neděle 6. července 2014

Krvavá trojice - Kapitola 2



Teď, když Evalle věděla, kde se ten démon schovává, rychle zaparkovala. Tohle nebylo zrovna to nejlepší místo, kde nechávat GSX-R po setmění, ale nikdo jí motorku ukrást nemohl. Někdo z Quinnovy rozsáhlé sítě kontaktů jí dodal ochranu, takže teď se motor ani nenastartoval, pokud na ní neseděla ona. Vážně se vyplatilo mít kámoše se šílenými psychickými dovednostmi.
Motorka musela být uprostřed jejího energického pole, aby se kola vůbec začala otáčet. Jeď, týme.
Vyměnila helmu za tmavé sluneční brýle a pokračovala směrem k budově pěšky. Ticho doprovázelo její opatrné kroky, jako by v blízkosti nečíhala žádná hrozba.
Věděla, že je to jen zdání.

Vzduch zaváněl zlem.
Její démon byl tu a to mrtvolné ticho znamenalo, že i Cresyl věděl, že je tu ona. Pojď si pro mě… Stíny se prohánělo šeptání. Cítila něčí přítomnost, ale nikoho neviděla. Postavily se jí z toho chloupky na rukou.
Dupla botami a z podrážek vystřelily čepele.
Tentokrát nehodlala svého protivníka podceňovat.
Odporný zápach síry sílil, čím dál postupovala. Jasná známka toho, že byla na správné cestě, ale neslyšela jediný zvuk od kluků.
Prosím, nebuďte démoní žrádlo…
Určitě se sem musela dostat včas. Nedokázala snést myšlenku, že by se dvojčatům něco stalo. Čas od času jí lezli na nervy, ale byli pro ni jako rodina.
Není divu, že mi lezou na nervy…
Zastavila se u elektrické brány, nacházející se mezi cihlovou budovou a dlouhým skladištěm, která uzavírala širokou příjezdovou cestu na nakládací rampu.
Prohlédla si ji a posoudila situaci. Snadno by ji někdo mohl napadnout ze zálohy.
Rozhodně past.
Ale koho nebo co se démon snažil chytit? Kardos a Kellman byli dospívající kluci bez domova, o které se nikdo nestaral. Nikdo kromě ní a Nočního slídila Gradyho, který jí pomáhal dávat na ty dva pozor.
Za pomoci své telekineze odemkla a zvedla bránu tak, aby mohla vstoupit. Ve stejnou chvíli vyslala impulzy, co přerušily všechna elektronická sledovací zařízení nebo alarmy, co společnost vlastnila. Jak se brána pohnula, kovové převody zaskřípaly na protest. Přikrčila se, protože tohle nejen, že obeznámilo démony s její přítomností, ale taky jim dalo vědět, kde se nachází.
Kruci, proč její telekineze nemohla mít v sobě zahrnuté nějaké promazávadlo?
Na vteřinu zamrzla na místě a čekala, až se na ni vrhnou. Po pár zběsilých úderech srdce pokračovala vpřed.
Když došla na zadní parkoviště, jedno bezpečnostní světlo nad její hlavou dodávalo oblasti dostatek světla, aby tu i člověk snadno viděl. Devět metrů dlouhé kovové přepravní kontejnery byly rozestavěné na druhé straně.
Všude bylo moc velké ticho.
Do jejích myšlenek se zarylo Tzaderovo varování, připomínající, aby nebojovala s démony sama. Nejsi nesmrtelná ani neprůstřelná… Jediné mentální zavolání o pomoc by sem přivedlo nejbližšího Beladora, co by ji podpořil.
Zvažovala ten nápad asi tak setinu vteřiny.
Beladoři by přišli – neochotně – kdyby zavolala. Na to kašlala, a nehodlala otravovat Tzadera. Jeho schůzka byla moc důležitá.
Nemůžu to odložit, když jsou ti dva kluci vydaní na milost a nemilost démonovi.
Nabrala do plic mělký nádech a pokračovala dál do parkoviště. Čím víc se blížila k démonovi, tím odpornějším se vzduch kolem stával. Bude samice Cresyla ve své démonské podobě, nebo se nakrmila na jiném člověku a teď se maskovala v těle toho ubožáka?
Kde byla dvojčata? Její strach o jejich bezpečí sílil každou vteřinou.
