středa 7. května 2014

Dark Bites - 23. ledna 12 248 př. n. l.



Aricles se zamračil, když z Bathymaasina chrámu zaslechl zvuky prudkého boje. Popadl hoplon a xiphos a rozběhl se tam tak rychle, jak mohl, jen aby našel Apolla útočícího na Bathymaas.
Bez zaváhání šel po bohu a napadl ho vším, co měl.
Apollo zaklel, když ho od ní Aricles odrazil. Řecký bůh se obrátil proti němu, ale Aricles se o to nestaral. Ignoroval bolest, pokračoval a tloukl boha tak dlouho, až Apolla natlačil na zeď.
Apollo, nepřipravený na Ariclovu divokost a um, se zapotácel a padl na kolena. „Všichni se o vás dvou dozvědí! Všichni!“ A pak ten zbabělec zmizel.

Aricles vydal bojový pokřik a toužil po krvi toho parchanta za to, že zaútočil na jeho ženu. Odhodil zbraně a rozběhl se k místu, kde seděla na podlaze. Levou tvář měla pohmožděnou a oteklou. Z nosu jí tekla krev.
„Bathio?“ Vydechl, vyděšený tím, co jí Apollo udělal.
Oči měla zalité slzami, když položila ruku na jeho tvář. „Můj ubohý Ari.“
Zmatený jejími slovy, se na ni zamračil. „Znásilnil tě?“
„Ne. Zaútočila jsem na něj.“
Zaplavila ho úleva, dokud znovu nepromluvila.
„Proč jsi mi neřekl, že tě znásilnil, Ari?“
Aricles, který se nedokázal setkat s jejím pohledem, od ní ustoupil. Nechtěl v jejích očích vidět opovržení nebo nenávist. Nebo ještě hůř…
Zklamání.
On byl tím, kdo by ji měl chránit. Ale jak mohl, když postrádal sílu na to, aby ochránil sám sebe?
Zkrátila vzdálenost mezi nimi a položila mu ruku na rameno. „Ari, mluv se mnou.“
„Co mohu říct, bohyně?“
Bathymaas cítila bolest kvůli úzkosti, kterou slyšela v jeho hlase. Kvůli hanbě v jeho očích, kterými se na ni odmítal podívat. „Zlato… to nebyla tvá vina.“
Konečně se jí podíval do očí a ji vyděsila zuřivost, kterou tam spatřila. „A ty si myslíš, že je to tím v pořádku? Jsem muž, Bathio. Válečník.“
„Jsi smrtelník a on je bůh.“
„Ale to já bych tě měl udržet v bezpečí.“
Zavrtěla hlavou. „Zaútočil na tebe ze stínů. Bylo to zbabělé, protože věděl, že by tě nedokázal porazit, kdyby tě napadl jako válečník.“
„To stále nepomáhá.“
Uchopila jeho tvář do dlaní a přinutila ho se na ni podívat. „Miluju tě, Ari, a nikdy jsem nechtěla, aby ti má láska ublížila.“
„Neublížila mi, bohyně, posílila mě.“
„Ne. Jsi kvůli tomu zranitelný a mě je to strašně moc líto.“
Zamračil se nad jejími slovy. „Proč se mi omlouváš?“
Bathymaas nemohla promluvit, zatímco ji pustošily nové emoce. Vina, hrůza, bolest… tyto pocity se jí vůbec nelíbily. Ale pod tím vším co bolelo, byla zuřivá úcta k síle a vnitřní kráse jejího manžela. „Měla jsem tě nechat na té farmě, když jsi mě o to požádal.“
„Pak bych neměl tebe.“
Z lásky v jeho pohledu jí vrhly do očí slzy. „Ari-“
Zarazil její slova polibkem. „Pro tebe bych čelil čemukoliv, má paní.“
„A já pro tebe.“
Konečně si ji přitáhl do náruče a přitiskl ji k sobě. „Je mi líto, že jsem tě zostudil.“
Zamračila se nad jeho slovy. „Jak zostudil?“
„Tím, že nejsem mužem, jakého si zasloužíš.“
Slzy jí stekly po tvářích. „To už nikdy neříkej! Za celý život jsem nepoznala lepšího, ušlechtilejšího muže než jsi ty. Boha či smrtelníka.“ Přitáhla si jeho hlavu k sobě a držela ho.
Aricles se třásl, když ho obklopily její paže. V tu chvíli nenáviděl Apolla vším, co v něm bylo. Nebylo pochyb o tom, že ten bastard už rozšiřuje zprávy o jejich vztahu široko daleko.
Zabiju ho…

