pondělí 16. června 2014

Krvavá trojice - Prolog



PŘED DVĚMA LETY
UTAH … POD SOLNÝMI PLÁNĚMI
Dodržet svou přísahu a zemřít.
Nebo porušit svou přísahu a zemřít?

Evalle Kincaidová čelila za posledních pět let smrti více než jednou. Ale nikdy s podobnou vyhlídkou. Kdyby měla jednoprocentní šanci, byl by to zázrak.
Citronový odérjí spaloval plíce a potvrzoval tak, že Medbská magie pokrývá kamenné stěny, vysoký strop a hliněnou podlahu tohoto podzemního vězení. Byl to puch jejích největších nepřátel.
Stále nemohla uvěřit tomu, že jizradil Belador, jeden z jejích vlastních lidí.
 Nejen ji.
Vztek nad podrazem a lstí, která ji sem dostala, ji uvnitřpálil. Ale potlačila ho, protože věděla, že by ji jen více oslabil. A právě teď potřebovala být schopná přemýšlet naplnoa zcela si uvědomovat situaci.
Opatrně se zpod přivřených řas rozhlédla kolem tak, aby nikdo nepoznal, že je vzhůru. Všimla si dalších dvou zajatců – mužských Beladorů –kteří také byli neviditelnými zábranamidrženi ve vzpřímené pozici.
Člověk by byl v téhle černé díře slepý, ale jejímu zraku naprostátma prospívala.Přirozené noční vidění jí umožňovalo vidět v odstínech monochromatické modro-šedé. Jedna z mála výhod toho být Alterantem, polokrevným Beladorem, narozdíl od těch dvou čistokrevných, jejichž záda byla přitisknutá k lesklé červeno-oranžové kamenné zdi.
Znali se ti muži?
Opravdu ji to zajímalo? Šlo buď o spojence,nebo nepřátele. A dokud o nich nevěděla víc, rozhodně je pokládala za nepřátele.
Byli podobné výšky a rozměrů, ale barvou kůže a stylem oblékání se od sebe lišili jako den a noc. Ten z nich, který měl na sobě pouze džíny, už byl vzhůru, když před dvaceti minutami přišla k sobě. Od té doby se ani nehnul, nevydal jedinou hlásku – jako ležící had čekající na příležitost k útoku. Ruce a nohy měl roztažené. Pohledem šlehl stranou, když se ozvalo zašustění. 
Světlovlasý muž po jeho levici se snažil přijít k vědomí.
To, že byla uvězněná se dvěma Beladory, by ji za normálních okolností naplnilo nadějí na útěk, díky jejich schopnosti se spolu propojit a sloučit jejich síly. Když se to stalo, společně bojující Beladoři byli silou, které se mohla dotknout pouze horní vrstva nadpřirozených bytostí. Dostali se zatraceně blízko k neporazitelnosti.
Ale propojení vyžadovalo naprostou důvěru. A tu právě teď nemohla nabídnout tak snadno. Ne poté, co ji Beladorovo telepatické volání o pomoc vlákalo do téhle díry – do rukou Medbských černokněžníků. Její kmen bojoval s touhle bandou už dva tisíce let.
Spal mě jednou, hanba ti. Spal mě dvakrát…
Umři v bolestech.
Přesto, mohla by odmítnout pomoci těmto dvěma bojovníkům – členům jejího kmene – pokudexistovala šance na jejich záchranu? Beladoři byli tajnou rasou Keltů propojených mocnou genetikou, žijící ve všech částech světa. Zatím potkala jen pár z nich.
Nikdy tyhle dva.
Ale každý člen kmene složil přísahu, že bude dodržovat kodex cti, chránit nevinné a kohokoliv z Beladorů, který potřeboval pomoc.
Pokud bojovník tuto přísahu porušil, každý člen jeho rodiny čelil stejnému trestu, jako on sám. Dokonce, i když šlo o trest smrti.
Evalle neměla nikoho, koho by její rozhodnutí ovlivnila. Jediná blízká osoba byla její teta, která už zemřela. Netruchlila pro ni. Ne potom, co jí ta žena udělala. 
Ale i když neměla nikoho, o koho by si musela dělat starosti, už ode dne svých osmnáctých narozenin svůj slib dodržovala. Ne proto, že by musela, ale proto, že chtěla. A – až doteď – svůj kmen vždy podporovala, aniž by kladla otázky.
Kdyby jen věděla, na čí straně ti dva naproti ní stáli. Na její, nebo Medbů?
Měla jen jednu šanci na správné zodpovězení té otázky.
Žít nebo zemřít…
Ještě něco nového?
„Ví někdo, kdo svolal tohle rozkošné malé setkání?“ zabručel světlovlasý muž sametovým hlasem zrozeným ze silné genetické výbavy a s náznakem britského přízvuku. Ten zvuk se hodil k uhlazeným rysům jeho evropské tváře, která mohla být slovenská nebo ruská. Narovnal ramena, jako by tím chtěl vyhladit záhyby na svém předraženém obleku, zřejmě šitém na míru jeho atletickému tělu, co by mu záviděl i James Bond.Odhadovala, že mu bylo něco málo přes třicet a byl skoro metr devadesát vysoký. 
Temný a děsivýčernoch vedle něj byl možná o pár centimetrů menší, ale ten rozdíl vyrovnalněkolika kily opravdu extra nakopu-vám-prdel svalů.
„Představení se zdá být nezbytné… tedy pokud se vy dva neznáte,“ poznamenal blonďák a zadíval se jejím směrem, pak na druhého muže. Ale pochybovala, že v téhle temnotě vůbec něco viděl.
Jenže kdo mohl vědět, jaké schopnosti jakožto Belador má? Ta myšlenka jí vyslala po páteři další mrazení.
Evalle bojovala s úšklebkem nad hezounovým suchým tónem a dobře vybroušenou nenuceností. Nikdy nepotkala mužského Beladora, který by nebyl alfa samec až do morku kostí. Ale neměla v úmyslu odpovídat jako první poté, co ji zákeřná lest dostala sem.
Jeden z těch dvou by sem snadno mohl být nasazený jako Medbský dozor.
Dnešní zrada dala dost zabrat jejímu „týmovému“ duchu a stále to v ní hlodalo.
„Hádám, že budu muset začít,“ pokračoval hezounek, kterého nezdvořilé ticho zřejmě nedokázalo odradit, „jsem Quinn.“
Druhý vězeň se od té doby, co ho sem dotáhli čtyři Medbští černokněžníci a přimáčkli ho ke zdi, stále ani nepohnul. Zajali ho jako posledního. Krev, která dříve stékala z ran na jeho odhalené hrudi, zaschla… a šrámy byly pryč. Šířily se legendy, že pár ze silnějších Beladorských válečníků si přes noc samo dokázalo vyléčit některá zranění, ale nikdy neslyšela o nikom, kdo by se léčil tak rychle. Zvláštní.
