čtvrtek 17. července 2014

Zrozen ze Zuřivosti - Kapitola 1



„No tak, Darlingu. To mi nemůžeš udělat. Jsem zoufalý, člověče. Musíš mi to dát. Rovnou tady. Hned. Potřebuji tě tak, jak jsem tě ještě nikdy předtím nepotřeboval.“
V chodbě Caroneského Zimního paláce Maris ztuhl, když zaslechl přes dveře ten hluboký mužský andarionský přízvuk, jak škemrá u jeho nejlepšího přítele.
Ne…

Neexistoval žádný způsob, jak by ti dva mohli mluvit o tom, jako co to znělo. Na rozdíl od něj byli oba heterosexuálové. Věděl to, a přesto, jak se dál hádali, rozhodně zněli jako dva milenci.
Naprosto zmatený se Maris setkal s Nykyrianovým ohromeným výrazem, jak ho vznešený princ dohnal na chodbě před Darlingovou kanceláří. Vysoký, blond a smrtící, Nykyrian - alias Nemesis, jak byl lépe znám - byl bývalým vrahem Ligy a měl v sobě intenzitu, díky které jste poznali okamžik, kdy ve vás poprvé spatřil cíl, a pak, tedy, jen pokud jste měli to štěstí i okamžik, kdy ve vás spatřil citlivou bytost, kterou by nemusel chtít zabít.
Jakožto poloviční Andarioňan, měl Nykyrian ještě lepší sluch než Maris. Ne, že by někdo potřeboval prvotřídní smysly, aby mu neušla tahle hádka. Jejich úroveň decibelů procházela zcela jasně přes těžké dveře kanceláře císaře.
A to, že si dva Darlingovi strážci zachovali kamennou tvář, svědčilo o jejich výcviku.
„Sakra. Ne, Hauku,“ odsekl Darling a každé slovo podložil vztekem. „I když tě mám rád a dlužím ti, tohle pro tebe neudělám. Nikdy. Zapomeň na to… A i kdybychom to udělali, nezvládl bys to. Kromě toho, nikdy předtím jsi to nechtěl. Ne takhle a rozhodně ne ode mě.“
Marisovi poklesla čelist současně s Nykyrianovou.
„Ale no tak, Darlingu.“ Prosil i nadále Hauk něžným, toužebným tónem, jaký u něj Maris nikdy předtím neslyšel. „Po tom všem, co jsem v průběhu let udělal, abych ti zachránil prdel, nemůžu uvěřit, že se o to se mnou nepodělíš. Nebuď takový. Tohle není chtíč. To je potřeba. A to ta nejvyšší. Pokud bys mě opravdu miloval, tak bys to pro mě bezesporu udělal. A teď mi to dej! Prosím!“
„Ne! Ani kdybychom byli poslední žijící bytosti ve vesmíru. Ani kdyby sis přede mnou klekl s nahým zadkem a prosil mě o to.“
Se zděšeným výrazem Nykyrian otevřel dveře a odhalil tak Darlinga a Hauka, kteří stáli na opačných stranách Darlingova stolu a zírali na sebe, jako kdyby se chystali porvat.
S krátkými zrzavými vlasy sčesanými z obličeje a s královskou šerpou přes levé rameno, byl Darling oblečen do tmavě modrých a kaštanových císařských barev, zatímco Hauk byl zahalen červeno-černým odolným bojovým oblekem Sentelly, který objímal každý centimetr jeho obrovského, svalnatého těla. Černé vlasy mu spadaly na ramena v malých, velmi přitažlivých copáncích, které byly typické pro válečníky z jeho domovské planety a označovaly je za ty nejdivočejší z jejich rasy. Hvězdná temnota jeho bojové uniformy způsobila, že mu kůže zářila bohatou karamelovou barvou, ze které se každému naplnila ústa slinami touhou ochutnat ji.
Zjevně naštvaný, se Hauk obrátil směrem k nim a probodl je svýma červeno-bílýma andarionskýma očima.
I když s Haukem Nykyrian sdílel mnoho andarionských rysů, jako byly zuby, citlivý sluch či extrémní výška, měl zeleně lidské oči. Takové, které neodhalovaly strach, když uzamkl pohled s Haukem. „Díky bohům, že jste oba stále oblečení a ne nazí propletení na podlaze… A teď mi řekněte, co přesně jsme to tady přerušili?“
Hauk se zamračil nad tím komentářem a otázkou, jako kdyby si jejich hádku přehrával v hlavě a Darling vyprskl smíchy.
„Sakra, Nyku… moje žena není až tak těhotná.“ Darlingův tón byl plný naprostého rozhořčení.
Maris se ušklíbl. „Ale prosím tě, zlato. Zarya je tak těhotná, že jediné kýchnutí by mohlo vytlačit tvého syna na svět během několika vteřin.“
