středa 6. srpna 2014

Zrozen ze Zuřivosti - Kapitola 4



Hauk pohlédl na kalendář a zaklel, než jej odhodil stranou. Krutá, zatracená, mizerná věc. Byl to teprve týden, co ho tu Chayden nechal.
nimi.
Byl to nejdelší týden jeho života, a začínal být zatraceně vděčný, že nemá vlastní děti.
„Dancere!“
Trhl sebou při Daricově pronikavém výkřiku. Bohové, dejte mi sílu, abych jednoho z nich nezabil… Po snídani je poslal se umýt a obléct, a hledat něco, co by si mohli dát k obědu, než je někde pověsí za jejich střeva.

„Dancere!“
Co Thia provedla teď? Potopila mu hlavu?
Znovu.
Přísahám, že pokud se ti dva nepřestanou snažit vzájemně zabít…
„Strýčku Hauku!“
Teď na něj křičeli společně a nebyl to ten tón, který používali, kdykoli se hádali.
Tenhle byl více…
Vyděšený.
Vylezl ze stanu, jen aby viděl, jak uhánějí k táboru, jako by je pronásledovalo něco jiného než Illyse, která jim byla těsně v patách.
Rozbušilo se mu srdce. S rukou na blasteru se k nim rozběhl rychle, tak aby je mohl krýt při útěku.
Thia byla první, kdo k němu doběhl. Popadla ho za ruku, aby ho odtáhla směrem, ze kterého právě přiběhli, zatímco Illyse kolem všech tří ochranitelsky kroužila. „Pojď, rychle! Někoho jsme našli.“
Chytil ji, aby ji zadržel vedle sebe, dokud nebude mít víc informací. „Koho?“
„Ženu. Je zraněná. Ošklivě.“
Přesto váhal. Tahle nejsevernější část Oksany nebyla legálně osídlena víc jak tři sta let. Ne od chvíle, co Liga potrestala občany této planety za vzpouru a vybombardovala celou civilizaci zpět do doby kamenné. Malá část zbylé lidské populace byla pod kopulí na druhé straně planety. O tři kontinenty a dva velké oceány dál.
Nikdo by tu neměl být.
„Má uniformu?“
„Ne,“ řekla Thia bez dechu. „Je v bezvědomí. Za támhle tím kopcem. Sotva dýchá.“
„Vypadá to, jako by ji dostal tourah a snažil se ji sežrat. Je to vážně nechutné, ale naprosto boží.“
Ignoroval Daricův komentář. „Je člověk, nebo Andarioňanka?“ Každá rasa měla na oddělených kontinentech jihu své kolonie.
Oba pokrčili rameny.
Thia ho zatahala za paži. „Má černé vlasy a je vážně vysoká, takže by mohla být obojí. Ale co je na tom? Je zraněná a potřebuje pomoc.“
„Tak dobře. Oba jděte s Illyse do tábora a počkejte na mě.“
„Ale-“
„Žádné ale,“ přerušil Hauk ostře Thiiny protesty. „Vezmi blaster, který ti dal tvůj otec, a počkejte na mě v mém stanu. Kdybych se nevrátil, vraťte se na naše místo setkání a počkejte na signál, abyste mohli zavolat Chaydenovi, jasné?“
Stále váhala.
„Pojď, Thee.“ Darice ji táhl k táboru. „Nikdy nám nedovolí jít s ním. To víš.“
Neochotně popadla Illyse za obojek a následovala Darice.
Hauk zkontroloval své zbraně a úroveň nabití, zatímco čekal, až budou na půl cesty ke stanu. Pokud to byla past, nechtěl děti nikde poblíž ní.
Byl připraven na nejhorší, jak si poutal svůj krátký andarionský válečný meč k zádům. I když to nebyla jeho hlavní zbraň, což byl důvod, proč jej nosil na zádech a ne u pasu společně s blastery, hodil se, kdyby mu došla munice.
Velmi opatrně zamířil směrem, který Thia popsala. Kopec byl skvělým místem pro odstřelovače…
Se smysly v nejvyšší pohotovosti spatřil tělo, jakmile vyšel mírný svah. Ležela na boku a čelila opačnému směru. Rozhlédl se všemi směry, ale neobjevil žádnou zjevnou hrozbu. Dokonce i její zbraň byla několik metrů od ní, mimo dosah.
Ne, že by na tom záleželo. Znal triky své rasy. Nepřežil tak dlouho díky tomu, že by byl totální idiot.
Jak již bylo řečeno, ti stateční žili pro to, aby další den mohli bojovat.
Přikrčil se a připravil, jak zabezpečoval její zbraň. Standardní laserová puška bez jakéhokoli označení. Voják nebo civilistka. Nic, co by mohl použít, aby ji identifikoval. Nicméně, tyhle zbraně byly voleny mnohými vrahy, protože dělaly malý hluk, když se z nich střílelo.