Hlavu měl úplně holou, což jeho tváři dodávalo smrtící hrany a úhly. Na pažích měl vyrýsované svaly, stejně jako na zbytku těla, které bylo vidět až k pásku jeho džínů. Odkašlal si, a dokonce i to znělo nebezpečně. „Jsem Tzader.“
„Maistir?“ Quinnůvpohled putoval po druhém bojovníkovi nahoru a dolů, jak si ho přeměřoval.
„Ano.“
Pravda, nebo lež? Evalle nikdy nepotkala Tzadera Burkeho,vůdce všech severoamerických Beladorů. Pokud byl Maistir, vysvětlovalo by to, co tu dělal on. Byl by trofejí v kariéře jakéhokoli Medba.
Střelila pohledem k samozvanému jeskynnímu hostiteli a čekala, až Quinn udělá další krok.
Ten stočil hlavu jejím směrem. „Vidím další slabou auru zařící naproti nám. Žena, předpokládám podle toho, jak vypadá.“
Jak to, že ostatní Beladoři mohli vidět aury, ale ona ne? Co udělala, že ji aurová víla vyškrtla ze seznamu?
Když se nechytala, zeptal se Quinn: „Ty jsi?“
„Opravdu naštvaná.“Evalle doširoka rozevřela oči.
Ušklíbl se. „Miluju tohle jméno, drahoušku. Můžu ti říkat jen zkráceně Naštvaná?“
Jeho sarkasmus ignorovala. „Bez urážky, ale budu potřebovat trochu víc informací, než se začnu s kýmkoliv kámošit. Zvlášť se dvěma, co by mi klidně mohli lhát.“
Míč opět převzal Quinn, který přikývl. „Předpokládal jsem, že na volání odpověděli jen Beladoři, ale tvoje aura není-“
„-není Beladorská,“ vložil se do toho Tzader.
Quinnova chvíle zaváhání mluvila hlasitěji, než jeho slova. „Aha.“
Znovu ji někdo urazil. Co ještě bylo nového? I přesto, že stejně, jako tenhle párek plnokrevných, slyšela telepaticky zrádcovo volání o pomoc a stejně, jako oni, cítila na kůži kmenové propojení, nepovažovali ji za jednu z nich.
V žilách se jí rozproudila syrová zuřivost.Co by musela udělat, aby konečně začala být pokládána za členku skupiny? Škoda, že jejich šikanování nebylo tak prosté, jako sníst několik živých zlatých rybek. Ale proč ji to vlastně překvapilo nebo dokonce zranilo? Její vlastní rodina s ní nechtěla mít nic společného. Proč by kdokoliv jiný chtěl?
I tak, odmítala se tak snadno nechat pokládat za méněcennou. „Vy dva jste možná schopní vidět aury, ale pochybuju, že kdokoliv z vás v téhle tmě jako v pytli něco doopravdy vidí. Na rozdíl ode mě.“
„To to vysvětluje.“ Nebylo možné přeslechnout znechucení v Tzaderově tónu.
„Co přesně to vysvětluje?“ Quinn tentokrát dovolil, aby do jeho hlasu pronikla rozmrzelost. Nakonec zřejmě nebyl tak šťastný jeskynní hostitel.
„Je to Alterant,“ Tzader zíral jejím směrem a něco studoval. „Jediný, který není v ochranné vazbě VIPERu.“
Evalle ostře vydechla proud vzduchu mezi zaťatými zuby. „Jasně. Ochranná vazba zní mnohem civilizovaněji než být uvězněn, což je to, co se ve skutečnosti stalo s ostatními čtyřmi Alteranty. Já tam nejsem, protože si tam nezasloužím býta odmítám žít v kleci – jako byste odmítali vy, kdybyste byli mnou. Takže se s tím vyrovnejte.“ Byla tam, a pak spálila tričko, které jí to připomínalo. Chtělo by to mnohem víc, než celou Beladorskou rasu, aby ji dostali zpátky.
A nepochybovala o tom, jak by volil on, kdyby se přímo před ním proměnila v bestii.
Palec dolů. Pověste Alteranta.
Jo, váhy byly tak nějak nakloněné možnosti, že oni dva budou její nepřátelé.
Tzader se zamračil. „Pracuješ pro VIPER?“
VIPER - Volitelný Internacionální ProtektorskýElitní Regiment -byla mnohonárodnostní koalice všech typů neobvyklých bytostí a mocných osob stvořená pro ochranu světa před nadpřirozenými predátory. Beladoři představovali většinu jednotek VIPERu, a pokud ten muž naproti ní opravdu byl Tzader Burke, věděl, že jediný svobodný Alterant pro něj pracuje.Stejně tak se k tomu mohl přiznat, i když se to zdálo dost nepříjemné. „Jsem v jihozápadním regionu.“
Quinn si odkašlal. „Taky pracuji pro VIPER a právě jsem byl na cestě do Salt Lake City, abych prošetřil zpozorování Birrn démona, když jsem uslyšel volání. A co vy dva?“
„Setkání s informátorem ve Wendoveru,“ odpověděl Tzader a zmínil přitom malé hráčské městečko na hranici Utahu a Nevady. „Co jsi v téhle oblasti dnes večer dělala ty, Alterantko?“
Následovala vodítko, o kterém s tebou nemám v úmyslu mluvit ... pitomče.
Když neodpověděla, Tzader se nevesele uchechtl takovým způsobem, že jí po kůži přejela vlna neklidu.Poslouchej, drahoušku. Můžeme mít dalších pár hodin, nebo můžeme mít jen pár dalších minut. Medbové nežádají o výkupné. Připraví past, vydrancují mysl, tělo zneužijí velice odporným způsobem a mrtvoly naházejí do ohnivé jámy. Mohl bych dosáhnout kBrině dokonce i takhle hluboko pod zemí, ale nemůžu se dostat skrz kouzlo, které pokrývá tyhle zdi. Takže se sem nepřiřítí žádné Beladorské jezdectvo, co by nás zachránilo. Buď se připojíš k nám a pomůžeš nám najít způsob, jak uniknout, nebo se připrav na tu nejhorší smrt, jakou si dokážeš představit.“
Jakoby nevěděla, co je v sázce...
A jako by už nezažila osud horší, než smrt. Neměli ponětí, s kým a s čím měli co do činění.
„S tím celkem souhlasím, lásko,“ dodal Quinn. „Chápu tvé zdráhání komukoliv věřit poté, co tě chytili do téhle pasti. Taky chci mít hlavu toho Beladorského zrádce jako ozdobu na kapotě mého Bentley, ale nikdo z nás nebude mít šanci zjistit jeho totožnost, pokud nepřežijeme. A to by mohlo ohrozitvšechny naše lidi.“
Evalle by mu dala za pravdu,ale viset tady kouzlem připoutaná ke kamenné stěně tak úplně nepodněcovalo její smysl pro kamarádství. Spíš to vyvolávalo vzpomínky, které ji přiváděly k šílenství.