Darling se na něj pobaveně podíval, ale věděl, že je to pravda. Porod byl hned za rohem a ta nebohá žena byla skoro tak velká, jako raketoplán.
A protivnější než Gondarionský měnič.
Nykyrian popošel k Haukovi a přeskakoval mezi nimi pohledem. „Ani jeden z vás neodpověděl na mou otázku. Co vás dva přimělo křičet na sebe lascivní balící fráze?“
Teď to byl Maris, kdo vyprskl smíchy a Nykyrianovi zaškubaly rty úsměvem.
S nonšalancí o jaké Maris věděl, že ji skutečně necítí, si Darling zkřížil ruce na prsou. „Jde o něco opravdu strašlivého, Nyku. Mluvíme tady o té nejhorší, nejděsivější noční můře…“
Maris vyklenul obočí nad tím extrémním prohlášením. Vzhledem k tomu, co všichni přežili, si mohl jen snažit představit si, co by vystrašilo neohroženého andarionského válečníka.
Darling trhl bradou směrem k Haukovi. „Bude šest týdnů o samotě s tvorem tak děsivým, že mě tu vážně prosí o výbušné zařízení, které by ho dočasně zmrzačilo tak, aby nemusel jít.“
Nykyrian se se spadlou bradou otočil tváří v tvář k Haukovi. „Vážně? Je to dítě, Hauku, ne vzteklé zvíře, se kterým bys byl v kleci.“
Hauk se vysmíval jeho nonšalanci. „Dovoluji si nesouhlasit, a musím ti připomínat, jak ses cítil, když jsi poprvé zjistil, že máš napůl dospělou dceru a dítě na cestě? Pokud si vzpomínám, nebyl jsi zrovna pojďme-do-parku-a-bavme-se typ, kámo. Ale o šest dětí později ti to všechno přijde v pohodě, zatímco mně je při té vyhlídce špatně od žaludku. Čím je krmíš? Co když bude potřebovat na záchod? Huh? Co mám pak dělat?“
Darling protočil oči v sloup. „Tvému synovci je čtrnáct, Hauku. Slibuju ti, že ho nebudeš muset nutit krkat ani mu měnit plenky.“
„Ach, a jak to víš?“ Ušklíbl se Hauk.
„To je fakt, Darlingu,“ řekl Nykyrian suše. „Stále musíme Hauka přebalovat, kdykoliv necháš něco vybouchnout příliš blízko něj.“
Maris i Darling se rozesmáli, zatímco Hauk na Nykyriana zle zíral. To samo o sobě mluvilo o velikosti Nykyrianovy odvahy.
Kdokoliv jiný, kdo by si od Hauka vysloužil takový pohled, by s křikem utíkal ke dveřím.
Včetně Marise.
„Jen do toho,“ zavrčel Hauk. „Všichni. Smějte se mi. Jasně. Proč taky ne? Ale nikdo z vás nikdy nemusel s dítětem přežít sám v poušti ani šest minut, natož šest týdnů. Endurance[1] je tou nejtěžší věcí, jakou Andarioňan musí projít. Jak dospělý, tak dítě.“
Nykyrian okamžitě vystřízlivěl, jako by měl najednou jasno, pokud šlo o tenhle netypický výbuch. Hluboký smutek zatemnil ty zelené oči okamžik před tím, než pohlédl na Darlinga a pak na Marise. „Mohli byste nám vy dva dát chvíli?“
„Jistě.“ Darling vyšel zpoza stolu a následoval Marise ke dveřím.
Hauk se viditelně zděsil při jejich odchodu, když si uvědomil, o čem Nykyrian chce vážně mluvit. Bylo to něco, co se několik týdnů snažil pohřbít, zatímco se to datum blížilo.
A byla to ta poslední věc, kterou by chtěl s kýmkoliv prodiskutovat.
Dokonce, i když šlo o Nyka.
„Tady nejde o Darice…. Znám tě skoro celý život, Dancere, a viděl jsem tě válet se po podlaze s mými kluky, Jayneninými dětmi a Devynem tolikrát, abych věděl, že se vážně dětí nebojíš. Tady jde o tebe a Kerise, je to tak?“
Hauk se odvrátil od svého nejlepšího přítele, neschopen čelit pravdě Nykyrianových slov. Z malé hrstky jeho přátel jen Nyk věděl o jeho nejstarším bratrovi, Kerisovi – protože jen Nyk byl v Haukově životě, když se to stalo. A od chvíle, kdy Keris zemřel během Haukovy Endurance, byl Hauk sotva schopen vyslovit nahlas jméno svého bratra.
Před kýmkoliv.
Bohové, i teď to bylo dost na to, aby ho to srazilo na kolena. Každý zkurvený den jeho života trávil s pocitem viny a smutku nad zbytečnou ztrátou, kterou mu nikdo v rodině nikdy neodpustí.
Zvláštně on sám ne.
A teď měl vzít Kerisova syna na tu samou expedici, která je oba zjizvila na celý život a Kerise stála život.