Zdálo se, že vypálila dvě rány, když byla napadena. Kromě toho nic nezjistil. Stále si nejistý tím, zda je to past, k ní zamířil.
Ani se nehnula.
Opět se rozhlédl po spojencích, které by tu mohla mít, než ji opatrně překulil na záda. Nad pravým obočím měla šrám a další podél žeber. Něco se jí snažilo rozervat hrdlo, ale musela to zahnat.
Thia měla pravdu, ta žena byla oblečená jako civilistka v tmavě hnědém pouštním oblečení a špinavém ponču. Mohla být místní, nebo nájezdnice.
Nebo mohla být vrahem, který po něm šel. Vzhledem k pušce a specializovanému pouzdru to rozhodně byla možnost.
Zaváhal, jak zíral do jejích exotických rysů. Nebyla klasicky krásná jakýmkoli způsobem – ale znal ten obličej velmi dobře. Na jedinou minutu se nemohl nadechnout, jak na něj prudce útočily staré vzpomínky. Až na ty černé vlasy a výšku vypadala jako mrtvý přízrak Fainovy ex-manželky.
Ale to nebylo možné. Omira musela být starší, než tato žena. A jak si Thia všimla, s krátkými černými vlasy, světle karamelovou kůží a výškou, nemusela být vůbec člověk. Andarioňanka byla stále možností.
Dokonce i tak byla ta podobnost ve vzhledu zarážející a zneklidňující.
Tak jemně, jak jen mohl, jí pootevřel rty a zkontroloval její rasu. Zuby měla malé a dobře tvarované. Čisté a bílé. Vzhledem k tomu, že podobně na tom byl i zbytek těla, bylo jisté, že v téhle díře nežila. Na pouštní nájezdníky, kteří okrádali, aby měli co do úst, si příliš hleděla osobní hygieny. Ale nechápal, proč by tu byla sama, pokud by ho nelovila.
„Dobře, jsi člověk.“ A rozhodně nepředstírala svá zranění, jinak by ho kousnula za hrubé narušení osobního prostoru. Schoval blaster a přes rameno si přehodil její pušku.
Vzal ji do náruče a zvedl se s ní. Jakmile to udělal, vlasy se zachytily do trní pod ní a černá paruka spadla a odhalila pokrývku hlavy v tělové barvě. Zvědavě ji sundal a objevil nepřeberné množství dlouhých blond vlasů, které byly téměř stejně bledé jako Nykyrianovi.
Sakra. Opravdu vypadala jako Omira. Díky bohům, že tady nebyl Fain. Jeho bratr by měl mrtvici. A pravděpodobně by jí podřízl hrdlo.
Hauk si ji přitiskl k hrudi, překvapen tím, jak málo vážila. Zejména s ohledem na její výšku. Byla mnohem vyšší, než průměrná lidská žena. Andarionské ženy byly obvykle silné a velmi svalnaté. Měly pořádnou váhu, když jste je zvedli, a stejně jako ostatní muži jeho druhu, dával Hauk přednost ženám, u kterých se nebál, že by je rozdrtil. Takovým, které byly fyzicky schopné si užívat a oplácet vášeň Andarionského muže. Pod pončem a volnými kalhotami musela být tak vyhublá, jako Kiara nebo Thia.
Dbajíc na to, aby jí ještě víc neublížil, ji odnesl zpátky do tábora, kde čekaly děti.
A hádaly se.
I když Andarioňané měli ve zvyku se kvůli jakékoli maličkosti hádat, strávil dostatek času mezi lidmi či o samotě, aby sem tam toužil alespoň po kousku klidu.
Ticho by bylo ještě lepší.
Jakmile vstoupil do svého stanu, Thia sklopila jeho pryčnu, aby mohl ženu položit. „Už jsem přinesla lékárničku a vodu.“
„Řekl jsem jí, aby neplejtvala zásobama na někoho tak neschopného, že se ani neubrání. Ale neposlouchala.“
Thia Darice strčila.
A on ji strčil zpět.
„Nechte toho!“ Vyštěkl na ně Hauk.
Lorina z vůně krve a jejich vzteku byla nestála a vrčela. Hauk musel Illyse držet pryč od ženy za červený obojek. „Vezměte ji ven a přivažte.“
Thia okamžitě poslechla.
