sobota 16. srpna 2014

Styxx - 31. říjen 9530 př. n. l.



Styxx ztuhl, když náhle stanul tváří v tvář Acheronovi, jelikož oba vycházeli z veřejné tělocvičny. Jeho bratr na sobě měl tmavě šedý chiton a modrý plášť – něco, kvůli čemu by byl Acheron zbit, kdyby jej v tom nachytali. Všichni prostituti museli nosit zvláštní rudý chiton, kdykoliv vyšli na veřejnost.
Ale Styxx by to nikdy nikomu neřekl.

Byl rád, že Acheron vypadá o dost zdravěji, než když se setkali naposledy. Ironií osudu bylo, že byli dnes oba zde a předstírali, že jsou někým, kým nejsou a dělali tu samou věc.
Koneckonců byli dvojčaty.
Na chvíli si myslel, že ho Acheron osloví.
Neudělal to. Místo toho si stáhl kápi hlouběji do tváře a vyšel z amfiteátru.
Část Styxxe se chtěla vydat za ním, ale k čemu by to bylo. Doopravdy? Čas a hořkost je rozdělili.
Oba udělali a řekli věci, které byly neodpustitelné.
A přesto...
Postrádal svého bratra. Hodně. Ty ukradené chvíle přátelství, kdy si spolu hráli a smáli se. Dal by cokoliv za to, aby se mohl vrátit do doby, kdy jejich svět nebyl tak docela chladný a krutý. Zpátky do doby, kdy nebyl takový, jaký byl teď.
Ačkoliv si vlastně nebyl tak docela jistý, jaký by byl.
Jiný než ztracený.
Jeho vojáci s ním zacházeli jako s nějakým mytickým hrdinou. Jeho otec a senát jako s poživačným spratkem, kterého by měli proplesknout. Sestra jako by byl démon určený k jejímu mučení. A v srdci věděl, že je vrah...
A děvka.
Stejně jako jeho bratr.
Jen díky Bethany se cítil ušlechtile a ctěně. Ale to se změní ve chvíli, kdy se dozví o jeho skutečné identitě a o tom, co ho Apollo nutí proti jeho vůli dělat. Pak ho bude navždy nenávidět za lži, které jí namluvil, aby ochránil sám sebe.
Jen Galen se k němu choval jako k synovi. Ale neviděl svého starého učitele od chvíle, co se vrátili. Dřív než mohl Galen sesednout, poslal ho Styxx za jeho rodinou – nařídil mu, aby s nimi strávil minimálně tři měsíce, než začne třeba jen zvažovat návrat do města.
Styxx Galenově dceři a vnoučatům upřímně záviděl. Doufal, že vědí, jak vzácný dar je to, že je Galen ctí způsobem, jakým to dělá. Také doufal, že nikdy nebudou brát jeho lásku jako samozřejmost.
„Výsosti?“
Styxx se zarazil, když uslyšel známý hlas. Zamračeně se otočil a spatřil v davu Doruse.
Šlechtic zamířil rovnou k němu a krátce se mu uklonil. Dorus se rozhlédl kolem, jako by hledal Styxxovy všudypřítomné stráže, ale nic neřekl, když je nenašel na jejich obvyklých místech. Jelikož už byl Styxx unavený z toho, že je každý jeho krok hlášen otci, a ještě ho jejich myšlenky pořád urážejí, vyklouzl z paláce, aby byl na chvíli sám.
„Neviděl jsem vás od vašeho návratu, Výsosti. Vítejte doma.“
„Díky, Dorusi.“
„Slyšel jsem o vašich úžasných vítězstvích. Můj otec říkal, že jste mířili na atlantskou pevninu, když vás zavolali zpět.“
„To ano.“
„Muselo to být neuvěřitelné bojovat v tolika vítězných bitvách. Vzrušující.“
Spíš krvavé a děsivé. Nepříjemné. Vyčerpávající. Na mysl mu přicházely tisíce přídavných jmen, ale žádné z nich nebylo dobré.
Ale Dorus nechtěl slyšet pravdu o nich víc, než on na ni chtěl vzpomínat. „Slyšel jsem, že vás zvolili do senátu. Gratuluji.“
„Ano. A v jedna-dvaceti jsem jedním z nejmladších členů.“
Styxx se cítil od Doruse a ostatních šlechticů jeho věku odtržený. Na rozdíl od krále, je jejich otcové neposlali před téměř dvěma lety do války. Když na to přišlo, všechny jeho zážitky se tak neskutečně lišily od těch jejich a tomu, v co ohledně něj věřili, že bylo těžké s nimi hovořit.
Ale Dorus se alespoň snažil. A nejlepší bylo, že Styxx neslyšel jeho myšlenky. Za což byl neskonale vděčný.
Dorus, Galen a Bethany byli jediní, kdo ho jimi nebombardoval, kdykoliv se octil v jejich blízkosti. Čas od času něco zaslechl, ale celkově před ním byly jejich myšlenky skryté a mlčely.
„Znáte ten nový nevěstinec, který otevřeli poblíž Cateřina? Mají tam ty nejexotičtější krásky, které přivezli...“
Nutil sám sebe, aby se nešklebil nad tím, co pro něj bylo naprosto odporné, když zvedal ruku. „Nemám zájem.“
Dorus se zasmál. „Chápu. Princ nikdy nemusí za sex platit. Dovedu si představit, že máš každou ženu, o kterou si řekneš.“
Jasně...
Snad kdybych žil život, jaký si všichni myslí, že žiju... pak by možná mohl být šťastný.
Z celé té konverzace se mu dělalo špatně, proto Styxx kývl hlavou. „Omluv mě, Dorusi, mám schůzku. Doufám, že ti to nevadí.“
Když ho Styxx míjel, ucítil na kůži něco zvláštního.
Něco, co cítil jen na bitevním poli... jako by ho sledovalo něco mocného. Zpomalil a rozhlédl se, aby našel zdroj té podivné věci. Ale nic tam nebylo.
Pustil to z hlavy a zamířil zpět do paláce.

