čtvrtek 4. září 2014

Krvavá trojice - Kapitola 11



Evalle rychle jela uprostřed prudkého lijáku směrem k Iron Casketu, který o pár stupňů snížil otřesnou teplotu. Nijak však nezmírnil její starosti o Kardose a možné nebezpečí, ve kterém mohl být.
Stále dokola v myšlenkách viděla, jak ho budou tlouct – nebo hůř – jestli ho někdo z personálu načape uvnitř klubu. Existovalo tolik strašlivých věcí, které starodávné bytosti mohly mladistvému udělat. Obzvláště netrénovanému čaroději.
Už jen z přemýšlení o tom jí tuhla krev v žilách.

Zastavila s motorkou na napůl naplněném parkovišti a vypnula motor. Nemohla uvěřit tomu, že se chystá sama vejít do teritoria Deeka D’Alimonta. Deek, nesmrtelný kentaur, co se dokázal proměnit v člověka, vlastnil Iron Casket a byl nepochybně jednou z těch nejhanebnějších bytostí, co kdy žily. Nikdo vlastně doopravdy nevěděl, proč. Prostě jen nenáviděl celý vesmír.
Namlouvám si tady smrt.
Mezi Beladory a Deekem rozhodně nepanovaly dobré vztahy. Netoleroval kohokoliv z jejich druhu, a kdyby ji zahlédl uvnitř, rozpoutala by se rvačka.
Jen ať mě nechytnou.
Jen odtamtud musela vytáhnout jednu čarodějnou osinu v zadku dřív, než ji Deek uvidí. Štěstěno, dneska si neber dovolenou. Protože ji bude zoufale potřebovat.
Evalle rychle prozkoumala okolí, hledala hrozby. Kdokoliv po ní pátral, měl pravděpodobně víc démonů, co po ní šli. Každý stín mohl skrývat zabijáka nebo démona, jehož jediný úkol bylo přistihnout ji nepřipravenou.
Pravidlo číslo jedna: Zůstaň ostražitá.
Nasadila si sluneční brýle a zkontrolovala, že má v zadní kapse džínsů bankovky.
Kardos jí rozhodně vrátí peníze za vstup. Pacholek jeden. Zamířila ke dveřím. Déšť pomalu slábl. Kapky se lepily k jejímu vintage maskáčovému tričku. Nebylo tak stylové, jako oblečení většiny Deekovy klientely. Ale to nevadilo. Nebyla tu s tím samým záměrem, jako většina stálých zákazníků, co tu hledali oběť nebo někoho, s kým by se mohli vyspat. Ona tady byla proto, aby vtloukla rozum do jednoho závažně testosteronem otráveného idiota.
Deekovo skladiště mělo mnohostranné šikmé černé a stříbrné panely zakrývající celý vnějšek. Ty panely se v dešti leskly. Vsadila by se, že v plném slunci tohle místo zářilo jako vyleštěný černý diamant.
Deek vnitřek proměnil v přehlídku černého mramoru a lesku, který lákal víly ke třpytu jako vlkodlaka čerstvé maso. Pak věčně nevrlý Deek zakázal jakékoliv víle vstoupit. Pokud nějaká byla tak pitomá, aby to udělala, koledovala si o pořádný výprask.
Další na jeho seznamu k nakopání - čaroděj, kterému ještě nebylo dvacet jedna.
Skutečná otázka byla: Jak se Kardos dostal přes ty dva vyhazovače, co vypadali jako dva gotičtí chrliči, stojící před vchodem? Doufala, že nepoužil k získání vstupu magii, protože Deek by zabil kohokoliv, kdo by na tomhle místě použil kouzla.
Kohokoliv.
Ještě děsivější bylo, že nemohla přijít na žádný způsob, jak by se Kardos mohl dostat přes tuhle stráž bez kouzel.
Jak se blížila ke vchodu, vibrovalo skrze ni monotónní staccato dunící hudby. Usmála se na první ze dvou hor zahalených do černé, ke které došla. „Nějaká šance, že bych mohla na pět minut jít dovnitř bez placení? Jen musím někoho najít, a hned budu zase venku.“
