pondělí 10. března 2014

Styxx - 18. srpna 9532 př. n. l.



Bethany se usmívala, když jí Hector předčítal své filozofické pojednání, zatímco tiše spočívala v kruhu tvořeném jeho hřejivými, svalnatými pažemi. Dlaně měla ovinuté kolem jeho předloktí, která jí spočívala na břiše a jeho brada se opírala o vrcholek její hlavy. I když bylo jeho tělo tvrdé a svaly se na něm ostře rýsovaly, bylo také velice pohodlné. Milovala s ním strávená odpoledne, jako bylo to dnešní. Četl svůj úkol nahlas a pak o myšlenkách v něm uvedených celé dny diskutovali. Za celý svůj život nepotkala někoho inteligentnějšího či přemýšlivějšího. Nikoho laskavějšího či skromnějšího.
Dokonce, i když se jí teď jeho erekce tiskla k zádům, vůbec se o tom nezmiňoval. Nikdy to nedělal. Nikdy se k ní netiskl kvůli ničemu jinému, než jen kvůli potěšení z její společnosti.

Byl spokojený, když ji mohl držet a nepřetržitě celé hodiny mluvit o ničem. Nikdy nepoznala muže jako je on. Vztáhla ruku a položila mu prsty na bradu, aby cítila silné svaly, které pracovaly, když mluvil svým hlubokým, zastřeným hlasem, který ji zklidňoval spolehlivěji než nektar.
Když mu přejela přes ústa, jeho erekce sebou v odpověď škubla. Přesto jí stále četl, zatímco ho jemně, hravě štípala prsty.
Po několika minutách se odmlčel a odložil svitek stranou. Opřel se o strom za sebou a vzal její tvář do svých velkých dlaní.
„Bethany?“
„Ano?“
Váhavě si skousl spodní ret. Cítila, jak jí jeho srdce pod lopatkou začalo bušit rychleji. Kdyby dobře nevěděla, že je to hloupost, myslela by si, že se něčeho bojí. Ale její Hector byl vždycky nebojácný a přímý.
Hector se zhluboka nadechl, než znovu promluvil. „Vadilo by ti moc, kdybych tě políbil?“
Široce se usmála. „Ne, miláčku. Čekám na to už celé týdny.“
Přesto stále váhal.
„Co se děje?“
Těžce polkl. „Nikdy jsem žádnou ženu nepolíbil. Prosím tě proto, neuraz se nebo si o mně nemysli nic špatného, jestli to díky své neobratnosti zvorám.“
Její ubohý sladký Hector. Občas byl tak nesmělý... ale vždycky velmi upřímný a čestný. Jelikož ho také chtěla potěšit, přitáhla si jeho ústa dolů ke svým.
Styxx zavrčel rozkoší, když se její jazyk hravě otřel o jeho. Nikdy v životě neochutnal nic lepšího. S tím nejmelodičtějším smíchem mu oždibovala rty a pak mu věnovala tak žhavý polibek, že ho obral o rovnováhu i o dech.
Bethany zabořila ruce do jeho jemných kudrlinek, když zkoumala ta nejsladší ústa, která kdy okusila. Na muže, který jí tvrdil, že se nikdy nelíbal, to uměl výjimečně dobře. Mohla by se s ním líbat klidně celý den.
A když se nakonec odtáhl, přitiskl palec k jejímu spodnímu rtu, jakoby si ho vychutnával.
„To bylo mnohem lepší, než jsem si představoval. Děkuji.“ Políbil ji na špičku nosu a na čelo.
Zavřela oči, stulila se mu do náruče a nechala se od něj znovu objímat. „Proč jsi se mnou tak zdrženlivý, Hectore?“
„Co tím míníš?“
„Většina mužů by se nespokojila s pouhým polibkem. Natož aby na něj čekali tak dlouho. Proč jsi jiný?“
„Nepřicházím sem kvůli tvým polibkům, má paní. To tvoje příjemná společnost pro mě znamená mnoho... ačkoliv když jsem teď od tebe dostal pusu...“ Cudně ji políbil na rty.
Rozesmála se a věnovala mu mnohem důkladnější políbení. Hmm... jeho chuť a délka jeho dlouhého, tvrdého těla... byl tak šíleně rozkošný. Nikdy v životě nechtěla žádného muže tak jako tohoto.
Ať už je to člověk nebo ne.
