čtvrtek 7. srpna 2014

Styxx - 3. září 9530 př. n. l.



Vyčerpaný a rozbolavělý Styxx ležel na kavalci ve svém stanu. Doktor právě skončil s jeho ovazováním a nechal ho na noc odpočívat. Ale on se nemohl uvolnit ani spát. Pořád dokola ho mučily obrazy toho, jak ho napadli, bitev, a tisíce dalších věcí, na které nedokázal zapomenout.
Nemohl dýchat. Jedna jeho část chtěla utíkat jako šílenec a řvát do noci. Ale jak by to vypadalo u muže, kterému svěřili svoje životy?

Roztřeseně se zvedl a doštrachal se ke svému stolu. Nalil si víno do poháru, jedním douškem ho vyprázdnil a sáhl po dalším.
Zvenku slyšel vztek svých mužů. Vinili z těch útoků krále. Kdyby nebyli povoláni tak brzy, slavili by dnes v noci své vítězství na Atlantidě a neutrpěli by doma porážku.
Od jejich vlastních lidí.
A pořád nikdo z nich nevěděl, proč byli povoláni zpět...
Pokud tím důvodem nebylo jejich zabití.
To určitě ne. Ale jak řekl Galen, válka není nic víc než to, že se staříci vychloubají svou vlastní zchřadlou udatností, zatímco místo sebe posílají umírat své syny. A i když mnohé politické ideje stojí za zabití, žádná z nich nestojí za umírání.
Ačkoliv Styxx už s tím druhým nesouhlasil.
Naštvaný a znechucený zíral na svou zraněnou ruku, ve které svíral meč, zatímco ho mučily obrazy mužů, které v bitvě zabil.
Ne, on s Galenem rozhodně nesouhlasil. Existovaly politické cíle, pro které by zemřel, ale už nikdy pro žádný z nich nezabije. Ani to nebude po nikom jiném chtít. Život na to byl až moc vzácný.
Pozvedne meč jen pro ochranu Bethany a Galena. Nikoho jiného. A rozhodně pro nic jiného.
„Co tak smutně, mladý princi? Míříš domů. Měl bys být nadšený.“
Styxxe při zaslechnutí hlasu, který nenáviděl nejvíc ze všech, zamrazilo. Začal oddechovat prudčeji ještě předtím, než vzhlédl a uviděl na opačné straně svého stolu Apolla. „Co tady děláš?“
„Přišel jsem, abych doma přivítal vítězného didymoského prince. Není to snad to, co bych měl udělat?“
Styxx zasyknul, když se značka na jeho zádech rozpálila a sežehla mu kůži. Vystřelil na nohy jen proto, aby se Apollo přenesl přímo před něj. Bůh se natáhl, aby se dotkl jeho tváře.
Ustoupil z jeho dosahu.
„Nebuď takový, princi.“
Na chvíli Styxx uvažoval o tom, že přivolá svoje stráže, jenže se nedalo odhadnout, co by jim Apollo mohl udělat. Dva z deseti už byli zavražděni na domácí půdě. Zbytek sotva vyvázl.
Neobětuje další své muže.
„Chci, abys mě nechal na pokoji.“
Apollo se zasmál. „To se nestane. Podívej... míříš teď domů, protože tvůj otec a ostatní řečtí králové mají v úmyslu věnovat mi tvou sestru jako panenskou oběť.“
Jelikož byl jeho mozek omámený bolestí a pitím, určitě špatně rozuměl tomu, co Apollo právě řekl. „Cože?“
Culící se bůh přikývl. „Je to pravda. Chtějí zastavit válku s Atlantidou, dostat je ze své půdy. Jelikož chtějí, abych byl šťastný a i nadále nakloněný Řecku více než Atlantidě, Ryssa se stane mou obětní milenkou.“
Skvělé. Zasmál by se, kdyby to nebylo tak zatraceně děsivé. Zabil strýce, aby ušetřil sestru znásilnění jen proto, aby z ní jeho otec udělal děvku tvora, kterého on nenáviděl nejvíc na světě.
