úterý 14. ledna 2014

Styxx - 28. říjen 9533 př.n.l.




Když Styxx projížděl branami otcova paláce, třásly se mu ruce. Nenacházel ve svém návratu domů žádnou radost. Cítil jen ošklivé pocity plné děsu a sklíčenosti. Alespoň tu teď ale nebyli strýcovi muži, kteří, jak se ukázalo, byli přesně tak zkažení jako ten parchant, kterému sloužili.
Zatímco se blížili k paláci, vzhlédl a spatřil otce, Ryssu a jejich sloužící, kteří se tam shromáždili, aby jej uvítali doma. Hudebníci spustili fanfáry.

Stálo ho mnoho úsilí neotočit koně a nepobídnout ho k trysku, aby se odtud dostal tak daleko, jak to jen půjde. Nedokázal si přestavit, jaký trest si pro něj otec kvůli jeho nečekanému odjezdu připravil. Téměř už uvnitř své hlavy slyšel tu tirádu.
Tohle je tvoje odpověď na problémy, chlapče? Zdrhnout jako zbabělec? Opustit své království, protože se necítíš dobře, atd., atd.
Bude mít štěstí, pokud ho neuhodí hned na schodech rovnou přede všemi.
Styxx sesedl z koně, zhluboka se nadechl a přinutil se vykročit po schodech k místu, kde na něj čekal otec. Zvládl sotva dva stupně, když se otec rozeběhl dolů a divoce jej objal. Uchopil temeno Styxxovy hlavy do své veliké dlaně a držel ho jako by byl malé dítě.
„Chyběl jsi mi, chlapče,“ vydechl, než se odtáhl a políbil Styxxe na obě tváře. „Ne, ne chlapče.“ Položil Styxxovi ruce na ramena a usmál se na něj. „Jsi muž a já na to nesmím zapomínat.“
Kdo jsi, a co jsi ve jménu Háda udělal s mým otcem?
Styxx se vyplašeně rozhlédl kolem sebe, ale zdálo se, že nikomu dalšímu to zvláštní nepřipadá.
Otec si ho znovu přitáhl do náruče a tisknul ho k sobě celou minutu, než ho políbil na vršek hlavy a pustil. „Jaký byl výlet?“
Raději bych cestoval napříč Tartarem se škorpiony přivázanými ke slabinám.
„Fajn.“
„Vypadá to, že jsi zase vyrostl. Přísahám, že jsi den ode dne vyšší. Dej mi vědět, kdyby ti tvá zbroj neseděla, a já ji okamžitě nechám předělat.“
Hraješ si se mnou, co, starochu? Jakmile vejdeme do paláce, pěkně mě profackuješ.
Otec ho vzal pod paží a odvedl jej k Rysse, která ho přivítala se svou obvyklou arogantní odtažitostí.
Alespoň někdo neotočil na čtveráku.
Lehce ho políbila na obě tváře. „Chci, abys věděl, že otec kvůli starostem o tebe téměř vypustil duši. Než dostal strýcův dopis, myslel si, že tě unesli nebo ještě něco horšího.“
„Rysso!“ vyštěkl otec. „Uvědom si, kde je tvé místo, ženská.“
„Vím, kde je moje místo, otče. Měl by vědět, co tě jeho bezohledné sobectví stálo. Je načase, aby se naučil myslet i na někoho jiného než jen na sebe.“
„Pcha, nevšímej si jí. Je to jen žena. Nechápe mužské potřeby. Pojď Styxxi, mám pro tebe teplé víno a čerstvý chléb se sýrem. Nemůžu se dočkat, až uslyším, jak je na tom Estes a Atlantida.“
Styxx v zádech celou cestu vzhůru cítil Ryssin pohled. A také si všiml, že zde chybí jedna osoba. „Kde je matka?“
Otec si ztěžka povzdechl. „Pořád to samé. Utopená v poháru vína.“
A nenávidí je všechny s každým dalším douškem. Tedy až na Ryssu, která nikdy nic neudělá špatně.
Když vstoupili do jídelny, otec ho pustil, aby mohl usednout, zatímco jim služebnictvo nosilo občerstvení.
Tohle mu udělalo v hlavě ještě větší guláš než to, co s ním udělal Estes. „Otče? Mohu se tě na něco zeptat?“
„Samozřejmě.“
Styxx ukázal na malou hostinu, ke které usedli. „Co tohle všechno znamená? Očekával jsem tvůj hněv a nadávky.“ Hřbet tvé ruky zaražený v mých ústech...
„Abych řekl pravdu, jsem naštvaný. Rozzuřený, aby to bylo přesné. Ale když mi tvůj strýc napsal, připomněl mi pár věcí.“