To bylo tak nespravedlivé.
„Darice je věrným obrazem svého otce, to víš, že jo?“ Zašeptal Hauk. „Miluji svého synovce se vším, co ve mně je, ale jsou časy, kdy se na něj ani nedokážu podívat. Dokonce i kadence jejich řeči je stejná.“
„Já vím.“ Nykyrian se postavil vedle něj, aby mohl mluvit potichu. „Opravdu vím, Hauku. Moje dcera má v sobě část Akselových a Arastových manýrů a výrazů. A když kopíruje jejich blahosklonný tón a arogantní postoj, každou svou buňkou musím bojovat proti touze mrštit s ní o zeď. Není její chyba, že se jim podobá. Byli v jejím životě déle než já. Sakra, ona ani neví, že to dělá. Ale i tak se cítím, jako kdyby vylezli z hrobu, jen aby mě mučili.“
Hauk zatnul čelist a trhl sebou z bolesti v Nykyrianově hlase. Bolesti, kterou chápal lépe než kdokoli jiný, protože tam byl a na vlastní oči viděl, co Nykovi dělali jeho adoptivní bratři. Bylo to peklo, jaké by žádné jiné dítě nikdy nevydrželo.
A slyšel i viděl ty postoje a výrazy, jaké Thia používala. Ty, které byly totožné s jejím dávno mrtvým nevlastním otcem a strýcem. Pro Nyka muselo být vysilující se s tím znovu vypořádávat.
Osud byl svině, a ta děvka se jim denně vysmívala.
Zvedal se v něm vztek, jak se setkal s Nykyrianovým pohledem. Pro jednou neviděl válkou zocelenou tvář parťáka, vraha, který stál po jeho boku v bezpočtu bitev a chránil mu zadek, jako kdyby byl jeho krve. Viděl jen strašlivě zjizvenou tvář chlapce, jakým Nyk býval, když se poprvé setkali jako děti.
Chlapce, který kdysi zachránil Haukovi život, zatímco všichni ostatní stáli opodál a jen sledovali, jak hoří.
Doslova.
O přátelství, které trvalo dvoucifernou sumu let, se toho dalo říct mnohé. Ale teď mu vážně vadilo, že Nyk ví, co ho skutečně trápí.
A přimělo ho to přemýšlet nad něčím o svém příteli, co nikdy předtím nezvažoval. „To je důvod, proč jsi Thiu nevzal na její Enduranci?“
Nykyrian zavrtěl hlavou. „Thia je pouze ze čtvrtiny Andarionkou a v době, kdy mi její matka oznámila, že mám dceru, už byla Thia příliš stará.“
Nemluvě o tom, že první dva roky jejich společného života, musel Nykyrian projít rozsáhlými operacemi a rehabilitacemi po téměř smrtelných zraněních, která mu způsobil Aksel, když Nyk konečně vhodil toho parchanta do hrobu. Dokonce i o osm let později Nykyrian stále chodil s výrazným kulháním, a mohl jen omezeně používat pravou ruku a paži.
Hauk zaskřípal zuby, jak se objevila další bolestná vzpomínka z dětství. „Je to hloupá tradice. To, že to musím udělat, je jako dát si šmirgl papír do kalhot.“
Nykyrian si odfrkl nad jeho výbuchem. „Tvoji prdel hobluje všechno, můj bratře.“
Pravda, ale přesto…
Hauk dlouze zavrčel. I kdyby jeho otec nepřišel v bitvě o nohy, ani nebyl příliš zraněn na to, aby nemohl být vystaven tvrdým podmínkám Endurance, byl na to už příliš starý. A jeho bratr Fain byl vyděděný ještě předtím, než Hauk prošel tou svou. V jejich rodokmenu nebyl žádný jiný muž, který by tím mohl s Daricem projít.
Ať už se mu to líbilo nebo ne, Hauk byl vázán ctí a rodina byla povinna na tohle dohlédnout.
Ale upřímně řečeno, raději by obětoval své koule, než aby šel. Pokaždé, když se na něj Darice podíval, viděl ve svém synovci obvinění a vztek, kterými mu kladl za vinu Kerisovu smrt.
Nykyrian od něj odstoupil. „Už ses zmínil svému otci o závratných sumách, které jsou vypsané za tvou hlavu? Nebo že po tobě jde tolik vrahů, že by sis mohl založit vlastní armádu?“
Z Hauka jen při pouhém návrhu na něco takového vypadl neslušný zvuk. „Můj otec je válečným hrdinou Andarioňanů. Opravdu si myslíš, že by ho to odradilo?“ Myslel by si, že je Hauk slaboch a zbabělec jen proto, že to zmiňuje.
Nykyrian si povzdechl. „Ne. Hádal bych, že by to bral za výzvu navíc.“