Škrábavý zvuk nad ní přitáhl její pozornost. Ohlédla se přes rameno a spatřila dva identické blonďaté kluky, kteří se drželi pozinkované tyče namontované devět metrů nad zemí, ke které bylo připojené halogenové bezpečnostní světlo. Jeden z nich kopal nohou proti zdi a bojoval, aby se udržel, ale ani jeden nevydal hlásku.
Díky bohyni, že byli v bezpečí.
Démon je umlčel – což bylo něco, co chtěla při pár příležitostech udělat věčně odsekávajícímu Kardosovi i ona sama – ale tohle nebylo vtipné.
Evalle potřebovala něco, čím by zmírnila jejich pád. Zahlédla kontejner na smetí a zvedla ruku, aby ho telekineticky přesunula na místo.
Zčistajasna ji zasáhl výbuch energie a odhodil ji dozadu. Dopadla na cihlovou zeď metr nad zemí a sklouzla po ní dolů. O ostré hrany si poškrábala ramena, ale přistála na nohou.
Připravená k boji.
Její ruka zamířila k dýce v pouzdru a zastavila se.
Démon, co vyskočil zpoza kovových kontejnerů na druhé straně parkoviště, nebyl Cresyl, ani ženského pohlaví.
Spirálovité inkoustové vzory pokrývaly půlku jeho obličeje a hýbaly se jako klubko vzteklých hadů. Byl vysoký skoro dva a půl metru a ona měla nepříjemné tušení, že by se mohl ještě zvětšit. Tentokrát odhadla pohlaví podle toho, jak mu v současné lidské formě seděly džíny. Dost těsné na to, aby nebylo pochyb o tom, že je samec, ani o tom, nakolik byl v tomhle ohledu obdařený.
A, kruci. Měnil se do démonské podoby.
Jaký typ démona ta věc byla a co tady dělal? Kdo v centru města otevřel bránu do pekla?
A mnohem důležitější otázka, jak by ji mohla zase zavřít? Pokud možno s démony na správné straně. Protože, bez urážky, už ji to uklízení přestávalo bavit.
Promnul ruce – které teď měly drápy – před svojí hrudí. Obří černá mikina pokrývala jeho široká ramena, ale stále ještě se měnil. Z jeho silného čela už začaly růst rohy, nad každým okem jeden. Jeho nos se rozšířil a prodloužil se do špičky. Fuj! Démoni, co vypadali jako divoké prase, byli vážně šerední. Úzký červený jazyk sebou švihl mezi špičatými zuby.
A co se sakra stalo s jeho ušima? Nebyly špičaté, ale hrbolaté a hrudkovité, jako mívali zbití boxeři.
Zadní strana jeho kalhot se roztrhla, a vyrostly z ní dva ocasy dlouhé skoro dva metry, se špičkami na konci.
Teď už věděla, co byl zač.
Birrn démon, daleko nebezpečnější než Cresyl.
No super! Přesně to, co tahle vážně pitomá noc potřebovala.
Pokud byly historky, které slyšela, pravdivé, měl by smrdět jako dehet nebo spálená guma, ne síra… pokud…
Nesnědl Cresyla.
Skvělý. Prostě skvělý. Ještě lepší. Snědl její důkaz. Muselo se dneska všechno spiknout proti ní?
Ale Birrn nebyl hráč na volné noze. Zodpovídal se pánovi, takže by tu nebyl, pokud by ho sem někdo nevyslal. VIPER by rozhodně šel po komkoliv, kdo sem poslal predátora. Kdyby se Evalle ukázala s touhle věcí páchnoucí po Cresylovi, dokonce i Sen by váhal se svalováním viny za mrtvého člověka na ni.
Aspoň v to doufala.
Démon zařval, zatímco oba rohy se stočily a ztloustly do své plné délky.
„Ahoj, pane ošklivý. Nevadilo by ti mi vysvětlit, proč jsi nahnal moje přátele na vlajkový stožár?“ A to by si bývala myslela, že jen lidští surovci byli tak krutí.
„Chci tvou sílu,“ zašeptal démon. Byl to hluboký a hrozivý zvuk.
Lovil jakékoliv mocné bytosti, nebo… jen ji?
„No… jo… bez urážky, ale myslím, že si ji ještě nějakou chvíli nechám.“ Evalle si založila ruce na prsou a letmo se ohlédla přes rameno. „A co ti dva?“ Vysál je?
