sobota 30. srpna 2014

Styxx - 29. říjen 9529 př. n. l.



Styxx se s trhnutím probudil. S úšklebkem se pokoušel popadnout dech, zatímco se rozhlížel po svém pokoji. Zjistil, že je sám, až na Galena, který pospával v nedaleko stojícím křesle.
Bohové, měl příšernou žízeň.
Natáhl se po hliněném šálku vedle postele, ale nešťastnou náhodou ho srazil.
Galen se okamžitě probudil. „Výsosti?“

Styxx ostře nasál dech, když ho zasáhla další vlna bolesti.
Galen se vrhl k posteli, aby se ujistil, že je v pořádku. „Nehýbej se. Byl jsi velice nemocný.“
Styxx se pokoušel pochopit, co se stalo. „P-proč jsi tady?“
„Proč myslíš? Slyšel jsem, že umíráš.“
A Galen opustil svou dceru, aby byl s ním...
Styxx si odkašlal, než protlačil hlas svým vysušeným, podrážděným krkem. „Promiň, že jsem narušil tvůj čas strávený s Antigonou.“
„Omlouváš se? Jsem si docela dost jistý tím, že jsi to neudělal schválně.“ Galen mu pomohl do sedu a nalil mu trochu vína. Podržel pohár u Styxxových úst, aby se mohl napít.
„Jak se cítíš?“
Styxx polkl, než odpověděl. „Jako bys přeze mě přejel válečným vozem.“
Starý muž si povzdechl a v očích mu podrážděně zablýsklo. „Nikdy mi na to nedovolíš zapomenout, že?“
Styxx se usmál, a pak se ten úsměv proměnil v úšklebek. „Jak dlouho jsem byl nemocný?“
„Týden.“
Týden? Styxx se zamračil nad Galenovým zanedbaným stavem. „Kdy jsi sem přijel?“
„Před pěti dny.“
To vysvětlovalo to, proč Galen vypadá, jak vypadá. Přijel okamžitě a jel jako ďábel.
Styxx vzal Galena za ruku a stiskl. „Děkuji.“
Galen na něj uctivě kývl. „Všichni tvoji muži se shromáždili a čekají na zprávy o tvém zdravotním stavu. Myslím, že pohled na jejich oddanost a lásku, tvého otce vyděsil.“
Skvěle. Přesně to, co potřebuje.
„Můžu tě požádat o laskavost, Galene?“
„O cokoliv.“
Styxx se skrčil, když jím projela další bolest. „Na okraji města stojí malý domek... je součástí malé farmy.“
„Tvá žena?“
Přikývl. „Jmenuje se Bethany. Prosím, řekni jí, že jsem nemocný, ale že na ni myslím. A že za ní přijdu, jakmile budu schopen cesty.“
„Chceš, abych ji přivedl za tebou?“
„Ne!“ Olízl si svoje rozpraskané rty a ztišil hlas, aby ho nikdo neslyšel. „Ona to neví, Galene.“
„Neví co?“
„Že jsem princ. Já... hm... tak nějak jsem jí lhal. Myslí si, že jsem kupecký synek, a že jsem tvůj pěšák. Prosím, neříkej jí nic jiného.“
Galen na něj po jeho slovech zíral. „Jak je možné, že to neví?“
„Je slepá.“
„A ty jsi jí nikdy neřekl pravdu?“
Zavrtěl hlavou. „Myslí si, že se jmenuji Hector.“
Galen se zasmál a lehce ho poklepal po rameni. „Jsi jediný princ, kterého znám, který by ji nenutil, aby přišla do paláce a stala se jeho otrokyní nebo milenkou.“
„Je šťastná tam, kde je.“
Galen se rozhlédl po Styxxových bohatě zdobených komnatách. „Nemyslíš, že by byla šťastnější v paláci zahrnutá šperky?“
Styxx se ušklíbl. „Víš dobře, že ne. Peníze pro ni nic neznamenají, a upřímně řečeno, raději bych byl s ní v její chalupě než tady.“
Galen se na něj usmál. „My chovatelé prasat musíme držet pospolu, co?“
„To vskutku ano.“
„Odpočívej, výsosti, uvidím, co pro tebe můžu udělat.“


***


Bethany se postavila, když zaslechla blížícího se koně. Podle zvuku poznala, že to není Hectorův kůň. Dynatos se postavil vedle ní a vrčel a štěkal.
S rukou na noži naklonila hlavu na stranu a čekala, jestli se její návštěvník ukáže být přítelem nebo ne. Dokud to nebude vědět jistě, bude držet Dynatose za obojek.
Někdo s opravdu velmi těžkým krokem se k ní váhavě přiblížil. „Jsi Bethany?“
„A ty jsi?“
„Galen. Jsem nejvyšší strategos prince Styxxe.“
Proč je tady vůdce didymoské armády?
Ledaže...
„Hector?“ Klopýtla bolestí při pomyšlení na jeho smrt. Dynatos kroužil kolem ní a pokoušel se ji uklidnit.
„Pst, má paní.“ Galen ignoroval jejího psa a přitiskl ji ke svému tvrdému, svalnatému tělu. „Tvůj Hector žije, ale je velice nemocen. Požádal mě, abych tě o tom zpravil.“
Zavřela oči, vydechla úlevou a pohladila ho po ruce. „Díky, mistře Galene.“
„Třeseš se,“ řekl, když ji pustil.
„Vyděsil jsi mě. Myslela jsem, že jsem svého Hectora ztratila.“
„Takže ho miluješ?“
S přerývaným nádechem přikývla. „Víc než svůj vlastní život.“
„To je dobře, protože on je ti zcela oddaný, má paní. Na našich cestách a v bitvách jsem ho viděl odvracet se od nespočtu žen s tím, že má doma dívku, jejíž důvěru a srdce by nikdy dobrovolně nezlomil.“
Ta slova jí přinesl na rty úsměv. „Vážně?“
„Ano. Zatímco jiní muži, ženatí a zasnoubení, děvkařili a pili, on zůstával věrnýastřízlivý. A vidím proč. Mluvil o tvé velké kráse, ale ani jeho výmluvná slova nedokázala vystihnout skutečnost.“
Usmála se. „Opět děkuji.“
„Také chtěl, abych ti vyřídil, že přijede tak brzy, jak jen to půjde.“
Díky Hectorově ohleduplnosti se jí oči naplnily slzami. I když byl nemocný, myslel na ni. „Prosím, vyřiď mu mé pozdravy a řekni mu, že si nevydechnu, dokud ho neuvidím...“ Polkla, a pak použila slova, která Hector říkával, když se měli na dlouho rozloučit. „Že budu počítat údery mého srdce, dokud se nevrátí.“
„Vyřídím. Než půjdu, můžu ti s něčím pomoct nebo -“
„Teď když vím, že je v pořádku, budu v pořádku, mistře Galene. Děkuji.“
Poklepal ji po ruce. „Kdybys mezitím něco potřebovala, prosím, neváhej za mnou přijít. Bydlím v palácových kasárnách.“
„Vážím si toho, ale budu v pořádku.“
„Dobrá tedy. Přeji ti pěkný den, má paní.“

Bethany se nepohnula, dokud nebyl pryč. Ale když odjel, zamračila se. Proč by takový vysoce postavený člen princovy armády něco zařizoval pro obyčejného pěšáka?

16 komentářů:

  1. Děkuji moc za překlad

    OdpovědětVymazat
  2. MOC DĚKUJI ZA SKVĚLÝ PŘEKLAD A KOREKTURU. UŽ SE TĚŠÍM NA DALŠÍ KAPITOLKU. ASI SI BUDU MUSET PŘEČÍST ZASE PŘÍBĚH O ASHOVI PROTOŽE JESTLI SI DOBRĚ PAMATUJU TAK MĚL BÝT STYX ZASNOUBENÝ....... JSEM ZVĚDAVÁ JAK TO BUDE POKRAČOVAT DÁL, TEDY AŽ BUDE SOUČASNOST. PROTOŽE AŽ UMŘE TAK BY MĚL MÍT ASHOVI VZPOMÍNKY, NEBO NE? SAKRA JSEM V TOM ZAMOTANÁ, KAŽDOPÁDNĚ MOOOOOC DĚKUJU KATKA

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. :D Vzdy cloveka potesi videt nekoho stejne zapaleneho, jako jsme my. Pamatujes si to spravne, Styxx bude jednu chvili zasnoubeny - ackoliv ti neprozradim podrobnosti, uvidis jeste, jak to vlastne ve skutecnosti bylo :)

      A ano, bude mit Ashovo vzpominky - skoda, ze to neni naopak a Ash nema ty jeho... arggg. Nemam Ashe rada :D

      Vymazat
    2. Tak to jsme na tom stejně. Kdysi byl Ash moje nejoblíbenější postava, ale po téhle knížce jsem ho začala přímo nesnášet. Dokonce jsem si tu jeho knihu ještě jednou přečetla, ale ani to nepomohlo.
      Pořád jsem tak nějak doufala, že přece jen Ash nějakým způsobem dostane bratrovy vzpomínky, ale asi budu mít smůlu. Tak snad se aspoň všechno dozví a pěkně mu to bude ohlodávat svědomí.

      Vymazat
    3. Ja dokonce premyslela nad tim, co mi rekla Monca, a snazila jsem si Ashe omluvit, protoze mi dala argument, co fakt stal za zapremysleni. Jenze pak jsem si uvedomila, ze Monca v prekladu porad jeste nevidela Styxxovu budoucnost, coz je duvod, proc ja Ashe nesnasim. Ano - dokazu chapat jeho chovani tady v te minulosti, ale fakt nedokazu pochopit jeho chovani v pritomnosti po tech 10 000 letech :/

      Vymazat
  3. Ďakujem za ďalšiu kapitolu :-)

    OdpovědětVymazat
  4. Moc děkuji za nový překlad.

    OdpovědětVymazat
  5. Díky za překlad.

    OdpovědětVymazat
  6. Dakujem za preklad

    OdpovědětVymazat
  7. Děkuji za překlad, při čtení Ashe jsem nenáviděla Styxe a teď je to naopak......

    OdpovědětVymazat
  8. Dakujem za dalsiu cast

    OdpovědětVymazat
  9. Dekuji za preklad :)

    OdpovědětVymazat