pondělí 12. května 2014

Dark bites - 25. ledna 12 248 př. n. l.



Bathymaas se třásla, zatímco sledovala Aricla, který zápasil s Galenem. Vyděšená nadcházejícím bojem se podívala na Caleba. „Myslíš si, že může proti Apollovi vyhrát?“
„Upřímně?“
Přikývla.
„Ano.“
„Říkáš to jen proto, abys mě utěšil?“

Caleb se rozesmál. „Pořád zapomínám, že máš emoce. Takže ne. Nepřemýšlím o tom, že bych tě měl utěšovat, dokonce ani teď ne.“
Jak moc si přála, aby mohla zapomenout, že je má.
Znovu a znovu její mysl vytvářela představy toho, jak Aricles příšerným způsobem umírá. Bez ohledu na to, jak moc se snažila, to nedokázala zarazit. Vracely se, aby ji mučily.
Neschopná to vystát, opustila ostatní a odebrala se na horu Olymp, kde žil Apollo s většinou řeckých bohů. I když to nenáviděla, musela se svým nepřítelem uzavřít dohodu. Byl to jediný způsob, jak zajistit, že Aricles přežije a bude v bezpečí. A i když věřila Malphasovi, že by Ari boha mohl porazit, nemohla riskovat, že Apollo bude podvádět.
A Apollo to rozhodně zkusí.
Apollo upustil lyru, na kterou hrál, když se objevila u lehátka v jeho soukromém chrámu. „Cožpak rovník zamrzl?“
Protočila oči v sloup. „Jsem tady, abych tě vyzvala.“
Ušklíbl se. „Jsem unavený z těch výzev, jak tvých, tak tvé chlapecké hračky. Nemluvě o tom, že už zítra mám naplánovaný boj.“
Bathymaas pokrčila rameny s lhostejností, kterou necítila a povytáhla obočí. „Jsem ohromena. Neměla jsem tušení, že tolik toužíš po ponížení.“
„Jak to myslíš?“
„Oba víme, že Aricla nemůžeš porazit. Je nejlepším válečníkem, který kdy zvedl hoplon a meč. Od zítřka to budou vědět i všichni ostatní. Jen jsem přišla, abych se pokusila zachránit zbytky tvé důstojnosti. Ale protože tak zoufale prahneš po veřejné degradaci, kým jsem já, abych tě o ni připravila?“ Chystala se odejít, ale zarazil ji.
„Co máš na mysli?“
„Soutěž mezi bohy. Mezi tebou a mnou. Pokud v ní prohraješ, nikdo se ti za to nebude posmívat.“
„A pokud vyhraji?“
Jako kdyby se to někdy mohlo stát. Ale potřebovala mu dát nějakou naději, jinak by nikdy nesouhlasil. „Co bys chtěl, Apollo?“
„Odstoupíš a umožníš mé matce stát se nejvyšší bohyní spravedlnosti.“
Byla jeho žádostí zděšená. „Vážně? To je to, co chceš?“
Kývl.
Leto by nikdy nebyla přijatelnou bohyní spravedlnosti. Ta děvka pro to neměla pochopení. Ale na tom nezáleželo. Apollo ji nikdy neporazí.
„Dobrá tedy… vyzývám tě na souboj v lukostřelbě, které jsme oba bohové. Popadni luk a sejdeme se u mého chrámu.“
„Hned teď?“ Zeptal se šokovaně.
Rozhlédla se po jeho prázdném chrámu. „Máš na práci něco lepšího?“
Přimhouřil oči. „Chci při tom svědky.“
Bathymaas poklesla brada, jak ji jeho žádost překvapila. „Cože? Myslíš, že já bych podvedla tebe?“
„Kdo ví, co uděláš? Máš nyní emoce. V ničem bych ti nevěřil.“
Zvedla bradu, když jí projel vztek. „Nikdy jsem nebyla víc uražena, ale protože vím, že u tebe je podvod daleko pravděpodobnější, tak si také přivedu svědky. Uvidíme se za hodinu.“
Kývl na ni. „Za hodinu.“

