čtvrtek 3. července 2014

Styxx - 23. květen 9531 př. n. l.





Hephaestion, atlantský posel bohů, rozrazil dveře hlavní síně Katateros. „Stygian Omada je na našich plážích!“
Bethany vzhlédla od vzácného dopisu od Hectora, který zaplatil poslu, aby jej skryl ve stromě na jejich místě, zatímco se ostatní bohové začali zvedat. Popadla Hephaestiona za paži, když procházel kolem ní, aby zpravil i bohy, kteří zde nebyli přítomní, a přinutila ho tak zastavit. „Co se stalo?“
„Právě přirazili na pláži v Eně. Pokud je nezastavíme a nepošleme zpět do Řecka, mohli by zaplavit pevninu a dobýt město.“

Viděla rudě při pouhém pomyšlení na Řeky v její milované zemi. Jak se opovažují! „Kdo vede jejich jednotky?“
„Styxx z Didymosu.“
No, samozřejmě...
Athénin pes, kterého pojmenovali Στύγιoς oμάδα - Stygian Omada. Bethany oslepená vztekem se zahalila do zbroje a přivolala koně a luk. Tentokrát dá tomu bastardovi lekci. V Řecku byla její moc omezená, když doprovázela atlantskou armádu, ale tady, v její vlastní zemi...
Princ Styxx dnes pocítí plnou sílu její zloby a bude se modlit k bohům, které uctívá, aby raději zůstal doma.

***

Styxx, vyčerpaný z bitvy, si otřel z obličeje krev, zatímco sledoval, jak se jeho armáda přesunuje na pláž, u které přirazili. Ačkoliv byl boj divoký, přemohli atlantskou stráž, která byla pověřena ochranou jejich nejvzdálenějších ostrovů. Většina atlantských strážců teď ležela pobitá na pláži. Ale malá skupina utekla do vnitrozemí, aby varovala svoje lidi.
„Opevnit!“ zavolal na svoje velitele. Musí se připravit, než přijde další prudký útok. Neexistovala možnost, že by jim Atlanťané poskytli výhodu bez zarytého, brutálního boje na každém kroku jejich cesty.
Styxx sebou trhl, když mu znovu začal krvácet bok. K čertu... Bethanin talisman jej chránil jen před zbraněmi. Ne před zlomenými dřevěnými násadami a nehoráznou hloupostí. Během včerejších bojů o jednu z nich zakopl. Nějak se jí podařilo proniknout mezi tkanicemi jeho kyrysu a bodnout ho do žeber.
Pálilo to jako řecký oheň.
Snažil se bolest ignorovat a přivolal svého koně. Pak se zarazil, když uviděl nedaleko odtud, na severu, v jedné z vesnic oheň. Nejprve si myslel, že lidé signalizují pevnině. Pak ale spatřil řeckou zástavu, která byla umístěna v písku před ní.
Do prdele...
Jeho muži zaútočili bez rozkazu.
„Galene!“ zařval na svého zástupce. „Potřebuji svoje dekarmatoli. Rychle.“ Dekarmatoli byla skupina deseti mužů, které osobně vybral jeho bývalý učitel, a kteří měli za úkol zajistit, aby byl Styxx vždycky v bezpečí. Po tom, co se stalo v Halicarnassu s Apollem, ho Galen střežil jako psychotická kvočna.
Ale právě teď Styxx potřeboval, aby jeho věrní muži potlačili vzpouru dřív, než se rozhoří.
Vyhoupl se na Troianův hřbet a vyrazil na koni k tomu místu tak rychle, jak jen mohl.