„Přesně tak. Nemáš ani ponětí, kolikrát jsem už proklel své rodiče za jejich slepé lpění na starých způsobech.“
Nykyrian poplácal Hauka po rameni. „A znovu, bratře, jo vím. Nikdy ohledně toho nefňukáš, ale umím číst tvůj výraz lépe než slova.“ Šel jim nalít dvě skleničky Tondarionského Ohně – silného alkoholu - z malého stolku vedle Darlingova. „Víš, mohl by sis sebou vzít Thiu jako rozptýlení. To by ti mohlo pomoci se přes to dostat.“
Vyčítavý úsměv mu zakřivil rty, když si vzal skleničku z Nykyrianovy ruky v rukavici. „Ty bys opravdu pustil svou dceru pryč, samotnou, se dvěma Andarionskými muži na šest týdnů.“
„Nikdy. Ale svěřil bych ji své rodině.“
A to oni rozhodně byli.
Hauk do sebe kopnul chlast jedním douškem a probodl Nyka pohledem. „Dokážu tě číst stejně dobře jako ty mě. Proč se jí chceš tak moc zbavit?“
„Nechci. Ale…“ Nyk nechal své slova vyznít do ztracena, jak polkl vlastní pití a pak si nalil další. „Od chvíle, co se Zarina narodila, vyvádí. Jako kdyby si myslela, že když teď máme další dceru, tak ji už nechceme. Popravdě řečeno, nevím, co mám dělat. Celou noc je venku. Tahá domů takový druh chlapů, za jejichž vraždu nás platili a pak mi vyhrožuje, abych se neopovažoval na ně položit ruku.“ Z krku se mu vydralo tiché zavrčení. „Jsem školený vrah, Hauku, a oni chodí s mou drahocennou holčičkou. Pokládají na ni své části těla… a jde jen o jejich ruce, o kterých vím. Máš vůbec ponětí, jak je pro mě těžké nechat je odejít z mého domu ve vzpřímené poloze a v jednom kuse? A ona mi ani nedovolí, abych jim zatraceně rozbil nos. Brrr, to je víc, než dokážu unést.“
Ušklíbl se Nykyrianově podráždění. „A teď už víš, proč tě tvůj tchán nechal střelit… několikrát.“
Nykyrian se na něj zamračil. „Proklínám tě, Hauku… abys měl taky jednou krásnou dceru. A já doufám, že jich budeš mít víc, ty hajzle.“ Kopnul do sebe panáka ještě rychleji, než Hauk. „Thia to s tím posledním tritonem myslí až moc vážně. Napadlo mě, že když na šest týdnů zmizí, on se začne nudit a přesune se k někomu bezpečnějšímu.“
„A pokud ne?“
„Zůstalo mi ještě pár míst, kam můžu skrýt těla a nikdo je nenajde.“
Hauk se zasmál a pak zvážněl, když tu nabídku vážně zvažoval. Ve vší poctivosti, Thia by byla vítaným rozptýlením. Nestarala se o tvrdé podmínky a dokázala vařit lépe, než oni dva. A další člověk by mohl pomoci udržet vzpomínky na Kerise na uzdě. Nebylo by to stejné jako tehdy, když šel jen on sám se svým bratrem na Oksanu při Enduranci.
A nejlepší ze všeho bylo to, že Thia ho měla opravdu ráda.
Kývnul na Nykyriana. „S radostí strávím několik týdnů se svou první láskou. Kromě toho, jako Andarionská princezna to potřebuje mít ve svém resumé.“
„Jen jí ani na okamžik nedovol, aby si myslela, že to dělám proto, abych se jí zbavil.“
„Věř mi, vím. Děláš to, aby ses zbavil jejího přítele.“
„Přesně tak.“ Nykyrian zamířil ke dveřím, aby znovu vpustil Darlinga do jeho kanceláře.
Než je stihl otevřít, Hauk ho zarazil. „Děkuju ti.“
Nykyrian k němu zvedl ruku. „Estra, mi dreystin.“
Hauk ho chytil za nabídnutou ruku a přitáhl si ho do vzácného rodinného objetí a zopakoval mu slova andarionské loajality, které v doslovném překladu znamenala kdykoliv, můj bratře. Ale andarionský význam byl mnohem hlubší. Byla to přísaha absolutního příbuzenství. Taková, která je svázala blíž než krev.
Žádný Andarioňan tato slova nebral na lehkou váhu. Znamenalo to, že zemřou zády k sobě, v boji proti jakýmkoliv útočníkům.
A byla to přísaha, kterou sami sobě navzájem opakovaně dokazovali.
Nykyrian od něj odstoupil. „Jen pamatuj, Hauku, že znám andarionské touhy a pokud nějaký chlap, včetně tebe, položí na mou holčičku jen prst, zatímco bude v tvé péči, rozkrájím tě na kousíčky a budu hodovat na tvých vnitřnostech.“
Hauk se rozesmál s vědomím, že Nykyrian tato slova myslí naprosto vážně.


