neděle 4. května 2014

Styxx - 6. říjen 9532 př. n. l.



Styxx přitáhl Troianovi otěže, když na jejich místě zahlédl Bethany. Navzdory teplému dni byla od hlavy až k patě zahalená v podivném bílém oděvu, který zakrýval každičkou část jejího těla. Když se pohnula, zaslechl tichounké cinkání zvonečků. Položila květiny na pokrývku, hned vedle malého bubínku. Její sandály ležely stranou, poblíž džbánku s vínem a malého talířku se sýry a křupavým, plochým chlebem.
Zmatený a zvědavý sklouzl z koně a nechal ho pást se. „Beth?“

Její rty zkřivil překrásný, vítající úsměv, když se otočila jeho směrem. „Hectore?“
„Jsem přímo tady, lásko.“ Položil sedlové vaky vedle pokrývky a lehce se dotkl jejího ramene.
Postavila se na špičky a věnovala mu cudný polibek na rty. Zaplavila ho její vůně a v mžiku přiměla jeho tělo ztuhnout, zatímco se jeho smysly rozplývaly v její jemnosti a vřelém přijetí.
„Kde máš prut?“ zeptal se jí. Obvykle ho měla poblíž rybníčku.
V jejích očích škádlivě zajiskřilo, když sáhla dolů a pohladila jeho tvrdý penis. „Zdá se, že přímo tady.“
Povytáhl obočí. Stejně jako kdykoliv jindy, když se ho dotkla, nedokázal pořádně myslet.
Ustoupila. „Myslela jsem, že bychom dnes mohli dělat něco trochu jiného.“
„Cokoliv si má paní přeje.“
Svůdně si skousla ret. „Umíš hrát na nějaký hudební nástroj?“
„Bohužel ne. Můj otec si myslí, že je to naprosté plýtvání časem. Proč?“
Klesla na pokrývku a přitáhla si ho vedle sebe. „Proč, to je překvapení.“ Natáhla se pro bubínek a položila mu ho do klína. Vzala jeho ruce do svých a ukázala mu, jak udržet základní rytmus.
Cítil se zvláštně a rozpačitě s malým kulatým nástrojem, když čekal, až zkritizuje jeho úsilí. Jako chlapec se pokoušel hrát na flétnu, lyru a bubínek, ale pokaždé s tím rychle skončil kvůli otci, sestře a matce, kteří mu rychle sdělili, že je příliš nešikovný a hloupý na to, aby se o to pokoušel, jelikož mu bohové nenadělili absolutně žádný talent.
Ale Bethany neřekla ani slovo. Jenom se usmála, políbila ho a pak vstala.
„Nepřestávej,“ řekla, když zpomalil tempo.
Styxx se vrátil k tomu, co ho naučila. Zamračeně sledoval, jak z košíku vytáhla prstové činely a navlékla si je. Pak vytáhla sistrum[1]. Než se jí mohl zeptat, co má v úmyslu, uvolnila stuhu u krku a nechala spadnout horní vrstvu svého oděvu na zem.
Styxxovi při pohledu na její tělo ve velice průsvitném oblečení, které nikdy předtím neviděl, vyschlo v krku. Maličký horní díl byl bohatě zdoben perlami a lesklými stříbrnými penízky. Podpíralo to její plná ňadra a zvedalo je to vysoko, takže byly dmoucí se kopečky vystavené jeho hladovému pohledu. Vršek končil těsně pod jejími ňadry, takže její bříško zůstávalo celé odhalené. Ne že by na tom záleželo. Ten materiál byla tak tenký, že viděl obrysy jejích ňader i svraštělé bradavky, které chtěl ochutnat. Z prostředka horního dílu spadaly na její dokonalé břicho, které si pomalovala egyptskými symboly bohyně Hathor, tři řady perel.
Její bicepsy obkružovaly stříbrné náramky. Dvě řady drobných zvonečků, které byly připevněny k nim a k lemu její sukně vydávaly cinkavý zvuk, který zaslechl při svém příjezdu. Další zvonky měla na kotnících.
Její široká, dlouhá sukně měla po obou stranách rozparky, které sahaly až k bohatě zdobenému stříbrnému opasku, ke kterému bylo připevněno velké množství bílých závojů. Stejně jako u vršku bylo i tohle dost průhledné na to, aby viděl křivky jejího těla a tmavý stín mezi stehny.
„Přestal jsi hrát, můj pane.“
Chtěl říct něco duchaplného, ale zdálo se, že se jeho mozek úplně zasekl. Jeho čelist se pohybovala, ale žádný zvuk nevyšel, jelikož ho její krása dočista ochromila. Díky bohům za to, že nevidí, jaký je idiot. Jinak by od něj utíkala tak daleko, jak by jen mohla. Nebyl si tak docela jistý, jestli se náhodou neposlintal.
„Hectore? Jsi pořád tady?“
„Jsem, má paní. Jen jsem úplně ohromený velikostí tvého půvabu. Tvá krása způsobila, že jsem teď dočista k ničemu.“
Usmála se na něj. „Jen hraj, má lásko. Něco pro tebe mám.“
„Nedokážu si představit nic sladšího než to, co už jsem obdržel.“
„Jen hraj.“