***

Apollymi, bohyně destrukce a stvoření, pokorně tě volám. Prosím, prokaž svému nejsvědomitějšímu a nejpokornějšímu služebníkovi čest a ukaž se, šeptal Aricles slova, zatímco lil voňavý olej přes žhavé uhlíky u Apollyminy sochy v Didimosiu. Nebyl v tomto chrámu od chvíle, kdy ho sem jeho dědeček přivedl během posvátné pouti v době, kdy byl ještě kluk.
A když vzhlédl k soše, byl i nyní překvapen krásou bohyně stejně jako tehdy. Ale i krutost v jejích kamenných očích ho děsila pořád stejně.
Krutost, o kterou teď prosil.
Její kněžky, které si vůbec nebyly vědomy jeho úmyslu, se pohybovaly v rozích a on byl sám v chrámové síni, aby daroval svou krevní oběť té nejnebezpečnější bohyni v jejich pantheonu.
Zpočátku si myslel, že jej bude ignorovat. Ale když už byl připravený odejít, ucítil závan vzduchu, který se objevil pokaždé, když se před smrtelníkem zhmotnila Bathymaas.
Před ním se objevil přelud ženské krásy. Byla téměř stejně vysoká jako on, s dlouhými vlnitými blond vlasy a vířivýma stříbrnýma očima. „Máš pořádné nervy, smrtelníku. Přísahals věrnost egyptské bohyni, jíž pohrdám, zdvihl si pro ni meč, a teď si mě troufáš přivolat? Vážně?“
Klekl si před ní na jedno koleno. „Za to tě žádám o shovívavost, bohyně. Ale jsem tady proto, že ty a já máme něco společného.“
„A to je?“
„Nenávist k řeckému bohovi Apollónovi.“
Její oči rudě zaplály. „Nesnáším všechny Řeky.“
„A to je důvod, proč ti nabízím svou duši a meč.“
Zamračila se na něj. „Tomu nerozumím.“
Těžce polkl a přinutil se vyslovit dohodu, o které doufal, že jí nebude litovat. „Ten bůh ohrožuje to, co miluji a já mám v plánu jej vyzvat. Ale i když vím, že jsem schopný válečník, také vím, že mi chybí schopnosti na to, abych dokázal sámzničit boha.“
Rty se jí roztáhly do pomalého úsměvu. „Jsi bastard s koulemi… a to respektuji.“ Odmlčela se, aby zvážila jeho slova. „A co mi dáš za tuto laskavost, jež bych ti měla poskytnout?“
„Vyslov cokoliv, bohyně, a já zaplatím.“
Apollymi se k němu pomalu přiblížila. Škubla za jeho chlamys v místě levé lopatky, aby odhalila, kam Bathymaas umístila svou značku poté, co jí sám sebe zapřísahal. „Co jsi to udělal, smrtelníku? Rezar tě zabije za to, že ses odvážil dotknout jeho milované dcery.“
„Nikdy jsi nebyla zamilovaná, bohyně?“
Z krku jí uniklo tiché zavrčení. „Láska z nás všech nakonec dělá blázny. Dokonce i ze vznešené Bathymaas.“ Přetáhla mu chlamys zpět přes značku. „Přesto, měla bych tě zabít.“
Aricles se nehnul, ani jinak nereagoval na její slova.
„Nemáš mi na to co říct?“ Zeptala se ho.
„Raději ne.“
Rozesmála se. „Máš štěstí, že jsi tak statečný. To ti dnes samo o sobě zachránilo život.“ Ustoupila a zamračila se na něj. „Ale bohužel, Apolla není možné zabít… i když bych to pro tebe ráda udělala.“
Aricles cítil, jak po jejích slovech poklesl na duchu.
„Ale… můžeš ho porazit, a až to uděláš, přiveď ho ke mně, svázaného a s roubíkem, a to bude má odměna.“ Vyčarovala bronzový xiphos a podala mu ho. „Použij tohle, abys vyvážil síly, a jakmile ho porazíš, přiveď ho ke mně.“
Zamračil se na zbraň ve svých rukou. Vypadala stejně jako ta, kterou běžně bral do bitvy. „Co je na tomto meči zvláštního?“
„Byl ponořen do řeky Styx. Apollo díky němu bude krvácet jako jakýkoliv jiný smrtelník.“
„Děkuji ti, bohyně.“
Kývla na něj. „Hodně štěstí, Aricle, a měj se na pozoru před zradou.“
„Vždycky.“ Když ji zvednutím meče pozdravil, připjal si ho a ona zmizela.

Položil ruku na jílec a opustil její chrám. Měl před sebou setkání a Apollo rozhodně bude krvácet.

10 komentářů:

  1. Děkuji moc za překlad

    OdpovědětVymazat
  2. Děkuji za perfektní překlad ! ! !

    OdpovědětVymazat
  3. ďakujem za preklad

    OdpovědětVymazat
  4. Dakujem za super preklad a korekciu :-)

    OdpovědětVymazat
  5. Díky moc za pokračování :-)

    OdpovědětVymazat
  6. No kto ho asi tak zradi dik za preklad momo:)

    OdpovědětVymazat
  7. Děkuji za překlad.

    OdpovědětVymazat
  8. To bude zajímavé,dík za překlad :-)

    OdpovědětVymazat