neděle 31. srpna 2014

Styxx - 31. říjen 9529 př. n. l.



Oslabený a rozbolavělý Styxx se zastavil ve dveřích Ryssina pokoje. Otec a sestra byli dole s kněžími a rádci, plánovali její nadcházející spojení s Apollem.

Vyjma Galena a příležitostně přicházejících sluhů, kteří mu nosili jídlo a pití, byl Styxx ponechán o samotě, aby se zotavil. Během prvních dnů, kdy přišel znovu k vědomí, jeho muži tvořili před jeho pokojem dlouhou řadu gratulantů. Nakonec je on a Galen přesvědčili k tomu, aby se vrátili domů ke svým rodinám. Tam bude jejich čas využit mnohem lépe než v kasárnách.
Dnes poprvé byl dost silný na to, aby opustil postel bez pomoci. A šel rovnou tam, kde uvidí svého bratra.
Ryssa nařídila, aby Acherona přinesli do jejího pokoje a uložili do její postele, aby na něj mohla osobně dohlížet a starat se o něj. I když byl Styxx za péči, kterou věnovala bratrovi, vděčný, jedna jeho část kvůli tomu velmi žárlila. Musela by ho vidět zmrskaného a popáleného na hranici života a smrti, než by se o něj kdy vůbec takto postarala. Vlastně... když zjistili, že je v nebezpečí Acheron a ne Styxx, už ji od té doby neviděl. Strávila s Acheronem každou volnou vteřinu, kterou mohla. A Styxxovu zotavení nevěnovala ani jedinou myšlenku nebo dotaz.
Samozřejmě, že taková byla i ve chvíli, kdy se Styxx vrátil z války. Ani jednou se ho nezeptala na jeho zdraví nebo zranění. Dokonce ani, když otevřeně krvácel přímo před ní.
Je to tak, jak to je.
Jeho sestra ho nikdy nemilovala. Tuhle skutečnost měl přijmout už dávno.
Styxx tiše zaklel, když uviděl svého bratra. Kvůli otcovu „laskavému“ zacházení, byl Acheron roztažený a připoutaný k Ryssině posteli. Styxx nenáviděl, když s někým takto zacházeli... svázaný způsobem, jakým mu to dělával Estes.
Mohl si jen představovat, jaké noční můry to musí jeho bratrovi přinášet.
Acheron vypadal přesně tak pobledle a slabě, jako se Styxx cítil.
Styxx dýchal tiše a zlehka, aby neomdlel a šoural se po podlaze, dokud nestál po bratrově boku.
Acheron mu věnoval rozmrzelý pohled, ale mlčel.
Styxx mu to neměl za zlé. I jeho slova zradila. Co by si bratři měli říct po tom všem, co se stalo a co je rozdělilo? Po všech těch nočních můrách, které zažili společně i každý zvlášť?
Ale co ho silně zasáhlo, byla Acheronova nezjizvená kůže. Až na značku otroka v jeho dlani, bylo jeho tělo, na rozdíl od toho Styxxova, nedotčené. Neneslo žádné známky po týrání, kterému byl jeho bratr vystaven. Každou tu ránu sám cítil.
„Proč na mě zíráš?“ zavrčel nakonec Acheron. „Chceš mě taky ojet?“
Trhl sebou, když jím mučivě projela ozvěna Estesovy krutosti. „Nepamatuješ si můj příjezd do Atlantidy, že ne?“
„Přivedl jsi svoji dobyvačnou armádu k jejich břehům. Sláva ti, hrdino.“
Styxx ignoroval jeho jedovatý tón. „Ne... to předtím.“
„Myslíš to, když jsi přijel, zmlátil mě a vyhodil na ulici, kde ze mě zase udělali děvku? Ano, bratře, živě si na to vzpomínám.“
Ne, Acheron si nepamatoval na těch šest týdnů, které s ním Styxx strávil. Dobře, ale přesto...
Chtěl, aby Acheron věděl, co se pro něj pokusil udělat. Aby věděl, že ho Styxx miloval dost na to, aby dal všanc svůj vlastní život a svobodu, aby zachránil svého bratra. Ale proč se obtěžovat? Jeho bratr ho chtěl nenávidět a snad i potřeboval nějaký cíl. Možná je jeho nevědomost laskavější, než kdyby věděl, že se ho Styxx pokusil zachránit a selhal. Odvátí to Acheronovu pozornost od jeho vlastní bolesti.
