úterý 28. ledna 2014

House of the rising Son - 20. července 12 252 př. n. l.



„Jak vypadají?“
Daevský démon Caleb Malphas, se odvrátil od zápasících válečníků ke křehké bohyni s hlasem bez emocí, které sloužil. Jak bylo jejím zvykem, náhle se za ním tiše zjevila – což bylo něco, co bojovníka, který neměl rád nikoho a nic za zády, vždy znepokojilo.
S dlouhými tmavě hnědými vlasy, dokonalou pletí a živě zelenozlatýma očima, byla Bathymaas neuvěřitelně krásná, ale chladnokrevnější, než jakákoliv bytost, kterou kdy poznal. Jako ztělesnění spravedlnosti by neměla mít žádné emoce či city…
A to také neměla. Nicméně, stejně jako nemilosrdná, byla i laskavá, což dalece přesahovalo jeho chápání.
Malphas se ohlédl na čtyři vojáky, kteří trénovali ve velké aréně před ním. „Není to zlé. Vlastně by mohli pár bitev přežít.“

Mrhal svým černým humorem na bohyni, která pro něj neměla pochopení. Naštěstí jí nedocházel ani sarkasmus, takže ji ten jeho nikdy neurazil. Díky tomu pro něj byla služba její osobě mnohem méně bolestivá, což byl hlavní důvod, proč souhlasil, že jí pomůže sestavit tým elitních ochránců, kteří budou pověřeni tím, aby udrželi její lidi v bezpečí.
Odhrnula si z obličeje zbloudilý pramen vlasů. „Stále potřebujeme další dva, kteří by reprezentovali Atlanťany. Nějaké návrhy?“
„Je tu jeden atlantský šampión, který si udělal jméno během her a festivalů. Galenus z Didimosu. Ještě dnes jsem ho měl v plánu otestovat a pak ho vyzvat, aby se připojil k naší veselé posádce.“
„Viděls ho bojovat?“
Malphas přikývl. „Přede dvěma dny. Během exhibičního utkání porazil naráz šest větších protivníků. Je působivý a vzhledem k tomu, jak si vychutnával boj i vítězství, by měl být vhodným přírůstkem naší jednotky.“
„Mohu jít s tebou?“
„Samozřejmě, má paní. Byl bych velmi poctěn.“
Kývla na něj a odešla s ladností, která soupeřila s jeho milovanou Lillian. Díky tomu přirovnání sebou mimoděk trhl, jak na něj prudce zaútočily živé vzpomínky plné bolestivé lítosti. Malphas, kterému se nechtělo zabývat se podobnými myšlenkami, se vrátil k mužům, které cvičil k ochraně tohoto křehkého světa před tím druhem tragédie, kterou si sám prošel.