Držela klíč k možné porážce Medbů - fyzickou schopnost změnit se do silnější formy, která by jim třem dovolila se díky jejich spojené energii probojovat odsud. Ale použitím téhle schopnosti by odhalila tajemství, které střežila pět let a dala by tak Tribunálu, vládnoucímu orgánu VIPERu, všechny důvody, které by mohli potřebovat k tomu, aby ji zavřeli.
Dospělí Alteranti nedostávali druhou šanci, ať se jednalo o jakýkoliv přestupek.Čtyři mužští Alteranti s nepřirozeně světle zelenýma očima, jaké měla i Evalle, se v posledních šesti letech změnili v odporné bestie a zabíjeli lidi – A Beladory – předtím, než je uvěznili.
Když dosáhla osmnácti let,zjevilse starý druid, aby ji informoval o jejím osudu stát se Beladorskou bojovnicí. Evalle mu vysvětlila, že tmavé brýle, které neustále nosila, chrání její ultracitlivé oči. V době, kdy si Beladoři uvědomili, že má světle zelené oči Alteranta, se ještě nikdy neproměnila ani nepředstavovala nebezpečí. Jen z toho důvodu Brina, královna Beladorských válečníků, požádala Tribunál, aby dovolil jejím bojovníkům Evalle trénovat. S tím, že všichni zúčastnění si byli plně vědomi, co se stane, pokud se Evalle promění.
Strčí zvíře do klece, jestli dá někdy najevo svou přítomnost.
Tihle dva Beladoři, kteří byli v jeskyni s ní, složili přísahu, že budou dodržovat Beladorský kodex ochrany lidstva, což také znamenalo, že ohlásí Alteranta, který se proměnil.
Evalle se už jednou téměř proměnila v bestii.
Téměř.
Dokonce ani teď nevěděla, jestli by to mohla udělat a udržet si přitom kontrolu. Což znamenalo, že by se mohla přeměnit a Medbové by ji stejně mohli zabít.
Takže jediná její opravdová možnost úniku závisela na tom, že bude těmhle dvěma důvěřovat dostatečně na to, aby se s nimi spojila a oni tři tak mohli jejich společné vrozené schopnosti použít k porážce Medbů.
Pokud ne…
Čas uložit se do rakve.
Její šance se zmenšovaly každým úderem srdce, a Quinn měl pravdu. Nemohla najít toho, kdo ji zradil a přimět ho za to zaplatit, jestli v tomhle podzemním vězení umře.
„Jsem Evalle. Můj důvod, proč jsem byla dnes večer v téhle oblasti, je osobní.“Zaměřila svou pozornost na toho, kdo zcela jasně povede útok proti Medbům. „Máš plán, Mistře T?“
„Pracuju na tom. Museli použít vodu z jezera Ryve k pokrytí stěn a udržení kouzla. To je jediná látka, kterou znám, co dokáže Beladorům odčerpat jejich moc. Nevím, jak dlouho tady dole jsme, ale pravděpodobně to na nás už nějakou chvíli působí—“
„Ne moji moc,“ opravila ho a užívala si chvíli zadostiučinění nad dalším neočekávaným rozdílem mezi ní a čistokrevnými. „Já jsem v plné síle.“
Tzader se na chvíli zarazil, pak přikývl. „Dobře. To je pro nás plus, ale my sílu ztrácíme, že ano, Quinne?“
„Souhlas. Mám asi polovinu své síly, což je důvod, proč musíme udeřit brzy, zatímco jsme stále schopní boje.“
Evalle pohlédla na oba muže. „Má někdo z vás ponětí, s kolika z nich budeme muset bojovat, abychom se dostali ven?“
„Dle mého nejlepšího odhadu je tam pět Medbských černokněžníků a jeden zrádný Belador.“Tzaderův hluboký hlas při posledním slově ztvrdl. Buď byl úplně stejně naštvaný, jako ona, nebo byl velice přesvědčivý lhář. „Na pátého Medba jsem pořádně neviděl, ale nebyl velký a měl na sobě kněžské roucho. Tohle je skupinka lovců. Kdyby se nás chystali vzít za někým výše postaveným, už bysme tu nebyli. Plánují z nás mučením dostat informace, nebo nás možná použít jako návnadu do jiné pasti. I já chci krev toho zrádce, ale nedovolím Medbům ublížit dalšímu Beladorovi, bez ohledu na to, co ten bastard udělal.“
Tzaderova okamžitá starost o jeho kmen v Evalle zahrála na strunu viny. Uvědomila si díky tomu, že se více starala o to, aby se odsud dostala živá, než o ochranu jejího kmene. Bojovala po boku Beladorů, dokud nebyla celá krvavá a vyčerpaná, aby kmen ubránila…
A dokázala, že za něco stojí.
Kdyby teď odmítla pomoci dalšímu Beladorovi, zničila by tím důvěru, kterou od některých z nich získala, a podpořila ty, kteří reptali, že byla jen o málo lepší, než trénované zvíře.
Quinn se pohnul. „Souhlasím s Tzaderem.“
Než měla šanci říct ano nebo ne, Tzader začal vymýšlet strategii. „Pojďme rychle zkontrolovat naše zdroje. Protože ona je vůči nám ostražitá, já začnu.Mám kinetickou, telepatickou a energickou moc a k tomu dvě vnímavéčepele, které mi zabavili spolu s mojí neprůstřelnou vestou. Pokud se mi odsud podaří dostat, přivolám je k sobě.“
Quinn pokračoval. „I já mám kinetickou, telepatickou a energickou moc, a navíc dokážu uzamknout mysl.“
Evalle neměla ponětí, o čem to mluví. „Co myslíš tím uzamknutím mysli?“
„Dokážu na dálku dosáhnout do něčí mysli, uzamknout se do jeho mozkových vlna vidět jeho očima. Můžu ho také vést… pokud si neuvědomí, že jsem jeho mysl napadl a nezačne se bránit. Pak by propukla bitka.“
„Já myslela, že kouzlo pokrývající stěny nám brání dosáhnout ke komukoliv. Jak odsud můžeš vstoupit do něčí mysli?“ Nežila by tak dlouho, kdyby všemu hned jen tak uvěřila.
„Nedokážu se dostat za tohle zařízení, ale cítím pohyb vzduchu.Medbové musí mít mezi jeskyněmi průduchy k dýchání, jinak bychom se už dávno udusili. Mám přístup ke komukoliv v dalším prostoru spojeném s tímto, díky malým mezerám ve skalách.“
Tzader při jeho poslední větě ožil.„Zvládneš zničit něčí mysl, zatímco jsi v jeho hlavě?“
Přesto, že se na to zeptal čistě kvůli bojové strategii, Evalle chtěla slyšet odpověď ze zcela jiného důvodu. Mohl by Quinn manipulovat s její myslí, kdyby se spojili? To pomyšlení se jí ani trochu nelíbilo.
