úterý 6. května 2014

Dark Bites - 20. ledna, 12 248 př. n. l.



Aricles, navlečený v brnění, stál na okraji bojiště, zatímco se zbytek Ēperonů připravoval na nadcházející bitvu. Chystal se bojovat spolu s nimi, dokud nespatřil Apolla. Bůh po něm vrhl pohled, kterým mu dal jasně najevo, že Aricles nebude součástí ani této potyčky.
V okamžiku, kdy Aricles odstoupil od svého koně, se na něj Hector vztekle podíval. „Tentokrát budeš bojovat, že ano? Nebo jsi zase nemocný?“

Když Aricles neodpověděl, Haides udeřil pěstí do jeho kyrysu, čímž Aricla přinutil o krok ucouvnout. „Ani dnes nemá v úmyslu bojovat. Podívej se na něj… není ozbrojený ani kopím.“
Galen se zamračil. „Co je s tebou, bratře? Co se v tobě změnilo, zatímco jsme byli pryč? Tohle je naše pátá bitva, ve které odmítáš bojovat.“
Když se na něj Haides pokusil zaútočit, vtlačil se mezi ně Malphas. „Ēperoni, klid. Schovejte si to na boj.“
Haides na Aricla plivl. „Nebudu bojovat se zbabělcem, kterému nemůžu svěřit svá záda. Pravděpodobně by mě do nich bodl jako můj nepřítel.“
Malphas se obrátil k Ariclovi. „Pořád jsi nemocen?“
Otřel si sliny z tváře a kývl.
Monokles ohrnul ret. „Nic mu není. Může bojovat stejně jako kterýkoliv z nás.“
Phelix ho zezadu strčil. „Odveď nám ho z očí, Malphasi. Nikdo z nás ho tu nechce. Pošli toho bastarda domů s ostatními ženami.“
Než se Aricles mohl pohnout, Haides mu strhl přilbu z hlavy a hodil ji na zem. „Jdi!“
S třesoucíma se rukama Aricles zvedl přilbu a zamířil zpět k táboru, takže ostatní vyrazili do boje bez něj. Ale s každým krokem se nenáviděl víc a víc.
Nemůžu to udělat.
Ale co jiného mu zbývalo? Ať tak či onak byl by zostuzen. Takhle byl alespoň tím jediným, kdo trpěl. Bathymaas byla ochráněna. Dokud se ten zatracený odpor neobrátí i proti ní, tak se s tím dokáže vyrovnat.
Rozzuřeně sevřel meč v pěsti a toužil jím useknout Apollovu hlavu. Pokud by se však chopil svého xiphosu ve válce, Apollo by všem řekl, že spal s Bathymaas. Bylo by fuk, že byli oddáni. Bathymaas byla panenská bohyně, jejíž nestrannost nesměla být zpochybňována.
Kvůli její lásce k němu by byla všechna její rozhodnutí napadena. A bohové by se spolčili, aby ji za to potrestali.
To by ji zničilo.
„Ari?“
Ztuhl při zvuku Bathymaasina hlasu. „Ano, má bohyně?“
„Co se děje?“
Zavrtěl hlavou, nemohl jí to říci.
Jemně mu položila ruku na paži, mezi košili a chrániče na jeho rukou. „Pověz mi to.“
„Nemůžu.“
„Vím, že se s tebou něco stalo. Proč o tom se mnou nechceš mluvit?“
Aricles na ni zíral, toužil ji sevřít v náruči a držet, dokud jeho srdce nepřestane krvácet bolestí. Po ničem jiném neprahl víc, než aby jí mohl říci pravdu o tom, proč nemůže bojovat s ostatními. Nikdy neměl v povaze lhaní nebo zapírání. Ale jak by mohl? Jak by se na něj dívala, kdyby věděla, jak příšerně byl on, její vyvolený válečník – a její manžel – přemožen a využit jiným mužem? Nesnesl by, kdyby se na něj dívala se stejným odporem, jaký k sobě cítil sám.
„Měl bych odejít a vrátit se domů.“
„Aricle…“
„Prosím, Bathymaas. Jsem pro ostatní jen rozptýlením. Už mi nevěří, ani mě nepovažují za jednoho z nich. Bylo by to tak pro všechny nejlepší.“
Ve zlatých očích, které si vytesaly trvalé místo v jeho srdci, se zaleskly slzy. „Nebylo by to nejlepší pro mě.“
Vzal její tvář do dlaní, zatímco ho emoce trhaly na kousky. „Zasloužíš si někoho lepšího, má bohyně. Nejsem tě hoden.“
„Jak to můžeš říct?“
„Protože je to pravda.“
Po její dokonalé tváři skanula jediná slza. „Malphas mě volá. Už musím jít.“
Otřel slzu hřbetem prstů a kývl okamžik předtím, než zmizela. Aricles se vrátil do stanu, který Ēperoni sdíleli, zatímco bojovali s řeckými bohy v této poslední válce.
Včerejší tvrdou porážku nevzali jeho přátelé ani bratr příliš dobře. Zvlášť poté, co odmítl bojovat. Ne, že by je za to vinil. Také by na sebe byl vzteklý.
Nemám jinou možnost.
I přesto, že ostatní miloval, Bathymaas miloval více. Ať si zbytek světa shoří až na prach. Ona byla jedinou věcí, na které mu záleželo.
Pro ni samotnou by zemřel.
Rozzlobený, ublížený a zraněný, si začal balit své věci. Nikdy jsem nic z toho nechtěl. Jediné, co jsem kdy chtěl, bylo být obyčejným farmářem. Mít klidný život daleko od hrůz války.
Tvrdě pracovat celý den na poli a v noci držet svou ženu, sledovat jak jejich děti rostou.
Kopl do truhly, ve které byla jeho bojová výbava, a nenáviděl ji každou částí sama sebe.
Kdyby nebylo Bathymaas, už by byl pryč. Ale nemohl ji opustit. Zvláště ne teď.
Bylo mu špatně, když se posadil na kavalec a spustil hlavu do dlaní.