„Návnada.“
Dobře… jak věděl, že vůbec někdo přijde dvojčatům na pomoc, tím spíš někdo s mojí úrovní sil? Připsala by to dobrému odhadu, ale jeho druh doopravdy nebyl tak chytrý. „Nech je jít a můžeme si promluvit.“
Lehce zavrtěl hlavou. „Návnada vždycky zemře.“
„No, v tom případě to je pro tebe špatná zpráva.“
Démon se zarazil. Jeho planoucí rudé oči zamlžilo zmatení. „Proč?“
„Protože nejsi tak bystrý na to, abys po mně šel sám, což dělá něčí návnadu z tebe.“
Na zlomek vteřiny přelétla po jeho tváři obava. Což bylo dost dlouho na to, aby mohla využít jeho nedostatek pozornosti. Rozpřáhla ruce a hodila na něj oblouk energie, co ho odhodil dozadu. Narazil do přepravních kontejnerů, které na něj spadly. Ozval se tříštivý zvuk. A pak nastalo ticho.
Za pomocí telekineze navedla kontejner na smetí přes parkoviště a zastavila ho pod kluky. „Skočte!“
Sotva to dořekla, napadlo ji něco, z čeho se jí udělalo špatně.
Co jestli je ten kontejner prázdný?
Nebo hůř, co když v něm bylo něco, co by je zabilo?! Ne, určitě by nebyli tak hloupí, aby tam v tom případě skákali.
No… Kell nebyl tak hloupý.
Ale když kluci dopadli, znělo to, jako že jejich pád zmírnila hromada smetí. Díky Mache.
„Vypadněte odsud,“ nařídila jim Evalle, když se vyškrábali přes okraj a seskočili před ní na zem. „A běžte se vykoupat. Smrdíte jako krysí chcanky.“
„Nesmrděli bychom, kdybys nás chytla, místo házení nás do díry plné sraček.“ Kardos si oprášil ruce, pak se zarazil, aby si ji prohlédl od hlavy až po pas. „Čauuu, kočko.“
Jeho bratr Kellman do něj strčil. „Omluv mého mentálně postiženého bratra, Evalle. Moc rádi tě zas vidíme. Dík za pomoc.“
„Není zač. Teď musím jít bojovat s démonem. Běžte pryč.“
Kardos ji přelétl lačným pohledem, než se postavil do něčeho, co on pokládal za drsňáckou pózu. „Zlato, my tě neopustíme. Nerad bych, aby se něco stalo všemu tomu… vybavení, pro  které mám připravené nářadí.“
„Uch, myslím, že jsem se zrovna pozvracela. Jo, rozhodně cítím na jazyku žluč.“ Musela ve městě najít nějaký klan, co by je přijal, než skončí v nějakém pouličním gangu.
Evalle přišla o krok blíž ke Kardosovi, který výškou dosahoval k jejím očím. To obě dvojčata, ale Kardos se snažil znít o dalších deset centimetrů vyšší. „Zaprvé, vaše schopnosti fungují jen na malá zvířata, ne démony. Za druhé, pletli byste se mi do cesty. A za třetí, vážně ještě potřebuješ vyrůst. A hlavně vyzrát. Teď se přestaň chovat jako pitomý černokněžník a buď se pohni, nebo se nech sníst.“
Kardos cosi zabrblal a zašklebil se způsobem, jaký obvykle přiřazovala Medbům.
Ocel narážela o ocel. Démon si prorážel cestu ven zpod hromady nad ním.
Kellman chytil svého bratra za ruku a začal ho táhnout pryč. „Když tu zůstaneme, jenom se kvůli nám zraní.“
Kardos celé dva kroky reptal, pak se rozešel a arogantně zavolal: „My dva se ehm ehm později.“
V tvých snech. Otevřela pro ně bránu, znovu ji zavřela a otočila se, aby čelila démonovi, který se právě zvedal na nohy.
Trhla sebou. Měla na něj zaútočit, dokud byl dole, místo toho, aby dvojčata nechala odvést její pozornost.
Zvětšil se, silné tělo trhalo jeho mikinu. Černé šupiny mu pokryly ruce, prostředek obličeje a hruď.
Kruciš. To znamenalo, že nabíral sílu. Měla by se cítit poctěná, že ji považoval za takovou hrozbu. Ale mnohem radši by ho poslala rychle k zemi.
„Víš, hledala jsem tě.“ Doufala, že odvrátí útok, než získá pár odpovědí.