Pobaveně nadzvedl obočí. „Nějaká šance, že bysme mohli strávit noc u tebe doma?“
„Až bude ďábel sedět na rampouchách.“ Podala mu deset dolarů a nechala ho, aby jí orazítkoval zápěstí.
Jakmile otevřel dveře, hudba se vyvalila ven a praštila ji do celého těla a uší. Nebylo narváno, ale kroutících se těl a shluků skupinek se skrze tři patra hýbalo dost na to, aby se musela pro nalezení svého cíle pořádně porozhlédnout.
Pokud Kardos neodešel.
Probíháním skrze dav prolétla během několika minut přízemí a zrovna stoupla na první schod do druhého patra, když hudba skončila. Přelétla pohledem místnost, právě včas, aby zachytila záblesk známých blond vlasů přesouvajících se skrz místnost.
Kardos se proplazil z tanečního parketu do sjetého davu, ve kterém se ztratil.
Nebo ji snad viděl a rozhodl se vypařit?
Otočila se a prodrala se mezi teplými těly, co byly cítit jemnou kolínskou a potem. Na druhou stranu místnosti se dostala ve chvíli, kdy se Kardos protáhl zadním východem. Jak se dostal přes hlídače u těch dveří, co klidně dál rozmlouval s jedním z návštěvníků?
Deek zabíjel nepozorné vyhazovače. Krucinál. Kardos rozhodně čaroval.
Zatracený idiot.
„Hej!“ Vyhazovač zastavil ji. Teď se rozhodl být ve střehu?! „Nikdo neodchází zadním vchodem. A to znamená i tebe, zlato. Toalety jsou nahoře. Hlavní vchod je na opačném konci.“
Oh, moct tak toho arogantního mizeru výbuchem odhodit, až by mu tekla červená. Ale to by bezpochyby Deeka upozornilo, že tu byl Belador.
Frustrovaně zaskřípala zuby, ale neudělala nic. Jenom ze sebe vypouštěla páru, zatímco se hnala skrze klub ve snaze dostat se ven a chytit Kardose.
Doběhla ke své motorce a narazila si na hlavu helmu.
Když začala kroužit po ulici za klubem, Kardos se už rychle vzdaloval, ale stále byl v dohledu.
To byla dobrá zpráva.
Ta špatná byla, že měl vedle sebe mladou ženu.
Opravdu špatná zpráva?
Ta holka byla Bettina D’Alimonte, Deekova devatenáctiletá sestra, ke které se choval jako k bohyni.
Jako ve smyslu nedotknutelná panenská bohyně. A Deek vyžadoval, aby jakýkoliv muž, co se k ní byť na kilometr a půl přiblíží, musel obětovat svůj penis nebo život.
Sakra, ten kluk se vážně hodně snažil umřít mladý.
Deekovi by bylo jedno, že Kardos byl o rok mladší než Bettina. Zajímalo by ho jen to, že šlo o čaroděje s plnou sadou fungujícího mužského nádobíčka.
Evalle přidala plyn a přejela šest metrů před pár teenagerů, kteří se klidně procházeli, jako by Kardosovi bezprostředně nehrozila smrt. Vjela na chodník a odřízla jim cestu. Zvedla štít na helmě, což mělo připoutat pozornost kohokoliv, kdo šel na částečně osvícené ulici směrem k ní, protože její oči ve tmě svítily.
Když pokračovali vpřed, jako by ji neviděli, sevřel se jí žaludek.
Jak někdo mohl být tak hloupý? Jediné, co chtěla, bylo na pět minut si s ním promluvit. Ne další migrénu. Musela ty dva od sebe oddělit a vrátit Bettinu do klubu, než se zjistí, že zmizela a Deek začne se stíháním. Nebo spíše se stínáním varlat.
Evalle propálila Kardose pohledem. „Co si myslíš, že děláš?“
