středa 23. července 2014

Zrozen ze zuřivosti - Kapitola 2



„Nyku,“ vydechl Hauk. „Jestli mě vážně miluješ, drey, vezmeš ten blaster z pouzdra na boku a střelíš mě rovnou mezi voči. Přímo tady. Hned teď. V tuto chvíli.“
Nykyrian vypadal, jako by měl tak blízko k smíchu, jak jen tento melancholický válečník mohl.
Jako na zavolanou Darice vyrazil z raketoplánu a hodil svůj batoh na zem před Haukovy nohy. Ve čtrnácti byl stejně vysoký jako většina urostlých mužů, ale Haukovi a Nykyrianovi dosahoval sotva do středu hrudí. Ale i přesto to byl ještě jen kluk s velmi štíhlým tělem a temperamentem, který ho označoval za mládě.

A jak se začal mračit na Hauka s pěstmi zaťatými podél boků, Hauk pochopil, proč některé rasy své mladé raději požíraly, než aby je dovedly k dospělosti.
Bylo to tak lákavé.
Chlapec zuřivě ukázal směrem k raketoplánu. „Já nikam nejedu s tím-“
„Sklapni,“ zavrčel Hauk, než jeho synovec mohl vypustit slova, která by mu vysloužila lekci disciplíny.
Nebo hůře, hledání jeho zubů po zemi.
Darice zasyčel a odhalil na protest své dlouhé špičáky.
„Ach můj Bože, ukázal ti právě tesáky?“ Thia zalapala po dechu, když se k nim v hangáru připojila. S přehnaně spadlou čelistí zamrkala na svého otce. „Tati, on právě vycenil tesáky na strýčka Hauka a strýček Hauk ho nezabil. Spěje svět ke konci a já zmeškala mail?“
S ještě temnějším zamračením se k ní Darice obrátil se zjevným úmyslem.
Hauk svého synovce chytil za paži mírným, ale pevným úchopem. „Vyceň tesáky na ni, chlapče, a pocítíš mou nelibost do takové míry, že tě za to budou proklínat i naši předci.“
Darice se mu vyškubl. „Nejsi můj otec. A tohle-“ rozzlobeně ukázal k raketoplánu. „Není má rodina. Nezostudím naší krev a předky, ani nezneuctím památku mého otce tím, že poletím v raketoplánu s ním! Znáš naše zákony! Jak se hoopovažuješ sem přivést!“
Hauk pohlédl za svého synovce a spatřil výraz v Fainově tváři, jak zaslechl ta krutá slova. Z bolesti, jakou jeho bratr cítil, se mu zvedl žaludek, a zvýšila jeho potřebu přehnout Darice přes koleno a naplácat mu na zadek tak, až ten kluk bude kulhat.
Po celou věčnost.
S hlídaným výrazem Fain odstoupil z rampy raketoplánu. „Zavolal jsem Chaydena, aby vás odvezl. Bude tu za pět minut.“
„Člověk?“ Darice se ušklíbl, jako kdyby to byla jediná věc horší než Fain.
„Opatrně, koho urážíš, chlapče.“ Hauk trhl bradou směrem k Nykyrianovi, který byl korunovaným princem a dědicem jejich rodné Andarie.
A také to byl napůl člověk.
Napadení cti či prestiže Andarionské královské rodiny bylo jako očernění své vlastní Andarionské rodiny a předků. Bylo to považováno za nehorázný akt velezrady.
To samo o sobě Dariceho zklidnilo.
Spokojený tím, že se ten kluk uklidnil, ho Hauk pustil. „A i když neuznáváš spřízněnost s Fainem, já ano.“
Darice protočil oči v sloup. „No jasně,“ zamumlal si pod vousy.
Hauk si ho nevšímal, jak přecházel ke svému staršímu bratrovi, který byl jednou z mála bytostí vyšších než on. Ale ne o mnoho. „Promiň. Měl jsem tušit, jak zareaguje. Myslel jsem jen na tradice. Ne na jeho sobeckou pubertální hloupost.“
Fain ho poplácal po rameni. „To je v pořádku, drey. Věděl jsem, čeho se vzdávám ten den, kdy jsem vyšel ze dveří naší matky. Ničeho nelituji.“
To nebyla pravda a oba to věděli. Hluboký smutek, který nikdy neopouštěl Fainovy oči, ho označoval za lháře kvůli volbě, kterou učinil před všemi těmi lety. Ale v Andarionské povaze nebylo přiznat, že jste jednali unáhleně, nebo že jste udělali chybu.
Zvlášť ne, když jste dali přednost jednomu členu rodiny před jiným.
Škoda, že většina lidí postrádala Andarionskou loajalitu a čest. Ale nakonec, byly to jiné rasy. A to nejen kvůli barvě kůže a dentálním rozdílům.
„Díky, že jsi přišel, Faine.“
