úterý 5. srpna 2014

Styxx - 3. září 9530 př. n. l.



„Opatrně, Výsosti, pijte pomalu.“
Styxx zasténal, když mu někdo zvedl hlavu a opatrně mu do úst nalil vodu. Pak mu ta osoba položila hlavu zpátky, takže spatřil Galenovu starou tvář plnou obav. Samozřejmě že to byl Galen, kdo ho ošetřoval. Kdo jiný by se obtěžoval?
Jeho starý učitel měl na levé tváři hluboké říznutí, jinak se ale zdál být celý.
Styxx zamžoural bolestí kvůli světlu, které pronikalo skrze těžké závěsy. „Muži?“
„Přežila asi polovina.“
Polovina?
Polovina...

Trhl sebou nad jejich ztrátou. Ta novinka ho zasáhla hůř než dýky, které na něj ti zbabělci použili. „Dostal jsi ty, kteří jsou za to zodpovědní?“
„Ne všechny. Podařilo se mi zajmout jednoho z mužů, kteří na tebe zaútočili. Přinutil jsem ho krvácet a dostal jsem z jeho zrádného jazyka nějaké informace.“
„A?“
„Byli to žoldáci. Peníze, kterými dostali zaplaceno, pocházeli ze všech řeckých městských států, dokonce i z Didymosu. Byl jsi jejich hlavním cílem. Naši muži byli jen bonus.“ Galen mu vtiskl něco do jeho nezraněné dlaně a pak ustoupil.
„Pokračujte,“ vykřikl Galen.
Styxxova postel byla zvednuta a přesunuta. Galen ho přemístil na nosítka, na kterých měl být odnesen domů. Zašklebil se bolestí a rozevřel dlaň, ve které nalezl Bethanin náhrdelník. Díky bohům ho Galen zachránil. Jeho učitel nějak věděl, že je pro něj důležitý.
Přitiskl si ho k srdci, zavřel oči a myslel na muže, kteří byli přepadeni a zabiti. Projel jím vztek nad tím, že dovolil své stráži se uvolnit. Proč nebyl ostražitější? Ozbrojený? Proč jim dovolil vydat se za holkami?
Protože konečně dorazili domů, kde měli být v bezpečí. Tady byli lidé, za jejichž ochranu bojovali a krváceli.
K zlosti uvnitř něj se připojily smutek a utrpení. Nikomu nemohl věřit. Jeho otec a strýc už ho o tom poučili.
Dokonce i jeho vlastní matka.
Obrátí se proti němu jednoho dne i Bethany? Ta myšlenka ho zasáhla tvrdě, ale odmítl té bestii dovolit zničit jeho víru v jedinou ženu, kterou kdy miloval.
Styxx zaklepal na rám svých nosítek. Po několika vteřinách ho muži položili.
Navzdory bolesti se posadil. Když začal vstávat, Galen se objevil po jeho boku.
Zamračil se na něj. „Co to děláte?“
„Nezasloužím si, aby mě nesli.“
„Výsosti -“
„Polevil jsem na stráži a mí muži kvůli tomu zemřeli. Nebudu tady ležet a nenechám se rozmazlovat, když jsem měl zemřít s nimi.“
„Styxxi!“ vyštěkl Galen, ale Styxx ho odmítl poslouchat, když se vydrápal na nohy a dělal, co mohl, aby neupadl.
„Mého koně!“ vykřikl Styxx.
Galen ho popadl za paži a přitáhl si ho k sobě. „Znám bolest, která tě souží, αγαπημέvoς μoυ γιός,“ zašeptal Styxxovi do ucha. Můj milovaný synu...
Ten jediný projev náklonosti Styxxe dusil a vháněl mu do očí slzy. Bylo to poprvé v jeho životě, kdy mu tak někdo řekl.
„I já si ji nesu,“ pokračoval Galen, „ale když teď zemřeš, nepřivede je to zpátky.“
Nezemřu. Věděl to s hořkou jistotou. A nenechá se odnést na zádech mužů, kteří byli zranění a kteří truchlili.
Mladý štítonoš přivedl Troiana a podržel koně vedle něj.
Styxx objal Galena jako otce a pak ustoupil. „Mí muži si zaslouží něco lepšího.“ Poděkoval chlapci, který mu přivedl koně, ignoroval šokovaného pohledy ve tvářích těch, kteří nesli jeho nosítka a ostatních vojáků, když se pomalu vytahoval bez cizí pomoci do sedla.
Ignoroval bolest, pobídl kopnutím svého koně, přejel do čela svých jednotek a otočil se k nim čelem. Přejel pohledem chmurné výrazy mužů, kteří by se měli vracet domů ve skvělé náladě. A jak si je tak prohlížel, všiml si, že Gaius není mezi přeživšími.
Sevřel se mu žaludek.
Chtěl něco říct, ale slova ho zradila tak, jako on selhal při ochraně svých lidí.
Náhle začali jeho muži skandovat jeho jméno a vzývat ho. Pak jako jeden muž poklekli na jedno koleno.
Styxx tomu nerozuměl. Rozhodně si tuhle poctu nezasloužil, ne poté, co je povraždili na březích jejich domova.
„Dobří muži,“ řekl a odkašlal si. „Přísahal jsem vám, když jsme opouštěli Didymos, že nikdy nezapomenu na přísahu, kterou jsem po vás žádal. Nikdy jsem nechtěl riskovat nebo se nestarat o vaše bezpečí, ale selhal jsem. Kvůli tomu vás žádám o odpuštění.“
Tersus, jeden z jeho poradců, pobídl svého koně kupředu. „Výsosti, vy jste neselhal. Byli jsme opilí vítězstvím, když na nás zaútočili. Vy jste byl jediný střízlivý muž. Bylo naší povinností chránit budoucího krále. Váš otec nás nechá zmrskat za to, že jsme nesplnili svou povinnost a vy jste kvůli tomu málem zemřel.“

„Nikdo nebude potrestán za to, co se stalo,“ ujistil ho Styxx. „Máte mé slovo. Vy všichni už jste vytrpěli dost.“ Uklonil se svým mužům. „Teď pojďme domů k našim rodinám a modleme se, abychom už nikdy nemuseli znovu pozvednout meč.“ 

13 komentářů:

  1. Diky za preklad :-)

    OdpovědětVymazat
  2. Díky za překlad a korekci, bude někdy v dohlednu i delší kapitola?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tahle kapitola měla tři a čtvrt A5 stránek ve Wordu. Další dvě by měly být stejně krátké, pak ale bude jedna, která má osm a půl. Celkově jsou ale ve Styxxovi kapitoly spíš kratší, těch dlouhých je celkem málo. Kerris teď bude zveřejňovat kapitoly 3x týdně, zatím jich mám do zásoby dost a snažím se překládat dál, ať už to je konečně celé hotové.

      Vymazat
    2. Jupíííí, miluju vás...pronesl závislák. :D

      Vymazat
  3. Děkuji mnohokrát za překlad a korekci ! ! !

    OdpovědětVymazat
  4. Díky za překlad.

    OdpovědětVymazat
  5. ďakujem za preklad

    OdpovědětVymazat
  6. dekuju za preklad

    OdpovědětVymazat
  7. ahoj, díky moc za další kapitolu!

    OdpovědětVymazat
  8. Dakujem za preklad

    OdpovědětVymazat