čtvrtek 1. května 2014

Dark Bites - 30. října 12249 př. n. l.



Bathymaas cítila bolest při pohledu na mučivé stíny, které zůstávaly v Ariclových očích po jeho střetu s Apollem. Střetu, o kterém stále odmítal mluvit. Bolelo ji, že nedokáže zmírnit jeho utrpení, bez ohledu na to, jak moc se snažila. Aricles jí řekl, že mu pomáhá jen to, že je s ním, ale ona nebyla hloupá.
Apollo mu na duši zanechal trvalou jizvu, a za to chtěla sevřít srdce Olympana ve své pěsti.
Seděla v objetí Ariho svalnatých paží a snažila se na to nemyslet, zatímco rybařilina jejich místě. Opřela se o něj a cítila pod lopatkami silné údery jeho srdce. „Jsem ráda, že jsi zůstal semnou. Strašně bys mi chyběl, kdybys odjel.“

Políbil ji na temeno hlavy. „Taky bys mi chyběla.“
„Stýská se ti po otci a bratrech?“
„Trochu, ale víc by se mi stýskalo po tobě, kdybych za nimi s Galenem odjel.“
Ta slova ji uchvátila. „Neříkáš to jen proto, abych se cítila lépe, zatímco tě tu sobecky zadržuji?“
„Ne, Bathio. Slibuju.“
Klekla si, otočila se k němu a zatlačila ho dozadu tak, aby se opíral o lokty. „Chci, aby ten smutek z tvých očí zmizel, Ari. Řekni mi, co mám udělat, abys byl šťastný.“
Aricles se těm drahocenným slovům usmál. „Jsem šťastný, když jsem s tebou.“
Přitiskla bříška prstů k jeho vousaté tváři. „Tvůj úsměv je prodchnutý smutkem a mě bolí se na to dívat.“
Aricles zavřel oči, a vychutnával si teplo její ruky na své kůži. Od Apollova útokuse jínedotkl. Ten stud byl na něj příliš a on ji jím nechtěl pošpinit.
Ale právě teď…
Potřeboval, aby ho držela. Naklonil se dopředu, políbil ji a dovolil vůni její pleti a jejímu jemnému doteku vymazat všechnu tu bolest uvnitř jeho srdce. Byla vším, co opravdu potřeboval. „Jsi vzduchem, který dýchám, Bathio.“
„Tak si mě vezmi, Aricle.“
Odtáhl se a zalapal po dechu. „Bohyně-“
Položila mu prst na rty, aby ho umlčela. „Znám tvé argumenty, Ari. Ale nic z toho mě nezajímá. Strávila jsem věčnost ochranou ostatních a myšlením jen na jejich potřeby. Teď chci být sobecká. Pokaždé, když zavřu oči, sním o nás a o našem dítěti v malém domku. Jen my tři. Upřímně mi řekni, že jsi na to taky nemyslel.“
„Ach, Thio, samozřejmě že ano.“
„Pak semnou uteč.“
„Nemohu opustit svého bratra a ostatní. Kdo bude bojovat po jejich boku, když budu pryč?“
„Pak tedy ukončím válku mezi Chthoniany. Vezmeš si mě, když to udělám?“
Aricles se kousl do rtu nad sladkostí její žádosti. „Již vlastníš mé srdce, tělo i duši, Bathio. Ochotně jsem ti je dal už dávno.“
„Takže jsi můj manžel?“
Usmál se a odhrnul jí pramen vlasů z tváře. „Neumím si představit větší poctu, než mít tě za manželku.“
Nadzvedla si lem svého peplosu, obkročmo se mu usadila na bocích a důkladně ho políbila. „Jsi můj, Aricle z Didimosie. Hrdý válečník a něžný farmář – svými bratry nazýván Fénixem. Nebudu milovat žádného jiného a ty jsi a navždy budeš mým manželem.“
„A ty, Bathymaas, bohyně Spravedlnosti a majitelko mého srdce, jsi jedinou ženou, kterou kdy budu milovat. Jsi v mém světě vším a jediným, pro co kdy budu žít.“ Políbil ji na ruku. „Jsi navždy mou ženou.“
Bathymaas sundala z peplosu spony a odhalila se mu. Roztřásla se z krásy jeho očí, ze kterých se veškerý smutek vytratil a byl nahrazen láskou. To bylo to, co vídala pokaždé, když se na ni podíval. Strašně jí to chybělo.
Vyhrnula jeho chiton, přetáhla mu ho přes hlavu a odhodila ho za sebe. Přejížděla mu rukou přes zježené chloupky na pažích,zatímco se na něj usmívala a pohrávala si s náhrdelníkem,který mu dala. Nikdy ho nesundával.
Kousla se do rtu, když jí jemně stáhl peplos k bokům a odsunul ho stranou. Zachvěla se, když se střed jejího těla otřel o tvrdé, vyrýsované svaly na jeho břiše.
Aricles se prohnul v zádech, když se naklonila dopředu a přejela mu prsy přes hruď, než olízla jeho bradavku. Pryč byly jakékoliv jiné myšlenky, než ty na ženu v jeho náruči. A když ho do sebe nechala vklouznout, zavrčel, jak jím projela extáze. Zvedl boky a zabořil sedo jejího tělaještě hlouběji, zatímco se nad ním pomalu pohybovala. Pro jednou se nemuseli bát, že by na ně Malphas nebo někdo z ostatních narazil. Byli sami a měli celých čtrnáct dní, ve kterých si mohli užívat svou společnost.
Zatímco se na něj usmívala, vzal její prsa do dlaní. „Tímhle je to zpečetěno, lásko. Nehnu se odtud po zbytek svého života.“
Zasmála se jeho škádlení. „Myslím, že já jsem byla tou, kdo tě prosil, ať utečeš.“
Zasykl, když se naklonila dozadu a vzala ho do dlaně. „Musel jsem přijít o rozum, že jsem tě odmítal.“
„No… když jsi teď tak svolný…“
Zvedl ruku k její tváři a zadíval se jí hluboce do očí. „Právě teď, Bathio, ode mě můžeš chtít měsíc a já najdu nějaký způsob, jak ho pro tebe získat.“
Bathymaas si ta slova vychutnávala stejně jako pocit toho, že je hluboko v ní. Obtočila se kolem něj a překulila je tak, že byl nahoře. Beze slova se ujal vedení a přirážel proti jejím bokům, až už to nedokázala vydržet. Vykřikla, škrábala ho do zad a tiskla ho k sobě.
Aricles zaskřípal zuby z toho, jak dobrý to byl pocit, když ho takhle držela. Nebylo nic, co by miloval víc, než pohled na její tvář, když se pro něj udělala. Byla zemí a nebem k jeho Kalosis. Úplně se v ní ztratil, zabořil jí obličej do krku, aby mohl vdechovat její liliovou vůni, když našel své vlastní vyvrcholení.
Roztřesený a bez dechu se na ni položil, přičemž si dával pozor, aby ji nerozdrtil svým mnohem větším tělem.
Přejela prsty po linii jeho čelisti, když se mu dívala do očí. „Můj drahý manželi.“
„Má krásná ženo.“

