pátek 15. srpna 2014

Zrozen ze Zuřivosti - Kapitola 5 1/2



Sumi se probrala za zvuku ženského smíchu. Na pouhý okamžik byla znovu malou holkou, která ležela na posteli doma s její sestrou, jak si vyprávěly své naděje a sny.
Ale když zaostřila na tkaninu, uvědomila si, že není doma. Byla v cizím stanu. A neslyšela hlas své starší sestry.
Omira byla již dávno mrtvá a ona…

Vykulila oči, když do jejího těla udeřila bolest a vzpomněla si, co jí bylo rozkázáno. Proč byla tady.
Měla přidělený cíl a byla napadena něčím velkým.
Smích venku přešel v divoké prokletí. „Přísahám, Darice, pokud se nenaučíš zvedat své špinavé prádlo a správně ho skládat, zadusím tě s ním! Myslím to vážně! Jsi tak nechutný! Fuj!“
Co u devíti světů?
Sumi zaskřípala zuby z bolesti a převalila se. Ale jakmile si uvědomila, že ve stanu není sama, a pohledem se zaměřila na zbylého obyvatele, ztuhla čirou hrůzou.
Svatí bohové. Byl strašlivě obrovský! A i když si toho všimnula už na záznamech z kamer, koukat na něj z blízka a cítit se zakrsle poskytovalo úplně jiný zážitek. Prakticky zaplňoval celý stan.
Žádný muž by nikdy neměl mít tak široké ramena. A ani se tak intenzivně mračit. Vlastně jeden z těch svalnatých bicepsů byl širší, než její pas… a to nebyla hubená. Oblečen v černé hnědé kůži Andarionského pouštního nomáda vypadal zuřivě s copánky staženými z obličeje a zajištěnými provázkem na zátylku. Od krátkých kožených epoletů na košili, až k tlustým koženým řemínkům kolem obou paží, na sobě měl více zbraní, než kdy viděla na tuctech vojáků, natož na jediném muži. Velké ruce měl pokryté černými koženými rukavicemi bez prstů a k zádům měl v pochvě připoután starý Andarionský bitevní meč.
Já jsem tak mrtvá…
A další věc, na kterou ji Velitel zapomněl varovat, bylo to, jak moc se Dancer Hauk podobal svému bratrovi Fainovi.
Každým kouskem těla stejně tak svalnatý a divoký jako Fain, Hauk nebyl žádným druhým v pozadí. S tmavým párem obočí děsivě vyklenutým, a pronikavýma bílo-rudýma očima, zíral přímo skrze ni. Nebylo pochyb o tom, že byla na jeho menu a že již ve své mysli griloval její zadek.
Já jsem tak mrtvá, zopakovala znovu.
S nekontrolovaným chvěním se snažila nedat najevo svůj strach. Ale byla si jistá, že ho viděl. Musel by být slepý, aby ne.
Pohledem sledoval jakýkoliv pohyb jejích rukou, jako by čekal jen na důvod zabít ji. A pořád nepromluvil. Jen ji sledoval s hluboce znepokojující intenzitou. Jestli ho rychle a lstivě nepřetáhne na svou stranu, bude z ní skvrna na zemi u jeho nohou.
Díky dokonale vytesaným rysům by byl krásný, kdyby nebylo té smrtonosné aury a dobře upravené bradky s knírkem. Ale tenhle bojovník v sobě neměl žádnou ženskou krásu.
Byl jednoduše děsivý a krvežíznivý.
„Než mi zalžeš,“ zavrčel konečně hluboce divokým hlasem, který byl ztěžklý přízvukem. „Vím, kdo jsi a co chceš, vražedkyně. A proč jsi tady.“
Těžce polkla z té nevyslovené hrozby. „Tak proč jsem ještě naživu?“
„Strýčku Hauku? Můžeš, prosím tě, říct té své opici, že-“ ženský hlas se zarazil, když vstoupila do stanu s tácem a zírala. Přes její krásnou, nevinnou tvář se roztáhl přátelský úsměv, když se setkala se Suminým pohledem. „Jsi vzhůru! Jsem tak ráda, že nejsi mrtvá.“
Podala kovový tác Haukovi, u kterého ve srovnání s těma obrovskýma rukama vypadal spíš jako talířek, než si klekla vedle Sumi a položila ji ruku na čelo. Dívčiny obavy a laskavost ji omráčily. „Vzpomínáš si, jak jsi byla zraněna? Víš, kde jsi?“
Zcela zmatená nedokázala Sumi zpočátku odpovědět. Bylo jí řečeno, že Hauk bude sám na nějaké duchovní Andarionské výpravě za poznáním. Nikdo se nezmínil, že bude mít společníky, nemluvě o rodině. Ta dívka, která vypadala být v pozdním mladistvém věku nebo brzké dvacítce, jej nazvala strýcem. Vypadala jako člověk, zatímco Hauk jím rozhodně nebyl.
Dívka se ohlédla přes rameno na Hauka, jehož pohled hrozil Sumině životu. „Strýčku Hauku, přestaň se tak mračit. Děsíš tu chudinku. Myslí si, že se ji chystáš sežrat.“
Otočila se zpátky k Sumi s dalším úsměvem, při kterém odhalila dolíčky. „Já vím, že je obrovský a děsivý a čistokrevný Andarioňan, ale neublíží ti. Slibuju. Mám tendenci na něj myslet jako na velkého loveckého psa, který je vlastně celkem roztomilý, jakmile se naučíš ignorovat jeho vrčení.“
Hauk vyklenul obočí a zíral na zadní stranu hlavy své neteře s výrazem naprosté nevíry.
Nevědomá si jeho zloby, pokračovala dál: „Já jsem Thia a on je Hauk. Našli jsme tě zraněnou a přinesli do našeho tábora. Strýček Hauk tě ošetřil. Mohu ti nabídnout něco k jídlu či pití?“
Thiina něha byla tak stejně překvapivá jako nečekaná.
„V-vodu?“
Thia ji poplácala po ruce. „Hned jsem zpátky.“ Otočila se se zamračením na Hauka. „Snaž se ji nevyděsit k smrti, než se vrátím, jasné?“
Jak se k němu mohla chovat tak drze? Postrádala jakýkoliv rozum? Tón, který na něj používala, se rovnal tomu, jako kdyby poplácala hladové, vzteklé zvíře po nose a řekla mu, ať sklapne.