***

„Co ty a Styxx?“
Apollo vzhlédl od lyry, kterou právě ladil a spatřil ve svém chámu Athénu, která k němu mířila nabroušená jako roj včel. „Tu otravnou děvku jsem neviděl, proč?“
„Ne bohyně, hlupáku. Princ z Didymosu.“
Apollo zadrnkal. „Už jsi někdy přemýšlela nad tím, co si jeho otec myslel, když ti dovolil pojmenovat jeho syna po Řece Nenávisti? Po titánské děvce tak kruté, že by se jí nikdo z nás neopovážil zkřížit cestu?“
„Co tohle má s čím společného?“
Pokrčil rameny. „Myslel jsem, že mluvíme o věcech, které nejsou důležité.“
Athéna se s rukama v bok postavila přímo před něj. „Myslím to vážně, Apollo. Je to můj šampion. Proč ho-“
„Šukáš?“
Athéna mu vyrvala lyru z rukou a pevně ji sevřela, jako by si těžce bránila v tom, aby ho s ní nezačala mlátit po hlavě. „Nepokoušej mě, bratře. Nemám tě ráda a na rozdíl od tvého dvojčete, se tě nebojím.“
„Co dělám nebo nedělám s princem, není tvoje věc. Proč se o to vlastně staráš?“
Protože nemůžu vystát to, co se děje tomu nevinnému chlapci, který měl být opatrován a milován. Ne uvržen do kruté existence jen kvůli tobě a atlantským spiklencům, se kterými jste mu zničili život.
Naneštěstí tohle říct nemohla. „Existuje spousta smrtelníků, ze kterých si můžeš vybrat. Nech toho mého na pokoji.“
„Žárlíš?“
„Je to můj věrný následovník a ty ho bez přemýšlení obracíš proti nám všem.“
Apollo se uvelebil na svém lehátku. „Mám ho pevně v rukou.“
Při jeho krutém dvojsmyslu sebou trhla.
„Není potřeba, aby ses do našeho vztahu pletla, drahá sestro.“
Athéna vztekle zaskřípala zuby. „Nechápu, proč ho nenecháš na pokoji, když je zřejmé, že tě nemůže vystát.“
„Zbav se své panenské nevinnosti,“ řekl Apollo se sadisticky zkroucenými rty, „a rychle to pochopíš. Má velice sladkou prdelku.“
Nakrčila nos. „Je mi z tebe nanic.“
Vysmál se jí. „A ty mě nudíš. Teď mi podej můj nástroj a vypadni.“
Athéna mu ji chtěla narvat tam, kde „slunce“ nesvítí. Ale to by nebylo k ničemu dobré. Apollo byl hajzl. „Na boha proroctví jsi naprostý idiot. Copak nevidíš, co mu způsobíš, pokud ho nenecháš být?“
„Potřebuješ ho silného.“
Zavrčela na svého pitomého bratra. „Ne takhle ne. A ty ho necháš na pokoji, Apollo. Myslím to vážně!“ Tvrdě se na něj zadívala, otočila se a vylétla z jeho chrámu.

Apollo zavrtěl hlavou a zasmál. „Kdybys mi nevyhrožovala, možná bych se poohlédl po někom jiném. Ale... drahá Athéno, mě nikdo vyhrožovat nebude. A rozhodně ne jen kvůli kusu lidského odpadu.“ 

13 komentářů:

  1. Vdaka za preklad

    OdpovědětVymazat
  2. Dakujem za preklad :-)

    OdpovědětVymazat
  3. Dík za preklad :-)

    OdpovědětVymazat
  4. Děkuji za překlad

    OdpovědětVymazat
  5. Děkuji mnohokrát za překlad a korekci ! ! !

    OdpovědětVymazat
  6. vďaka za preklad

    OdpovědětVymazat
  7. Díky za překlad.

    OdpovědětVymazat
  8. Dekuji,nemuzu se dockat pokracovani.Vas Zavislak:-)

    OdpovědětVymazat
  9. Dakujem za preklad velmi pekne

    OdpovědětVymazat
  10. Ach jaj... :(
    Ďakujem za preklad :)

    OdpovědětVymazat