Přestal vrčet. „Proč?“
„Ty jsi snědl samici Cresyla, že jo?“
Říhnul si, sirný zápach z jeho úst dosáhl až k ní, a praštil ji do tváře. Když k tomu přidala jeho pokřivený úšklebek, brala to jako ano. „A co samec? Ví o tom, že jsi snědl jeho družku?“
Další komické démonské zašklebení. „Tys ho zabila?“
„Ano.“
„Myslel jsem si to.“
Co tohle mělo znamenat?
Švihl po ní rukou.
Uskočila stranou, jen tak tak se vyhnula výbuchu energie, co narazil do země u jejích nohou.
Birrn zařičel smíchy.
Udělala na něj ts. „Tvoje maminka ti neřekla, že není slušné hrát si s jídlem?“ To, že tenhle Birrn snědl toho druhého démona, nebyla náhoda. Ne v jejím světě. „Co tu ty a Cresylové děláte?“ Kromě žraní turistů a dělání jí ze života peklo.
Démon rozhodil rukama v lhostejném gestu. „Já lovím. Oni umřeli. Ty možná ne… zatím.“
Bylo by ji to povzbudilo, jenže démoni s vámi dokázali udělat věci, vedle kterých se i smrt zdála přitažlivá. „Pochopíš doufám, když já ti to samé na oplátku nenabídnu.“
Zaútočil, jeho tělo proti ní letělo vzduchem jako démonské torpédo.
Uskočila napravo, přetočila se a znovu se postavila na nohy. Teď byla tváří ke stěně, u které viseli kluci. Démon dopadl a otočil se, pevně stojící na nohách a připravený na ni zaútočit. Začala otáčet jednou rukou kolem druhé, jako by v hyper rychlosti navíjela neviditelnou pletací přízi, pak po něm hodila energetickou kouli.
To by mělo zarazit jeho tlustou hlavu do budovy za ním.
Její energie ho trefila přímo do hrudi, ale on jen zamručel, než se rozesmál. Znělo to jako hluboké zlověstné zachechtání. Evidentně si to užíval.
Pochybovala, že si s ní bude hrát dlouho, nebo že by jí znovu dovolil dostat se do jeho blízkosti.
Birrn sklonil hlavu a zavrčel, zahrabal nohou jako býk, do jehož pastviny vstoupil vetřelec.
Vytvořila energetické silové pole, aby ho zastavila, když se začal valit vpřed.
Nefungovalo.
Udeřil tak silně, že srazil pole i ji. Odhodil ji dozadu, na nakládací rampu, kde narazila do jedněch ze širokých nákladových dveří. Zvlněný kov náraz nevydržel, povolil pod ní, začal klouzat po betonu – s ní navrchu – a zaryl se mezi přepravní boxy.
Jo, tak tohle bolelo. Zítra nebude schopná se pohnout. Ale radši by se měla pohnout teď, nebo si už nikdy s ničím nebude muset dělat starosti. A její oblíbený doktor bude v pondělí vážit její orgány.
Když se zastavila, záda a nohy ji šíleně bolely. Posadila se, odstrčila ze sebe boxy, a promnula si hlavu.
Neozval se žádný alarm. Fajn, její síly je stále ještě narušovaly. Poslední, co potřebovala, byla policie. Kdyby sem dorazila, jen by jí to ztížilo práci.
Vážně tohohle démona chtěla zabít, ale to by jí s VIPERem ani trochu nepomohlo. Potřebovala ho chytit, pak zavolat Sena, který pošle démona na ústředí, kde z něj budou moct dostat nějaké odpovědi. Nevěděla, jakým způsobem Sen vyslýchal, ale Tzader a Quinn říkali, že Sen by prý dokázal dostat odpovědi i od samotného ďábla.
Jediné, co musela udělat, bylo mu Birrna předat. A aby to udělala, musela tu věc oslepit.
Démon zařval a dusot doprovázel pár jeho posledních kroků přes parkoviště, než vyskočil na nakládací rampu.
Teď už byl v plné velikosti a jeho hlava dosahovala k okraji čtyři a půl metru vysoké díry, co za sebou nechaly zničené dveře.
Inkoustové vzory pokračovaly po půlce jeho těla směrem dolů, ale teď už viděla lépe jejich tvar. Ty spirály byly keltského původu…
Co to sakra…?
Birrnové byly původem z Nigérie. Nemělo by na něm být nic keltského.