***
„Měls tam být, bratře. Bylo to neuvěřitelné! Vrhli se na mě jako obří horské bestie, které chtějí vypít mou krev a sežrat moje kosti, a já je bez cizí pomoci porazil. Když jsem ten boj vyhrál… amfiteátrem se rozlehl neuvěřitelný lomoz podobně jako pronikavý hrom.“ Galenus ten zvuk názorně předvedl pomocí dlaní přiložených k ústům.
Aricles se usmíval nad nevázaností svého dvojčete, zatímco Galenus pokračoval v předvádění své mistrné dovednosti s mečem, díky kterým vyhrál přede dvěma dny turnaj. „Víš, co by na mě opravdu udělalo dojem, Galene?“
Jeho bratr uprostřed máchnutí imaginárním mečem zamračeně ztuhl. „Co?“
„Kdybys mi pomohl pohnojit mou půdu.“
Galenus se posměšně zašklebil a vyhoupl se na ohradu. „Jak to tady můžeš vystát? Nesnáším rolnictví, ošetřování zvířat, péči o polnosti… Příště bys měl jít se mnou a zapojit se do her. Společně bychom byli neporazitelní… a vyhráli bychom dost peněz na to, aby před námi i samotný král vypadal jako chuďas.“
Aricles se zarazil, aby si předloktím setřel z čela pot, než přeřízl lano na čerstvé dávce hnoje. Na rozdíl od svého bratra, který byl oděn ve šlechtické parádě, jež by mohla soupeřit s princovým chitónem a chlamysem, byl on sám bez košile. Měl na sobě jen krátké hnědé jezdecké kalhoty a kožené boty, které ho chránily při práci. A i přesto mu po zádech stékal pot a lepil mu jeho krátké rudohnědé vlasy k hlavě. „Není to tu tak zlé. Otec potřebuje pomoc.“
„Pcha! Na to má spousty posluhovačů. Proč bychom se měli v tomhle horku dřít jako psi? Narodili jsme se pro něco lepšího, než je tohle.“
Aricles, který s jeho závěrem naprosto nesouhlasil, si přehodil přes rameno sud, aby ho mohl odnést k místu, kde ustal v pokrývání rostlin. „Na denní práci není nic špatného ani nedůstojného. Měl bys to někdy zkusit.“
„Říká muž, který je pokrytý kravími hovny.“
Aricles hodil po svém bratrovi hrst výkalů. Přistála mu uprostřed hrudi a ušpinila tak jeho čistě bílý chitón.
„Fuj! To je nechutné, Ari! Nemůžu uvěřit, že jsi to udělal.“
Aricles začal se smíchem rozhazovat hnůj na klíčící rostliny. Nikdy nechápal bratrovu potřebu a lásku vůči válce. On osobně konflikty a boj nenáviděl. Mnohem raději vytvářel a budoval, než zabíjel a ničil. Dobývání a bojové hry se mu ani v nejmenším nelíbily. Jediným důvodem, proč by měl muž kdy pozvednout meč, je ochrana těch, které miluje. Ne proto, aby svévolně vzal život někomu, koho ostatní milují.
Když Galenus vyrážel pryč, stále ještě prskal vzteky.
„Jednoho dne, Galene,“ vykřikl za ním Aricles, „se naučíš rolnictví milovat. To ti slibuji!“
„Jestli takový den někdy nastane, pak doufám, že Misos přibodne mojí hloupou hlavu kopím ke zdi!“ Zavolal nazpět, než se šel umýt a převléknout.
„Nikdy mě nepřestane udivovat, že vy dva vypadáte prakticky úplně stejně, a přesto jste tolik odlišní smýšlením i způsoby. Vždyť jste si podobní asi jako den a noc.“
To proto, že si Aricles úmyslně naložil na záda již v útlém věku břímě zodpovědnosti, aby to nemusel udělat Galen.  
Aricles se narovnal, když se k němu připojil jeho otec a nabídl mu pohár vody. Vděčně ho jediným douškem vyprázdnil. „Galen není zas až tak špatný, otče. Je to dobrý muž s velkým srdcem.“
„Musí zkrotit divokost ve svém nitru, než jej přivede k naprosté zkáze. Z mých tří synů je on tím, kdo ve mě vzbuzuje obavy, kvůli kterým nemůžu v noci spát. Zrovna jako skutečnost, že ho Perseus tak zbožňuje. Obávám se, že jednoho dne bude svého staršího bratra následovat do války a já je oba ztratím.“
„Toho bych se nebál. Perseus by nikdy neopustil svoji milovanou Julii kvůli válce.“
Jeho otec se usmál a poplácal ho po nahém rameni. „Nikdy jsem nad tím takhle nepřemýšlel, ale vlastně máš pravdu. Raději by zemřel, než aby ji opustil. Děkuji, že jsi uklidnil mou mysl.“ Jeho otec si od něj vzal pohár. „Teď už jen, kdybych dokázal přimět svého nejstaršího syna, aby se zajímal o ženy…“
Aricles to nijak nekomentoval, zatímco se vracel ke hnojení rostlin. Ačkoliv to otec nevěděl, i on byl zamilovaný, když se nacházel v Perseově věku. A jeho srdce bylo rozdrceno, když ji v lese načapal při sexu s jiným mužem. I když se jí v soukromí dvořil již několik měsíců, neoloupil ji o víc, než o jediný polibek ze strachu, že by ji zneuctil. Myslel si o ní, že je dokonalá, a ona se jeho zdvořilosti vysmála do obličeje.
Potřebuji lásku muže, ne blázna.
Od té doby se k žádné jiné ženě nepřiblížil. Nechával je jeho dvojčeti, který se staral o jejich srdce a city stejně, jako Claudia o ty jeho. Pokud by chtěl být terčem posměšků a výsměchu, měl na to bratry. Nepotřeboval k tomu ještě ženu.
„Akri!“
Při Gideonově poplašném výkřiku vzhlédl a uviděl, že k otci a jeho služebníkovi letí skupina sedmi démonů. Ari s prudce bušícím srdcem pohledem pátral po Galenovi, ale jeho bratr se stále ještě umýval a neměl ani ponětí, že na ně právě útočí.
Sakra!
Aricles uháněl k ohradě, kde popadl dlouhou dřevěnou tyč a xiphos svého bratra. Použil tyč jako oštěp a vrhnul jí po démonovi v blízkosti otce, který uháněl zpátky k němu, zatímco démon mával svými masivními křídly a olizoval si černé rty. Tyč zasáhla démona doprostřed hrudi. Zřítil se k zemi a jeho výkřik se nesl s ozvěnou, než zemřel.
Tak rychle, jak jen to šlo, přeběhl přes pole, aby zadržel zbývajících šest démonů. Podle toho, jak vypadali, to byli Charonti – jedna z nejdivočejších démonských ras. A bohužel, lidé a Atlanťané byli položkou na jejich jídelním lístku.
Aricles se vyhnul jejich odporným drápům a podařilo se mu uskočit i před tesáky, zatímco s nimi bojoval ze všech svých sil. Naneštěstí pro démony sdílel bratrovu bojovou zdatnost. Sice si neužíval šerm a zabíjení, ale byl v tom zatraceně dobrý. Během několika málo minut kolem něj na zemi ležely kusy démonů.
Z pohledu na jejich pozůstatky se mu dělalo špatně, stejně jako z krve na jeho rukou a těle.
Otec ho objal. „Díky bohům, že tu jsi.“
„Poděkuj Galenovi, že tu nechal svůj xiphos, než se šel umýt.“ Aricles se znechuceně ušklíbl. „Když už o tom mluvíme, vrátím se pomoci odstranit jejich těla, jakmile se očistím.“
Znechucený zbytečným plýtváním životy, zamířil k potoku, který se táhl středem jejich pozemku.
Zrovna se začal omývat, když před ním zablesklo jasné světlo. Popadl Galenův meč, avšak zaváhal, když spatřil krásnou ženu v dlouhých bílých peplos a muže oděného v černé.
„Klid.“ Muž zvedl ruce, aby ukázal, že tu nejsou kvůli boji. „Chceme s tebou jen na pár minut mluvit.“
Aricles sklonil meč, ale stále ho nepouštěl. „O čem?“