K Sumině šoku vážně vypadal krásně a sladce, když se na dívku usmál a promluvil klidným, něžným tónem: „Thee? Můžeš nám dát chvilku?“
Zdálo se, že to dívku trochu zviklalo. „Jistě.“ Kousnula se do rtu a pohlédla na Sumi, jako kdyby si právě uvědomila, že v jejím objevení se v táboře je víc, než jen náhoda.
Jakmile byla pryč, Hauk odložil tác stranou a postavil se tak, že se tyčil nad Suminou pryčnou.
Bojovala s nutkáním utéct. I když byl předtím obrovský, zblízka a v jejím osobním prostoru, byl obří. A v jeho rudobílých očích nechyběla krvežíznivost. Což bylo ještě hrozivější, když otevřel ústa a přejel si jazykem přes dlouhé špičáky, jako kdyby si už mohl ochutnat chuť její krve a kostí. „Jaké je tvé jméno a hodnost?“
„M-m-m-m-oje co?“
„Viděl jsem tvé označení Ligou, vražedkyně… Jméno. Hodnost. Hned!“ To muselo být to nejdivočejší a nejnebezpečnější vyštěknutí, jaké kdy slyšela.
„Agent Sumi-“ odpověděla okamžitě a sotva se zachytila, než vyřknula příjmení, které by jí zaručilo pomalou a bolestivou smrt z těch obřích rukou.
„Sumi jaká?“
„Jen Sumi.“
Skrčil se nad ní, popadl ji za ruku a vyhrnul rukáv tak, že odhalil vypálená slova, která se jí vysmívala každý den jejího bídného života. „Vím, že jsi byla odvedena do služby Ligy. Jaký zločin jsi spáchala?“
Sumi zírala do intenzivně chladného pohledu, jak se vrátily staré vzpomínky, aby ji mučily. Stejně jako Hauk, bastard, kterého zabila, byl nemilosrdný a chladný. Neústupný. Neodpouštěl. A jeho útok na ni byl zcela neopodstatněný.
„Vraždu.“
„Úkladnou?“
Bez přemýšlení zavrtěla hlavou. A pak proklínala svou hloupost. Nikdy nebylo dobré přiznat svému nepříteli, že jste něco jiného, než nemilosrdní. Ale kdysi stejně jako dnes jednala ze strachu.
„Koho jsi zabila?“
Se snahou se nevracet k té hrozivé noci ve svých myšlenkách, na něj zavrčela odpověď. „Svého přítele.“
Nad tím povytáhl obočí. „Proč?“
„Proto, že dýchal.“
Jeden koutek úst mu zaškubal, jako kdyby ho její sarkasmus pobavil. A pak zvážněl do děsivého vzezření: „Dovedu pochopit nutkání zabít někoho jen proto, že dýchá. Jsem znám tím, že tomu sám čas od času podlehnu.“ Pohlédl ke dveřím stanu. Když obrátil pohled znovu k ní, nepochybovala o tom, že ji od smrti dělí jen jediný špatná odpověď. „Také vím, že jsi matka.“
Ohromená tím, o čem si myslela, že je dobře střežené tajemství, se ostře nadechla: „Jak?“
Odtáhl přikrývku tak, že odhalil obvaz na břiše, kde byla probodlá rohy touraha. „Viděl jsem strie, když jsem čistil tvé rány. Vzhledem k jejich umístění existuje jen jediné vysvětlení. A dle počtu a hloubky vím, že jsi porodila včas.“
Sakra, byl dobrý. A měl pravdu. Oči se jí zalily slzami, když se snažila nemyslet na dítě, které jí bylo ukradeno dřív, než jej vůbec měla čanci pochovat.
„Kde je tvé dítě teď?“
Jediná slza unikla její kontrole. Tak tomu bylo vždy, když myslela na svou dceru. „Vzali mi ji.“
„Liga?“
Chystala se zalhat, ale proč se obtěžovat? Očividně nebyl hloupý. A standardním postupem Ligy bylo zajistit opatrovnictví každému dítěti, které se narodilo jejich vojákům. „Ano.“
Hauk si sedl na bobek, zatímco statečně mrkáním zaháněla slzy, a i přes bolest v jaké byla, se napřímila. Obdivoval její odvahu, a neexistovala tady žádná možnost, že by předstírala agónii, jakou viděl v těch lískově zelených očích. Celý život se pohyboval kolem zabijáků a vojáků. A znal více než svůj podíl bezohledných lhářů a podfukářů.
Nic takového ona nebyla. A i když se snažila vypadat silně a tvrdě, vůbec se jí to nedařilo.
Ve tmě, s prvkem překvapení, si byl jist, že by rozhodně dokázala někoho zabít. Ale v této chvíli věděla, co dělal. Zblízka, tváří v tvář, by proti němu neustála ani jediné kolo. Jednoduše nebyla dost velká a silná, aby ho sejmula v otevřeném boji. Ani nebyla psychopatický vrah, který by si své povolání vybral s radostí a vychutnával si ho. Ne, ta role jí byla vnucena. A ty oříškové oči a vyděšené chování prozrazovaly obrovskou zranitelnost, kterou právě obnažila. Tahle žena měla duši.
Na rozdíl od něj.
„To kvůli tvé dceři jsi souhlasila s tím, že z tebe bude vrah?“
Zhluboka se nadechla. „Záleží na tom?“
Ano, to ano. Velmi. „Odpověz mi!“
Trhla sebou při jeho zavrčení, což ho přimělo přát si, aby zvolil jemnější tón. „Ano. Popravili by mě během těhotenství, bez ohledu na skutečnost, že by zemřela se mnou.“
Přesto nikdy nebude moci vidět své dítě. Takový byl zákon Ligy.
Hauk se přinutil zakousnout výsměch nad její slepou nevědomostí. Neudělala svému dítěti žádnou laskavost tím, že dovolila Lize, aby ho vytrénovali v zabití. Nyk byl živoucím důkazem.
Ale Hauk nechtěl plivat na její oběť a mateřskou lásku. Ne, když dělala to, o čem si myslela, že je nejlepší pro dítě. A už prodala svou duši ďáblu, aby zachránila život své dcery.

