sobota 9. srpna 2014

Styxx - 9. září 9530 př. n. l.



Na rozdíl od svých mužů necítil Styxx vůbec žádnou radost, když projížděli branami paláce a blížili se ke schodům, kde čekala jeho „rodina“, aby ho přivítala doma. Upřímně řečeno, nic z tohoto místa mu nechybělo.
Jak smutné, že by byl raději uprostřed bitvy, než aby čelil otci, matce a sestře.
Zastavil koně, obrnil se proti bolesti, a pak pomalu sesedl. I když už se většina jeho zranění zahojila, některá hlubší zůstala a způsobovala mu utrpení, když stoupal po schodech, aby pozdravil svého krále.
Otec ho objal. „Vítej doma.“

Styxx kývl hlavou, než se podíval na Ryssu, která stála za otcem.
„Bratře.“ Udělala pukrle.
Divil se, že se mu z jejího ledového tónu a hlasu neudělaly omrzliny. Krátce se jí uklonil a řekl: „Sestro.“
Otec ho poplácal po zádech přímo v místě, kde byl pobodán a zamířil k palácovým dveřím.
Styxx, který nemohl popadnout dech, ztuhnul, když jím projela příšerná muka. Celou minutu to pálilo tak strašně, že viděl hvězdičky. Horší bylo, že cítil, jak mu po páteři stéká čerstvá, horká krev.
Otec, který vůbec nevěděl o tom, že znovu otevřel jeho ránu, si nevšiml, že Styxx není s ním, dokud nedošel až ke dveřím. Zamračeně se k němu otočil.
Otec přejel pohledem jeho rozcházející se armádu. „Počty těch, kteří se vracejí, nejsou tak dobré, jak jsem doufal.“
Styxx ťal po otci pohledem, ani nic na to neřekl, když vstupoval do paláce. „Kde je matka?“
„Poslal jsem ji do vyhnanství a ona se loni na jaře zabila.“
Styxx na otce po jeho bezcitném prohlášení zůstal zírat. „A tys mi o tom nenapsal?“
„K čemu? Je mrtvá. Nemůžeš s tím vůbec nic udělat.“
Nevěděl proč, ale cítil obrovský smutek. Větší, než by si kdy myslel, že je možné vzhledem k jejich bouřlivému vztahu. Přesto byla Aara jeho matkou a on byl smutný z toho, že byla pryč. Setkal se s Ryssiným odtažitým pohledem a věděl, že je to jen maska. Ona a jejich matka si byly blízké a její smrt ji musela hodně zasáhnout.
„Upřímnou soustrast, Rysso.“
„Nešpiň její památku svou neupřímností. Nesluší se to od velkého válečného hrdiny, který nechal po svém návratu půl své armády povraždit.“
„Rysso!“
Nevinně na otce zamrkala. „Co? To tvoji vlastní poradci říkali, že je neschopný, a že jsi mu nikdy neměl svoji armádu svěřit.“
A to se jeho muži báli, že je otec nechá zbičovat za to, že dovolili, aby ho napadli...
Styxx se hořce zasmál. „Být s láskou přijat v milující náruči mé rodiny mě hřeje u srdce. Díky bohům, že jsem přežil a vrátil se k tak něžným citům.“ Zamířil ke schodům.
„Kam jdeš?“ vyštěkl otec. „Uspořádal jsem pro tebe v hodovní síni, která je plná šlechticů, večírek na uvítanou.“
Styxx se podíval na místo, kde ještě před chvilkou stál. Jeho krev na tom místě na podlaze vytvořila malou rudou louži. Otřel si pot z čela, když se mu zatmělo před očima. „Prosím, odpusťte mi tu urážku vás a ostatních, Veličenstvo. Ale raději budu krvácet o samotě, než abych poslouchal, jak jsem zklamal Didymos a svého krále, když jsem byl jediným řeckým velitelem, který proti Atlanťanům vyhrál všechny ty zasrané bitvy... a zvládl jsem to na jejich půdě bez řeckých zdrojů a posil.“
Ryssa zalapala po dechu. „Kdybych s tebou mluvila takhle, otče, nechal bys mě zbičovat.“
Styxx se znovu hořce zasmál a vydal se po schodech, přičemž za sebou nechával krvavé stopy. „Prosím, má sladká sestro, řekni mi o jediném okamžiku svého rozmazleného sviňského života, kdy na tebe kdokoliv vztáhl ruku.“
„Ty jsi to udělal!“
„Před lety, v době kdy jsem proti tobě byl poloviční. A draze jsem za to zaplatil.“ Nahoře na schodišti se otočil a podíval se na ně. „Teď mě omluv, má milovaná rodinko, ale musím si lehnout, než omdlím, a oplakávat matku, jejíž pohrdání vůči mně překonává pouze její zkurvená dcera.“
Co se ti to stalo, chlapče?
Posměšně si nad otcovou šokovanou myšlenkou odfrkl. Jak ubohé, že to jeho otec nevěděl a ve skutečnosti ho to ani nezajímalo.
Rozbolavělý uvnitř i zvenčí Styxx vešel do svého pokoje a vzal si z postele polštář. Spal na zemi tak dlouho, že si nebyl jistý, jestli by se mu ještě v posteli líbilo.
Aniž by se obtěžoval sundat si zbroj, klesl na podlahu a natáhl se, aby si odpočinul.

Ach, sladký domov. Jak strašně jen ho nenávidí. 

14 komentářů:

  1. Díky moc za překlad a korekci další kapitolky ! ! !

    OdpovědětVymazat
  2. skvely preklad diký...teším sa na pokračovanie :)

    OdpovědětVymazat
  3. ďakujem za preklad

    OdpovědětVymazat
  4. Díky za další kapitolu.

    OdpovědětVymazat
  5. vďaka za preklad

    OdpovědětVymazat
  6. Děkuji, jste super !!! :-)

    OdpovědětVymazat
  7. Děkuji moc za překlad

    OdpovědětVymazat
  8. Velký díky za rychlé překlady

    OdpovědětVymazat
  9. Dakujem za preklad

    OdpovědětVymazat
  10. Chudatko, mám pocit, že sa stále opakujem, ale na to sa nedá nič iné napísať.
    Ďakujem za preklad :)

    OdpovědětVymazat