„Ráda bych tě zaměstnala.“ Ženin hlas byl tichý a melodický. Uklidňující. Perfektně se hodil k její neuvěřitelné, éterické kráse.
„Jak?“
Muž se rozesmál. „Neplýtváš slovy, což?“
„Malphasi,“ pokárala ho žena. „Nepomáháš mi.“
„Odpusť mi, bohyně.“
Bohyně…
Nyní její krása dávala dokonalý smysl. Ale co by jedna z nich chtěla dělat s prostým rolníkem? Nechápal to.
Bathymaas studovala muže v potoce. Byl vysoký a svalnatý. Při umývání vypadal stejně divoce jako při boji s Malphasovými démony. Jeho rudohnědé vlasy byly vzadu ostříhané nakrátko a vepředu je měl delší. A i když byl velice pohledný, to jeho inteligentní modré oči byly spalující. „Víš o válce, která vypukla, Atlanťane?“
Zamračil se. „O jaké válce?“
Malphas si zkřížil ruce na prsou. „Jsi obeznámen s termínem ,Chthonian’?“
Aricles zavrtěl hlavou.
Bohyně mu to osvětlila. „Je to hrstka lidí, Atlanťanů či Apollitů, kteří se narodili s božskou mocí, aby mohli chránit své lidi před bohy, kteří je zneužívají či využívají. Jsou schopni zabít boha bez toho, aby narušili řád vesmíru či jej zničili. Ale za každého boha, kterého zabijí, ztrácejí určitou část své vlastní síly. Pokud zabijí příliš mnoho bohů, zemřou.“
„Ale bohužel se nepohodli a jdou si již téměř rok vzájemně po krku.“
Bohyně přikývla. „Není tu nikdo, kdo by ochránil jejich lidi, zatímco válčí, a některé skupiny využívají jejich laxnosti k tomu, aby vykořisťovali nevinné. To je důvod, proč sestavuji tým, který převezme povinnosti ochránců, dokud Chthoniané nepřijdou k rozumu.“
Aricles přimhouřil oči, když pochopil, proč jsou tady. „Chceš, abych pro tebe bojoval?“
„Ano.“
Aricles se při tom pomyšlení rozesmál. „Ne, díky. Nejsem voják. Jsem farmář.“
Malphas si odfrkl. „Tak proč jsi přede dvěma dny bojoval v aréně?“
„Nebojoval. Viděls tam mého bratra.“
„To byl tvůj bratr?“ Zeptal se Malphas podezřívavě.
„Ano. Galenus. Já jsem Aricles.“
Zdálo se, že to Malphase zmátlo ještě víc. „Ale ty jsi tím, kdo právě porazil démony.“
Pokrčil rameny. „Galen a já jsme podstoupili společný výcvik. Ale on je tím, kdo miluje xiphos, ne já.“
Malphas se na bohyni usmál. „Myslím, že jsme našli poslední dva.“
Aricles zavrtěl hlavou. „Ne, nenašli.“
Malphas vykročil vpřed, ale bohyně ho zarazila.
„Jdi najít toho Galenuse a požádej ho, aby se k nám připojil. Chci mluvit s Ariclem o samotě.“
„Ano, má bohyně.“ Malphas bez dalších otázek zmizel.
Aricles vylezl z potoka a osušil se ručníkem, který nechal na břehu. „Jestli si myslíš, že dokážeš změnit můj názor, má paní… pak se mýlíš. Nechci mít s válkou nic společného.“
„Víš, kdo já jsem?“
„Diafonia, Apollymi, Symfora…“ Vyjmenoval všechny bohyně války Atlantského panteonu. „Nezáleží mi na tom.“
„Jsem Bathymaas, ztělesnění spravedlnosti. Moje úloha v tomto světě je jednoduchá – udržovat rovnováhu mezi dobrem a zlem. Udržet ji nedotknutelnou a ujistit se, že ani jedna ze stran nerozdrtí tu druhou. Jsem si jistá, že na to dokážeš brát ohled.“
„Ano.“
„Pak za mě bojuj.“
Zavrtěl hlavou a chystal se ji obejít.
Jemně mu položila ruku na rameno, aby ho zastavila. „Prosím, Aricle. Bohové ti dali úžasný dar a dovednost. Kdo jiný by pro mě měl vládnout xiphosem než muž, který nemiluje válečnou slávu? Na rozdíl od jiných nebudeš bojovat kvůli ní, budeš bojovat ze správných důvodů.“