To mu dalo naději v její lidskost.

20 komentářů:

  1. Jo hochu, ale jedna z cen je tvůj život, takže opatrně. Já se na to vykašlu, tyhle knížky jsou tak dlouhé. Díííííííííííky moc za překlad :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Neboj, vsechno se krasne vyresi :) Jinak dlouhe, no... Zatim jsme na 51 strane Zrozen ze Zurivosti :D tloustkou se vyrovna Darlingovi :)

      Bohuzel ted nebudu mit do konce srpna cas tolik prekladat, protoze me ceka zkouska, ale potom budu mit volne cele zari, tak se do toho pustim :)

      Vymazat
    2. Jo, já vím, tyhle díly mají vážně úúúúúúúúúúžasné konce. Ale stejně, víš jak :-) Darling byl taky úplně úžasný, ale tam jsem měla kliku, když jsem začala číst Ligu, Darling už byl přeložený :-)
      S tím časem to chápu. Přeju hodně štěstí u zkoušky, ať se daří. Díky moc, že to překládáš :-):-)

      Vymazat
    3. No... Hauk je z prvni pulky takovy trosku "nudnejsi" - nebo tak, prvni pulka knihy je takova slabsi, nez se vymotaji z te pouste... ale ta druha pulka je uplne vyborna, jak jsou tam vsichni ze Sentelly pohromade :D na tu se tesim :D

      A neni vubec zac ;) Nedelam to pro diky, ale proto, ze me to bavi :D

      Vymazat
  2. Perfektní ! Díky moc za překlad a korekci ! ! !

    OdpovědětVymazat
  3. Veľká vďaka za preklad tak skvelej knihy.

    OdpovědětVymazat
  4. Knihomolka.36515. srpna 2014 19:32

    Díky za překlad.
    Já mám dlouhé knížky ráda - dýl mi vydrží ,ale stejně se těším na konec (na to jak dopadnou)

    Hodně štěstí u zkoušek

    OdpovědětVymazat
  5. Moc díky za další překlad.

    OdpovědětVymazat
  6. Taky mám ráda když je kniha delší, nemusím tak rychle shánět novou :-) . Děkuju za překlad a korekturu. Lenka

    OdpovědětVymazat
  7. Děkuju za p a k

    OdpovědětVymazat
  8. Dekuji za preklad :)

    OdpovědětVymazat
  9. Obrovske vdaka a Kerris tvoje preklady jednoducho milujem, lepsie ako original :-)

    OdpovědětVymazat
  10. dakujem krasne ;-)

    OdpovědětVymazat
  11. Mockrát děkuji, je to perfektní.

    OdpovědětVymazat
  12. Skvělé, mockrát děkuji za překlad.

    OdpovědětVymazat
  13. Dakujem za preklad :)

    OdpovědětVymazat