Jelikož ho chtěla potěšit stejně, jako potěšil on ji, vzala ho za ruku a položila si ji na hruď.
Styxx prudce vtáhl dech, když ji ucítil přes tenkou látku šatů a jeho tělo ztvrdlo tak, že jej to téměř bolelo. Pomalu nechal svou dlaň bloudit po konturách jejích ňader a palcem přejel přes napjatou bradavku. Tělo měl jako v ohni, chtěl se do ní zabořit tak moc, že si až skoro dokázal představit, jaké to bude.
Ale nikdy by ji takto nezneuctil. Nikdo nikdy nebude plakat kvůli tomu, že se ho on dotkl. Zvlášť ne jeho Bethany.
Bezděčně sebou trhl, když si vzpomněl, jak se cítil, když Estes nechal z jeho těla vyprchat účinky drog a on si poprvé uvědomil, jak hrozně a hrubě ho zneužili.
Jako by byl nic.
Bethany se od něj zamračeně odtáhla. „Co se děje, Hectore?“
„Co míníš?“
„Právě teď jsi sebou trhl, jako by tvou myslí proběhlo něco strašného. Co tě trápí, můj pane?“
S povzdechem si opřel tělo o její. „Jsem příšerně zjizvený, Bethany.“
„Nikdy jsem na tobě necítila jizvy, tedy kromě tvého předloktí.“
Nechtěl myslet na říznutí, které mu uštědřil jeho otec, proto ji vzal za ruku a vedl ji na kůži, která byla vždycky přikrytá chitonem a chlamysem.
Bethany zaváhala, když ucítila svraštělou kůži na jeho žebrech. Jeho jizvy byly opravdu hluboké a četné. „Co se stalo?“
„Popáleniny.“
„Ach, Hectore...“
„A je jich víc. Na mnohem soukromějších místech.“
Otočila se mu v náručí a klekla si mu mezi nohy. „Víš, že mi na tom nezáleží.“
„Ale mě ano.“
Políbila ho do dlaně a nabídla mu hořkosladký úsměv. „Pak budu trpělivě čekat, dokud mi nebudeš víc věřit. Ale věz, že bych ti absolutně nikdy žádným způsobem neublížila.“
Styxx na ni užasle zíral. Byla jedinou osobou v celém jeho životě, která mu tohle řekla, ale mohl by se jí odvážit věřit? Všichni v jeho životě, včetně jeho dvojčete, ho zradili. Důvěra mu vždy přinášela jen obrovskou bolest...
Bethany by mu mohla ublížit ze všech nejvíc.
Přesto si ale nedokázal zabránit cítit k ní to, co k ní cítil. To, kolik pro něj znamenala. Na celém světě byla ona tou jedinou věcí, na které záleželo. Vzal její tvář do dlaní a políbil ji. „Miluji tě, Bethany.“
„A já miluji tebe.“
„Pak se mnou uteč.“
Zamračeně se od něj odtáhla. „Cože?“
„Teď hned. Dnes. Pojďme odsud odejít a -“
„Hectore, to nemůžu. Jsou věci, které tu musím udělat. Stejně jako ty. Co by na to řekl tvůj otec?“
„To je mi jedno.“
„Ale není. A moc dobře to víš. Máš spoustu zodpovědnosti. Je to součást tebe, kterou na tobě miluji. Vždycky dáváš přednost potřebám ostatních před svými vlastními.“
Ale, ale… tentokrát se chtěl zachovat sobecky. Nikdy v životě nechtěl nic tak, jak chtěl tuhle ženu. Pro ni by se vzdal všeho, co měl a ještě mnohem více.
„Opustil bych kvůli tobě úplně všechno, Beth.“
Přitiskla svoji tvář k jeho. „Ale časem bys mohl změnit názor.“
„Ne, to se nestane.“
„Vím, že si to myslíš dnes. Ale čas a okolnosti znají způsoby, jak zesměšnit naše nejlepší úmysly, a já jim nejsem ochotná tu šanci poskytnout.“
S povzdechem jí položil hlavu na hruď a nechal se jí objímat. Srdce pod jeho uchem pomalu tlouklo, zatímco se mu její dech otíral o kůži. Její vůně ho hřála víc než slunce. Upřímně řečeno už nikdy nechtěl opustit její náruč. Bylo to jediné místo, kde se kdy cítil vítaný.
Milovaný.
Bethany se na něj usmála. Její Hector ji vždycky dokázal překvapit.
Sevřela ho pevněji a přála si, aby mohla všechno hodit za hlavu a být jen s ním. Jak úžasné by to asi bylo?