***
„Jsi si tím jistá, dcero?“
Bathymaas se natáhla a dotkla se otcovy tváře. „Jsem. Nemůžu riskovat, že by Apollo ublížil mému muži. Ari je pro mě vším.“
Set jí podal luk, který jí dal, když byla ještě dítě. Pouze Bathymaas mohla natáhnout jeho strunu a nikdy neminula to, na co zamířila. S výjimkou Ariho a otce, to pro ni byla ta nejcennější věc ve vesmíru.
Vzduch za ní se pohnul.
Otočila se a našla za sebou Apolla a jeho sestru Artemis. S dlouhými kudrnatými zrzavými vlasy, byla Artemis jednou z nekrásnějších bohyní.
Ale i přes to přejel Bathymaasdíky Apollovu vybranému sekundantovi po páteři mráz. „Vyžádal sis svou sestru?“ Bylo známo, že bůh měl pro své dvojče jen velmi málo lásky nebo užitku.
„Nedala jsi mi moc času na přípravu.“ Apollo pohlédl na jejího otce, jako kdyby byl ze Seta nervózní.
A také by měl být. Jako prvotní bůh byl její otec znám tím, že se bavil rvaním kusů těla mužů, které neměl rád. Což byl také důvod, proč ho požádala, aby přišel. S otcem po boku doufala, že se Apollo bude chovat, jak nejlépe umí.
Bathymaas vzala luk a trhnula bradou směrem k jejich cílům na konci pole. „Tři výstřely.“
Apollo si ani nepřivolal svou zbraň. Místo toho našpulil rty. „Možná bychom to měli udělat zajímavější.“
Podezřívavě na něj přimhouřila oči. „Jak?“
„Jak jsi řekla, oba jsme bohy lukostřelby. Co takhle střílet na zlaté laně mé sestry?“
Artemis zalapala po dechu. „Apollo, to nemůžeš! Byly darem a já je potřebuji, aby táhly můj vůz.“
Apollo na ni vrhl zničující pohled. „Potřebuješ jen čtyři a máš jich pět. Co kdybychom vzali jen jednu,vypustili ji do stáda srnců a nechali je běžet. Ten, kdo střelí zlatou laň do srdce, vyhrává.“
Artemis ohrnula ret. „Já hlasuji pro to, že vyzvu Bathymaas sama a budeme střílet na tebe, nejdražší bratře.“
Set a Bathymaas se rozesmáli.
Ale Apollovi to tak vtipné nepřišlo.
Otočil se zády ke své sestře, čelem k Bathymaas. „Přijímáš tuto výzvu?“
„Kde jsou ty laně?“
„Na Artemisině louce.“
Bathymaas se kvůli tomu zjevnému triku zamračila. Pokud by její otec vkročil na Olymp třeba jen jednou nohou, ostatní řečtí bohové by volali po té největší válce. „Ty bys nám umožnil vstup na Olymp?“
„Můžu jednu z laní přenést sem, jestli chceš.“
„Samozřejmě že chci.“
Aniž by reagoval na její tón, pohlédl na Artemis. „Přines první laň, kterou uvidíš a vypusť ji do místního stáda. A pak nám dej vědět.“
„Nenávidím tě,“ zavrčela Artemis polohlasem, než mu šla vyhovět.
Když Artemis zmizela, Bathymaas sklonila luk. Zatímco čekali na její návrat, nemohla se zbavit nepříjemného pocitu, který se jí usadil v žaludku.
Něco hrozného se stane. Cítila to.
Ale než měla čas ten pocit plně prozkoumat, Artemis se vrátila. „Je mezi ostatními. Řekni slovo a budou vypuštěni.“
Apollo konečně přivolal svůj luk. Podíval se na Bathymaas. „Připravena?“
„Pokud jsi i ty.“
„Vypusť srnce!“ Zvolal Apollo.
Bathymaas založila šíp a čekala.
Po pár vteřinách proběhli srnci mezi stromy před nimi.
Apollo vypustil šíp okamžik před ní. Jeho střela trefila laň do boku. Její přímo do srdce.
Bathymaas, která cítila úlevu, že je po všem a vyhrála, se začala usmívat, dokud laň nezačala měnit podobu. Dech se jí zadrhl v hrdle.
Ne!
Upustila luk a přenesla se k Ariclovi. Ležel nahý na trávě s Apollovým šípem v stehně.
A s jejím v srdci.
„Ari,“ vzlykla a padla na kolena. Přitáhla si ho do náruče. „Jak?“
Z koutku úst mu vytékala krev. Jeho dech vycházel jen v krátkých, trhaných výdeších. „Byl jsem… s Galenem…“
Bathymaas křikem přivolala svou tetu na pomoc.
Ma’at se objevila a okamžitě ztuhla. „Co to je?“
„Apollo… on proměnil Ariho v laň a já ho střelila.“
S očima zalitýma slzami, Ma’at poklekla vedle ní. „Dítě, ty víš, že nemůžu vyléčit rány po tvých šípech. Nikdo to neumí.“
Projelo jí naprosté zoufalství, když se dívala do bolestí naplněných očí svého manžela. „Ari… nevěděla jsem, že jsi to ty.“
„Šššš,“ vydechl a natáhl se, aby vzal do dlaně její tvář. „Neplač, Bathio. Jsi mé srdce a já budu vždy s tebou. I kdyby mi to mělo zabrat deset tisíc životů, najdu si cestu zpět k tobě, slibuji.“ A jak se začal usmívat, naposledy vydechl a jeho ruka jí spadla z tváře.
Světlo mu zmizelo z očí ve chvíli, kdy se její amulet, který měl kolem krku, roztříštil na dvě poloviny.
Křičící naprostým utrpením, si ho přitiskla k hrudi a houpala jeho tělo, zatímco ji žal trhal na kusy. Někdo, předpokládala, že Ma’at, jí položil uklidňující ruku na rameno.
„Rezare! Přestaň!“
Po Ma’atině výkřiku vzhlédla, jen aby si uvědomila, že je po jejím boku Artemis, a že se její teta snaží zabránit otci, aby zabil Apolla a Letu.
V zelených očích řecké bohyně se třpytily slzy. „Nevěděla jsem to, Bathymaas. Je mi to tak líto. Pásl se před mým chrámem. Předpokládala jsem, že je jednou z mých. Neměla jsem tušení, co moje matka udělala jemu i tobě. Přísahám.“ Bolest v jejím hlase svědčila o pravdivosti jejích slov.
Ale to na tom nic neměnilo.
Aricles byl mrtvý.
Její vlastní rukou, kvůli Apollově a Letině zradě. A jak tam tak seděla s jeho tělem v náručí, zaplavil ji děsivý chlad. Otupil každou část její bytosti a uklidnil její bijící srdce.
Byla počata jako bohyně spravedlnosti. Ale tohle nebyla spravedlnost.
Tohle nebylo správné.
A neoprávněná smrt jejího manžela nezůstane nepotrestána.
Líbajíc jeho studené rty, ho Bathymaas položila na zem a překryla jeho tělo pláštěm.
Artemis zalapala po dechu a uskočila od ní, když vstala a obrátila se k Apollovi a jeho matce.
Za tohle pekelně zaplatí.