Chtěl jí říct ne. Ale když se díval do těch zlatých očí s nádechem zelené a cítil teplo proudící z její ruky do jeho těla, podlehl jejím nástrahám. A to nejsmutnější? Ani se je na něj nesnažila použít.
Přesto toužil zabořit tvář do jejích vlasů a vdechovat její sladkou vůni. Nikdy ho žádná žena takto nepřitahovala. Ani Claudia.
Není to žena.
Ne, je to bohyně.
A on nebyl nic víc než prostý, zaostalý rolník.
„Tak co říkáš, dobrý Aricle? Zastoupíš své lidi a staneš se mým šampionem pro dobro všech?“
Chtěl říci ne. Zoufale. Ale jeho srdce zablokovalo zdravý rozum, zatímco za něj odpovídala touha vykouzlit na rtech bohyně úsměv. „Kdo jsem, abych se protivil vůli bohů?“
„Aricle! Nikdy neuhodneš, co…“ Galenova slova se vytratila, když se objevil mezi stromy a spatřil vedle něj Bathymaas. Zvědavě povytáhl obočí.
Bathymaas se obrátila ke Galenovi, ale fyzicky nijak nereagovala. „Jste dvojčata.“
Aricles se na ni pokřiveně usmál. „Od narození.“
Malphas se zasmál, ale Bathymaasin výraz se nezměnil. „Musíš bohyni odpustit. Nerozumí smyslu pro humor. Když už na to přijde, vlastně žádným emocím.“
Ta slova ho šokovala. „Opravdu?“
Bathymaas přikývla. „A teď si jděte posbírat své věci, ať vás můžeme vzít do vašeho nového domova.“
Galen radostně vykřikl, zatímco Aricles se přikrčil. Jeho otci se tohle nebude líbit, tím si byl jistý. Když se vrátili do malého kamenného domku, kde se narodil, ukázalo se, že měl pravdu.
„S tím se nesmířím!“ Vrčel jeho otec, když si balili svá skrovná zavazadla. „Potřebuji, aby tu alespoň jeden z vás zůstal.“
„Otče,“ vydechl Galen. „Ty nechápeš, jaká je to čest. Byli jsme osobně vybráni samotnou bohyní. Neučils nás vždy, že musíme ctít bohy a jejich vůli?“
Jejich otec obrátil zmučené modré oči zpět k Ariclovi a prosil ho pohledem, aby zůstal.
„Dokud budu s Galenem, postarám se, aby byl v bezpečí. Zajistím, že se ti vrátí domů v jednom kuse.“
Otec položil ruku na Ariclovu hlavu a přitáhl si ho do náruče. „Moji synové jsou vše, co na tomto světě mám. Nesnesl bych život, kdybych některého z vás ztratil.“
„Budeme opatrní. I kdybych musel Galena svázat do kozelce.“
Otec ho políbil na obě tváře a pak poodstoupil, aby totéž uničil s jeho bratrem. „Vždycky jsem věděl, že tě kvůli Misosovi jednou ztratím, ale doufal jsem, že s tebou strávím víc let, než odejdeš do války.  Dvacet let prostě nestačí. Postarej se o svého bratra, Galene. Ať ani jednoho z vás nepotká žádná újma.“
„Postarám, Papsi.“ S očima lesknoucíma se radostí a dychtivostí, Galen popadl svůj meč a tašku a zamířil ke dveřím.
Aricles si povzdechl a přejel pohledem místnost, jež sdílel s Galenem a Perseem, který byl někde venku s Julií. Jeho bratříček byl v šestnácti letech otrokem svého vlastního srdce v ještě větší míře, než byl Galen otrokem svého libida. Nenáviděl pomyšlení, že nebude mít šanci říci mu sbohem. „Řekni Perseovi, že mi bude chybět a vzkaž mu, ať se při výcviku neulévá.“
Otec se usmál. „Dávej na sebe pozor, m’gios.“
„I ty, Papsi.“ Aricles ho ještě naposledy objal, než následoval Galena k místu, kde na ně čekala bohyně a její služebník.
„Vypadáš, jako kdyby se ti již měsíc nevyprázdnila střeva,“ řekl Malphas, jakmile ho uviděl.
Zamračený Aricles si nebyl jistý tím, co si má myslet o muži, který bude jejich trenérem a velitelem.