Ale ostatní bohové by si pro ni přišli a zabili by ho za to, že ji odvádí od jejích povinností.
Po několika vteřinách zvedl ruku a přitiskl jí ji k hrudi. Šokovalo ji, když zahákl palec za okraj jejího peplosu a odtáhl jej na stranu, takže jí na bradavku dýchl chladný vzduch, díky kterému se pevně stáhla.
To mu bylo tak nepodobné...
Zamračila se. „Hectore? Co to děláš?“
„Doufám, že tě neurážím. Jelikož jsi mě ale nepraštila ani nezatahala za vlasy, předpokládám, že mám tvé svolení?“
Usmála se na něj. „To máš.“
Styxxovi se prudce rozbušilo srdce při pohledu na její dokonalé, vnadné nahé ňadro. Ústa se mu zalila slinami, když sklonil hlavu, aby mohl ten napjatý vrcholek ochutnat. Zasténal nad jeho neuvěřitelnou chutí, když zakroužil jazykem okolo bradavky a pak ji jemně vtáhl do úst.
Bethany ho objímala, když se přesunul, aby mohl ochutnat i druhé ňadro. Tělo měla v jenom ohni a dalo jí práci neprozradit se jako bohyně. Chtěla ho mít uvnitř tak moc, až to bolelo.
Zaklonila se, kousek se odtáhla a uvolnila sponu, aby měl k jejím ňadrům volný přístup. Pak přejela dlaněmi po jeho tvrdé erekci.
Styxx ztuhl, když se jeho myslí mihlo...
„Hectore?“
Dovolil jejímu sladkému hlasu, aby jej přitáhl zpátky do přítomnosti, aby neprodléval u toho, co mu udělal Estes. „Jsem tady, lásko.“ Políbil ji na bříško, než jí stáhl šaty dolů přes boky a odkryl ji tak celou svému pohledu.
V krku mu vyschlo, když spatřil její prostou, bezchybnou krásu. Na rozdíl od něj neměla nikde na těle žádné jizvy.
Zamračila se a natáhla se, aby se přikryla. „Hectore?“
Potřásl hlavou, když si uvědomil, že se od ní odtáhl. „Jsem tady, drahoušku.“ Vzal ji za ruku a zvedl si ji k tváři, když pokládal své tělo na její. „Jen mě na chvilku ohromilo, jak jsi nádherná.“
„Pak ti odpouštím, že mě děsíš. Myslela jsem, že jsi utekl a nechal mě nahou v lese.“
„To bych ti nikdy neudělal.“ Ujistil se, že se k ní pěkně tiskne a ona jej tak může cítit.
Když se natáhla, aby mu svlékla chiton, chytil ji za ruku.
„Děje se něco?“
I kdyby nahmatala značku na jeho tříslech, nedokázala by poznat, že se tam píše ‚kurva.‘
Ale pořád tam byla. Krutě se mu pošklebubovala kvůli jeho minulosti. Kvůli jizvám z doby, kdy vznikla a těm, které mu způsobili kněží, měl řídké ochlupení. Tak řídké, že bylo značku snadné spatřit a nešlo ji vůbec skrýt.
Sklonil hlavu a zaskřípal zuby. „Než zajdeme dál...“ Položil si její ruku na jizvy na svých stehnech a hýždích.
Bethany se ostře nadechla, když ucítila, co mu udělali. Když se dotkla jeho boku, předpokládala, že jizvy způsobil požár. Ale tohle...cítila obrys pohrabáče. Poznamenal mu vnitřní strany stehen až k šourku hlubokými šrámy. Byla tam místa, kde neměl kvůli jizvám žádné ochlupení. Srdce jí ale zlomil jejich počet. Byl mučen znovu a znovu.
„Proč by ti tohle někdo dělal?“
„Mysleli si, že jsem posedlý bohem Dionýsem. A kněží se ze mě snažili vypálit zlé démony.“
Se srdcem roztrhaným na kusy kvůli tomu, co mu udělali, mu položila ruku na tvář. „Můj ubohý miláčku. Je mi strašně líto, že ti takhle ublížili.“
„Prosím, neříkej to nikomu.“
„Nikdy bych nebyla tak krutá.“
Pak ji políbil. Tak pomalu a něžně, až se nemohla nadechnout. Když se natáhla, aby mu sundala chiton, trhl sebou.
„Promiň,“ zašeptal. „Nemám rád, když mě někdo vidí.“
„Já tě nevidím, Hectore.“