Žaludek se mu stáhl hrůzou. „Jakých věcí?“
„Že v tvém věku jsem byl ženatý a čekal jsem své první dítě.“
Otcova žena i dítě, oni oba zemřeli při porodu. Se Styxxovou matkou se oženil o rok později.
„A že jsem byl jen o pár měsíců starší než ty, když jsem nastoupil na trůn. Měl pravdu. Pořád se na tebe dívám jako na dítě a také s tebou tak jednám. Neměl jsem tě po tvém návratu nechat zmrskat. Na to už jsi příliš starý. Je na čase, abych uvěřil sobě a tvým učitelům, že jsme ti poskytli základy, které potřebuješ, aby se z tebe stal muž, o jakém vím, že jím můžeš být. Příliš dlouho jsem nechával mé obavy a pochybnosti zastírat můj zrak a dělal jsem si o tebe starosti.“ Poklepal prsty na stůl. „Od dnešního dne bude všechno jinak.“
Otec se opřel a zavolal na sluhy. „Přineste princovy dary.“
Naprosto oněmělý Styxx se nepohnul, dokud nepřinesli kopis, xiphos a hoplon a nepoložili je na stůl před nimi. Před několika měsíci požádal, aby mu je vrátili, ale otec odmítl.
Nehodí se pro tebe...
Otec se nadzvedl a podal mu meč. „Galen mě ujistil, že tě to potěší.“
Styxx, ohromený jeho krásou, vstal a tasil jej. Podobně jako ten Galenův byl i tenhle označen vavřínovou korunou a slovy „Spíš být než vypadat.“ Pak se podíval na svůj rudý hoplon, který nesl znak černě vyvedeného fénixe s totožnou korunou nad ním. U jeho horní části se skvělo slovo „Bráním.“ Věděl, že byly vyrobeny, ale tohle bylo poprvé, co je viděl.
„Děkuji, otče.“
Kývl na něj. „Teď jsi šampionem tohoto království a tu čest sis zasloužil.“
Zvláštní, že se cítil spíš jako podvodník. Nebyl mužem. Po pravdě řečeno by se nejraději před svou hanbou a bolestí schoval, dokud by neodešly.
Jak bys na mě pohlížel, otče, kdybys věděl, co mi udělali? Že byl tak slabý a neschopný, že byl sražen k zemi a zneužit proti jeho vůli, a že ta jediná věc, které byl schopen, bylo brečet, zatímco ho znásilňovali.
Dokonce i jejich vykonavatel...
Otec ho krátce objal. „Vím, že jsi po té dlouhé cestě unavený. Běž si odpočinout. Promluvíme si později.“
Ano, byl unavený. Víc než to byl ale zmatený a neměl nikoho, na koho by se mohl obrátit. Neměl nikoho, komu by se mohl svěřit. Ta hořká skutečnost jej zasáhla pěkně tvrdě. Byl ve svém pekle sám a možná že to tak mělo být.
Protože bohové věděli, že rozhodně nechtěl, aby se kdokoliv dozvěděl o hrůzách, kterými si prošel.
Když se otočil k odchodu, otec ho zastavil. „Mimochodem, tvůj pokoj byl přestěhován.“
„Promiň, cože?“
„Byl to chlapecký pokoj.“
Zamračeně následoval otce po opačném křídle schodiště do míst, kde byly jeho vlastní komnaty. Zatímco ty jeho byly na konci chodby, Styxxovy byly jen kousek od schodiště.
Otec otevřel dveře a ustoupil, aby mohl Styxx vejít. Ve chvíli kdy se tak stalo, vykulil oči. Tyhle prostory byly ve srovnání s jeho předchozím pokojem obří, vlastně byla tak velké jako komnaty jeho sestry. Skládaly se ze čtyř navzájem propojených pokojů, byla tam jeho vlastní jídelna, ložnice, obývací pokoj a koupelna.
„Líbí se ti?“
„Ano, Veličenstvo.“
Otec se otočil k odchodu, ale nejdřív ho ještě jednou silně objal. „Tvoje sestra měla pravdu,“ zašeptal Styxxovi do ucha. „Myslel jsem si, že jsem tě navždy ztratil. Modlím se k bohům, abys nikdy nepocítil takový strach a smutek, jaký jsem cítil v srdci, když jsem zjistil, že jsi pryč bez slůvka vysvětlení, a modlím se, abych to už nikdy nemusel zažít znovu. Miluji tě, Styxxi. Celou svou duší.“
Rozpor mezi tímto prohlášením a věcmi, které mu otec řekl a udělal v minulosti...