Galen si odfrkl. „Vždycky tak vypadá. Narodil se se zácpou.“ Jeho bratr se po něm natáhl. „Pojď, Ari, buď alespoň jednou ve svém životě mladý.“
„Jednou jsem si tu tvou lehkomyslnost vyzkoušel a shledal jsem, že je vyčerpávající. Trudomyslnost mi naprosto vyhovuje.“
Malphas se zasmál. „Tak jde je tvůj xiphos?“
„Žádný nemám.“
„Vždycky používá kus dřeva, když se mnou zápasí.“
Malphas odfrknutím vyjádřil svou nelibost a kývl na  bohyni. „Hádám, že jsme připraveni.“
V jednu chvíli se nacházeli v lese a tu další se ocitli uvnitř chrámu, jaký Aricles jaktěživ neviděl. Byl vystavěn ze silných plátů zlata, které se lesklo všude kolem něj. Všechno to zlato prokreslovaly barevné obrazy a geometrické vzory.
„Kde to jsme?“ Zeptal se.
Bohyně před sebou sepjala ruce. „V Thébách, v Egyptě. Tohle je můj hlavní chrám. Ten mého otce je hned vedle.“
„Tvého otce?“
„Seta.“
Aricles vytřeštil oči. I když znal jen pramálo bohů kromě panteonu jeho rodné Atlantidy, Set byl někdo, koho znal každý. Říkalo se, že je to nejdivočejší bůh, co existuje, bůh chaosu, který děsí i svou vlastní rodinu. „Nemyslel jsem, že může mít děti.“
„Nejsem z něj zrozena. Byla jsem pro něj stvořena.“
„Tomu nerozumím.“
Malphas si odfrkl. „Poté, co se Set tak trochu nervově zhroutil, což stálo několik bohů části těl a životy, rozhodly se mu Prvotní síly poskytnout něco, na co by se mohl zaměřit a co by jej učinilo šťastným.“ Ukázal na Bathymaas. „Co je lepší, než krásná dcera bez emocí, kterou musí ohlídat?“
Galen blýskl po Ariclovi úsměvem. „Vskutku, co je lepší?“
Malphas vrhl po Galenovi varovný pohled. „Zastrč si ho zpátky do bederní roušky, broskvičko. Naše bohyně je panna a taky to tak zůstane. Ani by nevěděla, co si počít s polibkem, takže se o něj raději nepokoušej, pokud se nechceš setkat se špatným koncem mého meče a zuřivostí jejího otce.“
Galen se ušklíbl. „Škoda, ale beru na vědomí.“
Malphas je zavedl do místnosti, ve které odpočívali čtyři muži. „Vítejte na Eperonu. Máme tady dva válečníky z každé smrtelné rasy.“ Bradou ukázal ke dvěma mužům, kteří hráli kostky. Jeden z nich byl horskou bestií, vedle které vypadali bratři i se svými sto devadesáti centimetry poněkud směšně. Jen pro představu, jedna z jeho mohutných paží měla podobný obvod jako celý Bathymaasin pas. Na záda mu spadaly dlouhé zlatavé vlasy spletené do copu. Ten druhý byl také velice dobře osvalený a nejspíš měřil o nějakých deset centimetrů víc než oba bratři. Bílo-zlaté vlasy měl ostříhané nakrátko a nosil plnovous. „Jako zástupce rasy Apollitů tady máme Haidese.“ To byl ten větší z nich. „A Hectora.“
Vyměnili si zdvořilosti, a Malphas pak představil muže, který si na posteli četl svitek. Měl černé vlasy i oči a hustý vous, který byl stejně dlouhý jako jeho vlasy. „Za naše lidi je tu filozof Monokles a-“ ukázal na toho, který si ostřil meč „-Phelix.“ Ten měl světle zrzavé vlasy, které končily těsně pod ušima.
Malphas poplácal Galena po rameni. „Válečníci, přestavuji vám naše Atlanťany. Galena a Aricla.“
Haides přimhouřil oči. „Jak je rozeznáme?“
Galen se zašklebil. „Já jsem tím, kdo skutečně žije a kdo je pro každou srandu. Aricles se téměř nikdy neusmívá a s největší pravděpodobností bude s Monoklem diskutovat o filozofii.“
Aricles si udržel prázdný výraz. „Tady budu tím, kdo Galenovi při výcviku nakope zadek.“
