pondělí 21. července 2014

Styxx - 8. srpen 9530 př. n. l.



O rok později

Styxx vzhlédl od svého stolu s mapami, když zvenku zaslechl hlasitou fanfáru. Co to...?
Věděl, že otec by se neuráčil navštívit válečné ležení, zvlášť ne takové, které leží na cizí půdě. A rozhodně ne po tak dlouhé době. Zvědavě vyšel ven, aby ten povyk prozkoumal a ztuhl při nečekaném pohledu na jeho muže shromážděné kolem stanu.
Bouří se snad?
Jinak než svým kolektivním zápachem, který byl velice odpudivý...

Když na to přijde, on také soupeří se zadní částí svého koně. Neexistoval způsob, jak zůstat čistý a bojovat přitom ve válce.
Kolem nich vybuchl další jásot.
„Šťastné narozeniny, princi Styxxi!“ zařvali unisono a pak znovu provolali slávu.
Hluboce se zamračil. „Díky, ale já nemám narozeniny.“
„My víme,“ řekl Gaius, hipparchus, který vedl jednu z jeho jezdeckých kavalérií, když přistoupil blíž. „Ale dozvěděli jsme se, že jsi je měl minulý týden a nic jsi nám o tom neřekl.“
Styxx přejel pohledem po mužích v jeho ležení. „Nejsem tady jediný, jehož narozeniny bez povšimnutí přicházejí a odcházejí, zatímco bojujeme.“
Jeho muži před ním klesli na koleno.
Cítil se kvůli tomu rozpačitě. Nebyl si jistý, jak by měl na jejich náhlé pokleknutí reagovat. Vlastně ho to dost znervózňovalo.
Gaius vstal a přinesl složený, jasně červený plášť, který mu vložil do rukou. „Není to mnoho, výsosti, ale bylo to to jediné, co jsme dokázali získat, aniž bychom porušili tvoje pravidla chování. Šli jsme to koupit do města, kterým jsme včera projížděli.“
Styxx, vyděšený jejich pozorností, jej jemně sevřel. „Děkuji. Vám všem. Je to skutečně ten nejšlechetnější dar, který jsem kdy obdržel a budu ho jako takový opatrovat.“
Gaius mu zasalutoval. „Víme, co všechno jsi pro nás obětoval, výsosti. Stejně jako víme, že nám dáváš ze svého vlastního důstojnického platu příplatky a pro sebe si téměř nic nenecháváš. Ačkoliv se to snažíš skrývat, viděli jsme tě prodávat tvé osobní věci, abys pro nás nakoupil léky a zásoby, když jsme je potřebovali, stejně jako si snižuješ příděly, když je zásob málo, abychom se bez nich my ostatní nemuseli obejít. Všechno, co pro nás děláš, většina z nás zaznamenala a opravdu si toho vážíme. Není žádného jiného prince či krále, který by zůstával po našem boku celé ty dva roky, aniž by si zajel domů kvůli pár dnům pohodlí. To proto si tě vážíme a následujeme tě.“
„To, a sláva pramenící z vítězství, kterých jsme dosáhli,“ zakřičel jeden muž z davu.
Vybuchli smíchy.
Styxx, ohromený jejich laskavostí, polkl. „Ať nám bohové dál žehnají vítězstvími.“
„Bohové nám žehnej,“ zopakovali, a pak začali skandovat jeho jméno.
Jeden po druhém k němu přistupovali, aby se mu poklonili.
Styxx, pokořený až do hloubi své bytosti, trpělivě stál a pohovořil si s každým členem jeho armády.
Galen k němu přistoupil jako poslední. „Jsi v pořádku?“
„To rameno mě zabije,“ řekl tiše, zatímco se usmíval na odcházející muže. „Vážně bych využil židli.“
Smějící se Galen mu podržel stanovou chlopeň. „Pojď a sedni si, výsosti.“
Styxx poslechl a opatrně položil svůj plášť na stůl. Zadusil zasténání, posadil se a povzdechl si. Dnes ho v bitvě odkopli na zlomené dřevěné kopí, které mu prorazilo průramek na jeho zbroji.
Až mu příště dá Bethany ochranný amulet, ujistí se, že bude zahrnovat i dřevěné předměty.
A nemotornost.
„Řekl jsi jim, že jsem měl narozeniny?“ zeptal se Styxx.
