čtvrtek 14. srpna 2014

Styxx - 13. září 9530 př. n. l.



Bethany si pohrávala s prstenem a čekala jako jiné dny na návštěvu, o které si byla jistá, že už nikdy nepřijde. Její Hector byl mrtvý. Věděla to.
Pokud ne kvůli válce, pak kvůli masakru na domácí půdě, a to všechno kvůli zničení Stygian Omadě prince Styxxe. Zatímco se její rodina smála a radovala nad zradou řeckých psů, ji ty novinky zasáhly jako rána pěstí.

Hector musel být mrtvý, jinak už by za ní přišel.
Dělalo se jí špatně a byla smutnější než kdykoliv předtím, když se začala zvedat. Náhle poblíž sebe ucítila něčí přítomnost. „Kdo je tam?“
Po dobu několika úderů srdce nic neslyšela.
Pak jí odpověděl hluboký tlumený šepot. „Unavený voják, který má strach, jestli nebyl zapomenut nebo nahrazen.“
Očí jí naplnily slzy a ucpaly hrdlo. „Můj Hector nebyl zapomenut a rozhodně nebyl nikým nahrazen.“
Až tehdy poklekl vedle ní a přitáhl si ji k sobě. Byl mnohem hubenější než předtím, ale také mnohem svalnatější. Jeho svaly byly větší a tvrdší než předtím. Vzala jeho tvář do dlaní a on ji sevřel v náručí. Jeho vlasy byly kratší než v době, kdy ji opouštěl, zato teď měl plnovous.
„Žil jsem jen pro naději, že se vrátím a znovu tě obejmu.“
Po tvářích jí stékaly horké slzy. „Nenávidím tě za bolest, kterou jsi mi svou nepřítomností způsobil. Ty zvíře! Obava, že jsi mrtvý a spálený...“
Prudce vtáhl dech, když se dotkla jeho zad.
„Hectore?“
„Vrátil jsem se, ale ne v jednom kuse.“ Odtáhl se a opatrně se posadil na zem vedle ní.
„Co se stalo? Proč sis sundal můj amulet?“
„Když jsme dorazili do Řecka, hloupě jsem si ho sundal, abych si s ním mohl hrát. Neměl jsem ani ponětí, že nás napadnou naši vlastní spojenci. Ale žádný strach...“ Vzal ji za ruku a položil si ji na zápěstí, aby jí ukázal, že je zpátky na svém místě.
„Zranili tě?“
„Rozhodně jsem se do zad nebodl sám. Ačkoliv vzhledem k mojí úžasné neschopnosti, se divím, že jsem nepřišel na to, jak to udělat.“
Políbila ho na tvář. „Jde jen o tvoje záda?“
„Bohužel ne. Mám dvacet čtyři bodných ran v zádech, rukou, boku a přední části těla, a jednu také v levé tváři, aby zajistili mé dokonalé pokoření.“
Dotkla se jeho tváře.
„Ne téhle, má drahá. Ta mě až tak netrápí.“
I přes vážnost situace se zasmála. To vysvětlovalo ten zvláštní způsob, jakým si sedal, ale... „To není vtipné... můžu něco udělat, abych ti ulevila?“
Přitáhl si její dlaň ke rtům a vdechl vůni její pokožky, než jí začal oždibovat prsty a natáhl se na bok... s levou zadní tváří nahoře. „Ulevila jsi mi ve chvíli, kdy jsem tě tu uviděl. Přísahám, že jsi v době mé nepřítomnosti ještě zkrásněla.“
Lehla si naproti němu. „Bojím se tě dotknout, abych ti nezpůsobila bolest.“
Položil si její dlaň na srdce a držel ji tam, aby pod jeho chitonem ucítila jeho prudké bušení. „I kdybys to udělala, užil bych si to.“
„Jsi masochista.“
„No jo.“ S výdechem si položil hlavu na svou paži hned vedle její, pak si přitáhl její ruku ke své vousaté tváři, aby mohla cítit výraz jeho tváře. „Co mě bolí nejvíc je to, že tě po všech těch dlouhých, obtížných měsících, nemůžu pomilovat tak, jak jsem o tom snil každičkou noc.“
Přesunula ruku tak, aby si mohla na prsty namotávat jeho vlasy. Jeho vlasy byly kratší, než když odcházel, přesto byly dost dlouhé na to, aby ji škádlily. „Řekl ti někdo někdy, že ty a princ Styxx máte velice podobné hlasy?“
„A kdy jsi slyšela jeho hlas, má paní?“
„Když byl párkrát na veřejnosti. Ale ty nejsi vůbec jako on.“
„Proč jsme tak rozdílní?“
Políbila ho na nos. „Ty jsi sladký a drahocenný. A v tvém těle není ani jediná arogantní kostička.“
„Možná princ není tak špatný, jak si myslíš.“
Povytáhla obočí. „Ty ho bráníš?“
„V uplynulých měsících jsem pro něj trpěl a krvácel. Byl bych obrovský parchant, kdybych ho teď nebránil.“
Udělala na něj obličej. „Nehádejme se kvůli mému názoru na tvého bezcenného prince. Právě teď jsi tím jediným mužem, na kterého chci myslet, ty.“ Lehce ho políbila na rty. „Strašně jsi mi chyběl.“
Styxx zavřel oči, když mu olízla krk a pak ho jemně kousla. Jen kvůli tomuhle stálo za to se vrátit.
Ale i když to pomyšlení vyvolalo na jeho rtech úsměv, jeho nitro zaplavil strach. Když mluvila o princi, slyšel v jejím hlase to samé pohrdání, jaké vůči němu chovala jeho rodina. Jak by zareagovala, kdyby se dozvěděla, kdo ve skutečnosti je?
Nemluvě o tom, že teď už to byly vlastně tři roky, co jí lhal.
Bude tě nenávidět stejně jako všichni ostatní. Ještě hůř, nikdy mu to neodpustí. Bude si myslet, že ji tahal za nos. A stejně jako Ryssa jej obviní z příšerných věcí, na které nikdy ani nepomyslel, ani je neměl v úmyslu provést. A jestli se někdy dozví o mizerném, ponižujícím obchodu, který ho Apollo přinutil uzavřít...
Chtělo se mu zvracet, když v jeho srdci smísily děs a nenávist.
Proč nemůžu najít někoho, kdo mě přijme takového, jaký jsem? Jediný, kdo to dělal, byl Galen. Jen on nahlédl do Styxxova srdce a porozuměl jeho skutečným úmyslům a činům.
„Proč jsi tak smutný? Řekla jsem něco špatně?“
„Ne.“ Bylo to obojí, pravda i lež. Nechtěl, aby si před ním dávala pozor na to, co říká. Ne, když ho nakopali do rozkroku a nechali vykrvácet. „Nejsem už tak docela ten chlapec, který od tebe odešel, Beth. Bojím se, že mě válka změnila.“
„Jak?“
„Způsobem, který je těžké přesně definovat. Téměř dva roky jsem strávil po kotníky v krvi a kusech lidských těl. Držel jsem za ruku staré muže i mladé hochy, když vydechli naposledy. Viděl jsem, jak chlapci, kteří byli příliš mladí, a kteří se snad ještě ani neměli vousy, podléhají nemocem, které jsme nedokázali vyléčit. Ve dne v noci jsme pálili mrtvé, až mi zápach z hořících těl natrvalo ulpěl v nose i ústech. Byly dny, kdy byl boj tak urputný, že na nás díky nepřátelským šípům a kopím přestalo svítit slunce.“
Bethany se sevřelo srdce nad bolestí, kterou slyšela v jeho hlase. Věděla o každé z bitev, o kterých mluvil, a jejich hrůzách. Ale tohle bylo poprvé, co je viděla očima muže, který v nich opravdu bojoval. Muže, který nevěděl, jestli to přežije, nebo jestli nepřijde o některou část svého těla.
Nikdy dřív nechápala strach rodin, které zůstávaly doma a to, jak těžké je čekat na své milované, které už možná nikdy neuvidí. Do očí jí vstoupily slzy a strašně si přála, aby mu tyhle vzpomínky mohla vzít. „Jak jsi to vydržel?“
„Myslel jsem na tebe. Věděl jsem, že jsi tady, záleží ti na tom, jestli se vrátím... že bys plakala, kdybych to nezvládl... nejsem si jistý, jestli bych ze všech těch bitev vyvázl, kdybych si v srdci nehýčkal vzpomínku na tebe.“ Přejel jí hřbetem dlaně po linii čelisti. „A rozhodně bych nedorazil domů tak rychle.“
Usmála se nad jeho žertem a políbila ho. „Už nikdy nechci být bez tebe.“
„Snad nebudeš muset. Slyšel jsem, že se městské státy uzavřely další dočasné příměří, které by mělo trvat.“
Bethanin žaludek se při jeho slovech scvrkl. Ona moc dobře věděla, jak moc dočasné tohle příměří je. „Slib mi, že kdyby se cokoliv stalo a my se znovu ocitli ve válce, ty nebudeš bojovat.“
„To nemůžu udělat, Beth.“
„Proč ne?“
Styxx zaťal zuby, zatímco pátral po důvodu, který by jí mohl poskytnout, aniž by tím odhalil svoji skutečnou totožnost. „Jak bych mohl zůstat doma a vědět přitom, že muži, kteří bojovali po mém boku a chránili mě, muži pro jejich ochranu jsem krvácel, jsou na smrt? I když je těžké žít se vzpomínkami na válku, nikdy bych se na sebe nemohl podívat, kdybych se zachoval jako zbabělec.“
Nepřijala jeho slova příliš dobře, ale sotva proti nim mohla něco namítat.
Styxx se naklonil kupředu, dotkl se jejích rtů a vychutnával si přitom chuť, která mu chyběla víc než jakákoliv jiná. „Jsem už unavený z řečí a myšlenek na válku. Řekni mi, jak ses měla. Pořád tě tvůj strýček štve? Zabila už konečně tvoje matka tetičku Epi? A co tvoje matka? Dostal tvůj dědeček od svého bratra zpátky svůj meč?“
Bethany byla jeho slovy ohromená. „Nemůžu uvěřit tomu, že si to všechno pamatuješ.“
„Co se tebe týče, vůbec nic nezapomínám.“
Bethany se překulila na záda a přitáhla si ho tak, aby ležel naproti ní. Napjal se, když ho to znovu zabolelo, ale po pár minutách se uvolnil, zatímco mu vyprávěla příběhy o její velké rodině. Po pár minutách byl tak klidný, až si myslela, že usnul. Dokud si neuvědomila, že se jí pomalu vkrádá pod její peplos.
„Co to děláš?“
Trochu se přesunul, a pak jí přejel dlaní po kůži na stehně. „To, o čem jsem snil každou noc od té doby, co jsem s tebou byl naposledy.“
Zamrazilo ji, a tak část jejího těla, která okamžitě zatoužila po jeho doteku, se rozpálila. Pokrčila kolena a lehce rozevřela stehna.
Styxx prudce vtáhl dech, když zjistil, jak moc je vlhká. I když proti tomu jeho tělo protestovalo, odhrnul její peplos stranou a odkryl ji tak svému hladovému pohledu.
Zasténala, když se jí dotkl a on ponořil palec hluboko do jejího těla. Kousala se do rtů a pohybovala se proti jeho prstům dalších několik minut, zatímco on jí oždiboval prsty a sledoval, jak se jí ve tváři zračí rozkoš.
„Chyběla jsi mi, Beth,“ vydechl, a pak sklonil hlavu, aby ji mohl ochutnat.
Bethany vykřikla, když vyměnil prsty za jazyk. Natáhla se dolů mezi nohy, zabořila mu ruce do vlasů a vychutnávala si to, jak ji líže a saje. Používal svoje vousy, aby ještě zvýšil její požitek, když jimi přejížděl přes její štěrbinku a vysílal tak do jejího těla další mrazení.
„Udělej se pro mě, Bethany. Chci cítit tvoji rozkoš.“
Ta slova ji poslala přes okraj. Trhla hlavou a vykřikla, když se jí prohnalo uvolnění. On přesto neustával. Lízal ji, sál a bral si každý záchvěv potěšení, které mu její tělo poskytlo.
Zesláblá a lapající po dechu mu položila dlaň na tvář. „Myslím, že jsi mě zabil, Hectore.“
„Dokážu si představit mnohem horší způsoby.“
Rozesmála se. Pak se posadila a šátrala po zemi, dokud ho nenašla.
Styxx se zamračil, když mu sklouzla po těle. „Co to děláš?“
„Oplácím laskavost, můj pane.“
Povytáhl obočí, když nadzvedla lem jeho chitonu a vystavila jeho tvrdý penis svému hřejivému, něžnému doteku. Díky Estesovi a Apollovi zpravidla neměl rád, když ho svírali v dlani a hladili.
Ale pohled na její ruce na jeho těle... měl oči otevřené a sledoval, jak sklonila hlavu a celého si ho vsunula do úst.
Prudce vtáhl dech a zachvěl se při blaženém pocitu, který mu přinášel její škádlivý jazyk. V srdci chtěl, aby to trvalo navždy, ale už to bylo příliš dlouho od doby, co s ní byl naposledy.
Příliš brzy zasténal a jeho tělo se uvolnilo.
Skvěle...
Zvládl by to lépe, i kdyby byl panic. Zmocnily se ho rozpaky. „Promiň, lásko.“
Olízala to, co jí poskytlo jeho tělo, a usmála se. „Proč se omlouváš za něco, co pro mě znamená celý svět?“
„Cože?“
„Vzhledem k tomu, jak jsi trpěl a jak rychle jsi právě teď dosáhl orgasmu... vím, že si se od té doby, co jsi odešel, nedotkl jiné ženy.“
„To jsem rozhodně neudělal.“ Vzal její tvář do dlaní. „Našla jsi prsten, který jsem tu pro tebe nechal?“
Zvedla mu ruku před obličej, aby ho viděl.
Šťastně se usmál. „Přečetl ti někdo, co je tam vyryté?“
„Věrně tvůj.“
Styxx palcem objel obrys jejích rtů. „Neslibuji nic lehkomyslně, Beth. A raději bych zemřel, než abych udělal něco, co by ti ublížilo. Jsi jediná žena, se kterou budu. Navždy. Na mou čest.“
Při jeho slovech se usmála a vstala. K jeho údivu a potěšení si sundala peplos a úplně nahá si lehla vedle něj. Zvedla jeho nezraněnou ruku, políbila ho do dlaně a položila si ji na srdce, mezi jejich hrudníky. „Miluji tě.“
Dotkla se ho až v jádru jeho duše. Sklonil se, přitulil se k její hrudi a pak ji políbil na tvář. „Taky tě miluji. A vždycky budu. A modlím se ke všem bohům, kterými pohrdám, aby nás už nikdy znovu nerozdělili.“
„Bohům, kterými pohrdáš?“
Potlačil svůj vztek dřív, než ji mohl svým rouháním pohoršit. Na rozdíl od něj byla ona oddanou stoupenkyní. „Vím, že je miluješ, Beth. Ale já ne. Byli ke mně příliš dlouho příliš krutí.“
„Někdy -“
Překryl její ústa svými. „Prosím, neobhajuj je. To nejde. Ale... jestli mě nechají s tebou, možná jim jednoho dne odpustím a budu s nimi žít v míru.“
„Naučím tě je milovat.“
Jeho oči se po jejích slovech naplnily slzami. O jejích schopnostech nepochyboval. Pokud ho někdo dokáže převést na víru, je to ona. Koneckonců nepoznal lásku, dokud ho svým něžným srdcem a jemným dotykem nezkrotila.
Kvůli tomu byl ochotný odpustit parchantům, kteří ho prokleli.
Jen mi ji neberte...

To by rozpoutalo ještě větší válku, než z jaké se vracel. 

14 komentářů:

  1. vďaka za preklad :)

    OdpovědětVymazat
  2. Diky za preklad :-)

    OdpovědětVymazat
  3. Děkuji mnohokrát za překlad a korekci ! ! !

    OdpovědětVymazat
  4. Díky za překlad.

    OdpovědětVymazat
  5. Díky za překlad.

    OdpovědětVymazat
  6. Mockrát děkuji za překlad a korektůru.

    OdpovědětVymazat
  7. Dakujem za uzasny preklad :)

    OdpovědětVymazat
  8. Aspoň občas má pekný deň, aj keď by si ich zaslúžil oveľa viac...
    Ďakujem za preklad :)

    OdpovědětVymazat