pátek 29. srpna 2014

Krvavá trojice - Kapitola 10



„Máš minutu, pak odcházím. I s tvým překvapením.“ Evalle zamumlala varování, když podruhé procházela kolem zadní části Gradyho nemocnice v centru Atlanty. Vedro tu blízko deváté večer dosahovalo kolem dvaceti sedmi stupňů. Co by dala za to, kdyby mohla použít síly a rozvířit závan větru, něco, co by odválo ten odporný zápach moči, kterým byl vlhký vzduch na tomhle místě prosáklý.
Kde byl ten tvrdohlavý Noční slídil?
Teplota klesla o šest stupňů na příjemný chládek.

„Co se stane za minutu, E-valle? Stejně neodejdeš, dokud si nepromluvíme.“ Gradyho hluboký jižanský hlas jí zaskřípal v uších jako zuhelnatělé dřevo přejíždějící po betonu.
Evalle se zastavila na chodníku lemujícím Pratt Street. Neotočila se. Ztráta času, vzhledem k tomu, že za ní nikdo nestál. „Mám na spěch, Grady.“
Průsvitná forma hubeného muže nabrala tvar, povlávala před ní. Kávově zbarvená kůže na jeho čelisti byla pokrytá šedými vousy končícími těsně pod lícními kostmi. Jeho pomačkaný nos se nezvládl vyhnout pěsti nebo dvěma, které po sobě zanechaly stopu. Dlouhé ruce čouhající z červenočerno kostkovaného trička s krátkými rukávy přecházely v kostnaté lokty.
Vzduch se dál ochlazoval, což byla vítaná změna.
Podle toho, co jí Grady řekl, vypadal teď stejně, jako když na ulici jako osmašedesátiletý bezdomovec před desetiletím a půl zemřel.
Jakmile se zaostřila jeho hlava, bystré oči se zorničkami jako dva uhlíky ji propálily pohledem, než s ním sklouzl k džínové tašce přes rameno, co jí visela u boku. „Jaké překvapení?“
„Ne dokud nebudeme mít dohodu a nepotřeseme si.“ Vyjednávání s Gradym bylo jako jednání s Cháronem na řece Styx. Pokud byste nestanovili cenu, než jste se nalodili, a neodmítli zaplatit, dokud vás bezpečně nepřeveze na druhou stranu, vyklopil by vás do vody a nechal utopit.
Grady zvedl svou umíněnou bradu. Byl vychytralý starý mizera, který nic nedával zadarmo. On, jako všichni ostatní Noční slídilové, byl metafyzickým pozůstatkem těch méně šťastných, kteří zemřeli na ulici. Kvůli svým tužbám by udělali cokoliv. Někdy to byly drogy nebo jídlo, ale většinou šlo o alkohol. A v Gradyho případě existovala jen jedna věc, co chtěl.
Ochucené víno Mad Dog 20/20.
Vše, co Noční slídil potřeboval, bylo jedno rychlé potřesení dlaní s nějakou mocnou bytostí – a mohl na deset minut získat lidskou formu.
„Co tam máš?“ Pozoroval tašku.
„Čas běží.“
„Poslouchám.“
„Potřebuju informace o dvou Cresylech a Birrnovi, co tu po městě tenhle víkend pobíhali. Máš na ně něco?“
„Možná.“
„Tuhle hru teď zrovna nemůžu hrát, Grady. Můj zadek je v nebezpečí.“
„Kdo tě ohrožuje?“
„Všichni, jestli nezjistím, kdo poslal ty démony.“
„Kohos naštvala tentokrát?“
neudělala nic.“ Kromě toho, že jsem se narodila jako Alterant. „Ale démon roztrhal člověka. Tělo je v márnici a zítra ráno se to roznese, jestli to vůbec potrvá tak dlouho. Pokud nepřijdu s nějakým důkazem potvrzujícím, že to démon tu ženu napadl, každý jako první usoudí, že to udělal Alterant. To pro mě není zrovna dobrý. Tak víš něco o tom útoku, nebo ne?“
„Proč by Cresyl napadl člověka a nesnědl tělo?“
Měla chuť ho za tu hru na otázky zaškrtit. Ale na druhou stranu, ona se nezmínila, že to Cresyl ji zabil. Grady rozhodně něco věděl. „Přesně na to se snažím přijít. Je to nějak spojené s Birrnem, myslím.“
„To nedává smysl.“ Vrásky na Gradyho tváři se v zamračení seskupily k sobě. „Cresylové patří k Němcům praktikujícím temné umění a Birrnové k nigerijské černé magii. Proč si myslíš, že spolu mají něco společnýho?“
On to nejspíš věděl, a jen ji zkoušel, aby zjistil, kolik toho věděla ona. „Podělím se s tebou, jestli to uděláš ty. Máš něco, nebo ne?“
„Možná.“
Mohl být ten nejtvrdohlavější z ghúlů, ale byl jedním z těch lepších nadpřirozených informátorů díky té otravné vlastnosti. V naději, že ho tím trochu popostrčí, zablafovala. „Jestli mi nemůžeš pomoct, prostě to řekni.“
„To jsem netvrdil, ale pořád nechápu, proč jsi v maléru. Pokud sis na někoho neotevřela pusu. Tomu bych rozuměl.“
Nenechám tě dobírat si mě. Ale Grady měl ten pohled. Ten, co říkal, že neustoupí, dokud na své otázky nedostane odpověď. „Věci se pro mě za posledních osm týdnů trochu zkomplikovaly, od té doby, co v Severní Karolíně bylo zabito devět Beladorů.“
„Tím Alterantem?“ Grady odvál z chodníku.
„Ano. Vrať se sem zpátky,“ sykla na něj.
„Oh. Neuvědomil jsem si, že jsem odplul.“ Jeho probleskující forma se pohnula zpět, jako by byl jemně odfouknutý, ale nebyl tu jediný závan větru, co by to mohl způsobit. Znepokojeně stáhl obočí. „To není správné, že po tobě jdou vždycky, co se další z nich promění v bestii.“
„To je pravda, ale s tím názorem jsme v menšině.“ Co měla udělat, aby s tím trochu pohnula?
„Kolik víš o tom Birrnovi zabitém dneska ráno?“ zeptal se.
Zaťala čelist. Ttrpělivost. „Dej mi svátek, Grady. Mám toho spoustu na práci a ne zrovna moc času.“
„Nebyla bys tak rozčilená, kdybys v noci dělala něco jiného, než pracovala. Možná kdyby sis našla milého mladého muže, co by ti udělal-“
„Grady!“
„-masáž zad.“ Vrhl po ní pohled plný hraného zoufalství, za které by byla pyšná i katolická matka. „Není moc šance, že se to stane, když si nedokážeš ani zařídit rande.“
„Já nejsem rozčilená.“ Zatím. „A dokážu si zařídit rande, starý muži.“
„Lepší starý muž, než stará panna. Kdo by chodil se ženou, co žije pod zemí jako krtek a má za přátele podivíny?“ Roztáhl rty do lehkého úšklebku. Žádný pocit naléhavosti—luxus ne-úplně-mrtvého, který si ona nemohla dovolit.
„Máš zvláštní smysl pro humor, Grady, ale podivínem bych tě nenazvala.“
„Já mluvil o Tazerovi a Quillovi, těch dvou moulech, se kterýma se poflakuješ.“
„Jmenuje se Tzader. Z! T se nevyslovuje. A je to Quinn, ne Quill. On a Quinn nejsou podivíni ani moulové.“ Začala podupávat nohou. „Můžeme s tím pohnout?“
„A ta věc, co ji nazýváš mazlíčkem-“
„Grady!“ Už se kvůli svému překvapení pro něj necítila provinile. „Zpátky k mému problému s démony. Prosím, pro lásku Machy.“
„Což jsi ještě nevysvětlila,“ přerušil ji, „jsem překvapený, že ti dva moulové tady nejsou, aby ti pomohli.“ Ten otravný mizera se ani nenadechl. „Ale ty je nepotřebuješ, ani nikoho jiného. Kdyby si na tebe dovolil nějaký drsňák, kopla bys ho do zadku a odkopla ho do příštího týdne.“
Byla vděčná, že aspoň jedna osoba, i když byla mrtvá, měla víru v její schopnost se ubránit.
Grady se podrbal ve vousech. „Jenže to je další důvod, proč tě nikdo nezve na rande. Muži chtějí sladkou ženu, ne nějakou amazonku, co jim nakope zadek.“
Jak se mu pokaždé povede dostat se tak daleko od toho, co probírali? „Nediskutujeme tady o mém milostném životě-“
„To rozhodně ne. Není, o čem diskutovat.“ Gradyho huňaté obočí se vševědoucně nadzvedlo, zatímco pokýval hlavou.
„Jestli se nebudeš držet tématu, tak půjdu za někým jiným.“ Evalle si z čela hřbetem dlaně otřela kapičky potu, přichystaná na výměnný obchod. „Nemám čas. Jsi připravený si potřást rukou?“
„Zadarmo ani kuře nehrabe.“
„Jako by to někdy bylo jinak? Tady je má nabídka. Potřeseme si, pokud souhlasíš, že se podělíš o všechno, co víš o Cresylech a Birrnovi, co byli tady v Atlantě za posledních čtyřicet osm hodin,“ vyjmenovala specifika.
Tvářil se, jako že to zvažuje, ale oba věděli, že by neodešel. „Dohodnuto.“
Uvolnila palec z kapsy džínů a natáhla ruku. Kvůli strachu, že příliš sdílené síly by pozměnilo normální stav Nočního slídila, pravidla VIPERu zakazovala, aby si s nimi bez speciálního povolení kterýkoliv z agentů potřásl rukou na déle než deset vteřin. Speciální povolení bylo vzácná výjimka, kterou viděla jen jednou, když byla v sázce státní bezpečnost.
Ale s její úrovní síly mohla dát Nočnímu slídilovi pětivteřinovým potřesením lidskou formu na deset minut.
„Připraven?“ zeptala se, zatímco se rozhlížela kolem, aby se ujistila, že jsou stále sami. Jediná žijící věc v blízkosti tohohle tmavého úseku byl nějaký ubohý starý pobuda naproti přes ulici, zakrytý novinama a spící u zadní stěny nemocnice.
Gradyho ruka se třásla, když se začala blížit k její. Olízl si rty. V jeho chřadnoucím pohledu se zračilo očekávání, než se zarazil a odtáhl se. „Co jsi mi přinesla?“
Zavrtěla hlavou, odmítala mu říct, co ve své tašce má. „Ne dokud si nepotřesem.“
„Měl jsem to dát jako součást dohody,“ zabručel a natáhl mozolnaté prsty, které kdysi bojovaly o přežití. „Udělej to.“
Když se její ruka dotkla jeho, dlaní se jí rozšířilo teplo a začala z ní plynout energie.
Radost na jeho tváři pokaždé zasáhla její citlivou strunu. Jeho život se snesl dolů na desetiminutovou návštěvu tohohle světa. Mohla by jít za jinými Nočními slídily, kteří by lusknutím prstu souhlasili s čímkoliv, o co žádala. Ale Grady byl, co se týče informací, o hodně inteligentnější než ostatní. A ten bručoun se choval jako dědeček, co rozdával rady, o které se ani neprosila.
Její představa dědečka, protože nikdy neměla žádného, o němž by věděla.
Během pár vteřin přestal být průhledný. Jeho tmavá kůže byla povislá věkem, ale tělo starého pošetilce vyzařovalo klidnou sílu.
Odtáhla svou dlaň. „Tak mluv.“
„Co je moje překvapení?“
Evalle si povzdechla a sáhla do své tašky přes rameno pro sáček od McDonaldu, ve kterém byl hamburger, hranolky a láhev vody.
„Děláš si srandu, že jo?“ Pohled, který jí věnoval, zpochybňoval její schopnost i ohledně něčeho tak základního jako dokázat zároveň žvýkat žvýkačku a chodit.
Ignorovala podrážděné syknutí, co mu proklouzlo skrze rty. „Naposledy jsi říkal, jak ti chybí chuť hamburgerů,“ poukázala.
Obrátil oči k obloze, jako by žádal, aby mu někdo tam nahoře vysvětlil slabomyslné ženy, pak se otočil a prohledal druhou stranu tiché ulice. Dokulhal ke spícímu bezdomovci.
Evalle by ho zasáhla výbojem síly, nebýt její nechuti ho jakkoliv zranit. Tím spíš během deseti minut jeho nirvány. „Zapomněl jsi, že mi dlužíš informace a že mám napilno?“
Vysmekl napůl vypitou láhev z kostnatých prstů pobudy v kómatu a vrátil se k ní. „Souhlasil jsem, že si promluvíme, po tom, co si potřeseme, ale ne jak brzy potom.“ Zavdal si doušek vína a prudce láhev oddálil. „Kristepane, to je příšerný.“
„Co? Mad Dog 20/20 ti rozmazlil chuťové buňky?“ Vzala mu ji. „Potřebuju odpovědi.“
Vzdychl a toužebně se zadíval na lahev. „Cresylové byli na vodítku, součást kouzla. Co jsi dělala s tím Birrnem?“
To znamenalo, že Grady věděl o tom, že s Birrnem bojovala. „Kde jsi to slyšel?“
„Ti dva divoši ze smetiště.“
Otřela si dlaní čelo. „Musím ta dvojčata najít a umlčet je.“
„Piš si, že vykecaj úplně všechno, jestli je někdo chytí a zmáčkne.“
Neměla v těle moc pečujících a starostlivých buněk, ale jestli někdo ublíží jednomu z nich, zařídí, že bude prosit o smrt.
Grady se natáhl pro víno. „Co o těch démonech víš?“
Znovu ho odtáhla. „Jeden z Cresylů zabil člověka, pak Birrn snědl Cresyla. Ti Cresylové mě do toho namočili, ale nevím, jestli chtěli do pasti nalákat nebo jakéhokoliv Alteranta, co byl náhodou tady.“
„Jsi jediná, o kterém jsem kdy slyšel, co ho ještě nechytli.“
To byla ta nešťastná část. Ale mohla doufat, že jich bylo víc, nebo snad ne? Jediný další by vrhl pochybnosti na to, jestli ta smrt opravdu má něco společného právě s jejími schopnostmi. „Jo, a tady je ta šokující část - ten Birrn měl na sobě keltské znaky.“
Grady zavrtěl hlavou. „To nedává smysl, když Birrn je z Nigérie.“
„Jo, já vím. Takže odkud se vzalo to spojení s něčím keltským? Ať se na to podívám jakkoliv, stále docházím k tomu, že se mě někdo snaží dostat do maléru tím, že zařídil, aby ta roztrhaná žena vypadala jako útok Alteranta.“
„Tady je, co vím já.“ Grady konečně zvážněl. „Cresylové byli na kouzelném vodítku spojeném s Birrnem. To znamená, že Birrnův pán ovládal všechny tři démony.“
Vrátila mu láhev. „O tom jsem nikdy neslyšela, ale s tím, co o démonech nevím, bysme mohli zaplnit knihovnu. Co ten keltský odkaz?“
Grady obrátil láhev dnem vzhůru a polkl dlouhý doušek. „Magie ovládající Cresyly byla Noirrská.“
To jí vyslalo do těla mrazení. Tzaderovo vodítko ke zrádnému Beladorovi mělo něco do činění s Noirrskou magií. Ale Tzader byl teď něčím příliš zaměstnaný, aby se od toho mohl odtrhnout, jinak už by se jí telepaticky ozval.
„Máš tušení, kdo má tu magii na svědomí?“ Evalle vzhlédla, když se Grady odmlčel, a přistihla ho, jak zvažuje svou odpověď. Oh, ten pohled znala, a znamenal problémy. „Ani nemysli na to, že začneš vyjednávat novou dohodu.“
Zakryl si srdce lahví v ruce. „Jsem raněn, že chceš takhle zpochybňovat moji čestnost.“
Noční slídilové zpravidla neznali žádnou čest ani věrnost, byli ochotní prodávat tu samou informaci znovu a znovu, pokud si mohli opět s někým potřást rukou. Ale Grady byl jiný, výjimka potvrzující pravidlo. A v minulosti důležité informace chránil.
I tak, ten uražený výraz na jeho tváři právě v tuhle chvíli nebyl nic víc než přetvářka.
Zavdal si další rychlý doušek a otřel si pusu o rukáv svého flanelového trička. „Nejspíš jde o čarodějku, ale to nevylučuje jinou bytost, protože nemáme adresář Kdo je kdo obsahující lidi využívající černou magii v nejbližším okolí. Na jihu za posledních patnáct let, co se tu poflakuju, nikdo z Noirrů nebyl. Jediní, o kterých jsem kdy slyšel, pracovali sami.“
Evalle se usmála nad tím, jak popsal své roky v existenci Nočního slídila jako „poflakování.“ Už mnohokrát přemýšlela o tom, jestli Grady byl tím zanedbaným tulákem, jako který se ukazoval světu svou drsnou mluvou, nebo jeho pravá osobnost byl ten vysoce vzdělaný muž, co čas od času vykoukl zpod vší té šarády.
Ale na tom teď nezáleželo. Jestli měl pravdu v tom, že za tou Noirrskou magií stála čarodějka pracující na vlastní pěst, došla k jedinému možnému závěru.
Adrianna.
Čarodějka pocházející z dlouhé linie prohnilých čarodějnic. Koneckonců, většina čarodějů byla dobrými lidmi, nikomu neubližovala. To byl jejich kodex: Neubližuj. Cokoliv do vesmíru vyšleš, trojnásobně se ti vrátí. To skoro všechny drželo na uzdě. Přesto existovali i ti, co si zahrávali s temnotou, a Evalle nemohla vyloučit ani to, že mezi ně patřili také Medbové.
Ale i tak nemohla na Adriannu přestat myslet.
Ti jako Adrianna a její rodina, kteří tančili na temné straně, nelpěli na těhle šťastných sluníčkových pravidlech. Byli těmi nejnebezpečnějšími, protože neměli žádné svědomí a jediné, na čem jim záleželo, bylo to, co chtěli oni.
Jestli tu Adrianna opravdu byla proto, aby pracovala ve prospěch VIPERu a ne aby se obrátila proti nim, její první test bude najít toho čaroděje stojícího za Birrnem.
Pomohlo by to Evalle, nebo by jí to bylo jen na překážku, kdyby Adrianna přišla na to, že ten Birrn se sháněl po Alterantovi?
Na druhou stranu, nevěřila tomu, že by Adrianna udělala cokoliv, co by jí prospělo.
Nebe zahřmělo, hrozící proměnit dnešní večer na saunu.
„Musím ze dneška vymáčknout co nejvíc. To je všechno, co o těch démonech víš?“ Evalle letmo pohlédla na hodinky. Grady brzy začne mizet, pak bude další hodinu nebo dvě těžké ho najít.
VIPER nechtěl, aby před někým zmiňovala Kámen Ngak, i když Grady určitě stejně věděl, že se před dvěma lety v Atlantě ztratil. Ale kdyby otázku postavila nějak kreativně, možná by měl něco dalšího, o co by se mohl podělit. „Nebo o čemkoliv jiném? Nějaká nečekaná energie poletující kolem? Možná žena s neobvyklými schopnostmi, co je na scéně nová?“
Zavdal si další doušek. „To nebylo součástí dohody.“
Měla by si vzít zpět jeho sáček s hranolky, ale to fňukání by bylo horší, než kdyby někdo čtyřletému dítěti sebral pytlík plný sladkostí. Ne zrovna hezký pohled na ghúla jeho věku. Zkusila na to jít chytře. „Potřebuju informace týkající se čehokoliv neobvyklého teď a rychle. Něco, abych VIPERu ukázala, že jsem na stopě.“
Grady pokrčil rameny. „A mně dochází můj čas. Chceš si znovu potřást?“
„Víš, že si s tebou nemůžu třást rukou další hodinu.“
„Pak mi dej hodinu času ve středu večer.“
Vydala ze sebe nevrlý pohrdavý zvuk, aby okomentovala tu absurdní žádost. Ke všemu od Gradyho. „Nechtěl bys i Brooklynský most, když budu u toho?“
Zavrčel a začal dupat po okolí, aby jí dal okázale najevo, že ho rozčílila. Pak se náhle zarazil, jako by se na něco soustředil. Očima zíral do černé oblohy.
Ani nemukla, protože přesně takhle vypadal, když naslouchal nějakému neviditelnému přízraku.

Jeho rty se hýbaly, aniž by řekl jediné slovo, pak sebou při tom, když něco zaslechl, trhl, než střelil pohledem k ní. „To je všechno, co o těch démonech vím, ale Kardos má víc informací.“
Zamračila se. „Co ví?“
„Nejsem si jistý, ale slyšem jsem, že on a jeho bratr byli venku před Iron Casketem, když ho Birrn chytil.“
„Věřila bych tomu, že Kardos byl tak pitomý, aby se poflakoval na parkovišti před Deekovým nočním klubem, ale Kell ne. Proč myslíš, že Kardos toho ví víc?“
„Protože je v Iron Casketu zrovna teď.“
„Uvnitř?“
„Jop.“
Vůbec se jí nelíbilo to podezření, co se jí po vyslechnutí tohohle všeho usadilo v hlavě. Zmýlila se snad ohledně Kardose a Kellmana? Nalákali ji schválně do pasti? Tomu prostě nemohla uvěřit, ale dá Kardosovi šanci to vysvětlit. To znamenalo, že její další zastávka byl IC.
Zastřelte mě někdo. Dneska se s majitelem toho nočního klubu rozhodně nechtěla zabývat. Vlastně ani kdykoliv jindy. „Nemůže se ten kluk na pět minut vyhnout malérům?“
„Rozhodně se nezdá, že by se staral o to, jestli se dožije příštích narozenin.“
Jo, a první věc, co Kardos bude muset vysvětlit, až ho najde, bude to, jak se dostal přes Deekovu přísnou ochranku, která do klubu nepouštěla teenagery. „Ok, kámo. Zpátky k-“
Grady se začal ztrácet. „Ještě nevím nic určitě, ale městem proudí synergie. Možná budu později vědět víc, kdybys chtěla vyměnit něco jako… víc času.“
Teď ho na pár hodin ztratí, protože na rozdíl od ostatních Nočních slídilů, kteří se snažili zůstat na jednom místě, aby mohli být snadno nalezeni, on měl sklon znovu se objevovat kdekoliv v oblasti deseti bloků. „Budeš tady, až se vrátím, i s informací o té synergii.“
Jeho tělo problesklo, zhluboka se napil, než odpověděl. „Ty víš, že nemám žádnou kontrolu nad tím, kde se objevím příště.“
„Měl bys, kdyby ses na to prostě jenom soustředil, když začneš mizet.“
„Jako bych potřeboval být kvůli něčemu v tomhle stádiu života vystresovanej? Jsem mrtvej, ksakru.“
„Jo, a jestli mi nedáš informace, co potřebuju, budeš ještě mrtvější.“
Zasmál se. „Jako bys mi někdy něco udělala.“ Naposledy si lokl alkoholu, než zmizel a lahev spadla na zem.
Po páteři jí projelo mravenčení. Něco ve vzduchu nebylo správné, ale neměla tušení, o co šlo.
Kámen byl nalezen.
Neměla ponětí, čí to byl hlas. Ale byl křišťálově čistý. Potřásla hlavou, aby si ji pročistila. Byl to nějaký čaroděj, co si s ní zahrával?
Nebo varování poslané od Gradyho?
Nevěděla, ale na tom nesešlo. Bylo potřeba udělat, co musela. Otočila se a zamířila zpátky ke své motorce, aby mohla vyrazit na to poslední místo, kam by chtěla jet.
Snad se nad ní Macha smiluje, protože Deek to rozhodně neudělá.


10 komentářů:

  1. Mockrát děkuji za překlad a korekci.

    OdpovědětVymazat
  2. Mnohokrát děkuji za překlad a korekci ! ! !

    OdpovědětVymazat
  3. Dekuju za skvely preklad a korekci. Uz se tesim na dalsi kapitolku Katka

    OdpovědětVymazat
  4. Díky za překlad.

    OdpovědětVymazat
  5. Díky za překlad.

    OdpovědětVymazat
  6. Děkuji za překlad a samozřejmě za korekturu! :-)
    D.

    OdpovědětVymazat