S nenávistí bylo snadnější se vypořádat než s vinou nebo výčitkami svědomí. A vzpomínky se nemohou změnit. Styxx to věděl lépe než kdokoliv jiný.
Acheronův vířící stříbrný pohled se zabodl do jeho. „Nenávidím tě, ty zkurvenej spratku.“
„Já vím,“ vydechl Styxx a odvrátil pohled.
„Proč jsi mě nenechal zemřít?“
Styxx se při jeho obvinění hořce zasmál. „Zkoušel jsem to. Věř mi, neudělal jsem vůbec nic pro to, aby třeba jen jednoho z nás zachránili.“
„Lháři!“
Není fér, že ty si žiješ v pohodlí, zatímco já žiji v Tartaru! Proč ty? Kvůli čemu jsi lepší než já? Kvůli očím, které si chci vydloubnout z hlavy?
Acheronovi myšlenky se mu zabořily do svědomí a do srdce.
„Můj život taky není snadný, abys věděl.“
„Ach odpusť mi, výsosti. Spálil dnes ráno kuchař tvůj toust? Nebo snad byla tvá koupel příliš chladná? Zapomněl ti tvůj komoří připravit správný oděv?“
Styxx ztuhl, když jeho vlastní nenávist podnítilo to, jak jeho bratr zlehčuje jeho život. To, o čem si myslí, že jsou Styxxovi problémy. Acheron byl stejný jako všichni ostatní. Tvořil předpoklady založené jen a pouze na hlouposti. „Jak se opovažuješ vysmívat se mé bolesti. Nebýt tebe, můj otec -“ Zarazil se těsně předtím, než vyslovil pravdu, která se mu zařezávala až na dno jeho duše.
„Tvůj otec co?“
By mě miloval.
Namísto toho byl král kvůli Acheronovi podezřívavý a chladný. Nikdy si nebyl tak docela jistý tím, že je Styxx jeho. Zatímco Ryssu otec slepě miloval, při pohledu na Styxxe se v jeho pohledu vždycky zračila stopa rezervovanosti.
A kdykoliv spolu byli sami, byl rezervovaný i ve svém srdci. To proto ho otec nikdy nenazval synem.
„Ty jsi ten, kdo nás zradil, Acherone. Ne já.“
„A myslím, že jsem za to také zaplatil. Koneckonců, já jsem ten, kdo je nahý a svázaný v posteli, zatímco ty tu stojíš zahalený ve zlatem lemovaném chlamysu. Ty jsi ten, před kterým se všichni klaní a snaží se uspokojit každý jeho rozmar.“
Ano, takový byl jeho život...
Vlastně nikdy.
Styxx si unaveně povzdychl. Ne, oni oba za to zaplatili. Draze. Ale Acheron pravdě nikdy neuvěří, o nic víc než Ryssa, a to Ryssa byla něčeho z toho svědkem. Přesto pořád zastávala názor, že on je tím, komu jejich otec dává přednost.
Lidé si kolem sebe tvoří svoji vlastní realitu. To ho Praxis naučil už před lety. Sto lidí může být svědkem té samé události, a mít pak dvě stě tři různých názorů.
„Všechno je filtrováno přes naše emoce, které se v čase mění, mladý princi. Jako král budeš mít za úkol vyslechnout obě verze každé záležitosti a pokusit se najít pravdu, která leží někde mezi protistranami.“
Viděl pravdivost této lekce znovu a znovu, když seděl vedle otce a naslouchal výpovědím šlechticů a občanů, kteří ve svém sporu přistupovali před soud. Sotva patrné gesto, které bylo nesprávně vyloženo...
Tón hlasu.
To všechno mohlo vést k válce.
Dokonce i mezi bratry.
Ne, zvláště mezi bratry.
Styxx odvrátil pohled, když ho začaly dusit slzy. Chtěl své dvojče zpět. To, se kterým by se mohl držet za ruku a postavit se s ním proti hrůzám a nenávisti jejich světa. Bratra, ke kterému by se vplížil do pokoje a lehl si k němu zády tak, aby se jejich nohy tiskly k sobě. Acherona, který mu strkal jablka malou dírou ve stěně, která oddělovala jejich pokoje...
Ale ten bratr byl navždy pryč. Nebylo ani stopy po Acheronovi, kterého kdysi znával. A možná, že ani v něm už nic z mladého Styxxe nebylo. Válka a život ho úplně změnili. Možná měl Acheron pravdu. Měl by zapomenout na to, jak to bylo kdysi. Není smutku nad ztrátou, kterou si nepamatujete.