Na druhou stranu, po celém světě byly miliony démonů. Některé věci nebyly zapsané do seznamu, a jak zjistila, spousta internetových stránek stála za houby.
Ale o tom nechtěla přemýšlet. Musela zabránit tomu, aby se dostal příliš blízko, aby mohla začít se svým útokem. Birrn démoni byli nebezpeční, ale tupí.
A co bylo nejlepší, nesnášeli, když si z nich někdo střílel.
„Ty ani nevíš, proč jsi sem byl poslaný, že jo? Chudinko malá démonská návnado.“ Sarkasticky se zasmála, pomalu se přikrčila, pak sklouzla dopředu a klekla si. Bude si myslet, že se chová poddajně.
Zřejmě to vyšlo.
Zastavil se, aby odpověděl, nejspíš proto že nedokázal zároveň jít a přemýšlet. „Vím.“
„Jo, jasně.“ Protočila oči. „Kdybys to věděl, tak bys to řekl. Jenže ty to nevíš. Zapomeň, že jsem se ptala. Nechtěla jsem urazit tvůj nedostatek inteligence.“
„Já to vím.“ Démon zněl skoro, jako by se chystal ohrnout ret, což by bylo legrační, nebýt těch rozeklaných zubů a zahnutých drápů na masivních prstech.
„Ale no tak, nebuď kvůli tomu smutný, démonku.“ Začala na něj mluvit jako na tříleté dítě. „Nikdo od Birrnů nečeká, že budou vědět, proč dělají vůbec něco. Jsi jenom spojka pro někoho jiného.“ Dobromyslně se usmála, udržovala jeho pozornost na své tváři, aby si nevšiml, že rukou pomalu zamířila k dýce.
Oslep Birrna a bude ti vydán na milost.
Jeho rohy poklesly, když se zamračil. „Já to vím. Hledám Alteranta.“
Ta slova jí otřásla. Kdo po ní šel?
Nebo spíš proč po ní šli?
„Kdo tě poslal?“
Když zavrtěl hlavou, v duchu si prošla, co se stalo a jak vlastně skončila tady. „Ty jsi… věděl, že najdu toho druhého Cresyla?“
Úsměv se zdál být jeho souhlas, takže jeho samolibý úšklebek vzala jako ano. „Ty jsi ty Cresyly očaroval?“
„Ne.“
„Tvůj pán to udělal.“
Pyšně zafuněl a přikývl.
Lichotit jeho egu zřejmě fungovalo, tak to udělala znovu. „Dobře, to je působivé, jenže ta samice Cresyla člověka nesnědla. Zařídila to tak, aby ta smrt vypadala jako zvířecí útok, ale pochybuju, že kouzlo tvého pána by ji k tomu mohlo přimět. Zabít člověka tímhle způsobem bylo chytré. To musel být nápad Cresyla, že jo?“
„Ne. Mého pána.“
Přesně to potřebovala. Jestli tohle vyzradil , pak by z něj měl být schopný vymáčknout stejné přiznání i Sen. Navíc, Birrn řekl, že tu hledal Alteranta, což potvrzovalo, že po ní někdo šel. Rozhodně nebyla paranoidní. „Jak jsi věděl, že máš chytit ty dva čaroděje, abys mě sem dostal?“
Démon otevřel tlamu, pak zavrtěl hlavou. „Konec řečem.“
„Ale zrovna se začínáme poznávat. Kdo je tvůj pán?“ Zhoupla se na patách jako běžec na startovní čáře. Kromě toho, že ona se místo běhu připravovala na výpad proti jeho očím. Doufala, že nepodcenila jeho sílu nebo nepřecenila svou.
Zaklonil hlavu a nelidsky zavyl. Vytí se odráželo ode zdi ke zdi, ozvěnou po celé budově. Birrnové zřejmě taky rádi pózovali. Když se znovu podíval na ni, jeho oči zářily jako žhavé rudé uhlíky se žlutými středy. Zvedl ruce a zamumlal slova, která sotva slyšela.
Čas vypršel. Doufala, že to, co o oslepení Birrna slyšela, nebyla jen městská legenda. Udělala tři kroky a vyskočila do vzduchu.
Něco neviditelného ji uprostřed skoku popadlo a vyzvedlo ji tři metry nad zem.
Nikdo jí neřekl, že Birrn tohle dokáže.
