neděle 13. července 2014

Styxx - 27. červenec 9531 př. n. l.



Styxx se zastavil v agrioských zahradách – u posvátného chrámu Bet'any Agriosy, atlantské bohyně utrpení, hněvu a lovu. Říkalo se o ní, že je pravou rukou Dikastise, jejich boha spravedlnosti. Byla také bohyní, ke které se Atlanťané modlili, kdykoliv se jim stala křivda. Tou, která odměřuje spravedlnost a odplatu. Důkazem o jejich víře v ni bylo množství katadesmoi – kamenů, destiček a olověných tabulek s kletbami – kterými byly poseté její oltář a zahrady. Každá katadesmos obsahovala konkrétní čin, který chtěl po bohyni vyvolávač, aby jej použila proti osobě, o které si mysleli, že jim uškodila.

Kruté kletby v atlantštině s velice barvitými detaily ho nutily ptát se, kolik pro něj napsala katadesmoi Ryssa doma v Didymosu.
Neochotný spekulovat o počtech, se zamračil na Bet’aninu sochu na konci bazénu velkého venkovního atria, které mu připomínalo Athénino atrium v Didymosu. Atlantská bohyně byla vysoká a štíhlá, oblečená do průsvitného peplosu, který odhaloval křivky dokonalého běžícího těla. V jedné ruce držela štít ozdobený okřídleným koněm, zatímco v druhé měla kopí, které držela tak, jako by se jej chystala vrhnout. Masa neukázněných kudrlinek se drala zpod atlantské helmy, která měla zvednuté hledí, aby odhalila její překrásné rysy. Na opačné straně bazénu byla socha divokého bojovníka, který bohyni čelil.
Oděný jen v chlamysu, který měl sepnutý na levém rameně, tam stál pyšně a vzdorně v helmě, která byla velice podobná té Styxxově. Jeho dlouhé vlasy mu spadaly přes pravé rameno. V pravé ruce měl xiphos, zatímco levou svíral toulec se šípy.
„Můžu pro Vás něco udělat, Výsosti?“ zeptala se nervózně kněžka.
Styxx se pootočil a spatřil drobnou ženu, která mu sahala sotva doprostřed hrudi. Mírně se jí uklonil. „Odpusť mi, kněžko, neměl jsem v úmyslu urazit bohyni ani tebe. Dveře do chrámu byly otevřené a já byl zvědavý na patronku města.“
Jeho armáda přede dvěma dny dobyla atlantské město Bettias a teď čekali na posily, než budou pokračovat dál na pevninu. Od té doby, co začala jejich okupace, odnášeli zraněné atlantské vojáky do vedlejšího chrámu, který patřil atlantskému bohu léčení. Styxx před chvilkou dohlížel na to, jak předávají zraněné do péče kněží, a právě mířil zpátky do tábora, když zahlédl tenhle chrám.
Z nějakého neznámého důvodu, ho přitáhl k sobě.
„Znáte naše bohy?“ zeptala se.
„Trochu ano, ale ve skutečnosti nijak dobře. Třeba tyto dvě sochy zde. Domnívám se, že ona je bohyně, po které je pojmenováno město, ale nemám ponětí, kdo je ten voják.“
„Je to moudrý muž, který přijímá, co neví, a který nepředstírá, že ví něco, co neví.“ Kněžka se usmála. „Jejich příběh je příběhem velikého zármutku, výsosti. A proto je Bet’anya bohyní hněvu a odplaty. Než Dikastis posvětil náš pantheon, byla původní bohyní spravedlnosti a řádu Bathymaas. Dcera Chaosu byla zrozena z moci světla, aby vyvážila svého otce a udržela ho na straně dobra. Během první Chtonianské války, Bathymaas sestavila tým sedmi bojovníků nazvaných Ēperoni.“
„Je to υπερασπίζω?“ zeptal se. Ēperaspizo byl řecký výraz pro „hájit“ nebo „bránit“.
Přikývla. Ēperoni se skládali ze dvou lidí, dvou Apollitů, dvou Atlanťanů a démona, který je trénoval a vedl. Byla to nedotknutelná skupina, která bránila inteligentní druhy na zemi před všemi hrozbami. Každého z nich Bathymaas vybrala osobně. Všichni byli ztělesněním odvahy, síly, poctivosti a slušnosti. To nejlepší, co mohly jejich druhy nabídnout. A během Chtonianské války bojovali, aby chránili nevinné.
Styxx si prohlížel mužskou sochu. „Je to ten démon, který je vedl?“