Galen pokrčil rameny. „Letmo jsem to před Gaiem před třemi dny zmínil. Neměl jsem ani tušení, že tohle udělají.“
Styxx cítil, že se mu nad tím neočekávaným darem, který pro něj tolik znamenal, tlačí do očí slzy. Ale nehodlal Galenovi dovolit, aby ho viděl brečet jako nějakou starou bábu. „Doufám, že jsi jim neřekl, kolik mi je.“
„Nejsem hlupák, výsosti. I když vědí, že jsi mladý, nepotřebují vědět, jak moc mladý jejich vážený vítězící vůdce je. Mohlo by je ho zahnat ječící zpátky domů.“
To vážně mohlo.
Osmnáct. Jen tak tak. A přesto se cítil prastarý.
Styxx změnil téma a napil se vína. „Nějaké zprávy o tvé Antigoně?“ V průběhu dne dorazil posel. Galen jen vzácně nedostal alespoň jeden dopis nebo dárek od své dcery.
Galen vytáhl zpod svého kyrysu náhrdelník z mušlí a sedl si vedle Styxxe, aby mu ho mohl podat. „Ona a moje vnučka poslaly tohle. Mají se dobře a nemůžou se dočkat, až znovu uvidí mou starou tvář. A co tvoje rodina?“
„Všichni v pořádku,“ odhadl Styxx. Ale aby byl upřímný, nevěděl to jistě. Nikdo, dokonce ani jeho otec, ho nekontaktoval. Předpokládal, že pokud bude Didymos napaden nebo se jim přihodí cokoliv jiného, rodina ho o tom zpraví.
Ale den po dni pro něj přicházely jen zprávy od ostatních vojenských velitelů a králů, a všechny měly co dělat s válkou, ne s přáním dobrého zdraví. Upřímně řečeno se mu líbila představa, že by mu Bethany, navzdory své slepotě, posílala věci, kdyby znala jeho skutečné jméno. Co může vědět, třeba to už mnohokrát zkusila.
Alespoň v to doufal a předstíral, že ano.
Jelikož nechtěl uvažovat o svých obavách týkajících se toho, že si v době jeho nepřítomnosti našla jiného muže, trhl Styxx bradou směrem kde stolu, kdy byly roztažené mapy. „Vyhodnocoval jsem náš postup. Měli bychom vrhnout na pevninskou část Atlantidy za čtyři dny.“
„Od posla jsem slyšel, že jsou lodě připraveny. Naši muži dychtí zatančit si v Apollymině síni na nejvyšším pahorku.“
Během uplynulých měsíců dobyli šest vzdálenějších ostrovů a drželi je, dokud nedorazili další řecké jednotky, které je zabraly, zatímco Styxx pochodoval směrem k atlantskému hlavnímu městu. On byl jediný, kdo proti jejich silnějšímu nepříteli, obstál. Podle toho, co slyšel od ostatních poslů, byl zbytek řeckých jednotek poražen jejich nepřáteli na domácí půdě.
Ale pokud Styxx a jeho armáda dorazí do atlantského hlavního města a vtrhnou do tamějšího paláce, mohli by tuhle válku vyhrát navzdory ztrátám, které ostatní armády utrpěly. Nemohl se toho dočkat.
„Byl jsi někdy v hlavním městě, výsosti?“
Styxx se snažil nepřemýšlet o tom, kdy naposledy viděl svého bratra a o zraňujících věcech, které si navzájem řekli. „Ano.“
„Je vážně tak vyspělé, jak se o něm tvrdí?“
Další věc, ke které by raději neupínal svoji pozornost. „Ano je.“
Galen se nad mapami setkal s jeho pohledem. „Vážně si myslíš, že tohle můžeme vyhrát, výsosti?“
„Ano, myslím.“ A Styxx měl plně v úmyslu kvůli odplatě srazit pár aristokratických atlantských hlav.

Kvůli sobě a kvůli Acheronovi. 

14 komentářů:

  1. díky za překlad a korekci :-)

    OdpovědětVymazat
  2. Děkuji mnohokrát za překlad a korekci ! ! !

    OdpovědětVymazat
  3. Ďakujem za peklad momo:)

    OdpovědětVymazat
  4. Ďakujem za preklad momo:)

    OdpovědětVymazat
  5. Děkuji za překlad.

    OdpovědětVymazat
  6. Ďakujem, som rada, že aj počas boja sa Styxxovi vyskytnú pekné dni.

    OdpovědětVymazat
  7. Dakujem za preklad

    OdpovědětVymazat