Acheron se na něj zašklebil. „Takže, kdy mě odtáhnou zpátky do mé zatracené díry, výsosti?“
„Jak to mám vědět? Nikdy jsem neopustil svoji.“
Styxx byl překvapený tím, že mu zničující pohled, který mu Acheron věnoval, neudělal na kůži puchýře.
„Kdo se teď vysmívá čí bolesti?“
„Já jsem se tvé bolesti nikdy nevysmíval, Acherone. Jenom tvé sebelítosti.“
„A co tvoje?“
„Myslím, že jsme oba dva sobečtí bastardi. Dva kusy jednoho celku.“
„Nejsem tvoje součást. Nemám bratra a nemám rodinu.“
Ve Styxxově čelisti se objevil tik, jak ho ta slova zasáhla tvrději než všechna ostatní. „Přemýšlej dobře, Acherone, než vyznačíš bitevní linii.“
„Já nejsem ten, kdo ji vyznačil. To jsi udělal ty, když jsi dovolil, abych se vrátil zpátky na Atlantidu.“
Ty bastarde! Acheron se mu tohle opovažuje mrštit do obličeje?
„Snažil jsem se tě zachránit,“ zaavrčel Styxx. „Nabídl jsem ti útěk a ty jsi se mnou odmítl odejít.“
„Ne. Ty sis chtěl hrát na hrdinu. Zachránit mě, jako bych byl nějaká děvka, která by měla být navěky vděčná vznešenému princi za jeho dobrý skutek. Kdybys mě chtěl opravdu zachránit, postavil by ses svému otci a nedovolil jim vzít mě zpátky k Estesovi.“
Samozřejmě. Protože jeho otec mu tak skvěle naslouchá. Acheron byl ve svých mylných představách stejně ztracený jako Ryssa. „Ujišťuji tě, že kdybych se za tebe postavil, potkal by mě ten samý osud jako tebe.“
„To by měl, ty zbabělče.“
To podnítilo jeho vztek, zatímco se díval na bratrovo nedotčené, nezjizvené tělo. Tělo, které nebylo měsíce týráno kněžími snažícími se vyhnat démony, kteří v něm nebyli, zatímco otec pokračoval, jako by se nikdy nenarodil. Tělo, které neneslo označení „kurva“ ve dvou jazycích a nebylo označené bohem, který po něm toužil a kterého za to nenáviděl...
Tělo, které nikdy nevidělo hrůzu hlav, mozků, vnitřností a končetin, které kolem něj létaly, zatímco bojoval o svůj život. Nebo když držel ruce chlapců, kteří měli být doma se svými matkami, místo aby umírali na úplavici nebo na příšerná válečná zranění.
Hlady.
Ano, být kurvou je na houby...
Styxx to věděl stejně dobře jako Acheron. Ale zvěrstva, která Styxx přetrpěl, byla horší než ta Acheronova. Jeho bratr nikdy neviděl tu hrůzu, která žila v jeho mysli a srdci. Noční můry, které ho neúnavně pronásledovaly... dokonce i když byl vzhůru.
Popadl Acherona za čelist a ignoroval přitom bolest, kterou si tím sám způsobil. „Znám tvé noční můry, bratře. Měl bys být vděčný bohům za to, že ty neznáš ty mé.“
Acheronův pohrdavý pohled byl najednou jako led. „Dal bych všechno, jen abych jedinkrát viděl, jak tě drží a šukají do tvého pokryteckého hrdla.“
Ta slova a brutální vzpomínky, které se prodraly z místa, kde se je Styxx snažil držet pohřbené, ho rvaly na kusy. Chtěl Acherona zabít. Kdyby u sebe měl zbraň, pravděpodobně by to udělal. Místo toho zaútočil tím, co měl.
Slovy.
„A já bych zaplatil za to, abych viděl, jak tě šukají do prdele, dokud ti nebude po nohou téct krev a ty nebudeš schopen chůze.“
Acheron se mu vysmál. „Škoda, že jsi tam nebyl, když se to stalo.“
Styxx ho praštil do žeber, jak nejsilněji mohl, a zaklel, když ta rána vyrazila dech z jeho vlastních plic. „Přál bych si, aby tě bohové nechali zemřít.“
Acheron na něj plivl.
Styxx si otřel slinu z tváře, zvedl hlavu a otočil se k ochodu.

