středa 30. dubna 2014

Rytířšké sny - Kapitola 4



Taryn byla stále zmatená, i potom, co ji Esther vrátila zpět do jejího domu. Na druhou stranu, kdo by nebyl zmatený z přeskakování z místa na místo? Ani teď si nebyla úplně jistá, zda to, co viděla, nebylo způsobeno nějakou psychickou příhodou. Celý její pojem o realitě byl teď úplně jiný. Možná že byla v knize.


Možná že nic nebylo skutečné.

Ne, pomyslela si, když se po osmé štípla. Ona je skutečná. Tohle je její dům. Její život. A Hawk to tu s ní na čas všechno sdílel.

Teď, když ležela na posteli s knihou v měkké vazbě se Sparhawkem na obalu, nechala se v mysli unášet posledními několika dny – což šlo snadno, když vše, co sdíleli, tu bylo černé na bílém. Všechno. Každé jejich milování, každé jídlo, každá věta. Dokonce tam byla i ona v té knihovně, či co to vlastně bylo za místo. 

Bylo to tak zvláštní vidět své jméno na stránkách.Číst v knize o tom, co spolu dělali.

Ale daleko děsivější než stránky s ní byly části, kde ona byla ve svém světě a Hawk v jeho. Sám.Byly to hrozivé scény, v nichž byl Hawk zraňován a mučen bez zjevného důvodu. Možná to byl Alinořin způsob, jak ho potrestat za to, že utekl. 

Nevěděla nico jejích pohnutkách. Ale jedno věděla jistě. Nechtěla, aby dál trpěl. A stejně tak nechtěla strávit zbytek svého života bez něj.On byl úžasný.

Bůh jí pomoz, ale opravdu byl jejím hrdinou a ona ho chtěla zpět.

„Musím ho zachránit,“ šeptla, zatímco četla jednu zvlášť bolestivou scénu, kde byl nabrán na kly divočákem, zatímco zachraňoval Alinor ze spárů trpasličích banditů… Trpasličích banditů? Jaj! Jestli tohle Alinor opravdu psala, tak úplně přišla o rozum.

Taryn se s knihou posadila. „Dobře, pojďme předstírat, že neblouzním a že všechno, co mi Esther řekla, je pravda…“

V tom případě by ho mohla zachránit. Sama sobě se zasmála. Tohle musela být ta nejsměšnější věc, jakou kdy udělala! Ale co, sakra. Co vlastně mohla ztratit?

„Buď ho získám zpátky, nebo mě zavřou,“ zamumlala polohlasně a popadla pero. „Ok, Esther. Staň se, co má.“

Zavřela oči a vybavila si v mysli obraz Sparhawka na stránce 342, přesně po návratu do jeho světa.

Měl být sám, sedět u stolu s hlavou v dlaních.Kapitola zde končila, ale za posledním odstavcem bylo prázdné místo…

Ponořila se do svých myšlenek, a pozorně naslouchala, dokud nedokázala Hawka jasně vidět a slyšet. Hruď se jí stáhla strachem ze selhání, než začala pomalu psát…

Sparhawk seděl ve své komnatě, zcela zbaven naděje. Alinor schovala knihuopravdu dobře. Neměl ponětí, kde by mohla být. Nebyla cesta, jak se dostat zpět k Taryn. Nemohl přijít na žádný způsob jak se dostat odsud, dokud to byla Alinor, kdo ovládal jejich příběh.

K čertu s ní! Jak mohla být tak sobecká? Ale to byl vlastně důvod, proč chtěl uniknout z jejích spárů.

„Chybíš mi, lady Taryn,“ vydechl.

„Taky jsi mi chyběl.“

Sparhawk vystřelil do stoje, když za sebou uslyšel něžný hlas. To nemohla být pravda! Ale jakmile se otočil, uviděl svou paní, která ho ostražitě sledovala. Jemně se pousmála,vzhlédla k němu.

„Páni,“ rozhlížela se překvapeně po jeho komnatě. „Ono to opravdu fungovalo.“

Nevěřil vlastním očím. Bylo to možné? „Jak to, že jsi zde?“

Taryn pozvedla knihu, na jejíž obálce byla jako autor tentokrát uvedená ona. „Dělám nějaké změny ve vývoji tohoto příběhu.“

Zamračil se. „Cože?“

Přešla blíž k němu. „Esther řekla, že mám být autorkoutvé knihy, takže tady jsem… Poprvé od doby, co jsem byla dítě, zase píšu. Vlastně je to docela zábava. Věděl jsi, že Alinor šla nakupovat?“

„To mi řekla.“

„Jo, ale má dost laciný vkus co se týče šperků,“ škodolibě se ušklíblaTaryn a udělala do knihy poznámku. „Ale to je v pohodě. Klenotník se bude hodně podobat mému ex-příteli. Vlastně, vážně si myslím, že Rob by měl skončit s Alinor. Je náročná a protivná. Měli by být spolu docela šťastní, obzvlášť potom, co Robovi dám nějaká vybraná mateřská znamínka na těch nejtrapnějších místech.“ Nadzvedla obočí.

Hawk zavrtěl hlavou. „A co já?“

Taryn si sedla ke stolu, odkud on sám vstal, a začala psát. V jednu chvíli byli v jeho hradu, a v další byli zpět v jejím domě, nazí v posteli.

Hawk se na ni zamračil. „Nerozumím tomu.“

„To ani já ne. Alespoň ne úplně. Ale to je v pohodě. Esther řekla, že jsem autorkou vlastního života, takže se hodlám ujistit, že…“ Taryn se odmlčela, když jí hlavou prolétla nepříjemná myšlenka. „Počkej. Zrovna teď jsem děsně sobecká. Ani jsem se tě nezeptala, co chceš ty.“

Sevřel ji strach, když si uvědomila, že se Hawk mohl chtít vrátit do středověku. Mohl chtít jinou ženu! Polkla a sklopila oči.

Jeho pohled se zastřel, zdál se váhavý. „Chceš pravdu?“

Dávej si pozor na to, co si přeješ; mohla bys to dostat…

Oblíbená fráze její matky jí výsměšně zazněla v hlavě, zatímco v jejím srdci narůstala panika. No tak, Taryn, jsi velká holka. Zvládneš cokoliv, co řekne.

Hawk coby postava nikdy nemohl svůj život jakkoliv ovlivnit. To nejmenší, co pro něj mohla udělat, bylo dát mu v tomhle na výběr. „Jo,“ řekla tiše. „Chci pravdu.“

Natáhl se, aby jí odhrnul vlasy z tváře. „To, co chci…“

Čekala, až promluví, zatímco on si dál pohrával spramínky jejích vlasů. „Je…?“ naléhala.

„Ty,“ řekl, než ji si přitáhl k sobě ve žhavém polibku.

Taryn zasténala, když ucítila chuť svého středověkého rytíře.Hawk byl všechno, o čem kdy snila. Všechno, co kdy chtěla. Jemně skousla jeho rty, než se odtáhla. „Dobře, v tom případě bysme měli mít velkou svatbu…“ 

Sparhawk sledoval, jak začala psátdalší řádky do knihy. Pokaždé, když se dostala k okraji stránky, otočila ji a na konci knihy se magicky objevila nová prázdná stránka, aby mohla v psaní pokračovat.

Pokusil se to přečíst, ale nerozuměl tomu. „Co to tam píšeš, Taryn?“

„Dělám z tebe nezávisle bohatého, protože, jak víme, všichni dobří hrdinové takoví jsou.A zároveň se ujišťuju, že Alinořina kopie knihy spontánně vzplane v plamenech.“

„To dokážeš?“

Usmála se na něj. „Zlato, já jsem spisovatelka. Podle Esther můžu udělat, cokoliv se mi zachce.“

„A co si tedy přeješ udělat teď?“

Taryn skousla ret, zatímco přejela hladovým pohledem po jeho nahém těle. „Právě teď si přeju strávit zbytek dne milováním s tebou.“

Políbila ho na tvář, poté naškrábala pár dalších slov.

„Co to píšeš teď?“ zeptal se.

Usmála se na něj. „Že budeme žít šťastně až navěky.“

Pak udělala něco, na co Alinor zapomněla a zařídila tak, že do této knihy už nikdo nepřidá další stránky. Už nikdo nezmění její život se Sparhawkem.

Napsala dvě nejmocnější slova na světě. „Miluju tě.“

„Opravdu?“ zeptal se Hawk.

Taryn se zarazila, když si uvědomila, že to řekla nahlas. „Ano, Sparhawku Statečný. Miluju.“

„To je dobře,“ šeptl, otřel se tváří o její krk a jeho vousy ji jemně poškrábaly na kůži. „Protože já tě také miluji.“

Srdcejí při těch slovech roztálo. A pak rychle dopsala druhé nejsilnější slovo na světě…




Konec

13 komentářů:

  1. dakujem za preklad a korekciu :-)

    OdpovědětVymazat
  2. Díky za překlad :)

    OdpovědětVymazat
  3. Vđaka za preklad a korekciu. Príbeh bol skvelý.

    OdpovědětVymazat
  4. Díky moc za překlad :-)

    OdpovědětVymazat
  5. Dik skoda ze to uz skoncilo momo:)

    OdpovědětVymazat
  6. Díky za překlad :-)

    OdpovědětVymazat
  7. Ďakujem za ďalšiu kapitolku :)

    OdpovědětVymazat
  8. Díky za překlad.

    OdpovědětVymazat
  9. Pěkné,dík za vaši práci :-)

    OdpovědětVymazat
  10. Díky za překlad

    OdpovědětVymazat
  11. Děkuji mockrát za překlad a korektury.

    OdpovědětVymazat
  12. Moc děkuji za překlad! :-)
    D.

    OdpovědětVymazat