[1] Protože je to jakási jejich tradice, nechala jsem tento výraz v originálním znění, protože žádný z možných překladů by nebyl úplně přesný. Určitě tam později bude vysvětleno, co to je. Nicméně, znamená to něco jako „vytrvalost“, „odolnost snášet utrpení“, „výdrž“…

20 komentářů:

  1. Dakujem za preklad, super som sa pobavila :-D

    OdpovědětVymazat
  2. skvelé. vdaka za preklad.
    Ciri

    OdpovědětVymazat
  3. díky moc za překlad, Ligu naprosto miluju :)

    OdpovědětVymazat
  4. Skvělé díky za další pokračování Ligy

    OdpovědětVymazat
  5. Dekuji za preklad :)

    OdpovědětVymazat
  6. Perfektní ! Děkuji za překlad a korekci ! ! !

    OdpovědětVymazat
  7. Díky za překlad

    OdpovědětVymazat
  8. jeeej teším sa na pokračovanie, neviem prečo ale Hauk je v podstate ukradnutý som zvedavá na Thiu :)

    OdpovědětVymazat
  9. no, nádhera, těším se, co bude dál

    OdpovědětVymazat
  10. Díky moc za překlad :-)

    OdpovědětVymazat
  11. Děkuji za překlad.

    OdpovědětVymazat
  12. Díky moc za preklad..:)

    OdpovědětVymazat
  13. Parádní, mockrát děkuji za překlad.

    OdpovědětVymazat
  14. Díky moc za překlad, už jsem se na něj moc těšila. :-) :-) :-)

    OdpovědětVymazat
  15. Díky moc za překlad, už jsem se na něj těšila :-) :-) :-)

    OdpovědětVymazat
  16. Dakujem velmi pekne za preklad :)

    OdpovědětVymazat