Styxx - 10. srpen 9530 př. n. l.

Bethany se stáhla, aby se podívala, jak Stygian Omada proráží další linii atlantské obrany navzdory mimořádným schopnostem jejich lidí. Zatímco její bratři vyhráli boj na řecké půdě a rozdrtili jejich královské rody, Styxx se dál roztahoval v jejich domovině.

Jak to vůbec bylo možné? Bylo to jako by jim dokázal číst myšlenky. Každou taktiku, kterou použili, překazil s dovedností, která by se hodila k někomu mnohem staršímu. Znovu a znovu používal manévry, které nikdo z nich nikdy předtím neviděl. Nějak se vyhnul všem slabostem Řeků, kterých její lidé vždycky využívali k dosažení vítězství.

Ten parchant byl nepřemožitelný.

A během několika posledních bitev, když sledovala, jak překonal neuvěřitelné věci a vyšel z nich vítězně, i když už by měl ležet v hrobě, došlo jí, kdo to ve skutečnosti je.

Jen jediná věc dávala smysl.

Vlastně to byla docela ironie. To dítě, kvůli jehož nalezení Archon rozpoltil jejich království, napochodovalo zpátky domů s řeckou armádou v patách...

Styxx z Didymosu byl Apollymin ukrytý syn. Vsadila by na to svůj život.

Bethany obrátila svého koně a odlétla z bitvy, kde byl Styxx zaneprázdněn zatláčením Atlanťanů zpět. Odebrala se do říše, ze které vládl její pradědeček, dokud ostatní bohové nespojili své síly, aby uvěznili Apollymi.

Alespoň dokud nebude Apostolos mrtvý.

Temné a skličující Kalosis by si nikdo nevybral za cíl své dovolené. Ledaže by byli opravdu zbláznění do motivů smrti. Ironií osudu bylo, že právě tady Bethany strávila většinu svého dětství, a že to bylo jedno z jejích oblíbených míst.

Což hodně vypovídalo o její osobnosti.

Bethany ignorovala Charontské démony, kteří jí podezřívavě pozorovali, když se vydala do temného paláce uprostřed pekelné říše. Stěží oblečení Charonti byli nebezpečnou démonskou rasou, jejichž kůže hrála vířícími barvami – obvykle pouze dvěma, ale občas i více. Jejich křídla měla stejnou barvu jako rohy a jejich oči byly opravdu děsivé.

„Kde je Apollymi?“ zeptala se modrého démona, který jí byl nejblíž.

„Na zadním nádvoří,“ řekl jejich jedinečným zpěvavým hlasem.

Vydala se do tmavé, zrcadlící se haly se závěsy, které se vlnily ve větru, který zdánlivě neměl žádný zdroj.

Bethany zatlačila do velkých skleněných dveří, které vedly na nádvoří obklopené vysokými, černými, mramorovými zdmi.

Apollymi seděla na okraji fontány, která byla zasazená do zdi. Bohyně destrukce na sobě měla splývavý černý šat a byla stejně úchvatná jako smrtící. Dlouhé bílé vlasy měla spletené na zádech a její vířící stříbrné oči viděly víc než oči mnohých jiných.

Archon se jí po právu bál. Nebyl jí vlastní soucit ani milosrdenství.

„Proč jsi tady?“ zavrčela Apollymi.

„Objevila jsem velké tajemství a chci, abys mi pomohla s ním naložit.“

Apollymi se ušklíbla. „Jaké je to tajemství, které jsi objevila?“

„Tvůj syn vede armádu k našemu hlavnímu městu.“

Apollymin úsměšek se změnil, když s nevinným výrazem vyklenula obočí. „Můj syn?“

„Princ Styxx z Didymosu. Je to Apostolos, že ano?“

Apollymi se hlasitě rozesmála a otočila se k vodní hladině. „Hezký pokus. Špatně, ale dávám ti bod za kreativní přístup.“

Bethany jí ani na vteřinu nevěřila. „Vím, že je to on.“

„Tak proč jsi mě pak nezradila ostatním?“

„Protože jsem nedávno začala chápat... tvou oběť.“

Tentokrát zněl Apollymin smích krutě. „Vážně mi chceš namluvit, že se bohyně utrpení a hněvu zamilovala? Opravdu čekáš, že ti tohle uvěřím?“

„Proč by ne? Jestli může milovat bohyně naprostého zničení... proč já ne?“

„Ach, Bet... jsi tak naivní a hloupá. Kdyby ses skutečně zamilovala, my všichni bychom to věděli.“ Apollymi ponořila ruku do černé vody. „Můj syn se už brzy vrátí domů, ale rozhodně nepotřebuje cizí armádu, aby tenhle pantheon zničila. Teď jdi a dej mi pokoj, než si vzpomenu, jak moc vás všechny nenávidím.“

„Dobrá, půjdu. Ale chci, abys věděla, že se bohové shromáždí a zabijí Styxxe ve chvíli, kdy vkročí na náš břeh. Společně.“

„To se mě ani v nejmenším netýká.“

Bethany si tím nebyla až tak jistá. I když se zdálo, že Apollymi říká pravdu, v očích se jí trochu zablesklo, když Bethany poprvé zmínila Styxxovo jméno.

Princ pro bohyni něco znamenal. Ale pokud to nebyl její syn, tak co pak?