový život, ve kterém jej nikdo nebude bez příčiny nenávidět...
V mysli viděl obraz ženy. Byla sladká jako ranní slunce a měla hlas zpěvných ptáků. Usmívala se, kdykoliv se k ní přiblížil. Skutečným úsměvem, který dával najevo, že ji těší jeho společnost...
Ne jeho titul.
Věděl ale, že tenhle sen se mu nikdy nevyplní. Jen obyčejní lidé se berou z lásky. Princové se žení pro spojenectví. Jeho manželství bude sjednáno a on bude mít štěstí, pokud jej bude snášet dost dlouho na to, aby zplodil svého dědice. Jediný skutečný přítel, kterého za celý svůj život poznal, byl zamknutý na Atlantidě, kde snášel nekonečné dny podobné tomuto.
Jak nás z tohohle můžu dostat?
Existovala jediná odpověď. Pokud se do rána uzdraví dost na to, aby mohl jet na koni, dokáže se na Atlantidu dostat dřív než Estes. Doufejme, že si strýc a jeho přátelé dají s návratem domů načas.
Osvobodí Acherona a pak společně... něco udělají. Nezáleží na tom, co to bude. Cílem bylo dostat je oba daleko od tohoto utrpení a najít místo, kde je svět nechá na pokoji.
Ale sotva mu to přišlo na mysl, nedokázal se ubránit otázce, zda takové místo vůbec existuje.


21 komentářů:

  1. Děkuji za překlad ! ! !

    OdpovědětVymazat
  2. Díky moc za překlad

    OdpovědětVymazat
  3. Kriste.....a to bude ještě horší? Jinak děkuji za překlad....máš silný žaludek :-(

    OdpovědětVymazat
  4. Je to furt horsi a horsi. U Acherona to takove nebylo :-( Bohuzel doly za preklad :-(

    OdpovědětVymazat
  5. ďakujem za preklad, už aby sa to utrpenie skončilo....

    OdpovědětVymazat
  6. Díky za překlad.

    OdpovědětVymazat
  7. Moc ďakujem za preklad...takéto zverstvá nikdy nepochopím :-(

    OdpovědětVymazat
  8. nejspíš by měl všem podříznout krk... uch, za tu krvežíznivost se omlouvám, ale musela jsem si trochu ulevit. Fakt jsem trochu doufala, že ta největší hrůza je za ním, a že i když nebude mít na růžích ustláno, trochu se to zlepší. Nícméně děkuju za překlad, a fakt pevný nervy, které jsou u tohohle překladu zapotřebí

    OdpovědětVymazat
  9. hrozné, chudák Styxx...a ďakujem za preklad

    OdpovědětVymazat
  10. Ďakujem za preklad .....prosím dalšiu kapitolu :-)

    OdpovědětVymazat
  11. Mam strach že Styxxa chytia a nasledovať bude ďalší hnus provadené Estesem a jeho odbornými kunpanmi :((( vomitting

    OdpovědětVymazat
  12. Noo, dekuju za preklad. Je to smutny a hnusny, jen doufam ze se to konecne zlepsi. Nejhorsi je ze uz dokazu pochopit jeho pozdejsi nenavist k Acheronovi. To jak nanej zaloval ale nedava smysl. Vzdyt pri trestech trpel jaky. Ryssa je takova kurva a to jsem ji mela driv rada. Byla bych radeji kdyby takhle trpela ona.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Neboj, to "zalovani" taky pochopis ;) Bude to tam vysvetlene vsechno

      Vymazat
  13. Děkuji za kapitolku, je to ale hrůza, a to jsem Styxe při čtení Acherona neměla ráda... Ryssa je hrozná ....

    OdpovědětVymazat
  14. divím se, že je už dávno všechny nezabil..je mi zle z toho jaký nechutný zvrhlý prasata měl kolem sebe...a ta mrnava bezcitná...nebudu se k ní vyjadřovat protože slušná slova pro ná nemám...není to sestra je to jen obyčejná....plně si zaslouží být milenkou Apolla a následně být zavražděná....není mi jí ani krapet líto...

    OdpovědětVymazat
  15. pááááni tak to som strašne zvedavá ako to pôjde ďalej, ryssa nemá chybu

    OdpovědětVymazat
  16. Dakujem za preklad

    OdpovědětVymazat