Quinn se odmlčel v zamyšlení nad Tzaderovou otázkou. „Ano, ale neudělám to. Ne bez souhlasu naší královny.“
Na druhou stranu Evalle doufala, že se podělí o něco, co o něm nikdo nevěděl. Tajemství, díky kterému by byl Quinn stejně zranitelný jako ona, kdyby se musela přeměnit.
Téměř nulová šance, že by jeden z těchto mužů udělal takovou chybu.
„Jsi… oblečená, Evalle?“ zeptal se Quinn s upřímným znepokojením, které ji překvapilo. Myslel si snad, že ji svlékli?
„Ano. Mám na sobě džíny a košili.“ Tmavohnědá bavlněná košile, kterou měla přehozenou přes tričko, byla jedním ze dvou kousků oblečení, které vlastnila — raději žila svůj život ničím nezatěžovaná, dokonce ani oděvy. Své po ramena dlouhé vlasy si stočila pod otřepanou baseballovou čepici, když měla strávit noc hlídkováním ve Wendoveru.Čepici ztratila při svém zajetí.
„Co tvoje schopnosti, Evalle?“ Tzader zcela jasně chtěl znát všechny zbraně, aby mohli vymyslet dobrý plán.
„Mám výjimečný zrak, podobný infračerveným čočkám pro noční vidění. Dále kinetickou, telepatickou a energickou moc... a Medbové mi nevzali boty, ve kterých se skrývají čepele.“A možná mám empatické schopnosti, ale to je nedávné překvapení a navíc je to momentálně nedůležité.
Quinn se tiše zasmál. „Nemůžu se dočkat, až tě uvidím.“
„Tvůj zrak je další plus.“ Tzader zíral jejím směrem. K dalšímu kroku bude potřeba trocha důvěry. Jsi ochotná se s námi spojit, abychom získali tvou plnou sílu a noční vidění?“
Ne pokud Quinn mohl přemoci její mysl.
„Evalle, tuším z tvé strany váhání po zjištění, že mám schopnost převzít kontrolu nad tvou myslí.“ Quinnův hlas byl uhlazený, jako by jí četl myšlenky. Dokázal to snad? „Ale uvědom si, že bych to dávno mohl udělat a uzamknout se do tvého vidění, kdybych se tak rozhodl.“
Měl pravdu.
Zvážila své tenčící se možnosti. Neměla jinou možnost, než se podvolit. „Spojit se je naše jediná šance, ale nejdřív chci, abyste oba s něčím souhlasili.“
„S čím?“ Do Tzaderova velitelského hlasu se vloudilo podezření.
„Že bez ohledu na to, co budeme muset udělat, abychom se odsud dostali, slibujete, že si necháme pro sebejakékoliv tajemstvísdílené mezi námi. Přísahejte na život naší bohyně Machy.“
„Spadla jsi na hlavu, když tě chytili, ženská?“obořil se Quinn, který už nezněl tak kultivovaně, jako by za svým uhlazeným hlasem skrývalméně zdvořilý tón. „Přísahat na Machin život je dobrý způsob, jak zařídit, že tvůj vlastní brzy skončí.“
„Myslíš, že je to šílenější, než to, že bych měla vložit svou důvěru do vás dvou potom, co mě jeden z našeho kmene podrazil?“
 „Našeho kmene?“ zeptal se Quinn.
„Ano.“ Evalle byla unavená z toho, že ji neustále někdo zpochybňoval. „Složila jsem stejnou přísahu, jako vy. A taky jsem mnohokrát dala svůj život v sázku pro jiné Beladory, přesto, že—“Kousla se do jazyku, než tu větu dokončila. Přesto, že je se mnou zacházeno jako s nějakým čoklem s poskvrněnou krví.Nikdy jim nedej znát, jak moc se tě jejich předpojaté pohledy a neustálé pozorování dotýkají.
Beladoři mohou tolerovat Alteranta, ale jakákoliv důvěra, kterou v minulosti získala, byla nejistým spojenectvím v těžkých časech. Uznávala, že kmen měl důvod být vůči Alterantům podezřívavý, zvlášť poté, co se před dvěma měsíci poslední mužský Alterant proměnil a zabil devět Beladorů, kteří se ho pokoušeli zajmout. Jenže ona sama se během pěti těžkých let osvědčila a zasloužila si respekt. 
Škoda, že oni věci neviděli tak, jako ona.
„Žádná dohoda nebude.“ Tzaderův nemilosrdný pohled pronikal temnotou jejím směrem s intenzitou světelného blesku.
„To si myslím i já,” souhlasil Quinn.
Co měla dělat teď?
Pás zakřivené stěny po její levici, která se táhla mezi ní a Tzaderem, začal mizet.
Evalle se napjala.Neměla žádnou útočnou výhodu.Ne dokud se buď nepropojí s těmi dvěma, nebo nebude propuštěna z pout, aby se mohla proměnit. Obě ty možnosti jí zkroutily žaludek hrůzou.
Když skála zmizela a zanechala za sebou díru dost velkou na to, aby dovnitř mohl vjet malý automobil, vstoupila drobná Medbská postava oděná ve světle šedém rouchu. Z vnitřku kápě vycházelo světlo. Kde byli ti čtyři surovci, kteří do téhle místnosti přitáhli Tzadera?
„Neměla bys tu být.“ Quinnův jemný hlas byl plný něhy.
Evalle přelétla pohledem k němu.To mluvil s tím černokněžníkem?
Osoba v rouchu se pohnula směrem ke Quinnovi, jako by plula po podlaze. Evalle se právě dohadovala sama se sebou, jestli má risknout propojení s Quinnem a skoro se už přesvědčila, aby mu pomohla. V tu chvílivšak z hlavy Medba sklouzla kápě. Nebyl to černokněžník, ale ohromující čarodějnice. Její vlasy byly tak světlé, že v přirozeném světle musely mít barvu plamenů.
Když se čarodějnice postavila před Quinna, byla o hlavu menší, než on. Aniž by řekla jediné slovo, stoupla si na špičky, vzala jeho obličej do dlaní a pak ho sladce políbila na rty. Quinn nejen, že ji nechal ho líbat, ale dokonce se přidal, dokud se konečně neodtáhla. „Když mi mí muži popsali tři Beladory, které chytili, nechtěla jsem věřit tomu, co slyším. Musela jsem se jít přesvědčit na vlastní oči. Co tady děláš?“
„Chráním svůj kmen,“ řekl Quinn s těžkým, lítostivým povzdechem.„Odejdi, než tě tu tví muži najdou.“
„Nevím, jak ti mám pomoct,“ zašeptala zoufale.