Fain svědomitě kývl na svého milovaného mladšího bratra, zatímco se v něm mísila bolest a hněv. I když byl jeho bratr jedním z nejdivočejších válečníků, s jakými kdy bojoval bok po boku, pořád v Dancerovi viděl chlapce, kterým byl. Toho, který za ním cupital s očima rozzářenýma úctou a škemral o jeho pozornost.
Bratra, který se bezohledně a statečně vzepřel vlastním rodičům, aby s ním mohl i nadále udržovat vztah, což Dancera mnohé stálo. Když něco takového udělal jakýkoliv Andarionský muž, prokázal tím neuvěřitelnou věrnost a lásku.
Ale pro Dancera bylo riziko mnohem vyšší.
Už byl jednou označen. Ještě jednou a spadne na Andarionském žebříčku ještě níže, než Fain. A Fain věděl, že nikdo jiný by to neriskoval.
Ani pro vlastního bratra.
Ale nakonec, Dancer byl tím nejodvážnějším mužem, jakého kdy znal. Žil život s bezohlednou lhostejností k tomu, že je smrtelný. A neexistovalo absolutně nic, co by neudělal, či neriskoval pro ty, které miloval.
S úsměvem, Fain poplácal Dancera po zádech. „Pro tebe cokoliv. Kdykoliv.“
Hauk sledoval Faina odcházet s těžkým srdcem. Při jeho odchodu na něj Darice začal něco křičet, ale pak ho rozptýlil pohled na strážce, který Thie nesl její růžový batoh s květinami. Zíral na něj s bradou spadlou ještě víc, než měla předtím Thia. „Vážně?“ Řekl k Haukovi. Ukázal na strážného, který vcházel do raketoplánu, aby uložil zavazadlo. „Ani si nemůže nést vlastní batoh?“
Thia po něm blýskla sladkým, rozkošným úsměvem. „Od toho mám tebe, cukrouši. Copak to nevíš?“
Hauk slyšel Fainův zákeřný smích, než jeho bratr zmizel. „Stejně arogantní jako jeho otec… neexistuje dost Tondarionského ohně, aby mě přiměl doprovodit toho spratka jen přes ulici, natož s ním jít na Enduranci. Hodně štěstí v tom, abys toho malého bastarda nezardousil, Dancere.“
Hauk skutečně zakňučel, když zaslechl zamumlaná slova svého bratra. Díky moc, Faine. Kdyby ho jeho bratr opravdu miloval, tak by to pro něj udělal.
„Posloucháš mě, Dancere?“ Darice zatahal Hauka za rukáv. „Proč s námi jede ona?“
Vytáhl ruku z Daricova sevření. „Protože je Andarioňanka.“
Opět to protočení očí, které si osvojil v pubertě, a které se stalo Daricovou automatickou odpovědí na většinu podnětů a slov, které pronesly dospělé osoby. Ale protáčení ustalo, jak skupina mužů přinesla velkou zakrytou bednu a vzala ji na palubu.
„A co je tohle?“ Ukázal Darice směrem k mužům. „Její šatník?“ Položil si zatnuté pěsti na spánky a zlostně zavrčel. „Tohle je katastrofa. Chci jít domů. Hned, Dancere! Nechci tady být. S ní, ani s tebou!“
Hauk ten pocit znal velmi důvěrně. „Jdi na palubu, Darice.“
„Ale-“
„Ale hned, chlapče!“ Teď bylo na něj, aby vycenil tesáky na svého synovce.
S pokroucenou tváří vypadal Darice, jako kdyby měl stejné střevní potíže, které v současné chvíli sužovaly Hauka. „Nejsi můj otec,“ zamumlal skrz zaťaté zuby, než popadl svůj batoh ze země. „Nikdy nebudeš můj otec!“
Thia se přesunula k němu a jemně ho pohladila po zádech. „To bude v pohodě, strýčku Hauku.“
Ne, nebude. Jeho rodina, zejména Darice a Dariana, mu nikdy neodpustí, co se stalo Kerisovi. Ale nebyla to Thiina chyba, že to byli idioti.
S úsměvem vzal Thiin jemný obličej do dlaně a chystal se jí poděkovat, ale než stačil říct jediné slovo, ozvaly se dva vzrušené hlasy.
„Thio! Thio! Thio! Thio! Thio!“ Poslední slovo bylo vykřiknuto tak hlasitě, že byl ohromen, že mu nekrvácí uši.
Sotva měl čas ustoupit stranou, než Adron a Jayce srazili svou starší sestru k zemi. K její cti zůstala Thia svisle a pevně si je přitiskla k bokům, zatímco se smála jejich nadšení. Chlapcům bylo šest a osm, měli blond vlasy a rozesmáté modré oči. Jejich vzhled byl téměř totožný. Jediný způsob, jak se je dalo rozeznat, byl jejich výškový rozdíl. Adron, ten starší, měl o dobrých osm centimetrů víc než jeho bratr.
