středa 20. srpna 2014

Styxx - 22. leden 9529 př. n. l.



„Kam vzali Acherona?“ zeptal se Styxx ostře, když vstoupil do otcovy pracovny.
Král zamračeně vzhlédl. „Ty se při hovoru se mnou opovažuješ použít tenhle tón, chlapče?“
Trest za útok na krále byla smrt.

Ve chvílích jako byla tahle, mu to bylo jedno. Zvlášť když ho jeho záda, zápěstí, tvář a bok pálily tak strašně, že mu bylo jasné, že jeho bratra brutálně bijí. Ale když toho starého parchanta rozčílí, nedostane, co chce.
I když ho to štvalo, zmírnil tón. „Kde je, otče?“
„Dole. Říkal jsi, že chceš, aby byl doma. Tak je.“
V žaláři? To bylo to jediné „dole“, které tady měli.
„To není to, co jsem měl na mysli a ty to víš.“ Styxx se otočil na patě s úmyslem jít Acherona okamžitě pustit.
„Chlapče?“
V čelisti se mu objevil tik, když se otočil zpět ke svému otci. Kromě propuštění svého bratra, byla ta jediná věc, kterou chtěl právě teď udělat, poučit otce o skutečnosti, že uvnitř muže, který v bitvách za tohle království vzal tisíce životů, už žádný chlapec není. „Veličenstvo?“
„Než se rozhodneš jednat proti mé vůli. Nebo si třeba jen na chvíli myslet, že kvůli tomu, že moje armáda věří, že jsi velký válečný hrdina, kterého by chtěli následovat, je můžeš použít jako páku... zamysli se znovu. Vím o té tvojí slepé, malé egyptské děvce a o místě, kde se vy dva scházíte. Vím také, že jsi jí koupil místo, kde může žít. Domnívám se, že pro její zdraví a prospěch, by ses měl naučit krotit svůj temperament.“
Styxx při hrozbě směřované vůči Bethany ztuhl. „Toho by ses neopovážil.“
Otec povytáhl obočí. „Já jsem král. Měl by sis to dobře zapamatovat. Udělám, cokoliv budu chtít, a i ty bys měl dělat, co já chci, nebo ti ukážu, kam přesně sahá moje moc. I když nesnáším pomyšlení na to, že bych neměl dědice, pořád ještě jsem ve věku, kdy bych si mohl pořídit dalšího. A teď... kam to jdeš?“
Nezabíjej. Ho.
„Projet se na koni.“
„Dobrá volba. Pozdravuj ode mě svoji překrásnou milenku.“
Styxxe stálo všechny jeho síly, aby svého vlastního otce nezabil. Ale co dobrého by mu přineslo, kdyby měl strávit věčnost ve vězení? Nebo kdyby ho popravili...
Dříve nebo později ten bastard chcípne sám. Jenže to prostě nebude dost brzy.
Styxx se před pokojem zarazil a podíval se na otcovy stráže. Byli s králem, kamkoliv šel. Dokonce i na záchodě. V noci stáli kolem jeho postele, dokonce i když píchal. Jediné místo, kde nebyli, byla králova pracovna, jelikož tam kromě dveří, před kterými stáli, nebyla žádná jiná cesta dovnitř nebo ven. I kdyby otce zabil, oni by to věděli.
K čertu s nimi se všemi.
I když mu bylo docela jedno, co se stane s ním, nikdy by neriskoval život nebo štěstí Bethany. Kvůli ničemu.
„Zabili je.“
Jeho myšlenky se soustředili na Bethany, takže mu nějakou chvíli trvalo, než si uvědomil, že na něj mluví Ryssa. „Cože?“
„Ty senátory, kteří tě urazili? Otec nechal své přátele zabít, aby dal všem najevo, že nikdo nebude hanobit jeho milovaného dědice. To pro případ, že bys to nevěděl. Já si totiž myslím, že bys měl.“
Tohle mu nikdo neřekl. „Myslel bych, že z toho budeš mít radost.“
„Abych ti dala zapravdu? To sotva.“
Kvůli jejímu výsměchu se mu nálada ještě zhoršila. „Ale oni ošukali tvého milovaného Acherona. Divím se, že jsi ty sama nevolala po jejich smrti.“
Zírala na něj. „Zneužili ho kvůli tobě. Kdyby tě nenáviděli méně, nikdy by se ho nedotkli.“
Co jsem ti kdy udělal Rysso? No vážně?
„A co myslíš, že jsem udělal, že jsem si od nich zasloužil nenávist?“
„Jsi sobecký tyran. Díváš se na všechny jako by ti nesahali ani po kotníky a mluvíš s nimi, jako by nic neznamenali.“
Je snad stejně šílená jako jejich matka? „Sotva kdy mluvím. S kýmkoliv. Drahá sestro.“
Zavrtěla hlavou, aby to popřela. „Nerozumím ti, Styxxi. Jsi jediný, komu otec naslouchá. Mohl bys nám pomoct, a přesto to odmítáš.“
„A tohle víš jak?“
„Kvůli tvému přístupu. Nic neříkáš. Nikdy o Acheronovi nemluvíš nahlas. Stejně jako si s otcem odmítáš promluvit o tom, že mě nabídl Apollovi.“
Nabídl ji Apollovi... umřela by, kdyby se o tom dozvěděla pravdu.
Nebo hůř.
Měla by škodolibou radost a smála by se.
Přesto věděl, že není tak obětavá, jak tvrdí. „Řekni mi něco. Co tě štve víc, sladká sestřičko? To, jak je na tom Acheron nebo ty sama?“
Dala mu facku.
Styxx přimhouřil oči. „Už mě to tvoje fackování unavuje, Rysso.“
„Tak přestaň být takový osel.“
Ty přestaň být děvka a možná to udělám.
Setřel si z úst krev. „Jen abys věděla – mně otec nenaslouchá o nic víc, než naslouchá tobě.“
„Jsi lhář. Vím to. Cokoliv chceš, to ti on dá.“
No jasně...
„Ty si nás dva pleteš, sladká sestro. Ty jsi ta, kterou zbožňuje.“
„Ne, nejsem. Viděla jsem, jak jsi tam samolibě seděl, když mi on a ostatní řekli, že budu obětována. Vůbec jsi neprotestoval a já vím, že jsi to ani udělat nechtěl. Ani jednou!“
„Máš pravdu. Nechtěl.“
„Proč ne?“
Upřímně řečeno, nezáleželona tom. Tohle řídil Apollo, a kdyby se to Styxx pokusil zastavit, zaplatila by za jeho zásah Bethany. Styxx už jednoho muže zabil, aby Ryssu ochránil. Nemínil ale ublížit té jediné osobě, která měla v rukou jeho srdce, kvůli děvce, která mu nepřála jediný nádech.
Ale Ryssa by se o Bethany nestarala. Vůbec. Takže použil tu jedinou věc, kterou by mohla skutečně vyslechnout. Ten hlavní důvod, proč ji obětovat Apollovi, i když mu z toho bylo příšerně zle.
„Kvůli tvářím mužů, které Atlanťané před mýma očima rozervali na kusy. Jestli můžeme tím, že tě spojíme s Apollem, zachránit třeba jen jediného vojáka, jsem pro.“
„Takže ti vůbec nevadí, že já, tvoje sestra, budu využita jako děvka?“
Ano, to ano. Ale její drahocenné panenství nebylo nic ve srovnání s tím, jaké hrůzy viděl. Hrůzy, které on a Acheron přežili. Dříve nebo později by ji někomu dali. A i když nebude Apollova manželka, neprodávají ji přece obchodníkovi s hnojem.
Kromě toho, její osud s Apollem bude mnohem laskavější než ten jeho. Alespoň to byla žena. Pokaždé, když se Olympan přiblížil k němu, chtělo se mu zvracet a klít. Bojovat vším, co uměl.
Ale nemohl. Pro blaho svých mužů, země, rodiny, Galena a Bethany, se musel podvolit Apollovým rozmarům bez ohledu na to, jak se on sám cítil.
Jejich zadky nebo jeho vlastní...
„Řekni něco, ty sobecký parchante! Ach počkat, já už vím, ty nemluvíš, že? Ne s kýmkoliv.“ Zkřivila rty. „Ty bys měl být tím, koho svážou a budou znásilňovat, dokud nebudeš prosit o milost.“
Vztekle vybuchl, když vyslovila přání, ze kterého mu bylo zle, jen ho slyšel a znovu v mysli prožil. „Místo toho, abys tu fňukala jako děcko, drahá sestro, ti doporučuji udělat to, co musíme dělat i my ostatní. Sundej si hadry, padni na kolena a strč si jeho péro, kam on uzná za vhodné ho dát.“
Vykřikla a rozběhla se k otci.
Styxx obrátil oči v sloup a zamířil do stájí.


***

Bethany si tiše broukala, když na konci své udice ucítila mírné škubnutí. Než si ale stihla svůj úlovek přitáhnout, uslyšela, že se k ní rychle blíží kůň. Hector by tu neměl být. Obvykle ji o svých návštěvách informoval, aby ji nevylekal, když přijížděl.
Stočila nohy pod sebe pro případ, že by musela vstát a utíkat a sáhla po noži, zatímco Dynatos vyskočil na nohy a tiše vrčel.
„Beth, to jsem já.“ Tak přece jen přijel Hector.
Vydechla zadržený dech a poplácala Dynatose po jeho obrovské hlavě, aby si zase lehl vedle ní. „Říkal jsi, že dnes nebudeš mít čas.“
„To nemám... ale potřeboval jsem se ujistit, že jsi v pořádku.“
Zamračila se. „Co se děje?“
„Nic.“
„Ale no tak. Slyším to v tvém hlase. Co tě trápí?“
Hector se posadil za ni a natáhl si svoje dlouhé nohy po stranách jejího těla. Ovinul jí paže kolem pasu, přitiskl ji k sobě a naklonil svoji hlavu k její. „Vím, že jsem slíbil, že už tě o to znovu žádat nebudu, ale prosím, uteč se mnou.“
„Miláčku, to nemůžu.“
Stiskl ji pevněji. „Zemřu, jestli se ti někdy něco stane.“
„Nic se nestane. Proč se tak bojíš?“
„Protože jsem viděl to nejhorší, co může lidstvo nabídnout. Co muži udělají, když potkají osamělou krásnou ženu. A i když bych zabil každého, kdo by ti ublížil, nechci, aby ti ublížili. A tečka. Až se snažíš, jak chceš, nikdy ty chvíle nevrátíš zpět ani nevymažeš trvající poškození, které to v tobě zanechá. Rozerve ti to duši na kusy na celou věčnost.“ Políbil ji na tvář. „V celém mém životě je jen jediná věc, na které mi záleží, a ta sedí v mé náruči. Nemůžu vystát pomyšlení na to, že tě nechráním... že mě budeš potřebovat a já tam pro tebe nebudu.“
Bethany bolelo srdce, když slyšela utrpení v jeho hlase. Naklonila se dozadu a objala ho. Jak jen si přála, aby s ním mohla utéct. Ale musela by se vzdát svého božství, aby to mohla udělat.
A svého zraku. Navždy.
Ne, navždy ne. Jen na velice konečný lidský život. Takový, ve kterém by byla přesně tak bezmocná, jak se bál. To nemohla udělat. Ne pro smrtelného muže, i když ho milovala tak moc jako tohohle.
„Taky tě miluji, Hectore. A nikdy jsem to neřekla muži, který se mnou není pokrevně spřízněn. Ale nemůžu s tebou odejít.“
„A slíbíš mi něco?“
„Co?“
Sundal si její náhrdelník ze zápěstí a pověsil jí ho znovu kolem krku. „Nikdy si ho nesundávej, a jestli se ti někdy někdo pokusí ublížit, zabij ho.“
„Byla bych raději, kdybys měl můj náhrdelník ty.“
„Nevezmu si ho, když ty nemáš nic, co by tě chránilo.“
„Hectore -“
„Nevezmu si ho, Beth. Ani se o tom se mnou nezkoušej hádat.“
Styxx kolem ní zpevnil sevření. Něco zlého přicházelo. Cítil to vším, co byl. Ale nevěděl, co to je.
Pokud šlo o něj, nemohlo by mu to být víc jedno. Strach o sebe samého ho opustil už před dlouhou dobou. Jeho obavy se teď týkaly jen jediné ženy.
V poslední době jí vyhrožovalo příliš mnoho lidí. Jestli nechtěla odejít, pak neměl na vybranou. Musel ji ochránit.

Bez ohledu na to, co to bude stát. 

12 komentářů:

  1. Dakujem za preklad.

    OdpovědětVymazat
  2. Dik za dalsiu kapitolu :-)

    OdpovědětVymazat
  3. Děkuji mnohokrát za překlad a korekci další kapitolky ! ! !

    OdpovědětVymazat
  4. díky za překlad

    OdpovědětVymazat
  5. Díky za překlad.

    OdpovědětVymazat
  6. Děkuji za překlad :)

    OdpovědětVymazat
  7. Díky za překlad.

    OdpovědětVymazat
  8. Dakujem za preklad

    OdpovědětVymazat
  9. Už sa neviem dočkať toho, ako to dopadne, keď sa jeden o druhom dozvedia... ako sa to dozvedia...
    Ďakujem za super preklad :)

    OdpovědětVymazat