„To není pravda. Jsi tím jediným člověkem v mém životě, který mě vidí.“ Tentokrát se ani nepohnul, zatímco ho svlékala.
„Je to v pořádku?“ zeptala se.
Položil jí ruku na tvář a přikývl, než jí zlíbal všechny prsty a dlaň. Bethany vydechla čirou rozkoší. Nikdo se s ní nikdy takto nemiloval. Vůbec nespěchal. Bylo to spíš, jako by zkoumali a sdíleli nejen svoje těla, ale částečně i svoje duše.
„Jsi tak krásná,“ zašeptal u jejího hrdla, zatímco jí jeho ruka klouzala přes bok na stehno.
Roztáhla nohy.
Styxx zaváhal, když si uvědomil, že v tomhle má ona víc zkušeností než on... a je mnohem méně stydlivá. „Beth? Ty už jsi byla s mužem, viď?“
Ztuhla pod ním. „Ano, ale nejsem děvka.“
Vzal její tvář do dlaní a přál si, aby viděla jeho upřímnost. „Tak bych tě nikdy nenazval. Vůbec to není tak, jak to vyznělo. Já jen... jen ti nechci omylem ublížit svou nezkušeností. Nebo tě zklamat.“
Bethany cítila, že se jí do očí tlačí slzy. Vždycky se tak soustředil na to, aby ji nezklamal. Ačkoliv se o své rodině zmiňoval jen zřídka, každá ta zmínka v ní vyvolávala obavu nad tím, jak krutě se k němu asi chovají.
Kvůli všemu.
„Ty mě nikdy nezklameš, Hectore.“ Vzala ho za ruku a položila si ji do středu svého těla.
Styxx nemohl dýchat, když ucítil, jak je zvlhlá a horká. Ale jeho dlaň v jejích...
Přikrčil se při vzpomínce na Estese.
„Co se děje, akribosi?“
Styxx, který nebyl schopen odpovědi, neměl jinou možnost než se odtáhnout. Nedokázal se vyrovnat s bolestnými vzpomínkami, které mu vtrhly do mysli a zanechali ho impotentního a roztřeseného.
K čertu s vámi, vy bastardi! Proč nemůže na to, co mu udělali zapomenout ani na jedinou zatracenou vteřinu? Proč?
Jsem bezcenný.
Bethany se nad jeho jednáním mračila, dokud si to nedala dohromady. Jeho neochota ji líbat nebo se jí dotýkat. Jeho strach z toho, že jí ublíží...
Jizvy na velice intimních částech jeho těla. Celou tu délku až k šourku.
Vytrpěl si toho mnohem víc než jen pálení. Někdo ho znásilnil a mučil.
V tu chvíli ucítila, jak její božská moc vzrůstá. Byla bohyní vzteku a pomsty. Bylo její povinností pomstít ty, kterým bylo ublíženo.
Je to Řek.
Na tom nezáleželo. Chtěla vyříznout srdce každému, kdo tohle tomu jemnému a starostlivému muži udělal.
Odkašlal si a natáhl se přes ni, aby si podal chiton. „Promiň. Tohle je chyba. Neměl bych...“
Bethany mu přiložila dlaň na ústa a umlčela ho tak. „Dovol mi nahradit tvé děsivé démony šťastnými vzpomínkami.“
„Nevím, jestli můžeš.“
„Necháš mě to zkusit?“
Styxx si ji přitáhl k sobě a držel ji, zatímco mu odpor sám k sobě a nenávist cupovaly duši na kusy. „Je mi to líto, Beth. Zasloužíš si muže, ne -“
„Ty jsi muž,“ řekla a přerušila ho tak. „Mnohem víc než jiní, které znám. Není mužné ubližovat ostatním a ponižovat je. Úcta a laskavost vyžadují mnohem víc odvahy, protože jich lidé zneužívají. Nevím, jaké hrůzy tě sužují, ale vím, že jim nesmíš dovolit zničit tvoji nejkrásnější část. Máš srdce lva. Nebojácné. Řekni mi, co je mužnější než tohle?“
Styxx si užíval pocit, který mu přinášela její dlaň na jeho tváři. Navzdory jejím vášnivým, báječným slovům se cítil slabý a ubohý. Dokonce se ani nedokážu pomilovat se ženou, které jsem věnoval své srdce.
Sice se tomu snažili vyhnout, ale i přesto ho vykastrovali.
