úterý 29. července 2014

Styxx - 15. srpen 9530 př. n. l.



Styxx s Galenem po boku s neradostným odhodláním sledoval, jak jejich muži nastupují na lodě, které je odvezou k břehům atlantské pevniny.
Během několika hodin vyplují. Po setmění dosáhnout pobřeží a až nadejde zítřek, Atlantida bude patřit jim a každý Atlanťan se bude klanět jeho Stygian Omadě...
„Princi Styxxi!“

Otočil se za zvukem ostrého výkřiku posla, který rychle vjížděl do tábora. Chlapec zarazil svého koně a seskočil z něj. Hnal se ke Styxxovi, poklekl a podal mu srolovaný svitek.
Tohle nemůže být dobré...
Ne vzhledem k chlapcovu výrazu a jeho spěchu. Děs ho dostihl rychleji, než hnal posel svého koně. Styxx převzal svitek a uviděl na něm šest královských pečetí největších městských států, kteří byli jejich spojenci. Pečeti zahrnovaly i tu otcovu. V uplynulých jedna-dvaceti měsících mu otec nic neposlal. Ani nic oficiálního.
Styxx ve své duši cítil, že tohle mu zničí den.
Rozvinul svitek a četl. A s každým dalším slovem mu brada klesla o něco níž. Ne... ne potom, co se dostali tak daleko a přiblížili se na dosah.
Ty debilní zkurvysynu.
„Stalo se něco, můj pane?“ zeptal se Gaius.
Styxx zavřel pusu. „Povolali nás do Řecka.“ Každé slovo vyslovil s obrovským podrážděním.
„Cože?“ zařval Galen.
Styxx mu podal svitek. „Králové rozhodli jednomyslně. Chtějí nás zpátky v Řecku. Okamžitě. Máme zanechat všech nadcházejících vojenských akcí. Pokud budeme pokračovat, obviní nás z velezrady.“
Galen zůstal na místě a rozhořčeně prskal, zatímco Styxx odešel sdělit jejich nové rozkazy svým velitelům.
Pořád tomu nemohl uvěřit, ale pokud se opravdu všichni řečtí králové společně rozhodli o příměří, neměl na vybranou. Kdyby pokračoval, celá jejich armáda by byla povražděna.
Jeho muži nebyli z novinek o nic nadšenější než on nebo Galen.
Jejich hlasité stížnosti zněly jednomyslně, stejně jako královské rozhodnutí o zastavení jejich činnosti... nebylo spravedlivé, že by měli být potrestáni za to, že zbytek řeckých jednotek byli neschopní břídilové.
Styxx se svými muži souhlasil, ale nemohl to říct nahlas. „Jsme vojáci a posloucháme naše rozkazy.“
I když smrdí až k vrcholkům Olympu.
„Ale alespoň se teď všichni můžete vrátit ke svým rodinám,“ řekl Styxx, aby je utěšil.
Díky tomu jejich rozmrzelé řady zajásaly. Aby pravdu řekl, ani Styxx se nemohl dočkat, až se vrátí k Bethany. Už to byly téměř dva roky, co naposledy cítil na tváři její ruce. Viděl její rozkošné zlato-zelené oči, které ho u ní vítají.
Mohl jen doufat, že si během jeho dlouhé nepřítomnosti nenašla jinou lásku.
Když se vrátil do svého stanu, ucítil, že se znak slunce na jeho zádech zahřívá a rozpaluje. Styxx ztuhnul.
Byl snad Apollo zde? Nebo snad další démon? Proč jinak by to ta značka dělala? Rozhlédl se kolem sebe a zahnal svůj strach. Jedou domů. Proč by teď útočili?
Koneckonců proč ale vlastně bohové dělali to, co dělali?
„Nenávidím vás parchanti,“ zavrčel si pod vousy a adresoval to bohům. „Všechno, co jste kdy udělali, mi akorát tak posralo život. Chtěl bych, abyste všichni zmizeli z povrchu zemského.“
Styxx vážně doufal, že neuvidí žádného dalšího boha z masa a kostí, dokud bude živ

13 komentářů:

  1. Děkuji mnohokrát za překlad a korekci ! ! !

    OdpovědětVymazat
  2. Dakujem za preklad :-)

    OdpovědětVymazat
  3. Dakujem :). Skoda, ze su kapitoly take kratucke :(.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ale aspoň jich mám napřekládaných dopředu hodně, takže budou přibývat pěkně pravidelně. A některé jsou i delší, uvidíš ;-)

      Vymazat
  4. ďakujem za preklad

    OdpovědětVymazat
  5. Ďakujem za preklad

    OdpovědětVymazat
  6. Díky za překlad.

    OdpovědětVymazat
  7. Ďakujem za ďalšiu kapitolku, len škoda, že takú krátku...
    teším sa na ďalšiu.

    OdpovědětVymazat
  8. Dakujem za preklad

    OdpovědětVymazat