Když došel ke dveřím, zasáhl ho poslední Acheronův akt krutosti tvrději, než jakákoliv rána. „A zatímco mě šukali do prdele, Styxxi, byl to tvůj zadek, do kterého předstírali, že buší, dokud nekrvácel... to tvoje jméno volali a uráželi celou tu dobu, co byli uvnitř mě nebo kdykoliv jsem jim kouřil ptáky, dokud se mi neudělali do pusy... včetně Estese. Jestli si myslíš, že tě nenávidím, Styxxi, nemáš ani ponětí o tom, jak moc ti ostatní závidí každičký nádech!“

15 komentářů:

  1. Děkuji za překlad... ale Acheron je hrozný sobec :D, a to raději nemluvím o Rysse, která je jenom rozmazlený spratek.

    OdpovědětVymazat
  2. Děkuji mnohokrát za překlad a korekci ! ! !

    OdpovědětVymazat
  3. Díky za překlad.

    OdpovědětVymazat
  4. to bolo hrozné, som v šoku, ale aspoň že viem, že Ash nie je až taký chudáčik ako to v jeho knihe vyzeralo, k Styxxovi bol hnusný, je vážne škoda že Ash nevie čo všetko musel Styxx prežiť, teším sa na ten okamih až to zistí, ďakujem za preklad :)

    OdpovědětVymazat
  5. Mnohokrát děkuji za překlad a korekturu.

    OdpovědětVymazat
  6. Dakujem za preklad. Je mi smutno z toho ked sa Styxx a Ash spravaju k sebe takto skaredo. GabiM

    OdpovědětVymazat
  7. Díky za překlad.

    OdpovědětVymazat
  8. díky za překlad

    OdpovědětVymazat
  9. Dakujem za preklad.

    OdpovědětVymazat
  10. Moc dekuji za skvely preklad a korekturu. Katka

    OdpovědětVymazat
  11. Dakujem za uzasny preklad :)

    OdpovědětVymazat
  12. Ďakujem za preklad

    OdpovědětVymazat
  13. Dekuji za preklad :)

    OdpovědětVymazat
  14. Je len smutné, že sa nepočúvajú.... Styxx vie pochopiť, čo Acherona trápi, ale Acheron nevie, čo Styxxa...
    Styxx sa mal pred Acheronom vyzliecť, možno tým by získal jeho pozornosť.
    Ďakujem za preklad :)

    OdpovědětVymazat