Hector se bujaře rozesmál. „Už teď se mi líbí.“ Ukázal na prázdnou židli po své pravici. „Odložte si výzbroj a připojte se k nám.“
Aricles převzal od Galena jeho věci. „Jdi. Já se o tohle postarám.“
A Galen jako obvykle ani nezaváhal a přijal jeho nabídku.
Zatímco se odešel připojit ke hře, Aricles se podíval na Malphase. „Které postele jsou naše?“
„Ty dvě pod oknem. Váš trénink začne hodinu po rozednění. Přeju dobrou noc a nezapomeňte, v chrámu bohyně žádné krveprolití. Schovejte si ho na bitevní pole.“ Malphas odešel a nechal je, aby se spolu seznámili.
Aricles šel uložit jejich osobní věci do truhly mezi postelemi. Naslouchal tomu, jak jeho bratr vtipkuje se svými dvěma novými přáteli, zatímco vytáhl malý nožík a kus dřeva, který začal vyřezávat před čtyřmi dny. Byla to nekonkrétní ženská postava. Jeho řezba zatím ještě neměla tvář.
Tedy až do dnešního dne.
Začal s tím jako s obětí pro jednu z bohyň své vlasti, ale teď… Bathymaas pro to byla ideální. Před očima měl její královskou eleganci v lese, když začal ten kousek přepracovávat.
Po několika minutách se k němu připojil Monokles a začal ho pozorovat. „Díky tobě to vypadá snadně. Jak dlouho vyřezáváš?“
„Od léta, které jsem poprvé strávil se svým dědečkem v Eně. Dělal to každý večer poté, co byly dokončeny domácí práce. Byli mi čtyři nebo pět, a on si mě vždy vzal na klín a trpělivě mě učil.“
„Já své dědy nikdy nepoznal. Jeden z nich byl řeckým hrdinou, který padl v boji, když byl můj otec ještě kluk, a ten druhý byl důstojníkem kavalérie, který zahynul ve válce, zatímco mě má matka čekala. A co tvůj? Byl to vysloužilý důstojník?“
Aricles zavrtěl hlavou. „Byl to prostý farmář, stejně jako jeho otec před ním. Atlanťané jsou od přírody klidní… s výjimkou mého bratra, který byl v mládí zkažen přítelem, jenž mu vyprávěl příliš mnoho řeckých příběhů.“
Monokles ztuhl. „Mám to brát jako útok na mě?“
„Vůbec ne, dobrý Monoklesi. Máš plné právo být hrdý na svou vojenskou rodinu. Stejně jako jsem já na tu svou, která dře na farmě. Urážka byla zaměřena pouze na mé dvojče. Myslí si, že ostatní příslušníci jeho rodiny jsou zaostalí venkovští vidláci jen proto, že se raději staráme o půdu, než abychom bojovali s našimi sousedy.“
Zdálo se, že ho ta slova zmátla. „Ale ty jsi zde. Proč?“
Aricles pokrčil rameny. „Není na nás, abychom zpochybňovali vůli bohů. Měli bychom se ze všech sil snažit respektovat je, naše předky a sami sebe.“
Monokles se zamračil. „Kolik je ti let?“
„Dvacet, a tobě?“
„O deset let víc, a ty přesto mluvíš jako starověký mudrc.“
Galen si odfrkl. „To proto, že se můj bratr jako starý muž narodil. Už když vylezl z lůna naší matky, tak chrlil jednu moudrost za druhou, a měl větší trpělivost, než kterýkoliv jiný smrtelník. Měl by se stát knězem.“
„Je to pravda?“ Zeptal se Monokles. „Dal bys přednost kněžství?“
„Pravděpodobně ano, ale v době skládání slibu jsem měl jiné povinnosti.“ Byl zamilovaný do Claudie a měl v plánu se s ní oženit. Aby zaplatil jejímu otci poplatek za nevěstu, měl tři zaměstnání a ještě k tomu pracoval doma.
Ale farmář byl tím posledním, se kterým by se chtěla spojit.
Pak už bylo příliš pozdě na to, aby se stal knězem.
Možná bylo hořkou ironií to, že po tom všem skončil ve službách bohyně.

