pátek 27. června 2014

Styxx - 10. prosinec 9532 př. n. l.



Nadešla válka. Otevřená a všepohlcující. Otec před hodinou obdržel zprávu a Didymos, spolu se všemi ostatními řeckými městskými státy, měl shromáždit jednotky. Musejí okamžitě vyjet.
Styxx si povzdechl, když na jejich místě nenašel po Bethany jedinou stopu. „Beth?“ zavolal a doufal, že se potuluje někde okolo, jako to někdy dělávala, když nevěděla, že přijede.
Žádná odpověď.

K čertu.
Odjížděl za svítání. Ještě ji chtěl naposledy vidět a říct jí, co se stalo. Bude to ale vědět. Všichni si byli dobře vědomi toho, že Atlanťané zesílí útoky, pevně odhodlaní dobýt celé Řecko. Měli v plánu popravit každou královskou rodinu, kterou se jim podaří nalézt.
Ale nebyla to rodina, o kterou si dělal starosti.
„Budu za tebe bojovat, má Bethany.“ A ujistí se, že Řecko zůstane svobodné, aby ji udržel volnou a v bezpečí. Ostatní můžou jít rovnou do Tartaru, to mu bylo fuk.
Podíval se na prsten, který jí koupil. Prsten, který jí měl dál hned po svém návratu z Halicarnassu. Ale celé to bylo pošpiněné Apollem a on chtěl počkat a dát jí ho, až nebude něco tak brutálního kalit radost z pohledu na to, jak jej přijímá.
Nebyl si jistý, jestli ho někdy najde, ale zasunul ho za kmen stromu, u kterého se potkali. Doufal, že pochopí, proč na ni nemohl počkat.
Srdce se mu lámalo při pomyšlení, že ji teď kdovíjak dlouho neuvidí, ale pobídl koně a odjel.

***

Bethany se chtělo křičet. Čekala tu celé hodiny a doufala, že Hector přijde. Vzhledem k divokým útokům, které Apollo podnikal proti svým vlastním lidem, a za které vinil Atlanťany, věděla, že Hectora znovu pošlou do války. Chtěla ho vidět, než odjede.
Tentokrát měla v úmyslu ho označit, aby poznala, který z vojáků je.
Frustrovaně si lehla a rozhodila ruce nad hlavou. Zašklebila se, když se udeřila do stromu za sebou. Pak se dotkla něčeho s ostrou hranou. Zamračeně se překulila a poklepala na malý kořen, za kterým jí Hector něco příležitostně nechával.
Ne...
Oči jí naplnily slzy, když jí došlo, že sem přišel a ona ho minula. S bolestí v srdci vzala do dlaní malou krabičku, otevřela ji a našla uvnitř prsten.
V zoufalé snaze vědět s jistotou, že je od něj, ho vzala do svého chrámu v Katateros. Kousla se do rtu a vytáhla ho z krabičky. Spatřila překrásný zlatý prsten zdobený okřídleným koněm – něco, o čem mu řekla, že by se jí líbilo, aniž by mu prozradila, že ve skutečnosti jednoho vlastní. Na vnitřní straně kroužku byla vyryta slova ΔIΚΟΣ ΣΑΣ. Věrně tvůj.
Byl tam a ona ho minula. Zdrtilo ji, když si uvědomila, že už ho možná nikdy znovu neuvidí. Prosím, ať sis sebou nezapomněl vzít můj náhrdelník. Prosím.
A co když ano?
Ne, o tom nemůže přemýšlet. Prostě nemůže. Jestli se mu něco stane...
Odtáhne každého Řeka do Kalosis. Archon už si nikdy nebude muset dělat starosti s Apollyminým dítětem. Ona sama tenhle svět rozerve na kusy.
Ale jak ho najde?
Kvůli právě probíhající válce, budou řecké jednotky spojovány a rozdělovány. Některé z didymoských jednotek klidně mohou být na jihu. Některé na severu. Nebo jestli Hectorova jednotka přišla o hodně mužů, mohl být přiřazen k některému z městských států. Neexistoval způsob, jakým by mohla zjistit, kam ho převeleli.
„Najdu tě, Hectore.“
Neměla ani ponětí jak, ale neodpočine si, dokud se neujistí, že je v bezpečí a celý.

Ale nejvíc ze všeho, chráněný. 

12 komentářů:

  1. Ďakujem za preklad, ako vždy dojemné :)

    OdpovědětVymazat
  2. Díky moc za překlad :-)

    OdpovědětVymazat
  3. Děkuji mnohokrát za překlad a korekci ! ! !

    OdpovědětVymazat
  4. Tá bude teda prekvapená, keď zistí, kto v skutočnosti je jej Hecktor.
    Ďakujem za preklad :)

    OdpovědětVymazat
  5. Díky za překlad.

    OdpovědětVymazat
  6. Dakujem za preklad

    OdpovědětVymazat