Bettina odpověděla tónem bez života, který dával znát, že ji někdo ovládal. „Vyjděte zadními dveřmi na nejbližší ulici. Zahněte doleva.“
A kruci.
Kdo je dostal do transu? Nebo spíš, co je dostalo do transu?
Když došli až k Evalle, nadzvedla ruku. „Zastavte.“
Prošli přímo kolem ní. Stále mířili dolů po ulici, která se rozšiřovala do tmavé prázdnoty, kam pouliční světla nedosahovala.
Skopla dolů stojan a běžela k nim, aby je chytila. Vlna síly se přehnala kolem teenagerů a rozcuchala jim vlasy. Zastavili se.
Ta energie mířila k Evalle.
Těsně předtím, než do ní narazila, vytvořila štít. Ten způsobil, že energie proplula kolem ní, bez jakéhokoliv efektu.
Ale dalo jí to závan něčeho, co mohla použít. Ta magie byla stará, staletí stará, a suchá jako poušť.
Kardos a Bettina stáli bez pohybu na místě, otočení k tmavému konci ulice.
Evalle zvedla ruce a zatlačila proti magii, aby ji postrčila k jejímu zdroji.
Kolem těch dvou se rozlétly jiskry.
Dobře, to nefungovalo.
Měla štěstí, že to nikoho z nich nezranilo. „Tyhle dva nedostaneš.“ Postavila se před teenagery. Zpevnila tělo, ostražitá vůči tomu, co se k nim blížilo.
Vzduch se zachvěl jako zlověstný mrak. Oznámení toho, že něco drsného nebylo šťastné.
Z temnoty se vynořil muž. Pomalu, ležérním krokem predátora mířícímu ke své kořisti vyšel vpřed. Jeho kožený kabát za ním povlával. Vzhledem k absenci proudu vzduchu, který by to způsobil, to byl znak jeho síly šířící se kolem něj. Černé vlasy mu spadaly přes ramena, podél každé strany obličeje mu visel zapletený cop. Jeho oči v temnotě zářily jasnou žlutou barvou. Dvojité zorničky v každém z nich vytvářely bod viditelný dokonce i na tuhle vzdálenost. Ten velkolepý a mužný chlap se nezastavil, dokud nedošel až k pouličnímu osvětlení.
Zježily se jí chloupky vzadu na krku, když jejími žilami projel vztek.
Vyan.
Kujoo, který před dvěma lety vtáhl Beladory do neschválené bitvy a téměř vypustil armádu, která by zničila všechny a všechno. Nikdy předtím Beladoři nečelili tak silnému nepříteli, ale to bylo z toho důvodu, že tenkrát Vyan vlastnil Kámen Ngak.
Prostoupil jí špatný pocit plný děsu. Jestli teď byl tady, bylo to proto, aby znovu získal Kámen a dokončil, co začal.
Z jeho pohledu vyzařovala jeho nenávist a odpor k ní.
To nic. Ani ona ho neměla moc ráda.
„Znovu se pleteš do mých věcí, míšenče,“ řekl Vyan, jako by Evalle pouze stála v jeho cestě a nebyla opravdovou hrozbou.
Udělala na něj ts a naplno mu vrátila to pohrdání. „Chudáčku Vyane, vždycky se jen planě chvástáš. Trey ti jednou nakopal zadek, a tentokrát to můžu udělat já.“ Ta výhrůžka zněla hezky, ale jenom blafovala. Nebýt jejího spojení s Tzaderem, Quinnem a Treyem, Vyan ji býval mohl rozdrtit spolu s ostatními, dokud měl v držení Kámen Ngak.
Na tuhle část naštěstí zapomněl.
Přelétla pohledem ke Kardosovi a Bettině, kteří stále byli pod jeho kontrolou. „Musím říct, že je od tebe statečné riskovat svou svobodu kvůli nim.“ Šiva mu ponechal volnost pouze za jednoho předpokladu - musel se v lidském světě slušně chovat.
Zlověstně se zasmál. „Podmínka byla, že nebudu napadat Beladory.“ Přelétl pohledem k těm dvěma. „Naštěstí pro mě ani jeden z nich do vašich řad nepatří.“
