úterý 11. února 2014

Dark Bites - 3. března 12 251 př. n. l.



„Jsou úžasní, že?“
Bathymaas si nebyla jistá, co tím Caleb myslel. „Cože to?“
„Omlouvám se, bohyně. Zapomněl jsem, že nedokážeš pochopit jemné nuance… to ten způsob, jakým se bratři pohybují. Jako by byli jedna mysl. Bok po boku. Perfektní souhra. Nevím, jestli je to tím, že jsou bratři nebo tím, že jsou dvojčata. Ale nikdy jsem nic podobného neviděl. Kdybychom jich měli celou armádu, nepotřebovali bychom nikoho dalšího.“

S tím souhlasila. Byli to neuvěřitelní válečníci. Přestože zbývající čtyři bojovníci byli těmi nejlepšími zástupci jejich ras, nedokázali Galena a Arickla porazit.
„Jsou připraveni k boji?“
Caleb zkřivil tvář. „Nevím. Boj v každém vyvolává buď to nejlepší nebo to nejhorší. Někdy obojí. Je těžké hádat, jak zareagují, dokud si to nezkusí na vlastní kůži.“
„Budou stát při sobě.“
„Řekla žena, která nemá žádné city, a která nikdy nemusela bojovat o vlastní život s trýznivým počtem zvrhlých nepřátel.“
Bathymaas se dotkla jizvy na démonově krku. Pocházela z válečného zranění, které jej málem připravilo o hlavu. Byl bojovníkem ještě dříve, než se ona narodila. „Bál ses někdy?“
„O sebe? Ne. Nikdy mě nezajímalo, jestli budu žít nebo jestli zemřu. Prostě jsem bojoval.“
„Pomohlo by ti nějak, kdyby ses o to zajímal?“
„Jak už jsem řekl, bohyně, záleží na člověku. Každý je jiný.“
Sledovala, jak se Aricles ohnal po Haidesově hlavě, a pak odvrátil Phelixův útok. „Je náš nejlepší, že ano?“
Caleb přikývl. „On je tím, koho bych si vybral, aby mi kryl záda.“
To byl to nejvyšší ocenění, jaké mohl Caleb udělit. „Ironické je, že naším nejlepším bojovníkem je ten, kdo chce válčit nejméně.“
Caleb si odfrkl. „Ne, bohyně. Skutečnou ironií je to, že démon, který byl zrozen proto, aby skoncoval s jejich druhem, je tím, kdo je trénuje k tomu, aby zadrželi jeho vlastní lid.“
„Nikdy jsi nebyl zlý, Malphasi. V tobě existuje dobro a zlo ve vzájemné rovnováze.“
„A byl jsem odkojen výhradně jedem a nenávistí. Vůbec s tebou nesouhlasím, má paní. Jakékoliv dobro ve mně zemřelo násilnou smrtí. Pomsta je to jediné, co mě pohání vpřed.“
Tomu nevěřila. Měla podezření, že Caleb popírá slušnou stránku svojí osobnosti, jen aby se ochránil před další bolestí. Jinak by tu teď nestál a nepomáhal jí vycvičit její vojáky. Připojil by se ke své matce a snažil se zničit svět, který se oni tak zoufale snažili zachránit…
Bylo to stejné, jako když Aricles sám sobě odepíral skutečnou rozkoš či lehkomyslnost. Aby ochránil své bratry a otce před démony, kteří často lovili na jejich malé farmě, zatímco se otec utápěl ve svém poháru, naučil se Aricles bojovat stejně jako útočníci. Vždycky byl střízlivý a bdělý. Viděla na jeho těle jizvy z bitev, kterými prošel jako malý chlapec. Chlapec, který měl být před újmou sám chráněn, a ne být jediným ochráncem své rodiny. Prošel bitvami, o kterých jeho otec ani nevěděl. To ony byly tím, co vedlo Galena k tomu, aby se naučil bojovat, a byly také hlavním důvodem toho, proč Galen jejich farmu tolik nenáviděl.