„Nemůžeš. Kdybys to udělala, zabili by tě za velezradu, bez ohledu na to, že jsi kněžka.“
„Ty jsi do téhle pasti chycený být neměl,“ šeptla. „Tebe nehledali-“
Koho chtějí?“ zeptal se Quinn ostře.
Čarodějnice zavrtěla hlavou. „Vezmou tě jako posledního. Přijdu na způsob, jak tě osvobodit. Musím jít.“ Otočila se k odchodu.
„Kiziro.“
Když se čarodějnice otočila zpět, Quinn znovu zjemnil svůj tón. „Nesnaž se mě zachránit. Jsem svázán se svým kmenem a zemřu s těmito dvěma, pokud nemohou být zachráněni spolu se mnou.“
„Jako vždy jsi blázen,“ zavrtěla hlavou. „Neměl jsi mě tenkrát chránit.“
„Musím dodržovat svou přísahu cti za všech okolností.“
Quinnova odpověď obnovila Evallinu naději na získání spojencev zachovávání tajemství. Kdyby se musela proměnit, aby unikli, byl by některý z těch dvou ochotný dosvědčit, že to udělala s čestným úmyslem?
Medbskáčarodějnice, která navštívila Quinna, si opět nasadila kápi a obrátila se k odchodu, pak zaváhala. „Váš čas se blíží.“ Zmizela, a zeď znovu nabyla pevné podoby.
Napjaté svaly v Evallině hrudi se po téhle zvláštní scéně uvolnily.Quinn byl přítelem – více, než přítelem – Medbské kněžky.To nebylo ve světě Beladorů zrovna košer, ale nemohla ho vinit, pokud jednal čestně a ušetřil nepřítele namísto toho, aby bezmyšlenkovitě zabil, jako to dělali jejich krvežízniví předci. Jejich bohyně by to dokázala respektovat, ale Quinn měl tajemství, které chránil stejně energicky, jako ona svoje.
Teď jen kdyby něco skrýval i Tzader.
Ale on byl válečník a radějiby zemřel, než by odhalil jakoukoliv svou slabost. Vsadila by se, že jim ani neřekl o všech schopnostech, které má.
„Chtěl bys vysvětlit tu návštěvu, Quinne?“ zeptal se Tzader.
„Promiň, chlape. Raději ne.“
Evalle se usmála. „Možná byste oba měli znovu zvážit mou nabídku na vzájemné uchování tajemství, abychom odsud mohli vypadnout.“
Quinn rozhodně zavrtěl hlavou. „Nebudu kohokoliv z vás žádat, abyste se vystavili nebezpečí ze strany Briny nebo Machy. Ne kvůli mně.”
Sakra. Sakra. Sakra. Co to s těma dvěma bylo?Proč nemohli o kousek ustoupit? Evalle nechtěla přiznat porážku, ale vítězství a získání jejich svobody se také nezdálo být příliš pravděpodobné.Ta čarodějnice říkala, že jim dochází čas.
Quinn přimhouřil oči. „Prozkoumávám mentálně tunely, abych našel něčí mysl.“
Evalle se ten chlapík začínal líbit, i přesto, že se tulil k Medbovi. Věděl, že jeho zadek by byl v ohrožení, kdybyse řeči o jeho sdružování s Medbem dostaly k Brině, ale i tak byl odhodlaný pomoct. Možná by mohla věřit jemu.
Tzader, na druhou stranu, si ji teprve musel získat.
„Jednoho mám… nemyslím, že je to vůdce.“ Quinnův hlas začal znít monotónně. „Poslouchá jednoho z dalších černokněžníků… nemůžou čekat, až kouzlo Beladory vyčerpá… Kizira tvrdí, že by počkat měli… Beladoři jsou nebezpeční i každý zvlášť… vůdce říká…“ Quinn prudce trhl hlavou dozadu. Stočil k ní šokovaný pohled. „To tebe chtějí, Evalle, a nepřej si vědět, co mají v plánu s tebou udělat.“
„Sem s tím,“ pobídla ho s o dost větší dávkou sebedůvěry, než kterou v tuhle chvíli byla schopná cítit.
Quinn stáhl obočí, jeho oči zíraly do prázdna, zatímco se soustředil. Zhluboka se nadechl. „Doufám, že dokážeš sama zvládnout čtyři černokněžníky, protože přesně to tě čeká… Právě teď.“
Z varování v jeho hlase ji zamrazilo.
„Propoj se s námi, Evalle. Hned!“ Tzaderův tón nepřipouštěl žádné námitky ani otázky.
Měla jen vteřiny na to, aby se rozhodla. Tzader a Quinn se s ní nemohli spojit, pokud nesklonila své mentální štíty. „Jak můžu vědět, že mi nelžeš, jen abys mě přiměl k propojení?“
„Nemůžeš,“ pokrčil Quinn rameny. „Stejně, jako já nevím, co mě čeká při spojení s Alterantem, ale jsem ochotný ti věřitpro naději na útěk.“
Stěna nalevo od ní opět začala mizet a pomalu se rozšiřovala, jako by tentokrát měla pojmout více lidí.
Milostivá Macho, byl čas se rozhodnout, jestli bude žít, nebo zemře.
Zatímco se zeď jeskyně rozpadala pod Medbskou magií, Evalle si uvědomila, že zbývalo zodpovědět jednu otázku.Mohla by nechat zemřít třeba jen jediného Beladora poté, co přísahala, že bude chránit kmen?
Odpověď pro ni byla dost nešťastná…
Ne.
Tiše vzdychla. „Pojďme na to.“
Rychle zatnula prsty, než vstoupili černokněžníci, a otevřela svou mysl Tzaderovi a Quinnovi.
Okamžitá synergie, která mezi nimi třemi vznikla, zajiskřila ve vzduchu jejich spojenou mocí.Na pár vteřin fyzicky zeslábla, když zakusila, jak vyčerpaní byli, pak se soustředila jen na vysílání energie jejich směrem.
Máš super zrak, zlato,zašeptal jí v mysli Tzaderův hlas.
A její vidění není její jedinou výhodou. Quinn se prohnal jejími myšlenkami jako hřejivá záplava vynikající whisky.
Kdyby nebyla tak znepokojená hrozbou, která vstoupí, jakmile zmizí zeď, usmála by se tomu flirtu.
Nehýbejte se, dokud nedám signál. Tzader vydal ten rozkaz dost energicky na to, aby každý poznal, že nemá náladu na žerty. 
Hádám, že mu dovolíme, aby tomu tady velel, což? Quinnův sarkasmus zmírnil její úzkost a naplnil ji vlnou sebedůvěry. Letmo přelétla pohledem k tomu lumpovi a mrkla, pak jim poslala zprávu.Počkám na pokyn k útoku, ale než něco uděláte, nechte je mě odpoutat, jestli chcete mít k dispozici moji plnou sílu.
