Bethany
se stáhla, aby se podívala, jak Stygian Omada proráží další linii atlantské
obrany navzdory mimořádným schopnostem jejich lidí. Zatímco její bratři vyhráli
boj na řecké půdě a rozdrtili jejich královské rody, Styxx se dál roztahoval
v jejich domovině.
Jak
to vůbec bylo možné? Bylo to jako by jim dokázal číst myšlenky. Každou taktiku,
kterou použili, překazil s dovedností, která by se hodila k někomu
mnohem staršímu. Znovu a znovu používal manévry, které nikdo z nich nikdy
předtím neviděl. Nějak se vyhnul všem slabostem Řeků, kterých její lidé vždycky
využívali k dosažení vítězství.
Ten
parchant byl nepřemožitelný.
A
během několika posledních bitev, když sledovala, jak překonal neuvěřitelné věci
a vyšel z nich vítězně, i když už by měl ležet v hrobě, došlo jí, kdo
to ve skutečnosti je.
Jen
jediná věc dávala smysl.
Vlastně
to byla docela ironie. To dítě, kvůli jehož nalezení Archon rozpoltil jejich
království, napochodovalo zpátky domů s řeckou armádou v patách...
Styxx
z Didymosu byl Apollymin ukrytý syn. Vsadila by na to svůj život.
Bethany
obrátila svého koně a odlétla z bitvy, kde byl Styxx zaneprázdněn
zatláčením Atlanťanů zpět. Odebrala se do říše, ze které vládl její pradědeček,
dokud ostatní bohové nespojili své síly, aby uvěznili Apollymi.
Alespoň
dokud nebude Apostolos mrtvý.
Temné
a skličující Kalosis by si nikdo nevybral za cíl své dovolené. Ledaže by byli
opravdu zbláznění do motivů smrti. Ironií osudu bylo, že právě tady Bethany
strávila většinu svého dětství, a že to bylo jedno z jejích oblíbených
míst.
Což
hodně vypovídalo o její osobnosti.
Bethany
ignorovala Charontské démony, kteří jí podezřívavě pozorovali, když se vydala
do temného paláce uprostřed pekelné říše. Stěží oblečení Charonti byli
nebezpečnou démonskou rasou, jejichž kůže hrála vířícími barvami – obvykle
pouze dvěma, ale občas i více. Jejich křídla měla stejnou barvu jako rohy a
jejich oči byly opravdu děsivé.
„Kde
je Apollymi?“ zeptala se modrého démona, který jí byl nejblíž.
„Na
zadním nádvoří,“ řekl jejich jedinečným zpěvavým hlasem.
Vydala
se do tmavé, zrcadlící se haly se závěsy, které se vlnily ve větru, který
zdánlivě neměl žádný zdroj.
Bethany
zatlačila do velkých skleněných dveří, které vedly na nádvoří obklopené
vysokými, černými, mramorovými zdmi.
Apollymi
seděla na okraji fontány, která byla zasazená do zdi. Bohyně destrukce na sobě
měla splývavý černý šat a byla stejně úchvatná jako smrtící. Dlouhé bílé vlasy
měla spletené na zádech a její vířící stříbrné oči viděly víc než oči mnohých
jiných.
Archon
se jí po právu bál. Nebyl jí vlastní soucit ani milosrdenství.
„Proč
jsi tady?“ zavrčela Apollymi.
„Objevila
jsem velké tajemství a chci, abys mi pomohla s ním naložit.“
Apollymi
se ušklíbla. „Jaké je to tajemství, které jsi objevila?“
„Tvůj
syn vede armádu k našemu hlavnímu městu.“
Apollymin
úsměšek se změnil, když s nevinným výrazem vyklenula obočí. „Můj syn?“
„Princ
Styxx z Didymosu. Je to Apostolos, že ano?“
Apollymi
se hlasitě rozesmála a otočila se k vodní hladině. „Hezký pokus. Špatně,
ale dávám ti bod za kreativní přístup.“
Bethany
jí ani na vteřinu nevěřila. „Vím, že je to on.“
„Tak
proč jsi mě pak nezradila ostatním?“
„Protože
jsem nedávno začala chápat... tvou oběť.“
Tentokrát
zněl Apollymin smích krutě. „Vážně mi chceš namluvit, že se bohyně utrpení a
hněvu zamilovala? Opravdu čekáš, že ti tohle uvěřím?“
„Proč
by ne? Jestli může milovat bohyně naprostého zničení... proč já ne?“
„Ach,
Bet... jsi tak naivní a hloupá. Kdyby ses skutečně zamilovala, my všichni
bychom to věděli.“ Apollymi ponořila ruku do černé vody. „Můj syn se už brzy
vrátí domů, ale rozhodně nepotřebuje cizí armádu, aby tenhle pantheon zničila.
Teď jdi a dej mi pokoj, než si vzpomenu, jak moc vás všechny nenávidím.“
„Dobrá,
půjdu. Ale chci, abys věděla, že se bohové shromáždí a zabijí Styxxe ve chvíli,
kdy vkročí na náš břeh. Společně.“
„To
se mě ani v nejmenším netýká.“
Bethany
si tím nebyla až tak jistá. I když se zdálo, že Apollymi říká pravdu,
v očích se jí trochu zablesklo, když Bethany poprvé zmínila Styxxovo
jméno.
Princ
pro bohyni něco znamenal. Ale pokud to nebyl její syn, tak co pak?
ďakujem
OdpovědětVymazatvďaka za preklad
OdpovědětVymazatDěkuji mnohokrát za překlad a korekci ! ! !
OdpovědětVymazatDěkuji :-)
OdpovědětVymazatďakujem za preklad
OdpovědětVymazatDěkuji :)
OdpovědětVymazatdekuju za preklad
OdpovědětVymazatDěkuji za překlad této úžasné knihy a samozřejmě za korekturu! :-) ;-)
OdpovědětVymazatD.
Ďakujem za preklad a korektúru
OdpovědětVymazatStále viac a viac zaujímavé.
OdpovědětVymazatĎakujem za preklad :)
Dakujem za preklad
OdpovědětVymazatDakujem za preklad
OdpovědětVymazat