Lehce ho kousla do brady. „Zapomeň na zvířata, která ti ublížila. Mysli jen na ženu, která tě miluje celým svým srdcem. A to, Hectore, je část mě, které se ještě nikdy žádný muž nedotkl. Dokonce se k ní nikdo ani nepřiblížil. Jsi jediný, kdo ho vlastní. Jediný, kdo ho kdy bude mít.“
Ostře vtáhl dech, když mu začala sázet polibky na hruď a přejela svým sladkým jazýčkem přes jeho zjizvenou bradavku. Odtáhla se, aby se na něj usmála a pak ho postrčila, aby si lehl na zem. Vyhověl jí. Obkročmo se na něj posadila, vzala ho za ruce a zvedla si je k hrudi. Její bohaté tvary mu naplnily dlaně. Lehce se naklonila kupředu a posunula se níž, až mu spočinula na bocích.
Ve chvíli kdy to udělala, jeho tělo vybuchlo a ztuhlo ještě víc než předtím. Široce se usmála a začala mu zpívat. Díky zvuku jejího překrásného kontraaltu a pohledu na její nahotu v jeho rukou, zapomněl na všechno ostatní. Nebyla tam žádná minulost, která by ho zraňovala. Žádná budoucnost, se kterou by si musel dělat starosti.
Byla tam pouze Bethany.
Nadzvedla se na pažích a vklouzla nohama mezi jeho ve smyslné vlně, která jej okradla o dech. Pořád zpívala, zatímco mu sázela polibky na břicho a jizvy, které tolik nenáviděl. Ale jak se po něm pohybovala, přestával je vidět. Přejela mu prsty po chloupcích na soutoku stehen a pak si s ním začala něžně hrát.
Ostře se nadechl nad rozkoší, která ho přibila k zemi. S uličnickým úsměvem ho vzala do úst. Z ničeho nic mu hlavou bleskla vzpomínka, kterou mít nechtěl. Odmítl u ní ale prodlévat. Místo toho raději začal sledovat, jak si s ním hraje, zatímco si dál pobrukovala.
Natáhl třesoucí se ruku a pohladil ji po tváři. Pak přiložil hřbety prstů ke kůži tak měkké, že se mu z ní zachvělo srdce.
Bethany si vychutnávala jeho slanou chuť, zatímco on jí něžně zabořil ruce do vlasů. Věděla, že se snaží zapomenout. Napjal se a pak znovu uvolnil. Přesto s ní stále statečně zůstával. V tu chvíli si přála spatřit tvář muže, kterého pronásledovalo tolik špatného, a přesto ještě dokázal dávat.
Ale na jeho vzhledu jí nezáleželo. V tuhle chvíli by jí bylo jedno, i kdyby byl tříhlavou ropuchou. Vlastnil její srdce, které bylo stejně slepé jako její oči v lidské podobě.
Jelikož ho chtěla utěšit, naposledy ho olízla a pak vyšplhala po jeho dlouhém těle vzhůru a přitiskla se k němu.
Styxx si povzdechl nad tím, jak příjemné je cítit její měkké křivky proti svému tělu. Vzal její tvář do dlaní, hluboce ji políbil a pak se s ní překulil. Roztáhla nohy, takže se jeho tělo mohlo uložit mezi její stehna, zatímco se líbali.
Nevěděla to, ale zachránila mu život. Objevila se v té nejčernější chvíli, kdy netoužil po ničem jiném než po smrti, a poskytla mu důvod, proč každé ráno vstát. Nyní žil jen pro chvíle, které sdíleli. Kvůli nim bylo všechno ostatní snesitelnější. Jen kvůli vědomí, že znovu uvidí její sladký úsměv. Uslyší její překrásný hlas...
Políbil ji na rty a pak do ní opatrně vklouzl. Společně zasténali. Dlouhou minutu se nemohl nadechnout kvůli tomu, jak ho její žhavé tělo svíralo a obklopovalo. Bylo tak báječné, až se zachvěl. Tohle byla první chvíle skutečného štěstí, kterou kdy poznal.
Neměla ani ponětí, kolik toho pro něj znamená. Slova by nikdy nedokázala vyjádřit hloubku citu, který pro ni ukrývalo jeho srdce.
Styxx jí odhrnul vlasy z tváře a podíval se dolů do jejích oříškově zlatých očí. Přál si přitom, aby viděla, jak je kvůli ní šťastný. „Miluji tě, Bethany.“
Usmála se na něj. „A já tebe.“
Lehce ji kousl do brady a pak se zvolna začal pohupovat proti jejím bokům.