Hauk si přitáhl lékárničku, aby se ní mohl prohrabat a zjistit, jestli mají něco, co by pomohlo jejich neznámému ,hostu‘. Jak moc si přál, aby tu byl Syn. Jeho přítel a spojenec byl lékař, který se dobře vyznal v lidské medicíně. On, ne až tak moc. To málo, co věděl o lidské anatomii, bylo leda tak to, jak jim zaškrtit rány po boji, než ho vystřídal zdravotník.
Nebo jaké životně důležité orgány musel vyrvat nebo propíchnout, aby je zabil.
„Je to člověk?“ Darice ohrnul ret při pohledu na blond vlasy.
„Nezačínej, D. Jak Thia řekla, potřebuje naši pomoc.“
Darice se ušklíbl. „Je to člověk,“ zopakoval. „Kdybychom my byli ti zranění, nepomohla by nám.“
„To nemůžeš vědět.“ Hauk vytáhl antiseptický hadřík. „Jdi připravit oběd.“
Darice rozpačitě uhnul pohledem.
Hauka z toho pohledu polilo horko. „Co je?“
„Nic jsme nechytili, když jsme se oblékli. Thia mi nedovolila pokračovat v lovu, zatímco šla pro tebe, protože by ta žena nemusela být sama.“
„To je dobře.“
Darice vzdorovitě ohrnul ret. „Co by mi člověk mohl udělat?“
Oh, být znovu tak naivní a hloupý.
Chytil svého synovce za týl a přinutil ho podívat se mu do očí, aby viděl, jak je vážný. „Mohli by tě přimět přát si, abys zemřel. Nikdy nepodceňuj nepřítele. Bez ohledu na to kdo, nebo co je. To je zvláštní typ stupidní arogance, kterou si nikdo nemůže dovolit.“
Darice sklonil hlavu.
„Teď jdi. Mám v batohu nouzový příděl vody. Můžeš ji rehydratovat a zahřát.“
Darice odešel a nechal Hauka samotného, aby se postaral o ženu.
Vyčistil nejprve zjevné rány a pak hledal další trhliny v oděvu, aby našel ostatní. Jak jí vyhrnul rukáv paže, aby otřel škrábanec, ztuhl nad slovy, která byla brutálně vyryta do jejího těla.
Zabij, nebo budeš zabit.
Sakra. Tuhle značku znal. Důvěrně.
Zatnul zuby a odtáhl jí pončo od krku, až odhalil levou lopatku. A jasně, měla tam tetování Ligy v podobě dýky. Znovu zaklel.
Ta harita je vrah.
Jeho nálada potemněla zuřivostí. Musela být zaskočena divokým zvířetem, když ho pozorovala. Nebýt té podivné nehody, zabila by ho a nechala Thiu a Darice, aby se o sebe sami postarali v drsné divočině.
Jaká žena by něco takového udělala?
Vražedkyně, blbečku.
Tolik k lidskému soucitu. Darice měl pravdu. Měli ji nechat zemřít.
Jen ji zabij a dostaň se přes to.
Bylo to tak lákavé. Ale nikdy nikoho nezavraždil. Zabití plně ozbrojeného vojáka, který s ním bojoval, to byla jedna věc. Podříznout zraněnou ženu v bezvědomí, dokonce, i když byla nájemný vrah, bylo něco zcela jiného. To nedokázal.
Jeho matka by se v něm kvůli této milosti velmi zklamala, zejména vzhledem k tomu, že žena, kterou ušetřil, byla člověk.
Na tom není nic nového. Byl pro ni zklamáním od chvíle, kdy vylezl z jejího lůna s velkou podváhou a málem ji zabil.
Kdyby nebyl poslední z prestižní vojenské rodové linie, rodiče by ho vydědili, když byl nečestně vyhozen z Ligy během tréninku.
Hauk sebou trhl, když si vzpomněl na otcův úšklebek dne, kdy to zjistil. Udeřil Hauka pěstí rovnou do hrudi a plivl mu do tváře. Hnusíš se mi a haníš své vznešené předky. To tys měl být tím, kdo na Oksaně zemřel. Ne můj jediný, skutečný syn, kterého jsi zabil svou neschopností. Jak se opovažuješ takhle ponižovat naše pokrevní příbuzné!
Dokonce i teď se mu ta slova hluboce zařezávala do duše. Ani jeden z jeho rodičů, ani Darice, ani Dariana, mu nikdy nedovolili zapomenout na skutečnost, že on, nehodný syn, přežil jen zázrakem pokrouceného osudu a ne díky svým dovednostem. A vhazovali mu to do obličeje při každé příležitosti.
Ale nebyla jeho chyba, že Keris zemřel. Udělal, co bylo v jeho silách, aby tomu zabránil, a málem sám zemřel, jak se snažil zachránit život svého bratra.
Potřásl hlavou, aby umlčel jejich odsuzování a vzpomínky, které ho trhaly, a přinutil se zapomenout na minulost. Nebylo třeba v ní žít. Nemohl ji změnit.