Nebyl si jistý, jak se mu to podařilo, ale poslechl. A když to udělal, začala s něčím, co bylo tím nejerotičtějším tancem, jaký kdy v životě viděl. S každým ladným pohybem jejích paží nebo zhoupnutím boků její zvonečky, činely i sistrum zacinkaly a jemu se zpěnila krev v žilách. Nikdy nic podobného neviděl. Pokud takto Egypťané vychovávali své dcery, divil se, že se jim někdy podařilo opustit jejich ložnice. Není divu, že měli tak velké rodiny...
Jak tančila, uvolňovala své závoje. Její boky a ramena se pohybovaly v perfektní souhře, když mu klesla k boku a dál se vlnila v rytmu hudby, kterou vytvářeli. Byl jí zcela uchvácen.
Alespoň dokud mu neuvázala jeden konec šátku k zápěstí a lehce ho neutáhla.
Styxx zareagoval čistě instinktivně, vyskočil na nohy a nechal bubínek odkutálet se stranou. Cupoval tenký šátek, dokud nebyl na kusy.
Bethany ztuhla, když uslyšela Hectorův trhaný dech a vycítila jeho panický vztek. „Hectore?“ Chvíli jí trvalo, než ho našla. Přecházel poblíž stromů a nekontrolovatelně se třásl. „Jsi v pořádku?“
Neodpověděl. Zpanikařeně přecházel sem a tam jakoby v očekávání útoku.
„Hectore? Drahoušku... mluv se mnou. Řekni mi, co se stalo?“
Styxx se pokoušel zklidnit, vážně ano. Ale bylo to příliš těžké, když ho přepadaly děsivé vzpomínky. „Nelíbí se mi, když jsem svázaný. Upřímně, nelíbí se mi, ani když kolem sebe mám stěny nebo dveře.“ Hořce se zasmál. „Dokonce i za nejchladnějších nocí nechávám otevřené okno, jen abych věděl, že mám východ, kdybych ho potřeboval.“
Bethany cítila, jak se jí do očí tlačí slzy, když si uvědomila skutečnou hrůzu jeho minulosti. Svazovali ho, aby jej mohli mučit a pravděpodobně také znásilňovat. „Je mi to líto, Hectore. Nemyslela jsem.“
Přitáhl si ji k sobě a pevně ji stiskl. „Neomlouvej se, Beth. Vynaložila jsi kvůli mně hodně námahy... abys dnešní den ozvláštnila, a já jsem ho zničil. Já bych měl být tím, kdo se omlouvá.“
Zabořila mu ruce do jemných vlasů a přitáhla si jeho tvář ke své. „Nikdy se mi neomlouvej za svou bolest. To, co se ti stalo, bylo špatné a nebyla to tvoje vina. Máš to nejryzejší srdce, jaké jsem kdy potkala. Navzdory všemu, co ti svět provedl, žiješ dál s tichou důstojností a humorem. To je to, co na tobě miluji. Jsi skutečný válečník, statečný až do hloubi tvojí duše.“
Styxx polkl bolest, která ho dusila. Legrační bylo, že se necítil statečně. Cítil se spíš jako vyděšená myš krčící se v koutě. Nikdy nepochopí, jak s ním může tak úžasná žena jako je Bethany zůstávat.
Ruka se mu třásla, když ze země sebral roztrhaný šátek a vrátil jí ho. Bude jí muset koupit nový, až příště zavítá na trh. „Pokusím se nereagovat přehnaně.“
Stiskla mu prsty. „Respektuji tvou bolest, můj pane. Už to znovu neudělám. Slibuji. Existuje spousta jiných věcí, které můžeme dělat.“
Povytáhl obočí. „Jako třeba?“
Uvolnila svůj opasek a nechala sukni spadnout k nohám. Od pasu dolů úplně nahá se na něj usmála, poklekla před ní a táhla lem jeho chitonu vzhůru dokud nebyl stejně odhalený jí, jako byla ona jemu. K jeho naprostému šoku a nejvyšší rozkoši ho pomalu vtáhla do úst.
Po tváři mu sklouzla jediná slza, když skutečně pocítil její lásku k němu. Jen Bethany ho nikdy nesoudila, ani ho nezraňovala. Jen díky ní se na celičkém světě cítil jako člověk a muž. Normální. Neviděla prince, kterého je nutné nenávidět nebo chlapce, který musí být opovrhován. Nepřisuzovala jeho skutkům myšlenky a slova, která tak nezamýšlel.
Bethany ho přijímala takového, jaký byl. S jizvami i vším ostatním. Nepoužívala jeho minulost proti němu. Neházela mu jeho slova do obličeje. Jen ho milovala celým svým srdcem a vzácnou dobrotou.
„Miluji tě, Beth,“ zašeptal.
Olízla ho, odtáhla se a usmála se na něj. „Jako já miluji tebe.“
V tu chvíli jí o sobě téměř řekl pravdu. Ale strach v jeho srdci pevně uzamkl jeho rty. To že je princem, mu nikdy k ničemu nebylo. Jediné štěstí a přijetí, kterého se mu v jeho mizerné existenci dostalo, našel v odpoledních s ní. Kdyby o ně někdy přišel...
Raději by se znovu ocitl v Dionýském chrámu.
Nikdy mě neopusť, Beth.
Protože kdyby to udělala, bál se toho, co by se z něj stalo. Ale v srdci věděl, že tohle nevydrží. Nic nikdy nevydrží.
Zvlášť ne to dobré.