Radši ať nezjistí, že Tzader a Quinn to ví.
Nechat se chytit do démonské síly nebylo zrovna ideální, ale nemyslela si, že by ji snědl, když ji měl živou předat někomu jinému. A pokud to udělá, setká se s jeho pánem… kdo chtěl Alteranta, a proč?
Doufala, že si s ní chce jen zahrát Parcheesi, ale vzhledem k tomu, že tuhle hru neuměla…
Démon s ní házel dopředu a dozadu, jako by třásl s hračkou. Pak její tělo začalo letět směrem k němu.
Ale no tak…
Zkusila použít svoji telekinezi, aby na jeho hlavu shodila kus stropu.
Nic se nestalo.
Telepaticky zavolala Tzaderovi.
Žádná odpověď.
Zablokoval jí schopnosti… Tohle bylo zlý. Opravdu zlý. Zápach spálené gumy jí naplnil nosní dírky. Copak nemohl existovat jeden jediný démon, co nesmrděl?
Démonská síla naplňovala skladiště a obestírala ji.
Tohle pro domácí tým nevypadá dobře.
Její jediná naděje byla ho rozptýlit. „Jo, chápu. Ty prostě nevíš, kdo je tvůj pán. Neřekl ti to, co? Být tebou je nahouby. A doufám, že tu část s hledáním Alteranta sis jen vymyslel. Protože já jedna z nich nejsem.“
Přestala letět k němu.
„Ano, jsi.“
„Ne. Máš špatnýho člověka. Já jsem jen čarodějka. Co ti na to tvůj pán řekne, když se objevíš s čarodějkou, místo s Alterantem?“
Rozhodila ho tak, až mu vzala slova. Čas vrátit se k tomu podstatnému detailu, kdo po ní vlastně šel. „Nikdo důležitý Alteranta nehledá, jinak by to vědělo celé město.“ Zkusila pokrčit rameny, ale nemohla jimi pohnout. „Jsi dobrý v tom, co děláš. Měl by sis najít pána, jakého si zasloužíš, někoho na vyšší příčce v potravním řetězci.“
Démon se tvářil zmateně, jako by se snažil rozhodnout, jestli by tím, že odpoví, vyhrál. „Je mocný.“
„To říkáš ty. Ale já se vsadím, že je tvůj pán tak bezvýznamný, že jsem o něm ani nikdy neslyšela.“
To možná trochu přehnala. Tlak na její hrudi zesílil, až sotva mohla dýchat. Možná ji nechtěl sníst, ale i tak ji mohl rozdrtit.
Plameny olízly koutky Birrnovy tlamy, jeho oči rudě zaplály. „Můj pán je mocný,“ řekl tak tiše, že ho sotva slyšela. „Jmenuje se-“
Ozvala se hlasitá rána a za démonem se objevilo oslnivé světlo.
Záblesk síly mu do břicha vytvořil díru a jen tak tak minul její nohy. Neviditelné provazy, co ji držely uvězněnou, odpadly, a ona cítila, jak síla démona ustupuje.
Dopadla na zem a klopýtla dozadu, ale udržela se na nohou. Démon zůstal stát po dobu deseti vteřin, než se jeho tělo vtáhlo do sebe a rozpadlo se na hromadu doutnajících černých úlomků, které jí připomněly hnůj… včetně zápachu.
Zaklela nad tak pitomým načasováním. Byla jen vteřinu od zjištění, kdo démona řídil, a teď neměla nic, co by VIPERu předala.
Všechny důkazy se změnily na jednu kouřící hromadu démonské břečky.
Měla chuť za to vraždit.
Když se kouř rozptýlil, Evalle vzhlédla. Spatřila jakéhosi surovce, stojícího na místě, kde bývaly dveře, než jimi prošla. Držel černo-stříbrnou zbraň, co vypadala jako přerostlý šestiranný revolver se zásobníkem dost velkým na to, aby se do něj vešlo šest ručních granátů.
Vyšel směrem k ní, zbraň namířenou na její hruď.

Kruciš. Byl to doktor Zhouba a z ní se teď stal pacient.

6 komentářů:

  1. No to som fakt zvedavá, kto sa tam objavil? Vďaka za preklad a korekciu.

    OdpovědětVymazat
  2. Díky moc za překlad :-)

    OdpovědětVymazat
  3. Moc děkuji za překlad! :-)
    D.

    OdpovědětVymazat