pátek 15. srpna 2014

Krvavá trojice - Kapitola 8



Evalle proklínala samu sebe, že nechala svou pusu, aby ji dostala z otravné konverzace do nebezpečné.
Neměla se rozčílit, když se Storm zeptal na Alteranty, a chvíli rozvádět konverzaci. Teď musela mluvit o démonech, což bylo téma, u kterého možná nebude schopná odpovědět na každou otázku pravdivě. Vzhledem k jeho schopnosti rozeznat pravdu a lež by bylo bezpečnější běžet naslepo přes dálnici v Atlantě během dopravní špičky, než vést rozhovor s ním.
„Váš problém s démony?“ naléhal Storm.
Jako by byl jenom jeden.
Ty zatracené hodiny a doprava se spolčily proti ní. Potřebovala na chvíli odbočit. „Máš tu nějakou vodu?“
Storm na její dotaz neodpověděl, ani ho nevzal na vědomí.
Přinejmenším ne slovně.
Řídil svůj olivově zelený Land Cruiser - ne jeden z těch žhavých nových modelů, ale klasický ze sedmdesátých let – s jednou rukou na volantu a očima, které přesto vnímaly všechno, upřenýma na nic. Včetně ní. Ale jediná změna v jeho výrazu, která dávala znát, že ji slyšel promluvit, bylo pochybovačné pozvednutí koutku úst. Nenazvala by to tak úplně snahou o úsměv. Jen dost na to, aby jí dal najevo, že jí dovolí se mu vyhýbat jen na omezenou dobu. „Voda je za tvým sedadlem. Podej mi taky jednu.“
Otočila se, nadzvedla víko poškrábaného chladicího boxu a vytáhla z ledu dvě plastové lahve. Poté, co mu jednu předala, se znovu svezla na svoje sedadlo. A přála si, aby měla nějakou schopnost, kterou by auta dostala z cesty.
Mělo trvat možná patnáct dalších minut, než dojedou k jejímu výjezdu. Sen ji nikdy neměl moc rád, ale to, že přivedl Storma, aby ji dostal, překvapilo dokonce i ji.
To, že před ním opravdu usnula, ji překvapilo ještě víc.
Storm si odkašlal. Varování číslo dvě, že nehodlá čekat o moc déle.
Zapnula si bundu, a ocenila při tom chladný vzduch proudící skrze vnitřek auta, přesto, že tak jeho atraktivní vůně pronikala přes její obranu. „Co chceš o našich démonech vědět?“
„Nejvíc mě zajímá Birrn.“
Samozřejmě, že jo, protože až takové měla štěstí. „Co s ním?“
„Zabila jsi ho?“
To bylo naprosto bezprostřední, ale ona měla upřímnou odpověď. „Ne.“
„Máš ponětí, kdo ho zabil?“
Mysli, Evalle… Kdyby prozradila Isaka, postihlo by ji to tím nejhorším způsobem. Proto se zaměřila na jinou pravdu, aby od sebe detektor lži udržela. „Ano, ale nechci nic říkat, dokud nebudu mít spolehlivý důkaz. Pravidla VIPERu,“ dodala a připomněla mu tak, že agenti nemohli dělat závěry o jakémkoliv provinění, aniž by ho mohli něčím podložit. Isak toho démona nezabil.
To jeho zatraceně úžasná zbraň ho zabila.
Když jsme u toho, Birrnův pán ho zabil tím, že toho démona poslal do dráhy kulky.
Storm zapnul blinkr a proklouzl do místa, které se zázračně vytvořilo mezi auty, které na sebe jinak byly nalepené nárazník na nárazníku. Pozorně ho pozorovala a snažila se přijít na to, jestli nepoužil nějakou sílu, aby to zařídil. Řídil plynule a s půvabem, sebejistota čišela z každého pohybu.
Tenhle chlápek pravděpodobně dokázal dělat deset věcí naráz, tak proč ze sebe přestal chrlit otázky?
Normálně by právě teď ticho uvítala. Kdyby se necítila, jako by čekala, až popravčí postaví šibenici.
„Sen řekl, že máte další démonské problémy?“ Zeptal se na to příjemným, odzbrojujícím hlasem, ale ona se každý den dívala přes rameno v očekávání hrozby, když to tu vedli Sen a Tribunál.
Nic, co Storm řekne, jakýmkoliv tónem, ji nemohlo odzbrojit.
„Pokud vím, momentálně nemáme žádný démonský problém. Zvlášť potom, co byl ten Birrn zabit.“ Pravda. Technicky. Cresylové byli taky mrtví, takže puf, zrovna v tuhle chvíli žádný démonský problém.
Na druhou stranu, roztrhané tělo v márnici?
Pořád problém.
Ale začínala mít cvik v manévrování kolem jeho otázek. Dovolila si trochu se uvolnit.
„Je nějaký jiný problém, co má něco společného se smrtí toho démona, o kterém bych měl vědět?“
„Ne.“ To byla naprostá pravda. Čím méně toho on věděl, tím lépe pro ni. Tiše se zaradovala, když Storm zatočil na Centennial Boulevard. Pár minut a bude z tohohle auta pryč. „Zahni na příští odbočce doleva, pak přejeď přes Peachtree Street. Ukážu ti, kde zaparkovat.“
Tiše přikývl.
Něco jí říkalo, že ticho u něj nezbytně nemuselo být dobré znamení. Nemohly mu tak brzy dojít otázky, a ona se s nimi zatím poprala dost dobře. Nebo si to aspoň myslela.
Jen do mě.
Když dojel na parkoviště za zavřenou restaurací mimo Peachtree Street blízko North Avenue, nasměrovala ho, aby tam zaparkoval. Měl by ocenit, že bylo prázdné, díky čemuž měl k dispozici spoustu volného prostoru pro manévrování s přívěsem.
Jakmile zaparkoval, jeho rty sebou znovu škubly v náznaku úsměvu. V tom, který postrádal jakýkoliv humor. „Chceš, abych věřil, že bydlíš v téhle opuštěné restauraci?“
„Ne. Nebydlím tady.“ Evalle si dopnula bundu těch posledních pár centimetrů zbývajících k její bradě a nasadila si kožené rukavice. Natáhla se, aby ze zadní sedačky zvedla svoji helmu. Každičký centimetr její kůže bude zakrytý, než vyjde ven. „Dík za odvoz.“
„Poděkuj Senovi. To on dodal autu ochranu, aby na tebe slunce nepůsobilo.“
Jo, aby ji ten bastard mohl špehovat. Položila si helmu na stehna. „To určitě udělám.“ Dala jasně najevo svůj sarkasmus.
Kromě toho, že nadzvedl jedno obočí, se Storm nijak nezeptal, proč ona a Sen byli v blízkosti toho druhého jako kobra a promyka. „První hlídka prozkoumává během dne Piedmont a hledá jakýkoliv náznak přítomnosti Kamene Ngak nebo čehokoliv mimo obvyklou normu. My dva to po nich máme po setmění převzít. Dej mi svoji adresu a já tě v osm vyzvednu.“
Vážně si myslel, že tohle bude fungovat? Že mu dá svoji adresu, když ho nenechala odvézt ji domů? Musela najít Isaka, vypořádat se se zřízeným tělem v márnici, najít dvojčata a, jako vůbec první věc, promluvit si s Gradym. „Mám na práci pár věcí, než se dostanu do parku. O půlnoci se sejdeme u vchodu na Piedmont Road.“
Tentokrát žádný úsměv. Storm nevzal to odpálkování moc dobře. „Sen očekává, že se mnou budeš pracovat.“
„Sen mě nevlastní, a VIPER mě nekrmí ani mi neplatí účty.“ Mluvila klidně, ale neměl nepostřehnout varování skryté v jejích slovech.
Je tvůj nadřízený.“
„Jen podle něj. Zodpovídám se mu jen proto, že jako Belador přiřazený k VIPERu mám povinnost vůči týmu a vždycky ctím své závazky.“ Měla by s ním prostě souhlasit, aby spolu vyšli, ale po práci s tolika alfa samci se už pár věcí naučila. Ta nejhorší chyba, co mohla udělat, bylo dovolit jednomu myslet si, že jí dává rozkazy. Storm nestál na vyšší pozici, než ona, i když Sen zacházel se všemi ostatními – dokonce i s čarodějnicí z rodu Sterlingů, které by nikdo se zdravým rozumem nevěřil – s větší úctou, než s ní.
Pro mě Sen přivedl sérum pravdy na dvou nohách, co dokáže vystopovat nadpřirozené bytosti.
Ale ta mrcha čarodějnice měla bílou kartu.
Jo, Sen byl idiot, co dovolil, aby ho nenávist zaslepila a dělal rozhodnutí, kterých jednoho dne bude litovat.
Její myšlenky zamířily zpět k Stormovi a tomu, co udělal, aby během schůze zmírnil její paniku. Ukazoval jí příklad svých schopností, aby jí dokázal, že ji mohl ovlivnit? Nenáviděla, když byla někomu vydaná na milost a nemilost. A nehodlala tolerovat, jestli bude používat své síly nebo magii, aby dosáhl, čeho chce.
Nikdo ji neovládal. Nikdy. Byla volná a zamýšlela taková zůstat. Bez ohledu na to, koho nebo co by musela obětovat.
Storm se otočil k ní. Obraz plný klidu, pokud byste si nevšimli rozčilení, které se v jeho hnědých očích začínalo rozněcovat. „Máš vůči VIPERu povinnost, což znamená dodržování pravidel, i pokud Sena nemáš ráda. Nechceš odpovídat na otázky. Nechceš se sejít v rozumný čas, abychom mohli začít. Nechceš pracovat spolu, tečka. Sen říkal, že nikdo kromě tvých kámošů Tzadera a Quinna s tebou nechce spolupracovat. Začínám chápat proč.“
To ji vytočilo. Ostatní s ní nechtěli spolupracovat kvůli vrozené vadě, se kterou nemohla nic udělat, a všichni z nich neváhali jí v tom vymáchat nos. A co se týče Sena…
„Pojďme si něco ujasnit, Storme. Moje povinnost vyžaduje, že budu dodržovat pravidla agentury – stejně, jako všichni ostatní agenti – ale nikdo mi nediktuje, jaké osobní informace mám sdílet, jako například to, kde bydlím, nebo kdy pracuju.“ Protože kdyby to věděli, mohli by si pro ni přijít, špehovat ji, nebo hůř, najít důkazy na to, aby ji navěky zavřeli. „Ne pokud z veřejného oznámení adresy nechce Sen udělat nové pravidlo pro všechny agenty.“
„Koukni, nemyslel jsem tím-“
Ani se nenadechla a pokračovala. „Taky mám práci v márnici, což mi dovoluje dostat se k podstatným informacím, které potřebujeme, obzvláště k těm pro ochranu civilistů. Pokud se tam dneska večer neukážu svému vedoucímu, přijdu o ni. Nechtěj vědět, jak těžké je najít noční práci s pružnou pracovní dobou, ve které platí víc než minimální mzdu. A v případě, že ses narodil na Marsu a nevšiml sis toho, je léto a noc je krátká.“
„Já chápu-“
„Ne, nechápeš.“ On měl možnost žít normální život v normálním světě. Lidé ho nesoudili kvůli genetice, kterou nemohl ovlivnit, a nikdo ho kvůli tomu nikdy nedal pod zámek jako zvíře.
Obtočila prsty kolem helmy, aby ji z frustrace neodhodila, jak se v ní vzepjaly emoce. Už byla unavená ze všech těch keců. Tak unavená z toho, že vždycky musela být v obranné pozici. Že musela pečlivě vážit a vybírat každé slovo nejmíň desetkrát, aby sama sebe nějakým lehkým uklouznutím neodsoudila. „Můj den začíná po západu slunce a končí při rozbřesku, což mi dává extrémně omezený čas, abych v létě cokoliv udělala. Takže si nemůžu dovolit vyplýtvat ani nanosekundu. Všichni vědí, že žiju noční život, obzvláště Sen.“
„Proč myslíš?“
„Už se dneska jednou pobavil, když mě donutil jet dvě hodiny v tomhle vedru v plné výbavě, pod kterou jsem se vařila. Takže mi je úplně u ty víš čeho, co teď chce. Svoji práci udělám. Tak jako vždycky. Protože nejsem zvíře, kterým si ten bastard myslí, že jsem.“ Nadzvedla helmu napůl cesty, pak se zarazila a vrhla k němu pohled plný varování. „A ještě něco. Ta malá ukázka síly na ústředí dnes ráno? Už nikdy si znovu nezahrávej s mými emocemi, nebo toho budeš litovat.“
Nasadila si helmu a vystoupila z auta dřív, než mohl odpovědět. Dveře řidiče sebou práskly ve stejnou chvíli, jako ona zavřela své. Když došla k vleku, Storm už tam byl. Nařídila by mu, aby se nedotýkal její motorky, nebýt helmy, která by ztlumila její slova.
Otevřel zařízení, co bránilo přední pneumatice v pohybu, pak motorku opřel o svůj bok. Prostý kolemjdoucí by si nevšiml napnutí jeho ramen, zatímco se pohyboval.
Rozčílila ho, ale kdyby vzala svá slova zpět, nebo věci urovnala, zničila by tím jakýkoliv pokrok, který ohledně něj právě získala.
Když kolo uvolnil, prstem překlikl převodovku na neutrál, pak s její motorkou sjel z přívěsu se stejnou elegancí, s jakou se zdálo, že dělá i všechno ostatní.
Motorka se pro něj bez problému pohybovala, dokud si na ni nesedl a byla v dosahu její energie.
Jakmile dal boční stojan dolů a oddálil se, došla k ní a přehodila nohu přes sedadlo.
Storm přešel kolem ní, postavil se před její přední pneumatiku. Čekal.
Kdyby ho ignorovala, nesmazalo by to to odhodlané naklonění jeho brady. Když se podívala nahoru, byla vděčná za černý štít na helmě, díky kterému se jejich oči nemusely setkat.
Nebo si to aspoň myslela.
Položil ruku na řidítka a naklonil se dopředu. Jeho oči na ni zíraly, jako by viděl přímo skrz něj. „Už jsi skončila s vydáváním rozkazů?“
Ta tichá slova by byla jako jemné pohlazení, nebýt nepatrné vibrace vzteku hřmícího v jeho hlase. Neřekla ani slovo, jen lehce pohnula hlavou, aby naznačila, že poslouchá.
„Fajn. I já mám něco na práci, a tohle se netýká jen tebe. Jde o záchranu světa a všech těch lidí, kteří nemají ponětí, co tuhle planetu může za tři dny zasáhnout. O půlnoci budu v Piedmontském Parku. Přijď připravená spolupracovat, což znamená odpovídat na otázky. Po pravdě. Žádné hry se slovíčky. A co se týče toho uklidňujícího kouzla v ústředí, neudělal jsem to, abych si zahrával s tvými emocemi, nebo předvedl své síly. Udělal jsem to, protože se mi nelíbilo, že ses cítila ohrožená a pochopil jsem, že bys nechtěla poskytnout Senovi to potěšení, aby věděl, že tě vyděsil.“
Srdce jí poskočilo. Storm se pro ni při použití svých sil snažil udělat něco hezkého? To ji naprosto uzemnilo. Na laskavosti od cizinců nebyla zvyklá, a mrzelo ji, že ho špatně odhadla.
Předtím se jí zdál pohledný, ale tohle mu připsalo pár bodů.
Storm skousl zuby, než znovu promluvil. „Mám namířeno na místo, kde byl zabit ten Birrn, abych zachytil stopu. Dneska večer bych měl něco vědět.“
Ne, ne, ne. Musela potlačit svou paniku dřív, než ji vycítí.
To, že jde na místo toho zabití, by stačilo, aby se jí zvedl krevní tlak. I bez toho, jak si ji prohlédl pohledem, pod kterým se úplně rozplynul chladný štít, co používala, aby všechny muže udržela dál. Ten pohled ji propálil skrz naskrz. „Nechceš, abych na tebe používal svoje schopnosti… dobře. S rukama to stejně umím líp.“


8 komentářů:

  1. Děkuji moc za překlad

    OdpovědětVymazat
  2. Díky za překlad.

    OdpovědětVymazat
  3. Díky moc za překlad a korekci ! ! !

    OdpovědětVymazat
  4. Zaujímavé - tak sa teším na ďalšiu kapitolu.

    OdpovědětVymazat
  5. Díky za překlad.

    OdpovědětVymazat
  6. Děkuji za překlad a korekturu.

    OdpovědětVymazat