Právě teď se musel soustředit na něco mnohem důležitějšího. Tohle byla trénovaná vražedkyně, kterou poslali, aby ho zabila. A které se to téměř podařilo a nepřestane, bude na něj útočit tak dlouho, dokud naposledy nevydechne. A zatímco vrazi obvykle pracovali sami, nebylo tomu tak vždy. Pokud s ní přišlo víc vrahů Ligy, potřeboval to vědět. Měli ještě čtyři týdny, než znovu budou v dosahu satelitu a nemohl teď nikomu zavolat, aby je vyzvedl.
Celá Endurance byla o tom, že musíte přežít, jako kdybyste ztroskotali na planetě bez čehokoliv, kromě základních zásob. Nebyl tu nikdo, komu by mohl zavolat o pomoc. Žádná záloha.
Úplně sami měli vylézt na vrcholek hory Grenalyn, kde si vzali peří nebo kost z hnízda sparna, a poté se vrátí na místo určení. Byla to svazující zkušenost, která obvykle probíhala mezi rodičem a dítětem. Dobrodružství na celý život, které mělo dítě naučit důvěře, soběstačnosti a všemu, co potřebovalo vědět v případě, že by někdy muselo být samo v nepřátelském prostředí.
A nic nemohlo být nebezpečnější, než mít za zadkem nepřátelské vrahy.
Jak ho ale našla? Nikdo nevěděl, kde jsou. To byla také část tréninku. Jediný, kdo měl souřadnice, byl pilot, který je vyložil – což byl hlavní důvod, proč to byl vždy důvěryhodný člen rodiny.
Chayden by raději zemřel, než aby je vyzradil. Stejně tak Fain.
Nedávalo to smysl.
A to ho také trápilo.
Hauk přimhouřil oči na ženu. „Radši koukej žít.“ Potřeboval od ní odpovědi. A pokud tu byla, aby ho zabila, bude mít poblíž loď. Tu by mohli použít, aby dostal děti zpět do bezpečí, než po něm půjde ještě někdo další.
„Jsi v pohodě?“
Vzhlédl, jak Thia vešla do stanu. „Co?“
„Ten výraz v tvé tváři… je děsivý, strejdo. Jsem zvyklá, že můj táta neustále vypadá, jako by chtěl někoho zabít, ale ty ne.“
Vyhladil své rysy a usmál se. „Lepší?“
„Tak nějak. Ale myslím, že tím budu citově poznamenaná. Na celý život.“
Láskyplně se vysmíval jejím slovům. „Doufám, že je potřeba trochu víc, než má grimasa, aby tě to citově zjizvilo, maličká.“
„Říká muž, který nemá ani ponětí o tom, jak krvežíznivě a krutě vypadal před minutou. Je jedna věc, když ti říkají, že je tvůj milovaný strýc divoký válečník, ale něco jiného je, vidět to na vlastní oči.“
To byla pravda. Vzhledem k jeho obrovské velikosti, zejména ve srovnání s Thiou, si vždy dával pozor, aby se usmíval, byl něžný a mluvil jemně, kdykoli byla kolem. Když se poprvé přestěhovala k otci, byla naprosto traumatizovaná jejím násilným nevlastním otcem a šílenými zvířaty, které pro něj pracovaly. Zvířaty, které Aksel pouštěl do Thiiny blízkosti již od narození. Nemluvě o skutečnosti, že ten sadistický bastard Thiu zmlátil tak, že málem zemřela, a poté v záchvatu vzteku zavraždil její matku.
Tehdy, pochopitelně, se dívka děsila i vlastního stínu.
Poprvé, když se s Haukem oficiálně setkala, se Thia rozplakala a utekla se schovat do skříně. Zabralo dobré tři měsíce, než se konečně přestala třást v jeho přítomnosti. A téměř rok, než ji mohl obejmout.
Přísahal jí, že by zemřel, aby ji ochránil.
Natáhl ruku směrem k ní, aby ji ujistil, že jeho vztek je pod kontrolou a nikdy nebyl zaměřen na ni. „Víš, že bych ti nikdy neublížil, zlatíčko.“
Pohnula se, aby ho objala. „Já vím.“ Zuřivě ho stiskla. „Miluju tě, strýčku Hauku.“
„Taky tě miluju, drahá.“ Políbil ji na tvář. „Proč nejdeš dohlédnout na Darice, zatímco se nás snaží otrávit?“
Zasmála se. „Nikdy jsem při vaření neviděla nikoho nešikovnějšího. Je to opravdu velmi působivé… velmi smutným způsobem.“
„Ano, to je.“ Sledoval, jak odchází a nechává ho o samotě s jeho rukojmím.