***
O několik hodin později začal Aricles právě balit i ostatní, když zaslechl zuřivý řev. Otočil se, když Haides vběhl do stanu, aby ho mohl roztrhat na kusy. Odkopl většího muže zpět. „Co je to s tebou?“
„Hector je kvůli tobě mrtvý, ty hajzle!“
Ta slova jej zasáhla jako kladivo. „Cože?“
„Slyšels mě. Nechal si nás jít na porážku!“
Aricles ho odrazil a rozběhl se ze stanu k ostatním, aby si ověřil jeho tvrzení. Nemusel jít daleko.
Hector, pokrytý krví, ležel jen kousek od něj, s bledými rysy a skelnýma očima. Ostatní Ēperoni stáli nad jeho tělem.
Aricles padl na kolena vedle Hectora. Zármutek a vina ho trhaly na kusy. A příliš mu nepomáhalo ani to, jak se všichni otočili k němu a zamračeně na něj zírali s nenávistí a pohrdáním.
Dokonce i Galen.
Jeho oči naplnily slzy a sevřely mu hrdlo. „Kdo ho zabil?“
Malphas si povzdechl. „Apollo.“
Ariclespod tíhou svého vzteku zařval. Natáhl se, aby se Hectora dotkl, ale Phelix ho odkopl stranou.
„Nejsi hoden toho, aby ses dotýkal hrdiny, zbabělče!“
Ariclovi se na chvíli zatmělo před očima a téměř ho napadl. Nicméně jeho hněv nebyl cílený na Phelixe. Byl zaměřený na toho bastarda Apolla a Aricles nehodlal prolévat krev nevinných.
Galen plivl na zem vedle něj. „Odejdi a nech nás, Aricle. To je to, v čem si nejlepší.“
A pak, jako jeden celek, se k němu obrátili zády, aby mu dali najevo, že je jejich bratrství zničeno. Nikdo z nich užs ním nechtěl nic mít.
Ani jeho vlastní dvojče.

***
„Bathymaas?“
Zarazila se při zvuku neznámého hlasu. Otočila se a byla ohromena, že se k ní blíží řecká bohyně války a moudrosti, Athéna. Vysoká a tmavovlasá bohyně bylaoděna do krvavě rudého peplosu. „Athéno? Co tady děláš?“
„Něco, co bych neměla, ale nesnáším zradu ve všech jejích podobách.“
Bathymaas se zamračila. „O jaké zradě tu mluvíš?“
Zaváhala, než odpověděla. „Zaslechla jsem Apolla a jeho matku pletichařit… proti tobě.“
Zlá předtucha ji zbavila hlasu, ale nebyla tak hloupá, aby to dala Athéně najevo. „Mě?“
Athéna přikývla. „Apollo vydírá jednoho z tvých mužů… Aricla. Můj bratr má proti němu nějakou páku a nutí Aricla nebojovat, abychom mohli vyhrát.“
Připravila se na nejhorší, i když se nutila vypadat nenuceně. „Jakou páku?“
„Nemám tušení. Ale jak znám svého bratra, jsem si jistá, že je něco odporného.“
Bathymaas na bohyni kývla. „Děkuju ti, že jsi mi dala vědět. Nezapomenu na tvou laskavost.“
Athéna přikývla a zanechala Bathymaas jejím myšlenkám.
Bathymaas se okamžitě přenesla do tábora, kde našla ostatní muže, jak se snaží Aricla roztrhat na kusy. Nahého ho připoutali k zemi, zatímco se střídali v bičování, kopání a dupání.
I když se Caleb toho týrání neúčastnil, ani to nezastavil.
„Co to má znamenat?“ Zeptala se, když se posunula, aby před nimi Aricla ochránila.
Okamžitě přestali a couvnuli.
Ruce se jí třásly, když rozřezávala lana, kterými svázali jejího manžela. Bolest v jeho očích jí ždímala srdce.
Aricles si otřel krev ze rtů. „Jen mírné nedorozumění, bohyně.“
Byla zděšená tím, že se je odvažoval bránit po krutosti, jež byla právě svědkem. Rozzuřeně se dotknula jedné z hrozivých brázd od biče na jeho zádech. Byla přes dva centimetry hluboká, krvácela a kůže kolem byla zpustošená. „Pokud je tohle mírné, nerada bych viděla vážné.“ Zakryla ho svým pláštěm. Vstala a všechny sjela plísnivým pohledem.
Ani jeden z nich nevypadal nijak zkroušeně. A světlo v jejich očích jí řeklo, že se proti němu znovu obrátí, jakmile ona bude pryč.
Bathymaas zaskřípala zuby, než ustoupila. „Aricle, pojď se mnou.“
Každý z mužů na něj plivl, když se k nim přiblížil.
Dokonce i jeho vlastní bratr.
A to jí zlomilo srdce a podnítilo její zuřivost.
Bathymaas se na ně zamračila. „Jste tým.“
„Byli jsme,“ zavrčel Haides. „Teď jsme bez dvou mužů. A po tomhle už mezi námi nikdo Aricla nechce.“
Viděla tu svornost v jejich srdcích a z toho se jí udělalo zle. „Galenusi? I ty souhlasíš?“
Podíval se na svého bratra, než přikývl.
Cítila bolest za Aricla, když ho vedla z tábora, zatímco ostatní začali s přípravami Hectorova pohřbu. Cítila jeho ztrátu a krvácela za tu zbytečnou oběť. Hector byl dobrý muž.
Ale právě teď byly její myšlenky zaměřeny na jejího manžela.
Těžce si povzdechla. „Řekni mi, co Apollo používá k tomu, aby ti zabránil v boji.“
„Bathio-“
Zastavila se a otočila k němu. „Chci pravdu, Ari. Řekni mi to.“
Bolestí mu potemněly oči, když se ohlédl na Ēperony. „Ví o nás, a pokud zjistí, že jsem ti to řekl, tak tě zabije.“
Ušklíbla se té absurdní hrozbě. „Nemá takovou moc.“
„Ale může říct ostatním bohům, že už nejsi panna.“
„A co?“
Jeho modré oči ji spalovaly. „Byla bys zahanbena.“
„Na světě jsou i horší věci.“
Zavrtěl hlavou. „Nemohu dovolit, aby se ti to stalo kvůli mně. Nemohu.“
„A já nemohu dovolit, aby tě vlastní bratr a přátelé nazývali zbabělcem, jen abys mě ochránil. Jak to po mě můžeš chtít, po své ženě?“
„Bathio, prosím.“
Podívala se na jeho zpustošené tělo a zavrtěla hlavou. „Nedovolím to. Ne.“
Než ji mohl zastavit a než to stihla přehodnotit, vzala ho za ruku a vrátila je tam, kde ostatní chystali Hectorovo tělo.
Aricles se pokusil odejít, ale ona ho popadla za paži a přitáhla ho zpátky k sobě. Když otevřel ústa k protestu, vtiskla mu ten nejžhavější polibek svého života.
Nastalo naprosté ticho. Aricles cítil, jak se mu hrne teplo do obličeje, když si uvědomil, že jsou středem veškeré pozornosti. Odtáhl se a přejel pohledem přes pět párů vyvalených, šokovaných očí.
