pondělí 5. května 2014

Dark Bites - 1. listopadu 12 249 př. n. l.



Aricles na cestě do stájí ztuhl, když za sebou ucítil teď už povědomou přítomnost, ze které se mu dělalo špatně od žaludku.
Apollo.
Otočil se k Olympanovi připravený k boji a zíral na něj.
„Co chceš?“

Apollo se zlověstným úsměvem přejel Ariclovo tělohladovým pohledem. „To, co chci, není důvodem, proč jsem tady… Zdá se, že se má matka dozvěděla něco docela fascinujícího o tobě a bohyni, které sloužíš.“
Krev mu ztuhla v žilách, když se obrnil, aby neodhalil žádné emoce. „Nevím, o čem to mluvíš.“ Snažil se řeckého boha obejít, ale Apollo mu odřízl cestu.
„Ach, já myslím, že víš. A mám pro tebe malý návrh.“ Apollo si ho s úšklebkem prohlédl. „Buď onemocníš a nebudeš v příštích několika bitvách, které máme v plánu rozpoutat, schopen bojovat, nebo řeknu každému živému bohu, že naše malá královna Spravedlnosti provozuje zapovězené tanečky se svým šampionem. Ve skutečnosti, co já vím, může mít klidně sex se všemi svými Ēperony.“
Aricles se zavrčením vystartoval po Apollovi, ale bůh ho odstrčil tak silně, že se odrazil od zdi.
„Nepokoušej své štěstí, Atlanťane. Nejsi zas až tak dobrý, ať už v posteli nebo mimo ni.“ Apollo překlenul vzdálenost mezi nimi a chytil ho pod krkem. Pomocí své moci Aricla zcela znehybnil. „Budeš spolupracovat, nebo ji mám navždy zničit? Máš vůbec představu, jaký výsměch bude muset snášet? Nebo co jí ostatní bohové udělají za porušení jejích posvátných povinností jakožto nestranné soudkyně?“
Při té představě mu do krkustoupla žluč, ale co jiného mohl dělat? Nikdo se o něm a Bathymaas nesmí dozvědět. To by ji zničilo. „Udělám to.“
„Dobře, chlapče.“ Apollo přejel prstem po Ariclově tváři. „Škoda, že na tebe dnes nemám víc času. Musím naplánovat bitvu. Ale příště…“
Aricles se od něj prudce odtáhl a přál si, aby mohl zarazit svůj xiphos přímo do bohova žaludku.
Kéž by mohl. Jenže jejich zbraně fungovaly proti bohům pouze tehdy, když je Bathymaas nabila.
Apollo ustoupil a pohrdavě se na nějušklíbl. „Mimochodem, nejsem jediný, kdo o vás dvou ví. Je tady ještě jeden bůh, takže pokud si myslíš, že mě můžeš v boji probodnout kopím a ochránit tak Bathymaas… zamysli se znovu. Dokud budu žít, zůstane má matka potichu. Pokud zemřu příliš brzy, všichni budou vědět o tvých prohřešcích. Ať už s Bathymaas či se mnou. Tolik k tvému slibu cudnosti, co?“ Jeho úšklebek se stal ještě uštěpačnějším. „A řekni mi, jak moc by tě tvá bohyně milovala, kdyby někdy zjistila, že i já jsem okusil tvůj zadek? Pokud jí o tomhle prozradíš jediné slovo, sám zajistím, aby byla zbavena své moci a zabita.“
Aricles se odvrátil, když ho naplnily hanba a strach. V čelisti mu začalo škubat, zatímco svíral meč a nutil se nezaútočit. „Nikdy nepochopím, jak tě Řekové mohou vystát.“

A on najde nějaký způsob, jak toho bastarda zabít. Raději dříve nežli později.

9 komentářů: