pátek 8. srpna 2014

Krvavá trojice - Kapitola 7



Storm zpomalil svůj Land Cruiser 1979 FJ-40 natolik, až se jen plazivě loudal vpřed. Nevybral si to sám. Pochyboval o tom, že by kdokoliv další uvízlý v téhle pokroucené dopravě na mezistátní dálnici číslo 75 dobrovolně snížil rychlost.
Aspoň, že uvnitř svého auta měl příjemný výhled.

Zalétl pohledem stranou, kde se Evalle Kincaidová opírala hlavou a ramenem o dveře spolujezdce.
Jakmile opustili zasedací místnost, oznámila mu, jak moc je unavená. Její vyčerpání nezpochybňoval – měla pytle pod očima jako důkaz. Právě z toho důvodu jí dovolil vymluvit se z nepříjemné situace poté, co cestou k jeho teréňáku předvedla přehnané zívnutí a zeptala se, jestli by mu vadilo, kdyby si zdřímla.
Vyhýbat se mu mohla jen na určitou dobu, ale souhlasil.
Evalle se opřela o dveře a objala si hruď pažemi tak pevně, jak dokázala. Předstírala, že odpočívá. Ale svaly na jejích založených rukou byly zatnuté a ramena obranně stočená dovnitř.
Nikdo tak napjatý by nebyl schopný usnout, bez ohledu na míru vyčerpání.
Byl lovec, trpělivý muž, který dokázal vyčkávat na plachou kořist, proto zamumlal pár slov a požádal duchy, aby ulehčili její duši a dovolili jí odpočinout si.
Během pár minut od jejich odjezdu z ústředí VIPERu se Evalle uvolnila do neforemné hromádky. Sundal jí brýle, protože vnitřek auta byl díky Senově ochraně tak tmavý, že palubní světla byla zapnutá, i když venku bylo odpoledne. Sen nedodal teréňáku ochranu před sluncem ani k němu nepřipojil vlek pro její motorku jako nějakou laskavost pro ni. Chtěl ji na dvě hodiny dostat do nepříjemné situace.
Neřekl, že po Evalle jde, ale i slepý by viděl, že má skryté úmysly, co se jí týče.
Storm rozuměl osobním záležitostem. I on jednu měl. A hodlal naplnit dohodu se Senem, ale za vlastních podmínek.
Což byl důvod, proč pomohl Evalle spát skoro po celou dobu jízdy. Zavrtěla se, její černé goretexové (pozn. překl. Gore-Tex je materiál složený z úzké pórovité membrány z expandovaného polytetrafluoretylenu (teflon), která je nalaminována mezi jiné textilie, je to registrovaná značka) oblečení pro jízdu na motorce zašustilo o jeho vinylové sedačky. Ten pohyb autem roznesl její vůni. Měla smyslné aroma, které vzbudilo jeho zájem způsobem, jakým se to sexuální hračce Adrianně nepodařilo. Pod vší tou vnější krásou byla Adrianna uvnitř ledová jako polární zima.
Na to, aby byla žena přitažlivá, bylo potřeba víc než oblékat se jako figurína z vitríny.
Měl rád ženy, které pod povrchem skrývaly ohnivý žár. Evalle možná dávala najevo chladný zevnějšek, ale její nitro bylo plné tepla, které by jistě s trochou povzbuzení propuklo ve spalující peklo.
Ale nemohl si teď dovolit se rozptylovat, nebo dostat se blízko k někomu, koho měl za úkol hlídat.
Ne, vůbec nestrádal.
Zip rozepnuté bundy jí sjel během spánku až dolů.
Měla pod ní volné tričko, ale jak se svezla po sedačce níž, bylo teď těsně ovinuté kolem jejího pevného břicha a odhalovalo tak její perfektní tělo. Husté řasy skrývaly krásně tvarované oči nad jemnými tvářemi. Skrz sluneční brýle dříve viděl jejich tvar, ale ne barvu.
Na tom nezáleželo. Mohly by být fialové nebo zářivě oranžové a stále by byla nádherná. Vlasy se jí během jízdy usušily, volně jí splývaly přes ramena. Jeden dlouhý pramínek jí spočíval na krku.
Jen jeho pevná vůle mu zabránila v tom, aby se natáhl a prohrábl prsty skrze tu jemnou záplavu, černou jako hříšná myšlenka.
Z přítomnosti ženy se netěšil od té doby, co…
Ztratil duši.
Další důvod se téhle nedotýkat.
Periferním viděním si všiml, že se auta začala znovu hýbat. Přivedlo to jeho pozornost zpátky ke snaze dostat se do centra do tří hodin. Chtěl mít nějaký čas na to, aby se porozhlédl kolem, až ji vysadí u ní doma.
Postřehl uvnitř nepatrný pohyb. Člověk bez zesílených schopností vnímání by si ho nevšiml, ale přitáhlo to jeho pozornost k Evalle.
Tajně ho pozorovala skrze řasy vznášejícími se těsně nad růžovými tvářemi.
Mohl by ji nechat spát, jenže chtěl její společnost. „Cítíš se líp?“
Na vteřinu zaváhala, ale musel jí přiznat k dobru, že otevřela oči - exotické zelené oči barvy malého salamandra. Posadila se, a začala se protahovat. „O hodně líp. Kde jsme?“
„Na dálnici.“
Zarazila se, když si uvědomila, že nemá zakryté oči. „Kde jsou moje brýle?“
„Na stínítku nad tvojí hlavou.“
Jakmile je měla znovu nasazené, posadila se zpátky, opřela si ruku o okraj okna a začala si poklepávat prsty. „Co v polovině odpoledne zahltilo dopravu? Tohle je na houby dokonce i na Atlantu.“
„Bouračka tři kilometry před námi, ale brzy ji odklidí.“
Očima přelétla k rádiu, které od jejich odjezdu z VIPERu nezapnul. „A tohle víš jak?“
Zasmál se jasnému závěru, ke kterému došla. „Myslíš, že jsem psychik?“
„Při naší práci by mě to nepřekvapilo. Netuším, co šamani dokážou.“
Storm potlačil zahořklé uchechtnutí, co se mu usadilo v hrudi. Sen ho nazval šamanem z kmene Navahů, protože věřil tomu, co mu řekl agent ze severovýchodní sekce, kde Storm strávil posledních osm měsíců. Pochopitelný předpoklad, když Storm všechny tam přiměl, aby právě tomuhle věřili. Pátrání po něčím původu v lidském světě bylo o hodně jednodušší, než jeho určení u těch, kteří měli nadpřirozené schopnosti.
Nebyl tak úplně Navah, ani ne zrovna šaman.
Storm se na ni zašklebil. „Myslíš, že šamani nedokážou přečíst elektronické nástěnky s varováním ohledně dopravy… jako byla ta pár kilometrů zpátky?“
„Och, kruciš. Na ty jsem zapomněla.“ Sama sobě se usmála, nedokázala zastavit rozpačité začervenání.
Když viděl její tvář rozzářenou obyčejným štěstím, zasáhlo ho to. Vyburcovalo to v něm příjemně teplý pocit, který už dlouho necítil. Lidský pocit. Zvažoval, že jí řekne pravdu – že viděl tu bouračku ve své mysli. Bývaly doby, kdy by se s něčím tak prostým svěřil.
To bylo předtím, než žena, na které mu záleželo, využila věci, co jí řekl, jednoduché detaily, aby ukradla nejprve jeho duši a poté duši jeho otce.
Těsně předtím, než jeho otce zabila.
Ta mrcha pak poslala jeho ducha, aby věčně bloudil a Storma proměnila ve svou osobní zbraň.
Po tom, co se zdálo jako věčnost v pekle, konečně přišel na to, jak se vymanit z jejího držení.
Zmizela, ale on byl odhodlaný ji najít. Bez ohledu na cokoliv – i kdyby ji musel pronásledovat skrze dimenze. A až ji najde, nejprve osvobodí jeho otce a pak získá zpět vlastní duši.
„Takže jsi, nebo nejsi psychik?“ Evalle se dívala všude kolem, jen ne na něj.
„Někdy.“ To bylo jediné, co z něj mohla dostat.
Narodil se s několika dary – díky jeho dědečkovi z jihoamerického kmene Ashaninka – jako například schopnost ovlivnit emocionální reakce ve své blízkosti nebo rozpoznat pravdu od lži.
„Hmm.“ Kdyby se ke dveřím spolujezdce posunula ještě trochu, tak by s nimi splynula.
Otevřel své smysly jejím emocím. Byla klidná jako letní obloha před chystanou bouří, jak čekala, až se na ni vrhne. To se rovnou mohl dostat k jádru toho, co ji rozrušilo. „Pověz mi o Alterantech.“
„Sen tě nezasvětil?“
Storm ignoroval zavíření vzteku, co z ní vyšlo, a znovu naléhal. „Je pravda, že naposledy to před zničením zabilo devět Beladorů?“
Její vztek z ní tentokrát vyšlehl naplno, zatímco se napjala. „On.“
Ten vztek ho zmátl. „On co?“
„Nazval jsi Alteranta ‘to.’ My nejsme věci. Jsme lidi, stejně, jako ty nebo kdokoliv, kdo se narodil lidským rodičům. Ano, on se proměnil a zabil Beladory.“
Během času, co byl Storm u VIPERu, bylo o Alterantech řečeno jen málo. Až do toho incidentu. VIPER netoleroval, když někdo mluvil o záležitostech agentury.
Umlčeli ty, co si pouštěli pusu na špacír. Napořád.
Ale když jedna bestie zabila devět mocných bytostí, rychle se to rozkřiklo. To bylo působivé na jakékoliv stvoření. Pochyboval, že zmínění téhle skutečnosti by podpořilo další rozmluvu. „Co dalšího mi o Alterantech můžeš říct?“
„Jako bych snad něco věděla?“ Evalle se lehce ušklíbla. „Jsem jediný svobodný Alterant, co znám. Dokonce jsem nepotkala ani žádného z těch, co chytili.“ Vztek dříve doutnající pod jejím záchvatem obav, vzplál. „Nechceš přejít k věci? I kdybych ti o Alterantech mohla něco říct, tebe doopravdy nezajímá, jestli budou žít, nebo umřou, nemám pravdu? Tím spíš, když jediný důvod, proč jsi tady, je, abys nahlásil Senovi všechno, co řeknu a udělám.“
„Jestli chceš tomuhle věřit-“
„Tohle já vím. Ale zvážím přehodnocení svého názoru, jestli si myslíš, že mě můžeš přesvědčit o opaku.“
Storm přejel do jiného pruhu. „Z toho, co slyším, soudím, že by to byla jen ztráta času.“ Měl na těch posledních patnáct minut, co budou v autě, na vybranou. Zkusit ji uklidnit rozhovorem o městě a o tom, jak funguje její oddělení VIPERu, nebo ji trochu vyburcovat.
Nikdy si nevybíral tu snadnější cestu, a znal její současné citlivé místo. „Jestli nechceš mluvit o Alterantech, tak mi řekni o vašem problému s démony v téhle oblasti. Včetně Birrna zabitého dnes ráno to jsou dva, správně?“
Odmlčel se v čekání na její odpověď. Neřekla ani slovo. „Bude dost těžké spolupracovat, jestli nebudeme sdílet informace.“
„Co chceš vědět?“
Čas zjistit, jestli opravdu lhala tak moc, jak naznačoval Sen, nebo se na ni vážně zaměřoval nespravedlivě, jako ona věřila. „Co víš o tom démonovi, co byl dnes ráno v Atlantě zabit?“

Ticho obvykle bývá první známkou lži, a její rty zůstávaly pevně zamknuté.

6 komentářů: