pátek 11. července 2014

Styxx - 24. květen 9531 př. n. l.



Bethany, neviditelná pro lidi kolem ní, šla středem řeckého ležení a hledala Hectora. Co chvíli zaslechla jeho jméno, ale pokaždé to byl jiný voják, kterého volali. Zdálo se, že je to v Řecku velice populární jméno.
Frustrovaná a naštvaná se zarazila, když si uvědomila, že je u stanu prince Styxxe, který střežili čtyři muži.
Vážně? To ho Řekové opravdu tak moc nenáviděli?

Znechuceně se rozhlédla po mužích, kteří spali pod širým nebem a bojovali za něj, zatímco on je využíval k tomu, aby mu na svůj úkor a svojí námahou zajistili pohodlí domova. A jeden z těch soumarů byl pravděpodobně její milovaný Hector. Její vztek díky jeho okázalosti vzrostl, ale když vstoupila do stanu, ztuhla.
Nebylo to přepychové prostředí, ve kterém si mladého prince představovala. Stan byl až na stůl, mapy, pár skládacích židlí, malé umyvadlo, figurínu na zbroj a prostý vojenský kavalec na zemi, prázdný.
Dokonce neměl ani polštář...
Styxx oblečený ve své černé zbroji, si právě zavazoval svoje holenice. Sám.
Kde byli jeho sluhové?
Vlasy měl mnohem kratší, než když ho před měsíci viděla poprvé bojovat vedle Athény. Měl je ostříhané tak nakrátko, že tam nebyl ani náznak jeho hustých blond kadeří. A taky už se dlouho neholil. Kvůli helmě, kterou měl včera, neviděla, že je jeho dokonale ztvárňená tvář, horní ret a brada byly pokryty tmavými vousy. Páchl olejem, krví, potem, kůží a koněm. Bylo to úplně jiné než Hectorova příjemná mužná vůně.
Zatímco si bral zbraně, nebyl na princi patrný žádný strach. Jen tiché utrpení, ze kterého jí trochu ztěžklo srdce. Oči měl zastíněné vnitřní vřavou a syrovou inteligencí, kterou mělo jen málo smrtelníků. Vypadal mnohem moudřejší, než čemu odpovídal jeho mladý věk.
Když se narovnal, zašklebil se a chytil se za svůj zraněný bok. Několikrát se zhluboka roztřeseně nadechl, než si táhle povzdechl a opanoval své utrpení. Natáhl se pro svůj meč a připnul si jej. Svaly na jeho bicepsu a ramenu se napínaly, kdykoliv se pohnul.
Proč mě to tak fascinuje? Nechápala to, zvlášť když její srdce patřilo nevinnému, sladkému chlapci. Nedávalo to žádný smysl. Snad proto, že princ Styxx byl stejně vysoký. A jejich hlasy byla podobné...
Oba byli blond, měli štíhlá a vypracovaná těla.
Bethany se zadrhl dech, když si to srovnání znovu rychle prošla. Jsi snad můj Hector?
Mohlo by to tak být?
Ne. To nebylo možné. Proč by princ předstíral, že je kupecký syn, aby mohl trávit čas se slepou dcerou rybáře? Muž ve Styxxově postavení by jí rychle dal najevo svůj skvělý původ. A nikdy by nežádal prostou holku, aby s ním utekla. Proč by měl, když vlastní svět, ve kterém žije?
Každý věděl, jak moc didymoský král miluje a chrání svého dědice. Vynikající kvalita jeho zbroje a koně o tom jasně vypovídala.
Žádný kněz by se neodvážil poskvrnit tělo toho muže nebo jeho krásu rudě rozžhavenými značkami.
Nemluvě o tom, že to mocné, divoké stvoření, by nikdy nebylo tak nešikovné, aby spadlo z koně a samotné prošlo lesem, kde by našlo její rybářské místo. Její Hector byl váhavý a sladký. Stydlivý a nejistý. V princových pohybech nebyla žádná nejistota. Tohle byl muž, který si byl jistý svou rolí a svým postavením.
Divoký.
Nikdo by se jej nikdy neodvážil znásilnit.
A Styxx by se nikdy neuráčil ptát, jestli může políbit prostou venkovskou holku. Prostě by si vzal, co by chtěl, aniž by se ho kdokoliv odvážil za jeho čin potrestat. Přestože včera její nabídku odmítl, když vstoupila do té mladé atlantské ženy, šířil kolem sebe tak mocnou sexuální přitažlivost a mistrovství na poli lásky, že bylo víc než zřejmé, že je více než dobře vyučen ve fyzické stránce Agapiny domény. S největší pravděpodobností prostě ta dívka nebyla na jeho vkus dost hezká.
Ještě pravděpodobnější bylo, že byla příliš pod jeho úroveň, než aby se jí dotkl.
Styxx, který vůbec o její přítomnosti nevěděl, zatáhl za tkaničky svých holenic, aby se ujistil, že jsou dost utažené. Pak se narovnal, natáhl se pro helmu a štít a opustil stan.
„Co tady děláš?“
Bethany se ohlédla a zjistila, že na ni zírá Athéna. „Prohlížím si svou příští oběť.“
Athéna se zasmála. „Ty mého šampiona neporazíš. Má jádro zocelené způsobem, který nedokážeš pochopit. Má srdce Titána a mysl filozofa.“
„Všichni smrtelníci nakonec padnou.“
„Stejně jako někteří nesmrtelní.“
Bathany na ni zírala. „Přivedla jsi svou armádu k našim břehům. Myslíš, že vám dovolíme přiblížit se ještě víc?“
Posměšný výraz Athéniny tváře ji přiměl chtít vyrvat té děvce vlasy i s kořínky. „Nedovolili jste nám dojít ani sem. Věřím ale, že to zvládneme a budeme s vámi přitom bojovat na každém kroku. Budeme pokračovat kupředu. Řekové mého vyvoleného prince milují. Budou ho následovat kamkoliv.“

„Tak to by ho potom všichni měli následovat na vaše Elysejská pole.“ 

14 komentářů:

  1. Diky za preklad :-)

    OdpovědětVymazat
  2. Děkuji mnohokrát za překlad a korekci ! ! !

    OdpovědětVymazat
  3. Díky díky díky díky!!! :D

    OdpovědětVymazat
  4. Díky za překlad a korekci :-)

    OdpovědětVymazat
  5. Ďakujem, pekný preklad :-)

    OdpovědětVymazat
  6. Díky moc za překlad :-)

    OdpovědětVymazat
  7. Děkuji za překlad.

    OdpovědětVymazat
  8. Sakra, neviem sa dočkať, čo sa stane, keď zistí, že jej Hecktor je Styxx...
    Ďakujem za preklad :)

    OdpovědětVymazat
  9. Dakujem za preklad

    OdpovědětVymazat