Tzader stroze přikývl.
Quinn zvedl prst na souhlas.
Zeď zmizela.Čtyři černokněžníci ve vířících šedých róbáchbez kápí, kteří do místnosti vnesli pochodně, všichni zamířili k Evalle. Bez svých slunečních brýlí musela mžourat, aby byla schopná vidět v tom, co se pro její oči jevilo jako oslnivé světlo.
Hadí tetování ovíjela jejich tlusté krky a pak se vinula na holé hlavy. Špičatý hrot zmijí hlavy končil u kořenů širokých nosů černokněžníků.Oči zmije žluto-oranžově zářily a v jejich středu byl úzký černý diamant. Když se jeden z nich postavil před každou z Evalliných paží, začali unisono zaříkávata uvolnili její pouta.
Spadla na podlahu.
Jeden z dalších dvou černokněžníků natáhl ruku, ale nedotkl se jí. Jeho prsty kineticky obkroužily její krk a zvedly ji z hliněné podlahy.
Bojovala o nádech. Tzadere? Na co ještě čekáš?
„Je zabezpečená, Kněžko,“ zvolal nahlas černokněžník, který ji dusil.
U vchodu se objevila Kizira, s ledově klidným výrazem na tváři.
Quinn vyslal k Evalle své myšlenky. Tzader čekal, až vstoupí Kizira. Já si s ní poradím.
Kizira zavřela očia natáhla ruce před sebe dlaněmi nahoru. Její oči žlutě zazářily. Začala mumlat jakási cizí slova, která zněla starodávně a hrozivě.
Teď, Evalle,zařval Tzader v její mysli.
Evalle přešla do bitevního módu, minimální fyzické změny, které mohli všichni Beladoři využívat, když se střetli s nepřítelem. Stiskla ruce v pěst. Po celé délce rukou jí vyrostly ostré chrupavčité výstupky. Prohnala se jí síla, posílila svalové tkáně a vystřelila její adrenalin až na úroveň vybuchující sopky.
Oběma rukama pevně sevřela neviditelnou paži, která ji držela, a vycenila zuby. „Ty zemřeš jako první, jen abychom tenhle mejdan rozjeli.”
Tuponosýčernokněžník se usmál a zesílil stisk. Z očích jí vytryskly slzy.
Za pomocí své kinetické schopnosti zarazila louče do hlíny, čímž uhasila plameny. Černokněžníci zavyli vzteky.
Připraveni?
Tzader a Quinn se vysvobodili z pout, čímž zbylé tři černokněžníky přitáhli k sobě.
Od stěn se odrážely bojové výkřiky, které nabývaly na síle jako kvílení banshee.
Evalle táhla každou rukou jiným směrem, až prolomila sílu, která ji držela za hrdlo.Černokněžník zařval v agónii, jeho paže skončila neužitečně natažená podél jeho boku. Evalle znovu dopadla na zem, když se uvolnila z jeho moci. Zaskučel bolestí,vyrazil k ní. Zvedla ruce dlaněmi nahoru a zablokovala ho svým štítem.Odrazilo ho to a on spadl na podlahu.
Kizira se zapotácela, uvězněná v hlubokém transu.
Evalle dupla nohama a z podrážek jejích bot vyjely stříbrné bodce s hroty ostrými jako břitva.O krok se přiblížila k Tzaderovi, který bojoval se dvěma černokněžníky.
Quinn zlomil vaz Medbovi, s nímž bojoval, a odhodil jeho tělo stranou rychleji než včerejší smetí. Pak od Tzadera odtáhl jednoho z jeho protivníků.
Černokněžník, kterého Evalle omráčila, se znovu postavil na nohy. Vyrazil za ní, doširoka otevíral ústa, ze kterých na proudu černého dechu vycházely démonické kletby.
Z otočky švihla botou a smrtící hroty se zařízly do jeho krku jako cirkulárka. Z rány se vyvalila purpurová tekutina, která naplnila vzduch nakyslým pomerančovým zápachem. Evalle znovu vykopla. Černokněžníkova hlava odletěla stranou a zasáhla Kiziru do hrudi. To kněžku vytrhlo z transu. Její skelný pohled se začal pročišťovat.
Ups.
Evalle se vrhla zpět do boje, ale nemohla použít svoje kopy z výskoku a riskovat tak, že zabije Beladory, kteří bojovali s jedinými dvěma přeživšími černokněžníky. Jeden ze dvou mrtvých ležel břichem na zemi a jeho přetočená hlava zírala do stropu.
Tzader se rval s černokněžníkem vyzbrojenýmtrojzubcem, který ještě před chvílí nevlastnil.
Quinn odhodil čtvrtého černokněžníka výbojem energie, pak vytvořil tři keltské triquetry s ostrými okraji a mrštil jimi se smrtící přesností. Ostří zasáhla černokněžníka do hrdla, srdce a oka a okamžitě ho zabila. 
„Ne! Mého bratra ne!“ vykřikla Kizira. Zadívala se na Quinna s bolestně staženou tváří plnou směsice šoku a zrady.Když kněžka pozvedla ruce směrem k němu, Evalle se na ni vrhla.
„Ne, Evalle!“vykřikl Quinn.
Skluzem zabrzdila vedle Kiziry, která zamrzla uprostřed pohybu s rozpraženými pažemi a očima dokořán, plnýma vzteku.
Quinn se objevil vedle ní.„Uzamkl jsem její mysl, ale nedokážu ji zadržet na dlouho, aniž bych jí ublížil.“Přelétl k ní pohledem plným smutku. „Pomoz Tzaderovi.“
Přikývla, pak však ucítila zásah doprostřed těla a zakolísala. Quinn zasténal, ale zůstával na svojí pozici, zády do místnosti.Když se otočila k Tzaderovi, zjistila, že leží na zemi,tříhroté kopí zabodnuté do hrudi.
Tzader stočil pohled k ní. Jeho tvář byla zkroucená bolestí. Odpojte se ode mě… dřív, než zemřu. A nechte mě tu,zavolal do její mysli. Tohohle nemůžeš zabít.
Evalle se podívala na posledního černokněžníka, který se vítězně smál, dokud nepostřehl znehybněnou Kiziru. V tu chvíli oči hadího tetování na jeho hlavě ožily. To znamenalo, že měl stejnou krev, jako Medbská velekněžka.
Evalle shlédla na Tzadera. Ať unikneme nebo padnem, zůstaneme stát jako jeden.
Souhlas,potvrdil Quinn a zalapal po dechu. Ale nemohu ti pomoci a zároveň bránit Kiziře v pohybu.