***
Leto se otočila s vyklenutým obočímke svému synovi, když se vedle ní Apollo objevil, aby viděl tu couru s tím lidským bastardem. „Říkala jsem ti to, nebo ne?“
Zíral na to, jak se Aricles jako zvíře páří s Bathymaas. Ze vzteku mu zrudly tváře. „Kdy k tomuhle došlo?“
„Podle toho jak se na to bez váhánívrhli, bych řekla, že už to nějakou chvílidělají.“
„A měse ta mrcha opovážila odmítnout, zatímco se kurví s nějakým zatraceným smrtelníkem!“
Leto mu soucitně třela záda. „Není tě hodna, můj synu. Raději touží po ptákovi lidského psa. Poslední věcí, kterou bych si přála, je, aby ses dotkl něčeho tak špinavého.“
Ale to nebylo to, co cítil. Chtěl se jim oběma pomstít za tu zradu.
A u Dia, také svou pomstu bude mít.
Leto se na něj usmála. „Teď víme, jak je oba zlomit.“
Apollo chytil matčinu paži, když se otočila, aby ostatním řekla, že Bathymaas není tak nestranná, jak si mysleli. „Počkej… přemýšlejme o tom chvíli. Pokud to řekneme ostatním bohům, Bathymaas má stále svou skupinu válečníků, kteří s námi bojují a pletou se do našich plánů. Ale pokud si to necháme pro sebe, můžeme to využít ke zničení Ēperonů jednou pro vždy a to zevnitř. Můžeme je obrátit proti sobě.“

Rozesmála se. „Věděla jsem, že jsem tě vychovala správně, chlapče. A až budou ti parchanti mrtví, zničíme Bathymaas i jejího lidského tsouluse.“

15 komentářů:

  1. vďaka za preklad :)

    OdpovědětVymazat
  2. Děkuji moc za překlad

    OdpovědětVymazat
  3. Ďakujem za preklad

    OdpovědětVymazat
  4. Ďakujem za preklad.

    OdpovědětVymazat
  5. Herdek, já jsem to věděla. Šmejdi. Díky moc za překlad :-)

    OdpovědětVymazat
  6. Děkuji mnohokrát za překlad ! ! !

    OdpovědětVymazat
  7. Krucinal nemozu ich nechat napokoji dik za preklad momo:)

    OdpovědětVymazat
  8. Děkuji za další překlad.

    OdpovědětVymazat
  9. Sakra proč se to vždycky musí pokazit
    Dík za překlad

    OdpovědětVymazat
  10. Díky za překlad

    OdpovědětVymazat
  11. Pomstychtivý darebáci,dík za překlad :-)

    OdpovědětVymazat
  12. Tak trochu som to čakala :) Idem sa odznova pustiť do Staxxa kedže teraz viem ako to začalo :)

    OdpovědětVymazat