Bethany se vyklenula vzhůru a vtáhla ho tak hlouběji. Zasténala, když ji celou vyplnil. Byl úžasně velký, a přesto velice něžný. Přejela dlaněmi přes jeho svalnatá záda, sklouzla dolů k pasu a nahmatala jizvy, kvůli kterým chtěla dopadnout toho, kdo se opovážil poskvrnit jeho dokonalost a přinutit jej zaplatit za jeho krutost. Ale právě teď o nich nechtěla přemýšlet.
Chtěla jen cítit Hectora a lásku, kterou k němu chovala. Nadzvedla hlavu a krátce ho políbila na rty. „Jakou barvu mají tvoje vlasy?“
Zarazil se a lehce se zasmál. „Ptáš se na to ve zvláštní chvíli, má paní.“
„Já vím. Ale jsem zvědavá na muže, který je právě teď ve mně.“
„Jsem blond,“ zašeptal jí do ucha a zabořil se hlouběji.
„A tvoje oči?“
„Modré.“
Zabořila mu ruce do vlasů a představila se krásné zlaté kudrlinky, které jí škádlí na kůži. Pak mu přejela přes obočí, dotkla se jeho modrých očí a ostře řezaných lícních kostí a čelisti. Její Hector byl pohledný. Věděla to.
Styxx se kousl do rtu, když se proti němu vzepjala. Každá část jeho těla byla jako v jednom ohni a přesto podivně klidná. Bethany sklouzla rukama z jeho tváře dolů na hruď a pak ještě o kousek níž.
Zalapal po dechu, když položila ruce tam, kde byli spojení a dotýkala se ho, zatímco se hýbal tam a zpátky. Rozkoš byla tak intenzivní, že zavrčel. Vždycky miloval to, jak používala své půvabné dlaně k tomu, aby viděla, ale nikdy to nezbožňoval víc než právě teď. Nejvíc ze všeho ale miloval, že není nesmělá ani zdrženlivá. Dávala se mu úplně celá.
Vyklenula záda a vykřikla, zatímco se k němu tiskla a třásla se mu v náručí. Uposlechl její výzvu a začal se pohybovat rychleji a důrazněji. Zasmála se a pak začala hlasitě zpívat.
Ulevilo se mu, že jí poskytl rozkoš a neuvedl sám sebe do rozpaků. Pak ucítil, že jeho tělo spěje k vyvrcholení. Přinutil se ale uklidnit, dokud si nebyl úplně jistý, že ona je dokonale uspokojená. Až tehdy se ponořil hluboko do ní a zavrčel, když přišel jeho vlastní orgasmus. Jeho smysly zaplavila neskutečná rozkoš.
Celou dlouhou minutu se nemohl nadechnout nebo myslet a každé jeho část se koupala v potěšení. Pak to pomalu ustoupilo.
Unavený a nasycený se roztřeseně nadechl, lehl si a vychutnával si to, jak si jej tiskne k tělu. Srdce mu bušilo tak divoce, až se divil, že i nadále zůstává uvnitř jeho hrudi. Oba dva pokrývala jemná vrstva potu.
Nedivil se, že jsou muži kvůli ženám ochotní vraždit. Teď už té posedlosti dokonale rozuměl. Potřebě uchránit ji před jakoukoliv hrozbou či zraněním. Nenapadalo ho nic, co by mohlo soupeřit s dokonalým klidem a pohodou, kterou cítil s ní v náručí. Už nikdy ji nechtěl opustit.
„To bylo úžasné,“ vydechl jí do ucha.
„Ano, to jsi byl.“ Kvůli jejímu úsměvu se jeho dech zadrhl. Zvedla jeho ruku, aby mu mohla oždibovat konečky jeho prstů a způsobit mu tak další mrazení.
Styxx naklonil hlavu na stranu, když spatřil náhrdelník, který nikdy nesundávala. Byl to její jediný šperk. Lehce tahal za tenkou koženou šňůrku, dokud nevymotal malý stříbrný, podivně tvarovaný disk z jejích černých vlasů. Vypadalo to jako luk a šíp, a zdálo se, že zabírá polovinu velikosti amuletu. „Co je to, že to pořád nosíš?“
Přikryla jeho ruce svými a usmála se. „To mi dal otec, když jsem byla malá holka, abych cítila jeho lásku, ať už půjdu kamkoliv.“