[1] bicí hudební nástroj pocházející ze starověkého Egypta

20 komentářů:

  1. Díky za překlad :-)

    OdpovědětVymazat
  2. Děkuji za překlad :-)

    OdpovědětVymazat
  3. ďakujem za kapitolu :)

    OdpovědětVymazat
  4. Tento istý dátum (názov kapitoly) bol použitý aj naposledy: neděle 27. dubna 2014
    Styxx - 27. září 9532 př. n. l.

    Nemal to byť náhodou dátum: 6. říjen 9532 př. n. l. ???
    Myslím, že to by malo nasledovať...

    OdpovědětVymazat
  5. To je také smutné, že už teraz rozmýšľa o tom, že kedy sa to pekné skončí :(
    Ďakujem za preklad :)

    OdpovědětVymazat
  6. Díky za další kapitolu :-)

    OdpovědětVymazat
  7. Děkuji za překlad ! ! !

    OdpovědětVymazat
  8. Dekuji za preklad.

    OdpovědětVymazat
  9. Díky pěkný překlad, taky mě mrzí, že místo toho, aby si to užíval, přemýšlí o tom, kdy to skončí

    OdpovědětVymazat
  10. Děkuji za překlad

    OdpovědětVymazat
  11. Moc díky za další kapitolu.

    OdpovědětVymazat
  12. Dakujem za preklad

    OdpovědětVymazat