***

„Co děláš?“
Bathymaas při Malphasově otázce vzhlédla od sfora. Malá oranžová koule jí dovolovala tajně sledovat jejich rekruty. „Chtěla jsem se ujistit, že se naše dva nejnovější přírůstky nesetkají s odporem ostatních.“
„Vycházejí spolu dobře?“
„Zdá se, že ano.“ Studovala Aricla, který pokračoval ve svém mistrném vyřezávání, zatímco jeho bratr hrál s ostatními v kostky. „Myslíš, že jsme udělali chybu, když jsme Aricla přinutili, aby opustil svou farmu?“
Caleb na ni po její otázce zůstal zírat s otevřenými ústy. „Slyším snad ve tvém hlase pochybnosti?“
„Nevím,“ odpověděla upřímně. „Pocity smrtelníků jdou mimo mě. Ale vím, jak složité cítící bytosti jsou. A nechci, aby cítil bolest kvůli našemu rozhodnutí.“
Caleb nad tím vyklenul obočí. Za všechna ta staletí co své bohyni sloužil, ji nikdy předtím neslyšel zpochybnit své rozhodnutí. Ohromující, opravdu.
Ani se nikdy nestarala o něčí pocity. Nebyl si jistý, co si o tom má myslet. Co jen to na Ariclovi bylo, že ji najednou přinutil zpochybňovat její rozhodnutí?
Divné.
„Cítící bytosti se přizpůsobí… časem.“
Setkala se s jeho pohledem. „Ty ses nikdy nepřizpůsobil tomu, že jsi bez Lilliany.“
Trhl sebou nad hořkou pravdou, která se do něj zabořila jako nůž. „Jsem démon a jsem úplně jiný než oni. Kromě toho, Lil mě změnila, a pak mi byla násilím odňata. To není stejné, jako když oni musí opustit svůj domov, aby sloužili bohyni a chránili svůj lid.“
Bathymaas se zarazila předtím, než mohla říct něco dalšího. Věděla, jak moc Caleba rozhovory o jeho manželce zraňují. A poprvé v životě cítila v hrudi podivnou bolest nad jeho ztrátou. Nebyla si jistá proč.
Přesto nemohla popřít, že tam byla.

Kdyby tak jen věděla, proč ji cítí až teď.

20 komentářů:

  1. Jo holka, já bych řekla, že jsi zamilovaná, což pro ni bude určitě naprd. Vypadá to jako dobrý příběh. Díky moc za překlad :-)

    OdpovědětVymazat
  2. Vypadá to lákavě.
    Díky

    OdpovědětVymazat
  3. Díky za překlad

    OdpovědětVymazat
  4. Velka vdaka za preklad, a hadam sa aj nieco viac dozvieme o Calebovej minulosti, kedze v CON nechel skoro o nicom hovorit.

    OdpovědětVymazat
  5. Děkuji za překlad ! ! !

    OdpovědětVymazat
  6. Ďakujem za preklad

    OdpovědětVymazat
  7. Vďaka za preklad..... akurát, že som trochu stratená z tých mien.... Už som temných lovcov čítala strašne dávno a budem musieť poriadne prepátrat pamäť. :D

    OdpovědětVymazat
  8. Sherrilyn jsem už dlouho nečetla, takže se na tenhle příběh fakt těším. Díky za něj

    OdpovědětVymazat
  9. Děkuji za překlad.

    OdpovědětVymazat
  10. ďakujem za preklad :)

    OdpovědětVymazat
  11. dík za preklad.

    OdpovědětVymazat
  12. děkuju moc za překlad, chci se dozvědět podrobností o Ariclovi a Bathymaas co jsem četla styxxe.

    OdpovědětVymazat
  13. Moc děkuji za překlad :-)

    OdpovědětVymazat
  14. Mockrát děkuji za překlad.

    OdpovědětVymazat
  15. Dekuji za preklad :-D

    OdpovědětVymazat
  16. Děkuji za překlad.

    OdpovědětVymazat
  17. Dík za překlad :-)

    OdpovědětVymazat