Nebylo divu, že to pro ni tolik znamenal. Téměř každý dar, který obdržel on, mu byl nakonec odebrán nebo za trest zničen. To proto neměl rád, když mu něco dávali.
„Co ten symbol znamená?“
„Je to můj osobní emblém pro bohyni lovu.“
Styxx přes něj přejel palcem a vzpomněl si na náramek, který dal matce předtím, než ho pobodala. Bohyně lovu Artemis byla známa jako ochránkyně žen a dětí... ten den musela dávat přednost jeho matce před ním.
Urovnal disk mezi jejími ňadry, kde obyčejně spočíval. „Doufám, že tě bude vždycky chránit, Beth.“
„To bude.“
Jelikož nechtěl přemýšlet o bozích, kteří ho nenáviděli stejně, jako nenáviděl on je, přejel ukazováčkem přes její spodní ret a přál si přitom, aby s ní mohl zůstat navždy. Bylo velice těžké uvažovat o návratu na místo, kde ho nikdo nechtěl, zatímco ležel v objetí jejího hřejivého těla.
Bohužel se ale připozdívalo a ona se musela vrátit domů, než padne noc. Kdyby se jí někdy něco stalo...
Zešílel by z toho. Pouhé pomyšlení na to, že by došla k úhoně, jej plnilo vztekem.
„I když nenávidím, že se musíme rozloučit, už brzy bude tma.“ Vstal a popadl ji do náruče.
Bethaniny oči se rozšířily, když ji odnesl k potůčku jako by nic nevážila. Kvůli své výšce byla zvyklá na to, že se nad většinou mužů tyčí. Sotva kdy měla v jejich přítomnosti pocit, že je ve srovnání s nimi drobná. A nikdo ji nenosil od doby, co byla dítě.
Po pravdě řečeno ten pocit ale zbožňovala.
Spustil ji dolů do vody, takže se mohla umýt.
„Beth?“
Zarazila se. „Ano?“
„Udělám všechno proto, abych tě na konci týdne spatřil, ale možná to nedokážu. Otec bude pořádat každoroční banket u příležitosti příjezdu mého strýce, a pokud se ho nezúčastním, bude zuřit.“
Narovnala se, dala ruce v bok a zírala, jak alespoň doufala, správným směrem. „Takže takhle je to, ano? Vyspal ses se mnou a teď mě opouštíš.“ Zašklebila se na něj.
„To nikdy!“ Síla jeho popření ji šokovala.
Natáhla se k němu, aby odehnala bolest, kterou slyšela v jeho hlase. „Jen tě škádlím, akribosi. To je v pohodě. Uvidíme se příště.“
Přitáhl si ji k sobě a tiskl ji, jako by nedokázal snést, že odejde. „Zabil nebo zemřel bych pro tebe, Beth. Jenom pro tebe.“
Pevně se ho držela. „Já vím, miláčku. Také tě miluji.“
Políbil ji a šel se obléknout, zatímco ona pokračovala v koupeli.
Než skončila, měl všechno sbalené. Usmála se nad tím, jak byl pozorný. „Vážně se nemůžeš dočkat, až ode mě budeš pryč, co?“
Tentokrát to vzal tak, jak to myslela. „Co na to říct, má paní? Jsi příliš velká přítěž. Čím dřív budu pryč, tím lépe.“
Se smíchem si od něj vzala košík a prut.
Vzal její tvář do dlaní a lehce ji políbil na rty. „Dávej na sebe pozor, srdce moje.“
„Ty také.“ Bethany čekala ještě několik dalších vteřin, než se rozesmála. „Hectore? Nemůžu odejít, dokud mě nepustíš.“
„Promiň.“ Přinutil se ji pustit. „Uvidíme se později, má paní. Nikdy to ale není dost brzy na to, aby mi to vyhovovalo.“
„Dobrou noc, můj plavý princi. Dokud tě znovu neucítím.“
Její slova na rozloučenou ho přiměla prudce vtáhnout dech. Neměla ani ponětí, jak blízko byla pravdě.
Styxx se nepohnul, dokud mu nezmizela mezi stromy. Až tehdy se rozhoupal k tomu, aby se vrátil ke svému koni a zamířil k domovu.
Nechtěl ji děsit vědomím, že se blíží válka. Otec a jeho rádci se na ni připravovali už celé týdny. Všichni jejich spojenci se shromáždili na jihu.
Až to přijde, bude muset jít bojovat.
I když se nebál, netěšil se na dny, kdy Bethany neuvidí.