Bylo to stejné jako polo-střízlivé prohlášení jeho matky o mateřské lásce a náklonnosti, které mu čas od času adresovala. Mátlo ho to.
Pokud mě opravdu miluješ, jak jsi mohl vyhnat mé dvojče, jako by bylo nic?
Jak jej mohl otec nechat krvácejícího a zraněného v Dionýském chrámu?
Nezáleží na tom, co otec říká, dělá nebo dává, nic z toho minulost nevymaže. Jak by taky mohlo?
Otec jej poplácal po rameni, otočil se a odešel.
Styxx odložil meč a štít na jídelní stůl a snažil se vyrovnat se s tím vším, co se mu stalo v tak krátkém čase. Právě teď se mu nic nezdálo skutečné. Bylo to jako pohybovat se ve snu, odtržený od svého těla i od světa.
A i když si nepamatoval, co mu Estes v těch několika uplynulých týdnech dělal, vzpomínky na loveckou výpravu, vykonavatele a cestu domů tam pořád byly.
Už nikdy nebude stejný...
Styxx otevřel svůj váček a vytáhl byliny, které s ním strýc poslal domů. Chtěl se od všeho oprostit, a tak přešel k posteli. Ale ani tam se necítil pohodlně.
Otec mu sem nechal nanosit všechny jeho pokrývky a polštáře, aniž by věděl, že ten nejmenší polštář v jeho posteli patřil Acheronovi.
Styxx zaskřípal zuby, když jím projela vlna bolesti, díky které jeho srdce krvácelo a trhalo se na kusy. Jako chlapci si byli tak blízcí. Nejlepší přátelé. Sdílel s Acheronem úplně všechno.
A teď...
Acheron jej nenáviděl stejně jako Ryssa. Jeho bratr už pro něj neměl žádné využití.
Trhl sebou, když si vzpomněl na zvrácenosti, které se s ním děly na Atlantidě a které mu Estes přiznal. Pořád nevěděl, jestli je to pravda nebo ne. Při bozích, doufám, že se to nikdy nedovím. Protože si nebyl jistý tím, že to zvládne, jestli to byla pravda.
Sundal si plášť a podíval se na modřiny, které dokazovaly to, jak byl využit. Proč se ty zatracené věci ještě nevyléčily? Ne že by na tom záleželo. I když jednou zmizí, pořád bude označen jako děvka.
Ta značka s ním bude navždy.
Neschopný se s tím vyrovnat, hodil do kylixu hrst bylin a zalil je vínem. Čím dřív mu drogy nebo víno pomohou upadnout do zapomnění, tím lépe pro něj. Všechno to polkl na jeden zátah a pak zíral na polštář, který mu připomínal ztracené dětství. Lásku a přátelství, které už nikdy nezíská.
Nevinnost.
Nejvíc ze všeho mu to ale připomnělo skutečnost, že zatímco on riskoval svůj život, aby zachránil Acherona, Acheron přivolala Estese a zapříčinil, že Styxxe zajali. Zatímco on se Acherona snažil osvobodit, Acheron ho chytil do pasti.
„Ty zkurvenej parchante!“ zavrčel a popadl polštář. Plný vzteku ho hodil do ohně a nechal plameny, aby jej strávily.
Pak klesl na kolena na podlahu a snažil se všechno vymazat. Ale bylo to k ničemu. Nové vzpomínky ho mučily mnohem víc než ty staré.
Jsem prokletý.

A nebylo úniku z jeho mysli, která ho bičovala tisíckrát hůře, než se to kdy podařilo vykonavateli. 

18 komentářů:

  1. Děkuji za překlad ! ! !

    OdpovědětVymazat
  2. Moc děkuji za překlad.

    OdpovědětVymazat
  3. Díky díky díky !! :-)

    OdpovědětVymazat
  4. Díky za překlad !

    OdpovědětVymazat
  5. Díky za překlad.

    OdpovědětVymazat
  6. Ďakujem za skvelý preklad. Len mi je ľúto, že si Styxx myslí, že to Acheron spravil schválne :(
    Však uvidíme, čo bude ďalej :)

    OdpovědětVymazat
  7. Ďakujem, keda so dočkáme aj nejakej krajšej kapitolky? :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Dobra otazka :D Zatim v nasledujicich 2 co jsou prelozene nic zrovna veseleho neni :(

      Vymazat
  8. Ďakujem za preklad

    OdpovědětVymazat
  9. Dík za překlad momo:)

    OdpovědětVymazat
  10. Děkuji za překlad.

    OdpovědětVymazat