Pokud budu bojovat a zemřu, ať je to kvůli slávě a penězům. Ne kvůli ochraně prasat a dobytka.
Ale Aricles bojoval jen za svou rodinu.
Ušlechtilost, kterou nestavěl na odiv, respektovala a jeho intelekt ji fascinoval. Na muže, který žil na farmě, toho věděl hodně o filozofii a politice. A ještě víc o přírodě a vědě.
Kdyby se Aricles narodil jako šlechtic, byl by z něj skvělý politik.
„Do prdele!“
Vyklenula obočí nad Calebovou nečekaně vulgární kletbou. Vykročil k místu, kde se Monokles s Hectorem pokoušeli navzájem zabít, ale než se tam dostal, Aricles oba muže odzbrojil.
„Ale no tak! Vážně máš v úmyslu to udělat?“ Zeptal se Aricles Monokla. „Toužíš po Hectorově hlavě?“
„Neustoupil.“ Monokles ukázal na ránu na své paži. „Krvácím! A chci mu za to nakopat zadek!“ Vrhl se kupředu, ale Aricles ho zachytil a zatlačil zpět.
S trpělivostí starověkého kněze poklepal Aricles Monokla po rameni. „Když prasata tančí, krávy hodují.“
Monokles se zamračil. „Jakým jazykem to mluvíš?“
„Je to atlantské přísloví. Neztrácej nervy. Rozzuřené oči jsou slepé, zvláště v boji. Nejlepší způsob, jak přijít o život, je soustředit se na meč, který ti zranil ruku a nevšimnout si přitom dýky, která ti míří na srdce.“ Pohlédl na Hectora. „Nikdy nezapomeňte, že ruka ruku myje, a obě společně myjí ten samý obličej.“
To nakonec Monokla zklidnilo. „Měl z tebe být filozof, Ari.“ Napřáhl ruku směrem k Hectorovi. „Bratři?“
Hector ji přijal, přikývl a usmál se. „Navždy… pojď, ošetříme ti to zranění. Omlouvám se, že jsem si nehlídal dosah svého útoku. Už se to nestane.“
Bathymaas sledovala, jak je Caleb odvádí pryč, zatímco Aricles čekal, než se ona přiblíží.
„Má paní.“ Bohaté, hluboké zabarvení jeho hlasu jí vždy vyslalo po kůži podivné mrazení.
„Když prasata tančí, krávy hodují? Další přísloví tvého dědečka?“
Rozpačitě se pousmál. „Je to tak.“
„Měl bys je sepsat.“
Z jeho smíchu ji znovu zamrazilo. „I kdyby jen proto, abych Galena dohnal k šílenství.“
„Proč?“
„Nenávidí je. Proto tak rychle zmizel, když jsem to řekl. Myslí si, že jsou stejně sentimentální jako já sám.“
„Nemyslím si, že jsi sentimentální, Aricle.“
„Protože krása vidí pouze krásu… a ty jsi nejkrásnější ze všech.“ Rázně zasalutoval, což jen podtrhlo jeho dobře tvarované svaly a připojil se k ostatním.
Bathymaas se kousla do rtu, zatímco ho sledovala. Neměla by cítit vůbec nic, přesto…
Ji Aricles fascinoval.
A nemohla se dočkat, až si s ním bude moct znovu o samotě popovídat.



15 komentářů:

  1. Děkuji za překlad ! ! !

    OdpovědětVymazat
  2. Moc děkuji za překlad! :-)
    D.

    OdpovědětVymazat
  3. pěkné, díky
    čerťas

    OdpovědětVymazat
  4. ďakujem za preklad

    OdpovědětVymazat
  5. Ďakujem za preklad

    OdpovědětVymazat
  6. Ona to holka taky nemá lehké, když uvážíme co ji ještě čeká. Díky moc za překlad :-)

    OdpovědětVymazat
  7. Vďaka za preklad.

    OdpovědětVymazat
  8. moc děkuju za překlad, těším se že brzo bude další den :D

    OdpovědětVymazat
  9. Děkuji za překlad.

    OdpovědětVymazat