Počká na něj nebo zapomene ve chvíli, kdy odejde?

19 komentářů:

  1. Keby mu to tak chcelo vydržať...
    Ďakujem za preklad :)

    OdpovědětVymazat
  2. wau, konečne! :D ...skvelé! ďakujem za úžasnú kapitolu :)

    OdpovědětVymazat
  3. děkuji :-)
    Konečně nějaká šťastná chvilka :-)

    OdpovědětVymazat
  4. Díky moc za překlad :-)

    OdpovědětVymazat
  5. Děkuji za překlad.

    OdpovědětVymazat
  6. jeeeej to bolo krásne, aj keď si neviem predstaviť ako môže žena počas milovania spievať :)

    OdpovědětVymazat
  7. Díky moc za krásnou kapitolku :-)

    OdpovědětVymazat
  8. Já tuhle knihu prostě zbožňuji!!!!!!!!!!!!!!! děkuju za překlad

    OdpovědětVymazat
  9. Děkuji mnohokrát za překlad ! ! !

    OdpovědětVymazat
  10. krasna kapitolka, vdaka za preklad :-)

    OdpovědětVymazat
  11. Ďakujem za preklad

    OdpovědětVymazat
  12. Děkuji moc za překlad, konečně má Styxx něco krásného....

    OdpovědětVymazat
  13. konečně kapitola, která se mi líbila, popis jejich milování byl úžasný, ale taky nechápu ten zpěv, no nic, skoro bych zapomněla na ty hrůzy předtím, díky moc

    OdpovědětVymazat
  14. Ach konecne nieco pekne, dik za preklad momo:)

    OdpovědětVymazat
  15. Díky za překlad.

    OdpovědětVymazat