***

Bethany zuřila, když se přenesla do malé Eneanské vesnice, kde jejich věřící zoufale prosili atlantské bohy o záchranu. Zatímco většina bohů vyrazila podpořit jejich jednotky, ona souhlasila s tím, že půjde sem a postará se o místní obyvatele.
Vesnice byla zaplavená zraněnými atlantskými vojáky... zraněnými muži, které Řekové masakrovali u úpatí sochy jejího dědečka v centru malé osady.
Zvedla ruku, aby je poslala rovnou k jejich milovanému Hádovi.
„Přestaňte!“
Ten hluboký, prudký, velitelský hlas je všechny přimrazil na místě. Dokonce i ji.
Zvědavě se zamračila při pohledu na didymoského prince, který seskočil ze svého ebenového koně a bez jakékoliv zálohy vztekle vykročil mezi padlá těla a drancující Řeky.
Zbláznil se?
Tihle Řekové nebyli z Didymosu. Nemilovali ani si nevážili svého mladého prince. Jasně o tom svědčil výsměch v jejich tvářích.
Styxxovy modré oči plály hněvem, když zamířil rovnou ke dvěma vojákům, kteří vyvlekli na ulici z jejího domu krásnou mladou dívku. Podle jejích roztrhaných šatů bylo zřejmé, co měli v úmyslu.
„Pusťte ji!“ nařídil Styxx.
Místo toho, aby poslechl rozkaz, ovinul velký, urostlý voják paži kolem dívčina pasu. „Je to kořist, Výsosti.“ Při vyslovení jeho titulu se ušklíbl.
„Je to dívka, ne majetek. Teď ji pusť, nebo budeš litovat.“
„Jo? Necháš svoje muže, aby mě zbičovali?“ Zasmál se. „Jsem Thrák. Nebudeme se klanět didymoské koruně a rozhodně nemáme strach z tvých mužů.“
Thrákové kolem něj zařvali na souhlas.
Neohrožený princ se k němu blížil jako nelítostný dravec, který si je vědom všech mečů kolem sebe, a přesto se žádného z nich nebojí. „Je na čase, aby ses naučil strachu ze mě.“
Všichni se Styxxovým smělým slovům vysmáli.
Jelikož toužila po lepším výhledu, a zároveň se chtěla ujistit, že se vyděšené dívce nic nestane, vklouzla Bethany do dívčina těla. Paže jí z vojákova brutálního sevření pálily.
Zabořil jí tvář do krku. „Na atlantskou děvku voní sladce. Jsem si jistý, že pro tebe taky jednu najdeme, princi. Teď se vrať zpět ke svým vlastním mužům a tady to přenech těm z nás, kteří jsme dost staří na to, abychom měli ochlupení.“
Styxxův nebesky modrý pohled se ani nezachvěl, když vymrštil ruku. O chvíli později ji voják pustil a mrtvý spadl na zem s malým vrhacím nožem zanořeným mezi očima.
Bethany při tom pohledu spadla čelist.
Styxx zabil jednoho ze svých mužů?
Aby ochránil její lid?
Princ tasil meč a postavil se mezi ni a muže, kteří sem s ním přišli. „Běž za svou matkou, děvče. Rychle.“
Ohromená jeho bezchybnou atlantštinou poslechla, a pak fascinovaně sledovala, jak se sám postavil před své nepřátele, aby je bránil před vlastní armádou.
Řekové na něj zaútočili.
Dostal šest vojáků, než dorazily jeho posily a postavily se mu po boku proti zbytku rozzuřených Thráků. Jeho muži je rychle vyřídili a odvedli je zpět.
Styxx popadl toho, který stál vedle prvního muže, kterého zabil. „Vzkaž svým Thrákům, že tu nejsme proto, abychom znásilňovali ženy, sestry a dcery. My bojujeme s atlantskou královnou, jejími vojáky a jejich bohy, ne s jejich ženami a dětmi. Každý Řek, který se vzepře mým rozkazům, bude vykastrován a za své zločiny proti jeho lidu nabídnut jako oběť atlantskému bohu Dikastisovi.“
„Myslíš, že oni by byli tak laskaví vůči našim ženám?“