Evalle se postavila čelem k černokněžníkovi. Zastrašování hrálo roli v každé vyhrané bitvě. „Nevypadáš, že by bylo kdovíjak těžké tě zabít.“
Černokněžník zašeptal zaříkadlo, zvedl ruce ke svým rtům a foukl skrze spojené dlaně. Obě ruce ztrojnásobily velikost a prodloužily se v drápy. Udeřil jedním z nich do nejbližší zdi a vyryl do ní rýhu tak snadno, jako kdyby krájel máslo sekáčkem na maso. Usmál se a udělal na ni drápem posunek, kterým ji vyzval, aby zaútočila.
No kruci. Ale koneckonců snad ani doopravdy nečekala, že se dostanou z téhle bryndy, aniž by musela čelit tomuhle rozhodnutí. Jenže zatím se přeměnila jen jednou – částečně – a to ještě v reakci na hrůzu. Návrat k jejímu normálnímu fyzickému stavu byl těžkým bojem.Mohla by to zvládnout znovu? Nebo by zůstala jen nemyslícím zvířetem?
Nebyl čas dělat si starosti o to, co by se mohlo stát.
Pokud zůstanou, zemřou. Pokud se promění…
Evalle psychicky sáhla do sebe, hluboko do jádra své životní síly. Vyzvala své tělo, aby se osvobodilo. Jejím trupem projela vlna moci a rozšířila se do paží a nohou. Kosti praskly avystřelily, kůže se napjala. Její oblečení se roztrhalo na cáry a odpadlo z jejího těla.
Kůže s jekotem praskla, když jí chodidla zesílila a palce se zvětšily na velikost lidské ruky. Čelist se rozšířila, aby pojala dvě řady zubů, které se prodloužily v rozeklané tesáky.
Nervy a šlachy řvaly bolestí.Zařvala také.Byl to děsivý zvuk, který se rozléhal všude kolem.Teď se načernokněžníka dívala z výšky tří metrů nad zemí.
Odvážil se zasmát, pak po ní hodil kouli energie.
Odhodila ji stranou, vytvořila tak díru v kamenné stěně.
Černokněžník naklonil hlavu na stranu. Stále se usmíval, ale zdál se trochu překvapený. Vrhnul se na ni, ruce zkroutil jako pařáty a šel jí po krku. Než jí ale mohl setnout hlavu, zablokovala ho, k čemuž použila svoji nadměrnou paži, která ukrývala obrovskou moc.
Zakolísal, naprosto ohromený celé dvě vteřiny, které ho ještě nechala naživu.
Sevřela své kožovité prsty v pěst a rozbila mu tvář. Zarazila ho do zdi, kde jeho tělo zůstalo vězet a třáslo se. Blesky energie vystřelily a zazářily kolem něj, než dopadnul na zem. Když přistoupila k němu, zasípal: „Jsi mrtvá, stvůro -“
Zvedla nohu těžkou jako dva cementové bloky a dupla na střed jeho těla, čímž ho rozdrtila na dvě poloviny.
S posledním dechem z něj vyšel výkřik, zvuk plný agónie, který Evalle už nikdy nechtěla znovu slyšet.
Vnitřek jeskyně ozářilo oslnivé oranžové světlo.Jeho tělo purpurově zapěnilo a pak se rozpadlo v obláček hnědého kouře.Jasné znamení toho, že pocházel z Medbské královské rodiny.
Evalle se několikrát nadechla, aby uklidnila sílu pulzující skrze ni. Prosila svoje tělo, aby se stáhlo zpět do sebe, teď, když už byli v bezpečí. S každým dalším nádechem nutila jeho části, aby se stáhly a zmenšily, ale aleluja, dařilo se jí zvrátit proměnu.Její kůži pokryl pot.Nohama i rukama jí projížděla bolest, ze které se jí kroutil žaludek.Hlava jí třeštila, jako by jí někdo skrze spánky prohnal kůl.Ale skončila by mnohem hůř, kdyby se Tribunál dozvěděl, že se proměnila.
Jakmile vycítila, že se poslední část jejího těla navrátila do lidské podoby, otočila se k Tzaderovi, ležícímu na zemi bez jediného pohybu. Když se k němu dostala, vytrhla kopí z jeho těla. Ze všech tří otvorů vytryskla krev. Cítila se zahanbená svojí nahotou, ale nebyla možnost, jak spravit její roztrhané oblečení. Klesla tedy na holá kolena a stiskla rukama otevřené rány ve snaze zastavit proud krve. Jenže neměla sílu zacelit všechna vnitřní zranění.
„Nemůže být mrtvý, protože my jsme stále naživu,“ vydechl Quinn sípavě přes rameno, z místa, kde stále držel pod kontrolou Kiziru.
„Máš pravdu.“ Evalle a Quinn měli šanci přežít, pokud by se od něj odpojili a utekli, ale ona Tzadera nemohla opustit. On nebyl tím Beladorem, který ji zradil.Kdyby se odpojila, ztratil by sílu, kterou mu stále dávala. I ji bolelo břicho, ale… ne jako kdyby byla probodnutá. Proč neměla pocit, že umírá?
Nemohl snad Alterant propojený s Beladorem zemřít?
Tzaderova víčka se zachvěla.
„Jsem tady,“ ujistila ho. „Neopustím tě.“
Ztěžka zalapal po dechu, hruď se mu nadzvedla. Jeho ruka vystřelila do vzduchu a popadla ji za paži tak silně, až ji to překvapilo.