To byla pravda. Ale nehodlala to přiznat, a on se těch dětí rozhodně ani nedotkne. Evalle kývla hlavou směrem k nim a zeptala se: „Co s nimi chceš dělat?“
„Jen jsem si hrál na Amora. Ten kluk řekl, že by ji chtěl. Voilá. Není láska skvělá?“
Prudce nasála vzduch. „Ty v plínce… Ne, nějak si to neumím představit.“ Přimhouřila oči. „Ty se šípem namířeným na něčí srdce… tomu už věřím. A vím, že lžeš. Kardos by se nikdy nesvěřil cizinci s něčím tak osobním. Přežívá na ulici, není to idiot.“ No, to vlastně nebyla pravda, jelikož musel být duševně vyšinutý, jestli se zamiloval zrovna do Deekovy sestry. „Nech je jít, Vyane. Dneska nemám trpělivosti na rozdávání, a mnohem radši ti podříznu hrdlo, než abych se tebou musela zabývat.“
Jeho oči potemněly zvláštním zábleskem, jako by se jí tiše vysmíval nebo si z ní utahoval. „S Beladory žádné spory nezačínám. Hádám, že je radši propustím. Až se proberou, možná bys jim měla říct pohádku o Jeníčkovi a Mařence.“ Otočil se a zmizel v černé hlubině, ze které se předtím vynořil. Tak rychle, že trvalo několik úderů srdce, než si uvědomila, že je pryč.
Co tohle mělo znamenat?
Zůstala tam stát naprosto zaražená. To bylo příliš snadné. A nic týkající se Vyana nikdy nebylo snadné.
Přemýšlela o jeho slovech na rozloučenou. Řekl jí zrovna, aby ty dva varovala před čarodějnicí, která lákala děti do pasti, aby je snědla? Chtěl ji snad upozornit, že za tímhle stála čarodějnice? To si nedokázala představit, a přesto…
„Evalle?“ V Kardosově hlase zazníval strach. „Co tady děláš?“
Když se otočila, zaměřila se na Bettinin šokovaný výraz, který se změnil na zmatený, když se dívka podívala na svou dlaň sevřenou v Kardosově.
V tu samou chvíli si uvědomil, že se drží za ruce. Zrudl, rychle ji pustil a ustoupil.
Evalle úlevně vydechla. Zřejmě nakonec přeci jen měl špetku pudu sebezáchovy. „Musíme Bettinu rychle dostat zpátky, než-“
Zvuk podrážek dopadajících v běhu na chodník se blížil k nim.
Nebo to byl zvuk kopyt?
Ze zkázy, co se na ně řítila, se jí udělalo zle.
„Co to děláš s mojí sestrou?!“ Zaburácel mužský hlas.
Krucinál. Ale aspoň se Deek neproměnil v kentaura, který byl konečnou předzvěstí toho, že má v úmyslu vraždit. I tak, on a jeho oddíl se k nim měli dostat každou vteřinu.
Bettinina olivová kůže byla teď bílá jako sádra. „Co tu dělám?“
Kardos zrudl ještě víc. „Požádala jsi mě, abych se s tebou prošel.“
„To jsem teda neudělala.“
Jsem tak ráda, že nemám děti. Evalle měla sto chutí s nimi zatřást.

Místo toho se otočila a postavila se do bojové pozice, připravená je chránit před tím komandem smrti, co se chystalo dožadovat vytrhnutí srdce právě z té osoby, kterou zoufale potřebovala vyslechnout.

8 komentářů:

  1. Mockrát děkuji za překlad a korekturu.

    OdpovědětVymazat
  2. Děkuji mnohokrát za překlad a korekci ! ! !

    OdpovědětVymazat
  3. Díky za překlad.

    OdpovědětVymazat
  4. Vďaka za ďalšiu kapitolu ♡

    OdpovědětVymazat
  5. Moc dekuji za skvely preklad a uz se tesim na dalsi kapitolku. Katka

    OdpovědětVymazat
  6. Díky za překlad.

    OdpovědětVymazat