Alespoň zatím. Hauk si dobře pamatoval, jak se nad ním jeho starší bratři a Nykyrian tyčili, i když nyní to rozhodně nebylo stejné. Měl o dobrých devět centimetrů víc než Nyk, a pokud by jeho bratr Keris ještě žil, sotva by dosahoval k Haukovým ramenům.
Kluci mluvili tak rychle a zběsile, že Hauka rozbolela hlava ze snahy přijít na to, co říkají. S trpělivostí světice Thia přikyvovala a pozorně naslouchala. Kromě rozdílu ve věku by nikdo nikdy neodhadoval, že není jejich plnokrevnou sestrou.
Příšerně mrňavá a elegantní ve všem, co dělala, se k němu blížila Nykyrianova manželka, Kiara, a její zlaté oči se rozzářily. „Chlapci, zpomalte. Nadechněte se. Dejte své sestře chvilku.“
Jayce okamžitě začal s řadou „ale“ a skončil s prostým „Mami!“
Thia, která se stále smála, mu třela záda. „To je v pořádku, Kiaro. Tak nějak zvládám sledovat jejich blábolení.“ Kleknula si, vzala do rukou Jaycovy dlaně a usmála se na něj. „A ano, přivezu ti zpátky kamínek do tvé sbírky.“
Adron si těžce povzdechl. „Kéž bych mohl jet s tebou.“
Vzala jeho tvář do dlaní. „Taky bych to chtěla, cvrčku. Možná příště.“
Přikývl, ustoupil a přitom odtáhl i svého bratra. Postavila se.
Kiara Thie podávala černý svetr. „Zůstaň v teple, zlatíčko. Nenech si ublížit.“
„Zůstanu a nenechám.“ Thia si vzala svetr a lehce Kiaru objala. S očekáváním se podívala na svého otce, který měl stejný co-jsem-provedl-tentokrát výraz, o kterém si byl Hauk jistý, že měl také, když mu rodiče řekli, že tohle musí udělat s Daricem.
Tváří v tvář svému manželovi, Kiara pokynula rukama směrem k Thie. „Co řekneš naší dceři předtím, než nás na šest týdnů opustí?“
Nykyrian se vzpamatoval a odepnul si od boku blaster. Zkontroloval úroveň nabití, než ho podal Thie. „Pamatuj, co jsem tě učil. Každou noc zkontroluj svůj perimetr a nikdy nespi se sluchátky.“
S trpělivým povzdechem si Thia vzala blaster z jeho ruky. „Díky, tati,“ řekla suše.
S rukama v bok se Kiara přiblížila ke svému muži. „Miláčku? Přišels o rozum? Nedáváš své maličké holčičce nabitou zbraň těsně před tím, než tě opustí. Na co to myslíš?“
„Možná ho bude potřebovat.“
„Blaster?“ Zeptala se Kiara nevěřícně.
Zamračil se, jako kdyby neměl tušení, proč je na něj naštvaná. „Byl bych raději, kdyby ho měla a nepotřebovala, než kdyby ho potřebovala a neměla.“
„Co když nechtěně střelí Darice?“
Thia si odfrkla. „Věř mi. Kdybych střelila Darice, nebude to náhodou.“
Hauk musel potlačit smích nad něčím, co by ho ve skutečnosti nemělo pobavit.
„Vidíš,“ řekla Kiara Nykyrianovi a ukázala na Thiu. „Vidíš, co by se mohlo stát?“
Nykyrian pokrčil rameny. „Je Quiakidesová. Někdy bude muset poprvé zabít. Proč to nenechat v rodině?“
Kiara se s povzdechem vzdala a potřásla hlavou. „Jsi příšerný.“ Obrátila se s prosebným pohledem na Hauka. „Mohl bys mi s tím pomoct?“
Setkal se s Nykyrianovým pohledem. „Je trénovaná?“
„Naprosto.“
Hauk zopakoval Nykyrianovo dřívější pokrčení ramen. „Tak to jsem rád, že budu mít posilu.“
Kluci vyvalili oči, zatímco jejich matka prskala nad pánským nedostatkem zájmu.
Adron se na Jayce zakřenil. „Až budu velký, bude ze mě vrah, stejně jako z tatínka a strýčka Hauka!“
Jayce do něj strčil. „Ha! Já budu lepší než ty.“
„Ne-e!“ Adron strčil do svého bratra. Oba spadli na palubu a bušili do sebe.
Kiařina tvář zrudnula do jasně červené, když je do sebe odtahovala. „Nechte toho! Oba dva. Žádní z mých dětí nebudou vrazi. Žádní! Myslím to vážně!“
„Mami!“ Zakňučeli.
Udělala to panovačné mateřské gesto, které vždy utnulo dětské hašteření, a připomněla tím Haukovi, jak ho dělala jeho vlastní matka, když vstupovala do soubojů mezi ním a jeho bratry.
Haukovi uniklo unavené „heh“, když se otočil na Nykyriana. „Pamatuješ, když tady bylo jen nás pět a jediné děti, kterým jsi musel zabraňovat v boji, jsem byl já a Darling? Oh, kde jsou ty tiché mírumilovné dny.“