Kněžka zavrtěla hlavou. „Je to ten největší hrdina války. Nezdolný a nebojácný. Říkalo se, že jej nemůže porazit žádná armáda a žádný hrdina jej nemůže zabít. Dokonce ani celé Mavromino – nejtemnější ze všech sil. A na počest bohyně, které sloužil, složil slib cudnosti. Jeho srdce a duše patřily jen a pouze Bathymaas.“
Zamračený Styxx byl tím příběhem zmatený. „Nikde v tom nevidím velký zármutek.“
Kněžka vytáhla ze svého váčku hrst bylin a hodila je do plamenů u bohyniných nohou. „Naše panenská bohyně se do hrdiny zamilovala, ačkoliv to bylo zapovězeno. Podle věštby neměla nikdy tělesně poznat muže a byla za to také tvrdě potrestána... jediné na co dokázala myslet bylo to, jak moc pro ni znamená. Drželi svůj vztah v tajnosti až do dne, kdy jej odhalil nepřítel. Žárlivý a rozzuřený nepřítel promluvil o tom, co dva milenci udělali. Aby ochránil čest dámy, vyzval náš hrdina zrádce na souboj. Ale dřív než měl šanci bojovat a očistit tak dobré jméno bohyně, přinutil ji žárlivý bůh, který chtěl Bathymaas pro sebe, lstí k tomu, aby při lukostřelbě zasáhla srdce svého milovaného. Zemřel v náruči bohyně a přísahal jí, že i kdyby to mělo trvat tisíce životů, vrátí se k ní, a že nikdy nebude milovat nikoho jiného než svou milovanou Bathymaas.“
Styxx s nimi soucítil. Velice dobře ten cit chápal a udělal by pro svou dámu úplně to samé.
„Když zemřel,“ pokračovala kněžka, „vzal si sebou její srdce do hrobu. Ona, která byla bohyní zrozenou světlem, přijala temnotu vším, co byla, a šla po bohu, který jí vzal jejího hrdinu. V tu chvíli se poprvé zrodila nemilosrdná odplata. Jenže ona nemohla toho boha zabít – ne, aniž by zničila svět. A i když ji ohledně toho ostatní bohové varovali, neposlouchala je. Odmítla se zastavit, dokud nebude vykonána spravedlnost a ona se nevykoupe v krvi boha, kterého nenáviděla.“
„Jelikož je svět pořád tady, beru to tak, že ji zastavili.“
Přikývla. „Jelikož neměli jinou možnost, ostatní bohové se spojili, aby ji zabili. Pronásledovali ji hluboko do pouště, kde ji zahnali do kouta. Než ji ale mohli vzít život, její otec, který byl prvotním bohem, je zastavil. Vzal jí jednu polovinu jejího zlomeného srdce – tu, která patřila jejímu hrdinovi – a znovuzrodil ji jako Bet’anyu, což znamená Rod Utrpení. Bylo řečeno, že bude bohyní temnoty až do dne, kdy bude znovuzrozen její Aricles, který dá její srdce znovu dohromady.“
Styxx se nad tím známým a nečekaným jménem zamračil. „Aricles?“
Kněžka na něj kývla. „Byl bratrem prince, který založil tvoji královskou linii. Po jeho smrti přijal mladší bratr na jeho počest jeho jméno.“
To ho zmátlo ještě víc. „A tak ctíte ve vašem chrámu atlantské bohyně řeckého hrdinu?“
V očích jí blýsklo rozhořčením. „Atlantida nikdy nebude ctít žádného Řeka.“
Ale jestli je tohle pravda... „Takže tím mi chceš říct, že jsem Atlanťan?“
„Jeden čas byl Didymos naším nejvzdálenějším ostrovem.“
Zvláštní... tohle nikdy předtím neslyšel a nebyl si jistý, jestli by tomu měl věřit.
„Pokud o mě pochybujete, Výsosti, dokazují to mapy, které stále existují v městské radnici.“
Fascinující. „Kdy se z nás stali Řekové?“
„Před tisícem a dvěma sty lety se král oženil s řeckou princeznou. Jeho dědic byl ještě dítě, když zemřel, a tak královna vyzvala svého bratra, aby vládl, dokud dítě nebude pro trůn dost staré. Její bratr okamžitě začal přestavovat atlantské chrámy pro své bohy, a dítě vyrostlo s nimi a s jejich způsoby myslíc si, že je Řek. Jeho matka mu nikdy netvrdila nic jiného. Od té doby Didymos patří Řecku.“
Styxx proti tomu začal protestovat, ale čím víc o tom přemýšlel, tím víc to dávalo smysl. Didymos byl fyzicky blíž Atlantidě než Řecku – kvůli čemuž byl strategicky významný. Vysvětlovalo to také to, proč jsou didymoské chrámy mnohem podobnější atlantským než řeckým. „Jsem tedy částečně Apollit?“