A její ruka bude tou, která tu platbu vybere.

13 komentářů:

  1. Ďakujem za ďalšiu kapitolu

    OdpovědětVymazat
  2. Tak som zvedava ako odsudi Apolla dik momo:)

    OdpovědětVymazat
  3. Vďaka za preklad.

    OdpovědětVymazat
  4. Děkuji za další kapitolku. Jste super ! ! !

    OdpovědětVymazat
  5. No, tak tohle jsem fakt necekala. Jsem zvedava jaka bude jeji pomsta. Katka

    OdpovědětVymazat
  6. och ona ho zabila? to bolo hrozné až mi slza vyšla, ten Apollo je ale hajze,l vyryla by som mu srdce tupou lyžicou a dala by som mu ho zožrať, bastard jeden

    OdpovědětVymazat
  7. To muselo dopadnout nějak takhle, ten souboj s bohem nemohl pro Ariho dopadnout příznivě a když uvážíte, že je Apollo podrazák, ale teda i mě utekla slza. Takový krásný vztah, takový škody. Díky moc za překlad

    OdpovědětVymazat
  8. Díky za překlad.

    OdpovědětVymazat
  9. Dakujem za krasny i ked smutny preklad

    OdpovědětVymazat
  10. Díky za překlad.

    OdpovědětVymazat
  11. Dík za překlad :-)

    OdpovědětVymazat