„Žije… Cítím, jak pomalu sílí.“
Evalle se přes rameno ohlédla na Quinna. „Já taky.“
Tzader zasténal. „Už můžeš dát ruce pryč.“
Když se podívala dolů, jeho tvář byla plná života. Odtáhla ruce. Otvory v jeho hrudi se zmenšovaly. Šokovaně na to zírala. „Co jsi to udělal?“
Tzader se posadil a protáhl se, pak svěsil ramena námahou. „Zachránila jsi mi život, Evalle.“
„Ne, nezachránila.“ Postavila se a vzdálila se od něj. „Takovou moc nemám.“
Tzader se namáhavě postavil a otočil se k ní, zdvořile se přitom pohledem vyhýbal jejímu nahému tělu. „Měla by sis na sebe vzít roucho.“
Rychle ze země zvedla hábit, který tam zůstal ležet, když se jeden z černokněžníků rozpadl. Protáhla ruce skrz rukávy. „Teď mi řekni, co se s tebou stalo, Tzadere.“
Pohyboval se pomalu, stále ještě se uzdravoval. „Můžu říct jen to, že ostří toho trojzubce byla vyrobena z magmatu sopky, o níž ani jednomu z vás nehodlám nic vykládat, když je to jediná věc, která mě může zabít. Ale hroty musí zůstat na místě, dokud nezemřu pomalou smrtí. Kdybys neporazila posledního černokněžníka a nevytáhla ho ven, už bych byl mrtvý.“
Beladoři zpravidla nebyli nesmrtelní, pokud jí bylo známo. „Proč nemůžeš být zabit?“
Když Tzader neodpověděl, promluvil Quinn.„Klidně nám to můžeš říct. Pak se i Evalle může svěřit s tím, co dokáže zabít ji. Neodejdu odtud, aniž bych o vás dvou věděl něco víc.“
Nadzvedla obočí. „Myslím, že vy dva už o mně právě teď víte všechno, co potřebujete vědět.“
Tzader pokrčil rameny. „Řekněme, že jsem potomek Beladora, který mě požehnal nebo proklel, to záleží na vašem úhlu pohledu. A nechme to tak, dobře?“ Přešel ke Quinnovi. „Můžeme už odtud vypadnout?“
„Ano. Vytáhl jsem cestu k východu z Kiziřiny mysli.“
Evalle přistoupila k nim. „Pochybuju, že nás nechá odejít bez boje, když uvolníš její mysl.“
„Nezabiju ji,“ rozhodl Quinn tiše, ale přesvědčeně.„Můžu jí v myšlenkách zanechat prázdné místo, než ji propustím, což vydrží možná tak minutu po tom, co se probere. To je dost času na to, abychom se dostali ven.“
„Udělej to.“ Tzader pohlédl ke stále otevřenému průchodu ve zdi. Pak pronikavě zahvízdal.Do místnosti vlétly dva rotující nože s keltskými vzory na rukojetích, obkroužily ho a pak přistály u jeho boků. Jejich hroty vrčely a syčely.
Evalle více než oblečení scházely její boty, ale měla důležitější starosti. Nebyla tak bláhová, aby věřila, že by tihle dva chránili její tajemství, pokud jí nedají své slovo. Jenže kdo z Beladorů by riskoval svou vlastní existenci a svou rodinu pro Alterantku?
„Musíme vyrazit.“ Quinn odstoupil od Kiziry. Ta zůstala stát bez jediného pohybu, jako děsivá socha. Rychle je vedl bludištěm temných chodeb vedoucích nahoru na povrch.
Tzader následoval Evalle, která držela krok s Quinnem.
„Všichni dokážeme udržet pár tajemství, že jo?“ Evalle umírala touhou vědět, proč ani jeden z nich nijak neokomentoval její proměnu. Udělala by cokoliv, aby ochránila svůj kmen, ale nemínila se dobrovolně vrátit do klece.
Ne potom, co strávila své dětství zamčená jako nějaká zrůda.
Tzaderovy kroky se ozývaly těsně za ní. „Nejdřív se odsud dostaňme, mluvit můžeme pak.“
Projel jí strach. Chystal se ji předhodit vyšším z nich. Věděla to. Jen nebyl dost chlap na to, aby jí to řekl, dokud nebude v bezpečí.„Můžeš mluvit a přitom utíkat. Přiznej, co jsi viděl. Hned jsem se vrátila do normálu. Nejsem mimo kontrolu. Já sama se rozhodla, kdy se proměnit a kdy se vrátit zpátky.“
„Je to komplikované, Evalle.“ Quinn je vedl vpřed s jistotou, vybíral odbočky bez váhání a zmateného pobíhání kolem.
Dokud nedorazil k hromadě kamenů, která jim blokovala cestu.
Všichni smykem zabrzdili.
Ani jeden z mužů neudělal jediný pohyb, aby kameny odstranil, a jejich minuta náskoku pomalu vyprchávala. Evalle se na ně podívala. „Co takhle použít kinetickou energii?“
Quinn zavrtěl hlavou. „Takhle s těmi kameny hýbat nemůžeme. Vytáhl jsem z Kiziry pár zaříkadel, věřím, že jsou spojené s touhle cestou, ale-“
„Ale co?“ Zlost se v ní smísila se strachem. „Začni s tím zpropadeným odříkáváním, než se tvoje šílená kněžka probudí z jejího malého šlofíčku.“
„Mohl bych nás zabít, kdybych použil špatné zaříkávadlo. A ona není šílená.“ Quinnův tón jí dal znát, že mu dochází trpělivost.
Podzemním tunelem otřásl nelidský výkřik jako vystřižený přímo z béčkového hororu.
„Zdá se, že Šípková Růženka je vzhůru,“ povzdechla si Evalle.
„Měl jsem tě radši, když jsi nemluvila,“ odsekl Quinn, který ztratil veškerou svou vyrovnanost.
„Já v tuhle chvíli nemám rád ani jednoho z vás,“ zamračil se Tzader. „Otevři ten zatracený východ, nebo budu muset zabít jednu sakra nasranou kněžku.“
Kiziřin jekot nabíral na intenzitě.
Quinn se postavil čelem ke kamení a vychrlil ze sebe v rychlém sledu jakési čárymáryfuk, které Evalle nedokázala přeložit, ani si je zapamatovat.
Balvany se začaly odvalovat do stran a uvolnily jim tak cestu.Letmo se podívala za sebe, jestli neuvidí Kiziru. Quinn možná nechtěl zranit jeho zlatíčko s ďábelskýma očima, ale ona ano. Kdyby nebylo Medbů, nečekalo by ji uvěznění – nebo hůř – za to, že se proměnila.
„Pojďme.“ Tzader ji popadl za ruku a protáhl ji otvorem ven.„Zapečeť to, Quinne!“
Quinnovo zaříkávání se ztratilo ve zvuku přesouvajících se kamenů.
Když se Evalle znovu postavila, byla nad zemí.
Na denním světě. Bez jediného úkrytu na míle daleko.
Srpnové slunce sežehlo pouštní krajinu i ji samotnou.
„Ne!“ Schoulila se do svého pláště a snažila se kolem sebe obalit tenkou látku.Kůže na zadní straně ruky vystavené slunci začala nabírat ošklivě zelenou barvu.
Tzader a Quinn něco zakřičeli, ale její výkřiky je přehlušily. Horko se propálilo cévami v její ruce a přineslo jí s sebou do těla jed.
Nakonec neměla čelit uvěznění.

Slunce ji zabije mnohem dřív.

10 komentářů:

  1. Zaujímavé- a som zvedavá ako to bude pokračovať.

    OdpovědětVymazat
  2. děkuji, jsem zvědavá na pokračování :-)

    OdpovědětVymazat
  3. Díky za překlad zaujal mě :)

    OdpovědětVymazat
  4. Děkuji za překlad a korekci. Vypadá to velmi zajímavě ! ! !

    OdpovědětVymazat
  5. tak tohle budu číst opravdu ráda

    OdpovědětVymazat
  6. Diky moc za překlad :-)

    OdpovědětVymazat
  7. Děkuji moc za překlad

    OdpovědětVymazat
  8. DĚKUJI ZA PŘEKLAD.

    OdpovědětVymazat