„Ne. Tvá linie byla čistě atlantská. Z jednoho z nejstarších rodů. Ale naneštěstí je teď tvá krev znečištěná. Zbývá v tobě jen velice málo z Atlanťana.“
Styxx si pořád ještě nebyl jistý, jestli by tomu měl věřit, a proto vrátil konverzaci k předcházejícímu tématu. „Takže bohyně jen tak posedává a čeká na jejího Aricla?“
„Bohužel o něm vůbec neví. Aby pro něj netruchlila, odejmul jí její otec vzpomínky na Aricla spolu s jejím srdcem. Nemá ani ponětí o své předchozí existenci a úloze.“
„Jak je to možné?“
„Její otec ji znovuzrodil ze Zármutku, přičemž jí bylo řečeno, že je potomkem Bathymaas a že s ní sdílí některé aspekty její moci. Dokud se její hrdina nevrátí, nepozná pravdu. Svět jí to nemůže dovolit.“
Styxx se nad tím příběhem zamračil. „Jak to, že víš něco, co tvá bohyně ne?“
„Protože jsem tam byl, když se to stalo a byl jsem jedním z těch tvorů, kteří ji pomáhali spoutat.“
Styxx ustoupil, když se kněžka proměnila ve vysokého, robustního démona.
„Jak se opovažuješ znesvětit chrám Agriosy, řecké prase! Možná pocházíš z rodu Ariclů, ale nejsi on! Nejsi nic víc než lidský odpad nehodný vdechovat atlantský vzduch.“ Démon do něj strčil. „A naše bohyně na tvou hlavu vypsala odměnu, kterou mám v úmyslu získat.“
Styxx měl sotva čas tasit meč, než na něj démon zaútočil. Bestie na něj plivla kyselinu. Vyhnul se jí, bodl démona a uhnul stranou.
Popadl ho za zadní část zbroje. Styxx cítil, jak se rozpálila Apollonova značka chvíli předtím, než něco démona odpálilo na zeď zahrady. Démon se zhroutil na zem. Se smíchem si z tváře otřel krev. „Dej si pozor na bohy, kteří tě chrání, pse. Jednoho dne se obrátí proti tobě a ukážou ti, co za verbež ve skutečnosti jsou.“ Zmizel v odporně páchnoucím oblaku.
Styxx si pozorně prohlédl zahradu a pátral po dalším útočníkovi, než vycouval z chrámu a vrátil se na ulici.
Takže Agriosa na něj vypsala odměnu. Perfektní, prostě perfektní.
Co se týče Apollona... Styxx byl vděčný, že ho ta značka ochránila před démonem, ale upřímně řečeno, raději by byl vykuchaný, než prožít hrůzu té jedné noci. Pořád kvůli ní měl panické záchvaty a vzpomínky ho děsily. A neměl pochyb o tom, že by se proti němu mohl Apollo obrátit. Ten bůh se obrátil proti každému milenci, kterého si kdy vzal.
Jen mě nenech zemřít tady. Samotného. Ne v této bohem zapomenuté zemi, kde nikdy pro něj a pro jeho bratra nebylo nic víc než naprosté utrpení.
Pokud by měl zemřít, chtěl by, aby to bylo jako u jeho váženého předka a on zemřel v náruči ženy, kterou miloval. Aby to byly její zlato-oříškové oči, které si odnese sebou na věčnost.
Ale hluboko v nitru mu klíčil strach, že to bude Apollo, kdo ho zabije, a že to bude ledový pohled toho parchanta, který bude mít navěky uchován v mysli.



13 komentářů:

  1. Dakujem za dalsiu super kapitolku :-)

    OdpovědětVymazat
  2. díky moc za kapitolu

    OdpovědětVymazat
  3. Díky moc za překlad a korekci ! ! !

    OdpovědětVymazat
  4. ďakujem za preklad

    OdpovědětVymazat
  5. Ahoj mohla bych prosím požádat o zaslání anglické verze knížky Styxx ? Moc prosííííím . Velmi oceňuji vaše překládání opravdu, ale to čekání na další kapitolu už nevydržím tak moc moc prosím. Můj email je jiras.minas@seznam.cz Předem děkuji za vy slyšení mé prosby.

    OdpovědětVymazat
  6. Díky za překlad a korekci, třepu se na každý díl :-)

    OdpovědětVymazat
  7. Veľmi zaujímavé ...
    Ďakujem za preklad :)

    OdpovědětVymazat
  8. Děkuji za další díl překladu.

    OdpovědětVymazat
  9. Dakujem za preklad

    OdpovědětVymazat