Styxx ho odstrčil. „To je důvod, pročjsme na atlantské půdě a bojujeme s nimi dřív, než dosáhnou naší vlasti. Jsme tu proto, abychom ochránili naše rodiny před atlantským otroctvím, a já nezahanbím naše nevinné vražděním a ponižováním těch jejich. Teď jdi a varuj své muže.“
Princ se vrátil k Bethany a malé chýši, ve které se dívka skrývala se svou matkou a sestrami.
K jejímu naprostému ohromení princ zvedl panenku, která ležela před chýší, a pak si klekl před dveře na zem k dívčině malé sestře, která pravděpodobně neměla víc než deset let.
Nabídl jí panenku, zatímco ona se držela matčiny sukně. „To je v pořádku, maličká,“ řekl opět bezchybnou atlantštinou. „Nejsme tu proto, abychom ublížili tobě nebo tvé rodině. Máš mé slovo.“
Vzhlédla k matce, aby jí to potvrdila.
S doširoka rozevřenýma očima matka vytrhla panenku z jeho ruky a pak ustoupila, aby ochránila své dcery.
Styxx se jim uklonil, než vstal. „Řekni vesničanům, ať se shromáždí tady na náměstí, a já vás osobně vezmu za městské hradby, kde budete v bezpečí. Jestli někdo nemůže jít nebo cestovat, dej nám vědět a my ho poneseme.“
Podezřívavě si ho prohlédla. „Je to nějaký řecký trik?“
„Přísahám na svůj život, že ne. Prosím, dobrá matko, pro dobro svých dcer, pospěš si. Nevím, jak dlouho má armáda udrží ostatní Řeky zpátky, pokud se rozhodnou vzepřít mým rozkazům. Musíme vás dostat do bezpečí.“
Odešel říct svým mužům o tom, co má v plánu. Vypadalo to, že podobné rozkazy jsou obvyklé a že je od něj čekají. Až když zakopl a chytil se svého koně, došlo Bethany, že je ošklivě zraněný. Po jeho levé noze stékala krev.
Nikomu ale nedovolil, aby si toho všiml, rychle si ji otřel a nasedl.
Dostál svému slovu, pomohl shromáždit její lid a doprovodil je do bezpečí. Nikdy v životě nic takového neviděla. Řek, který zabil své vlastní muže, aby ochránil nepřítelovy ženy a děti...
Bylo to neslýchané. Zvlášť, když tím Řekem byl princ, který svým nepřátelům během uplynulých několika měsíců v boji neprojevil žádné slitování. Všichni o Styxxovi věděli, že je na bojovém poli nemilosrdný. Jeho armádu Atlanťané neporazili. Používali novou taktiku, která se od zbytku řeckých jednotek radikálně lišila. Styxx vedl proti jejím lidem zákeřné a úspěšné tažení.
A i když lidem právě teď projevil milosrdenství, moc dobře věděla, že jakmile budou pryč, nařídí prohledat opuštěné domovy kvůli zásobám, a pak je srovnat se zemí. To o něm bylo také známo.
Byla jím ještě zmatenější než předtím, když se zastavila vedle jeho koně. Pořád ještě v podobě dívky, kterou zachránil, k němu vzhlédla a prohlédla si prince, který dohlížel na přesun jejích lidí.
Postoj a držení jeho těla bylo stejně arogantní a dráždivé, jako když ho poprvé spatřila v Halicarnassu.
Ale byla to arogance? Teď když byla blíž, viděla v jeho modrých očích muka a bolest. Ostražitou odevzdanost a vyčerpání, díky kterým vypadal mnohem starší. A mnohem zranitelnější.
„Výsosti?“
Jeho emoce se vytratily a na tváři se mu rozhostil klidný výraz, když se na ni podíval. „Ano?“
Položila mu ruku na černo-bronzovou holenici a uvědomila si, že je ve skutečnosti zraněný na boku. „Děkuji ti za tvou pomoc.“
Uctivě na ni kývl.