Bathymaas se otočila čelem k nim. Ustoupila tak, že se opírala o jeho hruď, obtočila si jeho ruku kolem pasu a držela ji tam. „Aricles a já jsme manželé. Řecký bůh Apollo to zjistil a vyhrožoval, že mě zdiskredituje a zostudí před ostatními bohy, pokud Aricles neodmítne bojovat. Chtěl ochránit mou čest a jméno, tak vám všem dovolil urážet a napadat ho, ale já nestrpím, aby mu bylo znovu ublíženo. Kýmkoliv.“
Aricles si nemyslel, že by mohli být ještě víc v šoku.
Mýlil se. Několik minut se nikdo nepohnul ani nepromluvil.
Ani nemrknuli.
Ne, dokud Galen nevykročil vpřed a nepraštil ho. Tvrdě. „Ty hajzle! Ty ses oženil a neřekl mi o tom?“
Bathymaas se posunula tak, aby ho odpálila pryč, ale Aricles ji chytil za ruku dřív, než mohla jeho bratrovi ublížit.
„To je v pořádku, má paní. To je jeho normální reakce.“
Oči jí ruděplály. „Tak si musí najít jinou.“
Galen zavrtěl hlavou. „Jak jsi mi to mohl neříct? Jsem tvůj bratr! Tvé dvojče? Kdy jste se vzali?“
„Zatímco jste byli pryč,“ odpověděla mu.
Malphas zaklel, když se podíval na Aricla. „Máš vůbec představu o obrovské bouři, kterou se tím chystáš rozpoutat?“
Ariclovi začalo škubat ve tváři předtím, než kývl. „To je důvod, proč jsem se stáhl z boje.“ Podíval se na Hectorovo tělo, jak ho oslepily slzy. „Nechtěl jsem nikomu ublížit. Nejméně ze všech však Bathymaas.“
Malphas zavrčel. „Chci tě praštit… ale chápu to.“ Promnul v ruce zlatý náhrdelník, který nikdy nesundával. „Srdce chce, co chce, a nic to nezapře. Ale sakra…“ Přesunul pohled na Bathymaas. „Sakra.“
Monokles se zamračil. „Tak co to znamená?“
Malphas ukázal na Bathymaas. „Za tohle na ni budou bohové útočit. Otevřeně. Ti, kteří ji nenávidí, budou tvrdit, že již nemůže vykonávat své povinnosti, protože je zneuctěna dotykem smrtelníka. A půjdou po Ariclovi vším co mají.“
Phelix na Aricla přimhouřil oči. „Pořád mu nevěřím. Odstoupil, když jsme ho nejvíce potřebovali.“
„Aby ochránil svou ženu,“ připomněl mu Haides. „Ať už to bylo správné či špatné, pochybuji, že by kdokoliv z nás neudělal, co by bylo potřeba, aby udržel svou ženu v bezpečí.“
Monokles přikývl. „Má pravdu. Neexistuje nic, co bych neudělal pro ochranu své manželky a její cti.“
Galen objal Bathymaas a pak svého bratra. „Nenávidím tě.“
„Já tebe taky.“
Bathymaas se zamračila na Aricla, který se na ni usmál a pak vysvětlil svá protichůdná slova. „Nemyslíme to vážně, má paní. Je to spíš náš způsob, jak říct, že jsme pořád naštvaní, ale jsme ochotni si odpustit.“
„Smrtelníci jsou tak zvláštní…“
Caleb kývl na souhlas. „Máme tady muže, kterého musíme pohřbít a truchlit pro něj. Pojďme se o to postarat, než se budeme zabývat další katastrofou.“
Bathymaas přenesla Aricla do svého stanu, aby ho mohla očistit a obléci. „Nemůžu uvěřit, že jsi jim dovolil, aby ti tohle udělali.“
Pokrčil rameny. „S radostí bych trpěl mnohem víc, abych tě udržel v bezpečí.“
A to byl důvod, proč ho tak milovala. Povzdechla si, když mu odhrnula vlasy z očí. „Apollo po nás půjde.“
Aricles polkl, jak jím projela vlna bolesti. Chtěl jí říct, co mu Apollo udělal, ale slova mu zamrzla na jazyku. Bez ohledu na to, jak moc se snažil, se nedokázal přimět vyslovit nahlas hrůzu toho dne.
Prosím, nezačni mě nenávidět, Bathio, až ti řekne, co mi udělal.
Ale ve svém srdci věděl, že se na něj už nikdy nebude dívat stejně, jakmile to zjistí. A z toho cítil stejný smutek, jako ze ztráty Hectora.
Všechno je to moje vina.
Měl být dostatečně silný na to, aby Apolla přepral.
Ale teď…

Políbil ji na čelo s vědomím, že musí udělat něco, čím Apolla zastaví. A to co měl v úmyslu, bylo stejně hloupé jako odvážné.

10 komentářů:

  1. Díky za překlad

    OdpovědětVymazat
  2. dekuju za preklad

    OdpovědětVymazat
  3. To není dobrý, to není vůbec dobrý!!! A vzhledem k tomu, kdo bude o 11 000 let později v pohodě, tak se dá odhadnout, jak to dopadne. Do prkýnka, takový parádní vztah a jeden rozmazlený, krutý klacek a jde to do kytek.
    Díky moc za překlad :-)

    OdpovědětVymazat
  4. Děkuji mnohokrát za překlad a korekci ! ! !

    OdpovědětVymazat
  5. vďaka za preklad :)

    OdpovědětVymazat
  6. Díky za překlad.

    OdpovědětVymazat
  7. To bude mazec,dík za překlad :-)

    OdpovědětVymazat