A i když by nikdy neřekl či neudělal nic, čím by Thie ublížil nebo ji vyděsil, ta vražedkyně nespadala pod jeho ochranu. Zraněná, nebo ne, odpoví na jeho otázky nebo pocítí plnou zuřivost válečníka, který nezaváhá, aby ji přiměl krvácet. Buď to vyklopí, nebo jí vyrve vnitřnosti a hodí jí je k nohám. 

17 komentářů:

  1. Vdaka za skvely preklad a korekciu :-)

    OdpovědětVymazat
  2. Děkuji mnohokrát za překlad a korekci ! ! !

    OdpovědětVymazat
  3. Díky moc za překlad :-)

    OdpovědětVymazat
  4. Knihomolka.3656. srpna 2014 23:18

    Díky za překlad

    OdpovědětVymazat
  5. Díky za další kapitolu a korekci

    OdpovědětVymazat
  6. Dakujem. Hauk je best!
    Ciri

    OdpovědětVymazat
  7. pááání už som zvedavá na pokračovanie, a prečo sa tá žena podobá na tú Omiru? sú rodina?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Sestry :) Bylo to naznaceho uz v Prologu :)

      Vymazat
    2. fakt? no nepamätám si či som čítala prológ :) a to je aká haluz že bratia niečo riešili so sestrami...... no nemám slov

      Vymazat
  8. Děkuju, to bude ještě zajímavé :-)

    OdpovědětVymazat
  9. Díky za překlad.

    OdpovědětVymazat
  10. Děkuji za překlad kapitoly.

    OdpovědětVymazat
  11. Dakujem za dalsiu prelozeny kapitolu :)

    OdpovědětVymazat