Proč jsem se obtěžoval?
Apollo zmizel a pak se znovu objevil těsně za Styxxem. Ovinul mu paži kolem pasu, přitáhl si ho k sobě a sklonil se, aby se mohl nadechnout vůně Styxxových vlasů.
Styxx se otřásl odporem a pokoušel se osvobodit, jenže Apollo ho držel pevně. „Jen abys věděl, Ryssa není ten, koho skutečně chci.“ Zuby se mu prodloužily, když se přitiskl ke Styxxově krku. „Toužím po někom mnohem statnějším a silnějším.“
„Pusť mě!“
Apollo přitlačil své tesáky na Styxxovu krční tepnu tak, aby to bolelo, ale ne tak, aby mu porušil kůži. „Dáš mi, co chci, princi,“ zašeptal. „Viděl jsem, jak moc pro tebe tvoji muži znamenají, zvlášť ten starý, který tě objímal. Takže ke mně i k sobě buď upřímný. Co pro tebe má větší cenu? Tvůj vlastní drahocenný zadek nebo jejich?“
Styxx s ním i přes strašlivou bolest, kterou mu to způsobovalo, bojoval ještě urputněji. „Nebudu tvoje děvka! Slyšel jsem příliš mnoho příběhů o tom, co se stává tvým odloženým milencům.“
Apollo se zasmál a přejel rukou po Styxxových zádech v místě, kde do jeho kůže vypálil svou značku, a také přes místo přímo ve středu toho nenáviděného slunečního symbolu, do kterého jeden z útočníků zabořil dýku. „To není nic ve srovnání s tím, co se stává těm, kteří mě odmítli. Pamatuješ, co jsem ti řekl, když jsi byl v dionýském chrámu? Dříve nebo později se všichni lidé kvůli něčemu zaprodají. Jestli neuděláš, co chci, postarám se, aby zbytek tvé armády zničili tvoji nepřátelé, kteří tě pořád sledují a čekají na chvíli, kdy budou moct dokončit, co začali... tvé drahé království se obrátí v prach, ten starý muž, kterého miluješ, zemře, a tvoje sestra bude vycvičena a prodána na trhu jako tsoulus.“
Olympan sjel rukou dolů, do míst, kde měl Styxx označení tsouluse a přitiskl prsty na značku, o které Styxx věděl, že ji viděl, když byli naposledy spolu.
„A když zničím jejich životy, vezmu tě na Olymp a nechám tě nám sloužit tak dlouho jako prince Ganymeda. Takže ty si můžeš tak možná vybrat, jestli se mi podvolíš sám, kdykoliv a kdekoliv budu chtít, a nikdo se o nás nedoví, nebo jestli budeš sloužit všem bohům na Olympu a strávíš věčnost posloucháním toho, jak tě řečtí písaři dávají za odstrašující příklad ostatním celá nadcházející tisíciletí.“
Styxx nad svými možnostmi zaskřípal zuby. „A co má třetí možnost?“

„Žádná není, ale jestli se pokusíš sám sebe zabít... prostě řekněme, nedělej to.“ Apollo ho políbil na temeno hlavy a pevně ho sevřel. „Takže jak se rozhodneš, malý princi? A nezapomeň, že já tak jako tak vyhraji.“ 

10 komentářů:

  1. Díky za překlad

    OdpovědětVymazat
  2. ďakujem za preklad

    OdpovědětVymazat
  3. Dakujem za preklad.

    OdpovědětVymazat
  4. Děkuji moc za překlad a korekci další kapitolky ! ! !

    OdpovědětVymazat
  5. Díky za překlad a korekci, chudáček Styxx a to jsem si myslela, že to nejhorší má za sebou :-(

    OdpovědětVymazat
  6. Dakujem za preklad :-)

    OdpovědětVymazat
  7. Dakujem za preklad

    OdpovědětVymazat