Nykyrian si zvedl Adrona do náruče, aby mu zabránil v mlácení jeho bratra. Jeden z těch vzácných drobných úsměvů mu zakřivil rty, když si tiskl syna k hrudi a Adron si položil hlavu na rameno svého otce. „S radostí si vezmu jedinou minutu tohoto chaosu místo věčného klidu.“
Kiara a Nykyrian si vyměnili něžný, vřelý pohled. Láska mezi nimi Hauka vždy ohromovala. A jak bohové věděli, nechápal to. Nikdy tohle k nikomu necítil. A pořád nemohl uvěřit tomu, že Nykyrian ano. Zocelený bitvami a otlučený životem, měl Nyk veškeré důvody k zabíjení. Avšak žádné pro pochopení, natož projevení jakéhokoliv druhu lásky či soucitu.
Ke komukoliv.
Nykyrian si volnou paží přitáhl Thiu a políbil ji na temeno hlavy. „Ať se ti nic nestane, mu tina.“
Adron se vyškubl svému otci a skočil do náruče své sestry s tak nečekanou silou, že se zapotácela. „Miluju tě, Thio! Nebuď pryč dlouho.“
Zavřela oči a tiskla ho k sobě, dokud nezačal protestovat. „Taky tě miluju, Addy. Buď hodný chlapeček a já ti zpět něco přivezu.“
„Jako například co?“
Vrhnula spekulativním pohledem po Haukovi. „Daricovu hlavu na kůlu, pokud se jeho chování nezlepší.“
Adron se rozesmál, když ho položila na nohy. Thia rozevřela náruč pro Jayce, aby mu mohla dát stejně vřelé objetí. „Držte Tiernana a Taryna dál od problémů a nenechte je ukrást Zarininu láhev, zatímco budu pryč.“
Věnovali jí rázné vojenské pozdravy. „Rozumíme, kapitáne.“
„Kapitáne?“
Hauk se obrátil při škádlivém tónu Chaydena Aniwayi, když se k nim jejich dlouholetý spojenec připojil. Chayden byl téměř stejně vysoký jako Nykyrian a vykračoval si vražedným tempem, jenž odhalovalo většinu Tavali pirátů, kteří bezostyšně lovili lodě Ligy a oháněli se zákony jakéhokoliv organizovaného národa či říše. Ale jeho rozesmáté oříškové oči a krátké, kudrnaté tmavé vlasy, mu dodávaly chlapecký a bezstarostný vzhled. To byl důvod, proč si obličej a vlasy zakrýval vždy, když jednal s lidmi, které potřeboval zastrašit.
Jen ti, co mu říkali přítel, mohli vidět uvolněnou a hravou stránku divokého kapitána pirátské lodi, jenž nikdy nebral žádné vězně.
Nebo neukazoval milosrdenství svým četným nepřátelům.
„Kluci,“ řekl Chayden ke chlapcům, „je to nejméně velitel. Cožpak to nepoznáte?“
Kluci zavýsknuli a rozběhli se k Chaydenovi, skočili mu do náruče a zahrnuli ho svou rychlopalbou slov. Zmatený pohled na pirátově tváři byl hysterický, když se setkal s Nykyrianovým pohledem. „Pomoc! Nemluvím řečí maličkých člověko-andarioňanů. Potřebuji překladatele.“
Kiara si vzala z Chaydenovy náruče Jayce, zatímco Nykyrian vzal Adrona. „Přejí vám bezpečnou cestu,“ řekla s úsměvem.
„Ach, tak to jo, protože mohl bych přísahat na to, že mě ten větší požádal o mou pilotní licenci a kód k raketoplánu.“
Kiara se rozesmála. „Ve skutečnosti přesně to Adron udělal. Vidíš, Chayi, dokážeš mluvit jazykem maličkých člověko-andarioňanů.“
Chayden se usmál, čímž odhalil sadu hlubokých dolíčků.
Haukovi neušel náhlý ruměnec v Thiině tváři, když odvrátila pohled od Chaydena a rychle se rozběhla k raketoplánu.
Sakra. Morbidní strach sevřel jeho žaludek, když si uvědomil, že Thia je zakoukaná do jejich přítele.
A nebyl jediným, kdo si toho všiml.
Nykyrianovy rysy zkameněly.
Jakmile Chayden spatřil ten kamenný výraz, ustoupil a zvedl ruce. „Svaté embryo, Nyku. Chápu to. Neměj strach.“ Spustil ruce, aby si zakryl rozkrok. „Velmi si vážím svých částí těla a žádná z nich nepřekročí bezletovou zónu kvůli tomu nejcennějšímu ovoci z tvých slabin. Ani mé oči. Ani se jejím směrem nepodívám. Jsem tady jen proto, abych pilotoval raketoplán a pak zmizel. Okamžitě.“
„Dobře. Hlavně si to všechno pamatuj.“
Chayden udělal další krok zpět. „Um, Hauku. Budu potřebovat, abys mě vedl vzhledem k tomu, že mé oči budou pevně sevřené, stejně jako můj svěrač, dokud nedosednu na místo pilota.“
Nykyrian položil Adrona dolů vedle Kiary. „Není třeba. tě dovedu dovnitř.“
S vyděšeným výrazem se Chayden obrátil na Hauka tak, aby byl mimo Nykyrianovo zorné pole a artikuloval slova „Pomoz mi,“ zatímco ho Nykyrian popadl za předek jeho tmavě šedého bojového obleku a táhl ho dovnitř.
Kiara se rozesmála. „Radši se běž ujistit, že chudáčkovi Chayovi neublíží.“
„Jo, jen ať tohle fiasko začne.“ Hauk ji rychle líbnul na tvář a objal chlapce, než se rozběhl dovnitř, aby se ujistil, že Chayden stále dýchá a nekrvácí.
Thia byla připoutaná naproti Daricovi, který měl v uších světle oranžové sluchátka, zatímco hrál kapesní hry a bezostyšně ji ignoroval.
Věrný svým slovům, Nykyrian blokoval dveře do pilotního prostoru, kde Chayden procházel předletovou kontrolou.
Hauk si odfrkl. „Víš, Nyku, Chayden je v tomhle vážně dobrý. Oba jsme mu do rukou mnohokrát svěřili život.“
Nykyrian mu věnoval drsný, suchý pohled. „Co dělám se svým životem je jedna věc. Co dělám s tím mé dcery je…“
„Rozumím,“ řekl Chayden, aniž by vzhlédl. „Budu létat, jako kdybych vezl vejce.“
„Dokud nepotkáte lodě Ligy. Pak bys raději měl letět, jako by na tom závisel tvůj život.“
„Protože bude,“ dokončil Chayden nebojácně za Nykyriana. „Znovu, rozumím, Veliteli. Nyní mě nech se soustředit, abych se nepřepočítal a neskončili jsme tak ve špatné galaxii nebo se roztříštili o asteroid.“ Blýsknul ďábelským úsměvem.
Ten mu však Nykyrian oplatil svým vlastním, který sliboval bolestivou smrt, pokud Chayden pronese další otravné slovo.
Hauk se vklínil mezi ně a jemně odšťouchl Nykyriana stranou. „Všichni jsme tu v pohodě. Možná, že bys měl jít pomoci matce s tvým neposlušným sémětem.“
Nykyrian zaváhal, než na něj kývl. Otočil se a šel zpátky k místu, kde byli Thia i Darice pohlceni jejich elektronikou. Zastavil se a podíval se na svou dceru, ale Hauk věděl, co ve skutečnosti dělá. Psychicky sám sebe ujišťoval o tom, že má vše, co potřebuje, a že je řádně připoutaná.
Což mu Nykyrian o okamžik později potvrdil, když zatahal za její postroje a dvakrát zkontroloval přezky předtím, než odešel.
Zatraceně pobavený, Hauk zatáhl rampu a zavřel za sebou dveře.
Thia si unaveně povzdechla, jak si vytáhla sluchátka z uší a zamračila se na rampu, kterou její otec právě odešel. „Opravdu si myslí, že nic nezvládnu sama, že jo?“
Hauk na ni zamlaskal jazykem, zatímco dvakrát překontroloval těsnění na dveřích. „Ach, Thee, to není o tvých schopnostech. Je to spíš o jeho vlastním strachu.“
„Jak to myslíš?“
Hauk se podíval na Darice, který je všechny zcela ignoroval. „Jde o něco, čemu nebudeš rozumět, dokud nebudeš mít vlastní děti. Ale neber si to k srdci, kisa. My všichni stále ještě chceme strýci Darlingovi nakrájet jídlo předtím, než se do něj pustí, a to vládne své vlastní říši.“
To u ní vyvolalo úsměv. „Ví o tom?“
„Jo. A stejně jako ty nenávidí to, že ho obletujeme jako matky.“
Neklidně zavrtěla s malým MVM na jejím klíně, než pohlédla přes Hauka směrem k pilotní kabině.
„Myslíš, že bych mohla sedět při startu vepředu? Chtěla bych se naučit létat.“
No jasně.
„Ehm… ne.“
Ohrnula na něj ret. „Jsi stejně strašný, jako on. Nejsem už dítě, víš?“
„Věř mi, my to víme. Proč myslíš, že tě nenechám sedět vepředu?“
Protočila oči tak, že by na to byl hrdý i Darice, dala si sluchátka zpět do uší a zapnula hudbu tak hlasitě, že i člověk by ji byl schopen slyšet jasně přes celou místnost.
Spokojený, že jsou ti dva v bezpečí a zaměstnáni, se Hauk vrátil do pilotní kabiny, kde Chayden spouštěl motory. „Jsou zajištění?“
„Jo. Nyk Thiu připoutal, než odešel.“
„No jasně.“ Chayden se na Hauka zpustle usmál. „Byl bych stejně hrozný, ne-li horší, kdybych měl dceru v jejím věku. A tak pěknou. Kolik jí vlastně je? Dvacet dva?“
Hauk neodpověděl. „Je pro tebe příliš mladá.“
Chayden se zasmál. „Ne. Je na mě příliš zapletená. Ale neboj. Myslel jsem to vážně, když jsem řekl to o mé zálibě ve vyčnívající části mého těla. Nechám si své ruce pro sebe. Nikdy jsem neporušil svou přísahu či zásadu… jen mezinárodní zákony.“ Přitáhl si mikrofon blíže k ústům a zapnul interim. „Tak jo, děti, pevně se držte. Minule, když jsem to zkoušel, to nevyšlo až tak dobře. Ale to je v pohodě. Dokážu se ze svých fatálních chyb poučit a mám tentokrát připravené hasicí přístroje. Zůstalo mi jen pár povrchových jizev a moje vnitřnosti se po čase celkem pěkně zahojily. Oh, hej… zajímalo by mě, co dělá tohle tlačítko. Nikdy předtím jsem ho neviděl. Možná, že bych měl zkontrolovat číslo modelu raketoplánu. Doufám, že na něj mám licenci.“
Hauk sebou hodil do sedadla druhého pilota a rozesmál se výrazům v Daricově a Thiině tváři, když to zaslechli i přes jejich hudbu. „Ty jsi tak zlý.“
„To je důvod, proč mě vy všichni milujete… Vždycky všechno poseru, jen aby to bylo zajímavé.“
„Není to staré gondarionské prokletí?“
„Co?“
„Ať žiješ zajímavý život?“
Chayden se smíchem zapnul přídavné motory a zvedl loď s takovou dovedností, že Hauk sotva cítil, že se pohybují.
Jakmile vyjeli z brány, Hauk uviděl na pravém zadním monitoru malou loď. „Máme společnost.“
„Klid. To je jen tvá velká, chlupatá matka, která nás sleduje ve stíhačce v případě, že bychom potřebovali, aby porazil nějaké padouchy.“
„Proč mi o tom nic neřekl?“
Chayden pokrčil rameny. „Zatraceně, co já vím. On je tvojí matkou. Možná, že nechtěl Darice ještě víc naštvat. Nebo jak znám svého druhého nejoblíbenějšího Tavaliho, ho chtěl ještě víc nasrat.“
„Druhého?“
Chayden se usmál. „Jo. Sebe mám nejraději… skoro vždy.“
Hauk si nad svým starým přítelem odfrkl.
„Tak v čem je vlastně problém? Jaký ohavný zločin to Fain spáchal, že je navždy na černé listině celého Klanu Válečných Hauků? Myslím tím, sakra, tebe většina vlád považuje za psance, vykopl si přední dveře věznice Ligy, vyhodili tě z vojenské služby Ligy, založil si povstaleckou organizaci, a přesto tě tvá rodina stále bere. Co může být horší než tohle všechno?“
Hauk zíral do temnoty ve smíru, zatímco zvažoval všechno, na co se Chayden ptal a to, jak na to nejlépe odpovědět. „Akty politického vzdoru jsou podle Andarionské tradice omluvitelné. Ale Fain… pošetile pošpinil naši rodinnou čest a zkazil naši linii.“
„Jak?“
„Vzal si člověka.“
Chayden se s otevřenou pusou otočil směrem k Haukovi. „Vážně? To je ono?“
Temně se na Tavaliho zamračil za jeho pokrytecké pohrdání a rozhořčení nad jejich zvyky. „Tvá matka? Tvůj otec? Oba to byli lidé, a vezmi si, jak se chovali k tobě a tvé sestře, jen proto, že tvá máma byla Qillaq a táta Gondarioňan?“
I když Andarioňané a lidé k sobě měli dost blízko na to, aby se mohli geneticky rozmnožovat, byli to dvě diametrálně odlišné rasy. Dvě rasy, které se vzájemně nenasytně nenáviděly a strávily staletí ve válce. Předsudky mezi lidmi Haukovi nikdy nedávaly smysl.
„Máš pravdu.“
Ano, to měl. To, jak se k Chaydenovi chovali, jen proto že jeho rodiče byli ze dvou různých lidských kultur, bylo tak odporné, že Chayden ze své domoviny utekl ve čtrnácti a vyrostl v uličkách jiných planet, sám. To vypovídalo hodně o tom, že peklo, které poznal sám, bylo lepší než to, které za sebou zanechal.
Chayden se opřel o křeslo a zkontroloval prostor před nimi. „Takže, kde je paní Fainová teď? Nikdy jsem neviděl, ale ani neslyšel, že by byl s nějakou ženou. Ani mužem, když na to přijde.“
Hauk sebou trhl nad tragédií, která byla životem jeho velkého bráchy. „Bohužel nikdy nebyl s nikým kromě Omiry. Byla pro něj vším. A když ho opustila, nikdy se přes to nedostal. Nemyslím, že se od té doby přiblížil k ženě.“
„Opustila? Proč?“ Zeptal se nevěřícně. „Co na Fainovi není k pomilování?“
Hauk si povzdechl, když si vzpomněl na krutou zradu, ze které se Fain nikdy nevzpamatoval. „Tu mrchu nezajímalo, že se pro ni vzdal všeho. Vzdělání, vojenské kariéry, budoucnosti… celé pokrevní rodiny. Necelé dva roky po svatbě si sbalila věci a vrátila se ke své lidské rodině.“
„Sakra,“ vydechl Chayden. „To je tak chladné. Kolik mu bylo, když se to stalo? Pět?“
Hauk se zamračil. „Když ho opustila?“
Přikývl.
„Osmnáct.“
„Sakra,“ zopakoval Chayden. „Byl ještě dítě.“
„Jo.“ Byl příliš mladý na to, aby mu někdo vyrval srdce a podal ho zpátky. „Fain byl poté zcela zničený. Pokoušel se vrátit se domů, ale moji rodiče s ním nechtěli mít nic společného. Matka mu řekla, že pro ni zemřel ve dne, kdy se rozhodl odkráčet s lidskou haritou. To poslední, co chtěla, bylo pach milovníka lidí po domě.“
„A přesto jste si stále blízcí.“
Hauk se podíval na monitor, kde je Fain sledoval v diskrétní vzdálenosti. Tak jako vždycky. Byl jediný z pokrevní rodiny, kdo Haukovi znovu a znovu dokázal, že mu bude stát vždy za zády a nikdy ho nebude soudit. To byl příliš vzácný dar na to, aby se bral za samozřejmost. „Na rozdíl od mého bratra, já to se svou rodinou nevzdávám. Z žádného důvodu.“
Chayden přejel rukou přes malý náboženský medailonek, který mu dala sestra. „Znám ten pocit.“ Pohlédl na Hauka. „A to zahrnuje i všechny mé bratry, kteří mi lezou na nervy.“
Hauk si odfrkl a hravě otočil Chaydenovu hlavu zpět k přístrojové desce. „Nezírej tak na mě, člověče.“ Ale ve svém srdci věděl, co tím Chayden myslel.
Byli rodina.
Úplně stejně zkažená a dysfunkční, jako by byli spřízněni krví.
Přesto nenáviděl to, čím si Fain procházel jen proto, že dal své srdce děvce, která ho nebyla hodna. Omira Antaxas byla tou nejubožejší výmluvou pro údajně citlivou bytost, s jakou se kdy Hauk setkal. Oddaná láska, jakou k ní Fain cítil, byla tak neuvěřitelně vzácná. Dokonce i u Andarioňanů. Jak by od toho mohl někdo odkráčet?
Z jakéhokoli důvodu.
Ohlédl se na Thiu a Darice. Thia byla vedlejším produktem matčiny zvědavosti o tom, jaké je to spát s Andarioňanom. A protože Driana byla mladá, a ona i Nykyrian pocházeli z jiné rasy, nikdy ji nenapadlo, že by s ním vlastně mohla počít dítě.
Ale Darice…
Jeho rodiče se vzájemně milovali tím bájným způsobem, o kterém Fain sám sebe přesvědčil, že cítí k Omiře. I do dnešních dnů Daricova matka vyzdvihuje Kerise jako boha, kterého se žádný obyčejný smrtelník nemůže dotknout. Nikdo v žádném případě nesmí pošpinit jeho památku a raději by dřív zemřela, než aby dovolila jinému muži, aby si ji nárokoval.
V době, kdy šel Hauk na svou Enduranci, zatraceně záviděl oběma svým bratrům ženy, které měli ve svém životě. Tehdy naivně předpokládal, že jednu také bude mít. O několik desetiletí později však věděl, jaký byl idiot. Oba vztahy skončily tragicky.
A jakmile bude tohle u konce, jeho rodiče očekávají, že půjde domů a vezme si Kerisovu vdovu, která ho nenáviděla za to, jakou roli hrál ve smrti svého bratra.
Bylo to něco, co měli udělat už před lety, ale Dariana ho tvrdošíjně odmítala na každém kroku. Nedokázala se na něj ani podívat, aniž by odhalila tesáky, a nenazvala ho jeho jménem ode dne, kdy jeho bratr zemřel.
Přesto bylo andarionským zvykem, že nezaslíbený mužský příbuzný si vezme vdovu, aby ji udržel v bezpečí a mohl se o ni postarat.
Zvlášť, když do toho byly zapojeny i děti.
Povinnost. Čest. Závazek. Loajalita. To byla míza všech Andarioňanů. Teklo jim to hustě žilami a vládlo celé jejich existenci. A ať se jí to líbilo nebo ne, a i když ho nenáviděla, Dariana si ho vezme, aby si udržela rodinnou čest a ochránila prestižní rodovou linii svého syna.
A tím se jeho život promění v peklo kvůli něčemu, co jeho bolelo úplně stejně jako ji. Se zvednutým žaludkem si Hauk povzdechl nad bezútěšnou budoucností, která ho čekala.
Možná budu mít štěstí a Darice mě taky shodí dolů z kopce. A tentokrát ho to zabije.

Mohl jen doufat.

20 komentářů:

  1. Vďaka za skvelú kapitolu.

    OdpovědětVymazat
  2. Dejuji za preklad :)

    OdpovědětVymazat
  3. Díky za překlad

    OdpovědětVymazat
  4. Díky za překlad a korekci další kapitolky ! ! !

    OdpovědětVymazat
  5. Děkuji moc za překlad

    OdpovědětVymazat
  6. woooow hrozne sa teším na pokračovanie, dík za preklad

    OdpovědětVymazat
  7. dakujem velmi pekne ;-)

    OdpovědětVymazat
  8. Díky moc za překlad :-)

    OdpovědětVymazat
  9. Veľmi pekne ďakujem.

    OdpovědětVymazat
  10. Už jsem se moc těšila na další kapitolu. Moc děkuji za překlad. :-)

    OdpovědětVymazat
  11. Díky moc za překlad a korekturu :-)

    OdpovědětVymazat
  12. Ze: "Oh, hej… zajímalo by mě, co dělá tohle tlačítko." :D
    Vdaka za preklad.
    Ciri

    OdpovědětVymazat
  13. Děkuji za překlad a za korekturu. Cením si toho, co pro nás děláte.
    Pavla

    OdpovědětVymazat
  14. Dekuju za preklad.

    OdpovědětVymazat
  15. Dakujem za uzasny preklad :)

    OdpovědětVymazat