Směle zvedla ruku a pohladila pevný lýtkový sval, který vykukoval mezi tkanicemi jeho holenice. „Chtěla bych ti za tvou laskavost nabídnout své služby.“
Odtáhl od ní svého koně. „I když tvou nabídku oceňuji a jsem jí opravdu polichocen, musím odmítnout.“
Zmateně se otočila k odchodu.
„Eleo?“ zavolal.
Udivená, že si pamatuje dívčino jméno, které před hodinou použila její matka, se zarazila a obrátila se k němu. „Výsosti?“
„Nedovol nikomu, zvláště sama sobě, kvůli čemukoliv obchodovat se svým tělem. Dočasné a okamžité výhody nestojí za věčné zatížení tvojí duše.“ Naklonil se a jemně jí hodil drahou brož.
Chytila ji a všimla si, že nese ten stejný emblém s fénixem jako jeho štít. Byl to odznak jeho Stygian Omada.
Bez dalších slov otočil koně, aby mohl osobně odvézt vetchou ženu a její malou vnučku do opevněného města dál ve vnitrozemí.
Ohromená jeho nečekanou moudrostí, laskavostí a dobročinností, se k nim připojila na jejich cestě do bezpečí. Jedna její část pořád čekala, že je to jen nějaký trik.
Zatímco pochodovali, prohlížela si jeho muže a hledala svého Hectora. Ale tohle byla kavalérie. Nepatřili k ní pěší vojáci. Další neočekávaná pocta jejím lidem, že k jejich ochraně použil šlechtice a své nejlepší vojáky, ne rolníky.
A když ho tak pozorovala, něco na princi jí připomnělo její lásku. Ale Hector nemohl být zraněn. Ne pokud nosil její talisman. Když ho viděla naposledy, měl ho. Neměla důvod myslet si, že si ho sundal. Navíc se zdálo, že princ je o něco starší než Hector. Rozhodně tvrdší a jistější si sám sebou. Hector byl nesmělý a zdrženlivý. On by se nikdy tahle bezohledně nehnal do boje.
Ne, Styxx není mužem, který v ní roznítil oheň.
Ale teď konečně pochopila, proč si Athéna vybrala tohoto prince za svého mazlíčka. Byl čestný tam, kde jiní ne. A jednal se všemi kolem sebe s úctou... jako by na nich záleželo.
Dokonce i na jeho nepřátelích.
Přesto tento dobrý skutek nic neměnil. Byli ve válce a ona ho nakonec zničí za to, že se opovážil přijít k jejím břehům a zabít její vojáky. Jeho dnešní slitování mu poskytlo dočasný odklad, jak se tak dívala na své věřící.
Zítra po něm půjde vším, co má.
Vstoupila za městské hradby a sledovala, jak Styxx jemně pokládá starou ženu před Agapiným chrámem, který byl připraven pro ty, které útočníci připraví o domov. Předal ji do péče mladému knězi, ještě předtím ale řekl něco, co u staré ženy vyvolalo úsměv. Pak něžně zvedl vnučku a posadil ji vedle ní.
Upřímně ji překvapilo, že na jeho vojáky žádný Atlanťan nezaútočil. Byl by to snadný způsob, jak hned teď válku ukončit.
Ale její lid nebyl tak zrádný jako Řekové. Nikdy takoví nebyli. Místo toho Styxxe a jeho muže uctili, a dovolili jim doprovodit vesničany, a pak bez problémů odejít.
Až přijde další ráno, znovu budou ve válce.
S tím na mysli opustila dívčino tělo a vydala se hledat svého pradědečka do jeho chrámu nedaleko odtud.
Atlanťané byli vyvoláváni jménem a obětí. Ne že by to potřebovali. Misos by s nimi byl tak jako tak.
Neviděn jejich lidmi vyklenul její pradědeček při jejím příchodu obočí. „Jaké máš novinky?“
„Řecký princ je zraněný na levém boku, pod třetím žebrem. Sotva bude moci touto rukou držet svůj hoplon.“

„Dobrá práce. Zítra ho uvidíme mrtvého a jeho shnilé Řeky pošleme domů s ocasy staženými mezi nohama.“ 

17 komentářů: