neděle 7. září 2014

Styxx - 11. prosinec 9529 př. n. l.



Styxx opouštěl Apollonův chrám, ve kterém byla jeho sestra nabízena bohu, s rozbouřeným žaludkem. Navzdory tomu, co si Ryssa myslela, tomu nedokázal přihlížet. Ne že by si ta čubka tento nebo ještě horší osud nezasloužila.
Ale to z čeho se mu opravdu dělalo zle, byly Apollovy samolibé a pobavené pohledy, které k němu směřoval během ceremonie. Bůh si myslel, že je legrační, jak každý dělá vědu z toho, že s ním svazují Ryssu, zatímco to nebyla princezna, po které Olympan ve skutečnosti bažil.

Styxx sebou trhl, když v mysli spatřil Apolla, než ho popadl a přitiskl ke zdi v jeho privátních částech chrámu.
„Možná dnes v noci budu s tvou sestrou, princi, ale budou to tvoje rty, na které budu myslet, zatímco ji budu líbat. Tvoje tvrdé, svalnaté tělo, po kterém budu hladovět...“
Ta jediná věc, která Styxxe zachránila před horšími vzpomínkami, bylo otcovo dokonalé načasování. Pořád viděl otcův zmatený pohled, když na ně narazil a odtrhl jeho pohled od Apolla, který měl v obou rukou sevřený Styxxovů zlatem zdobený bílý chiton, jak ho držel přitisknutého ke zdi, levou nohu vklíněnou mezi Styxxova stehna a hlavu skloněnou tak, aby mohl Styxxovi šeptat do ucha. Styxx, který se díky Apollově těsné blízkosti krčil, měl hlavu odvrácenou od boha a ruce roztažené podél zdi.
Apollo se tiše, intimně zasmál Styxxovi do ucha, skrytě se přitiskl k jeho bokům, aby pocítil, jak je kvůli němu bůh tvrdý. Pak Styxxe pustil a odešel, jako by se nic nestalo.
Styxx se odrazil od zdi a setkal se s otcovým vzteklým pohledem.
„Ty ses dotknul Apolla, chlapče?“
Ne, ten bastard se dotkl mě.
„Ne, otče.“ Pevnost jeho hlasu ho překvapila.
Králův pohled potemněl hněvem, když se k němu přiblížil natolik, aby mohl na Styxxe nepozorovaně zavrčet. „Jestli uděláš cokoliv, čím mi tohle poděláš, přísahám, že tě zapřu a vyhodím na ulici spolu s tvým kurevským bratrem. Myslíš si, že víš, jak příšerné to je, chlapče... ale vůbec si to nedokážeš představit. A ani na chvilku nevěř tomu, že Kreon nebo kterýkoliv jiný král by tě uvítal v jejich královstvích. Když tě vyhodím, nikdo z nich se s tebou neopováží promluvit. Už nikdy.“
Otcova žárlivost ho omráčila. Ne že by na tom záleželo. Vlastně by se o to nemohl starat méně. „Přísahám, že na mě Apollo není naštvaný, otče.“
Pak jedna jeho část, která chtěla otce zasáhnout a ublížit mu, nemohla odolat dodat: „Objímal mě. To bylo to, co jsi viděl. Jen mi říkal, jak strašně moc se těší na to, že se mnou v budoucnu stráví víc času.“
„Dobře. Postarej se, ať to tak i zůstane.“
V očích ho zaštípaly slzy, když otec vyrazil pryč. Ale to, co ho vážně bolelo, nebylo to, že otec prodává syna a dceru Apollovi kvůli výhodám pro jeho lid nebo pro zajištění míru.
Udělal to kvůli tomu, aby se mohl vychloubat před ostatními králi a tvrdit, že Didymos je bohy nejmilovanější městský stát.
Styxx, který se s tím nedokázal vypořádat, zamířil k malému, rohovému krámku apatykáře, který se specializoval na byliny a léky z Atlantidy. I když nenáviděl to, co s ním byliny dělaly, a přísahal, že už se jich nikdy znovu nedotkne, potřeboval něco, aby to všechno dostal z hlavy. Alespoň na chvíli.
Nemůžu uvěřit, že jsem svého strýce zabil pro takovou sračku.
Ale možná je to důvod, proč mu to bohové udělali. Byla to odplata za jeho činy. To, kvůli čemu zabil Estese, aby tomu zabránil, se stejně stalo, jen to teď bylo mnohem horší. Z Ryssy se stejně stane děvka, a místo toho, aby byl Styxx držen a znásilňován jeden týden v roce, musel být Apollovi k dispozici kdykoliv měl bůh erekci.
Zlepšila se jen Acheronova situace.
Styxx s třeštící hlavou kráčel trhem a mířil k obchodu.
Právě teď chtěl být strašně moc s Bethany. Zmírnila by bolest v jeho srdci a na několik minut by ho přiměla zapomenout na to, jak moc nenávidí každou část královského života. Ale nevrátí se ještě týden. Její rodina byla na cestách a ona ho připravila o jas svého úsměvu. Upřímně řečeno, nedokázal vystát nebýt s ní.
Ale alespoň sebou měla kamkoliv šla Dynatose. Držela obrovského psa blízko sebe, takže Styxx mohl dýchat, jelikož věděl, že Dynatos ji bude vždycky chránit.
„Prosím, pane... nemůžu si koupit půlku bochníku?“
Když Styxx procházel kolem pekařova stánku, zarazil ho dívčí hlas.
„Pokračuj v chůzi! Nechci tu žebračky. Minci nebo nic. Neprodávám polovinu chleba.“
„Ale já nemám dost. Prosím. Je to pro mou matku. Je nemocná a hladoví...“
Když muž sklouzl chlípným pohledem po dívčině mladém těle, zvedl se Styxxovi žaludek. „Pokud chceš zaplatit něčím jiným než mincemi, možná bychom se mohli dohodnout, děvče.“
Vyděšeně klopýtla vzad a otočila se k odchodu, pak ale zavřela oči.
Styxxův pohled potemněl hněvem, když sledoval, co se chystá udělat, aby nakrmila svou rodinu.
Když vykročila zpátky ke stánku, Styxx ji zarazil. Klesl před ní na koleno, aby se mu mohla podívat do očí. „Dostaneš, co potřebuješ a já to zaplatím.“
Podezření v těch mladých hnědých očích mu trhalo srdce na kusy. „A čím chceš, abych ti zaplatila, můj pane?“
Ta slova a to, na co se ve skutečnosti ptala, ho přiměly vážně se naštvat na Sudičky, které tohle udělaly tak mladému dítěti. „Nic. Přísahám.“ Podal jí košík. „Vezmi si, cokoliv potřebuješ, abys nakrmila svou rodinu.“
Když zamířila pryč, Styxx zachytil na jejím krku záblesk zlata. Zastavil ji a vytáhl poničený provázek, na jehož konci byl přivázaný velký zlatý prsten.
Vojenský prsten.
„Prosím, neberte mi to,“ zašeptala. „To je to jediné, co mi zbylo po otci.“
Poznání ho udeřilo jako pěst, když uviděl značku, kterou znal stejně dobře jako svou vlastní. Zdobila štít, který mu stál po boku a chránil mu záda v mnoha bitvách. „Gaius? Syn Philoctese? To on byl tvůj otec?“
„Znal jsi ho, můj pane?“
Vztek a smutek mu téměř vehnaly do očí slzy, když si vzpomněl na Gaia a jeho laskavost, kterou mu projevil pláštěm. „Ty musíš být Helen.“
Díky zářivému úsměvu se konečně zdála být mladou dívkou, kterou byla. „Ty jsi znal mého otce!“
Styxx jí vrátil úsměv. „Ano, znal. Vyprávěl mi o tobě, tvých bratrech a malé sestřičce, a matce, a o tom, jak moc vás všechny miloval.“ Vložil jí prsten do ruky. „A byl to můj skvělý přítel. Teď si vezmi svoje věci, Helen. Cokoliv potřebuješ nebo chceš. Nedělej si starosti s náklady. Teď ani později.“
Oči jí naplnily slzy. „Děkuji Vám, můj pane.“
Políbil ji na čelo, a pak vstal, zatímco ona rychle nakupovala.
Pekař se ušklíbl, když sledoval, jak plní svůj košík. „Není zas až tak pěkná, můj pane.“
Styxx si o kousek stáhl kápi a ukázal tak zlatou vavřínovou korunu, kterou nosil jen zřídka. Podíval se na muže a povytáhl královské obočí.
Pekař padl na kolena. „Výsosti... odpusťte mi. Bez vašich stráží jsem vás nepoznal.“
Helen ztuhla, pak vytřeštila oči a zalapala po dechu. „Vy jste princ Styxx?“
„Ano.“
Uklonila se, pak udělala pukrle, a pak se znovu uklonila.
Styxx se zasmál. „Nemusíš se mi klanět, Helen. Jak jsem řekl, tvůj otec byl můj dobrý přítel, a za něj považuji i tebe a tvou rodinu.“
To ji jen zmátlo ještě víc.
Přiblížil se k ní a odhrnul jí z tváře tmavé vlasy. „Považuj mě za svého bratrance.“
„Nemám svého bratrance příliš ráda. Smrtí a uráží mě.“
„Pak mě považuj za bratrance, který nesmrtí a neuráží tě.“
Přikývla a rychle dokončila svůj nákup.
Styxx počastoval pekaře podrážděným pohledem. „Pošleš její účet mému písaři do paláce a v budoucnu, cokoliv bude ona nebo její matka potřebovat nebo chtít, půjde na můj účet. Rozumíš?“
„Ano, vaše výsosti.“
Styxx jí vzal košík a natáhl k ní ruku. Kousla se do rtu a zaváhala. Pak si otřela dlaň o svůj himation (pozn. překl. starořecký svrchní, obdélně střižený vlněný plášť mužů i žen, splývající v záhybech pod kolena, přehozený buď přes levé rameno, nebo zahalující celé tělo i hlavu) a vložila ji do jeho.
Když s ním zamířila ke svému domu, všiml si, že u stánku s ovocem zpomalila.
„Chtěla bys nějaká jablka nebo fíky?“
Znovu se kousla do rtu. „Můžu?“
Styxx pustil její ruku. „Jistě.“
Vykřikla radostí a rychle popadla jedno jablko, které pak s úsměvem držela jako vzácnost. „Děkuji Vám, výsosti.“
Vzal její vzácnou, nevinnou tvář do dlaně. Ani ji nenapadlo žádat víc. Koupil jí celý pytel a pak pokračovali v cestě.
Když se přiblížili k jejich malému, zchátralému domku, přiběhli její bratři, kteří si hráli na ulici.
„Dostala jsi nějaký chleba?“ zeptal se mladší bratr.
Starší se podezřívavě zadíval na Styxxe. „Proč jsi tady s mou sestrou, můj pane?“
„Je to princ,“ zašeptala Helen hlasitě. „Prokaž mu úctu, Iasone.“
Styxx poklekl na koleno, aby se přiblížil Iasonově výšce. V devítiletém chlapci se skrýval náznak toho, že jednoho dne dosáhne otcovy masivní velikosti. „Nekárej bratra za to, že si dal za cíl tě chránit, Helen. Je to jeho práce a váš otec by byl pyšný, kdyby to viděl.“ Podal Iasonovi jablko. „Gaius byl přítel a já jsem tady, abych se podíval, jak se daří vaší matce.“
„Je moc nemocná, výsosti.“ Philoctes se podíval na chléb s hladem, který Styxxovi připomněl Acherona v době, kdy byli chlapci.
Podal mu bochník.
Sedmiletý chlapec byl oproti Iasonovi poloviční. „Děkuji Vám!“ Odběhl s ním.
Helen otevřela dveře do jejich skromného domova. Styxx ji následoval dovnitř s Iasonem v zádech. Ačkoliv byl interiér chudý, byl také světlý a čistý. Ale nebylo tam žádné jídlo a na jedné stěně visela jen hrstka koření.
Styxx položil košík a jablka na stůl uprostřed pokoje. Helen vzala jeden bochník a vedla ho do pokoje, kde ležela na posteli její matka s batoletem po boku.
Bledá a zpocená Danae se pokoušela hrát si s malou holčičkou vedle sebe, ale bylo zřejmé, že by měla odpočívat a ne se starat o děti. „Dostala jsi...“ Její chraplavý hlas se vytratil, když zaznamenala Styxxův zdobený sváteční oděv. Pokusila se vytáhnout nahoru.
„Prosím ne,“ řekl jemně. „Nejsem tu proto, abych ti způsobil jakýkoliv stres, dobrá Danae. Náhodou jsem na trhu narazil na Helen a chtěl jsem vidět, jak se daří Gaiově rodině.“
Několik minut kašlala.
Styxx jí pomohl nahoru a držel ji, dokud to nepřešlo. Z jejího malého, křehkého těla vyzařovala horečka. „Viděl tě lékař?“
„Ne, můj pane.“ Dýchala tak namáhavě, že mu z toho bylo těžko u srdce. „Nemáme na něj peníze.“
„Jsem zmatený. Copak Gaiova penze nestačí?“
Danae se zamračila. „Jeho penze byla pozastavena, můj pane. Máme jen ty peníze, které Helen a já vyděláme.“
„Pozastavena? Tomu nerozumím. Zemřel ve válce.“
Její oči naplnily slzy. „Zemřel v bordelu. Zavražděn v náruči děvky. To všem oznámili královi muži, když jsem přišla požádat o jeho penzi. Když je to takto, nemáme na ni nárok.“
Krutost těch slov a činů v něm roznítila vztek. „Byl jsem tam, když se to stalo, má paní. Tvůj manžel byl jedním z mých nejlepších vojáků a nebyl s děvkou.“ To asi není pravda, ale jeho vdova nepotřebuje znát nic víc než jeden fakt, který byl nepopiratelný. „Gaius milovat tebe a vaše děti nad všechna rozptýlení. To proto znám vaše jména a váš věk... dokonce i malé Elpis tady, která byla pojmenována po tvé matce. Gaius zemřel, když mi kryl záda a to až poté, co za mě a Didymos vybojoval mnoho bitev. Tvůj manžel byl velký hrdina, a já dohlédnu na to, aby byla jeho penze uvolněna, a ujistím se, že dostaneš každý příplatek, který ti náleží.“
„Kdo jsi, můj pane?“
„To je princ Styxx, mami,“ zašeptala Helen.
Oči se jí rozšířily. „Výsosti...“ Pokusila se vstát, ale Styxx jí vtiskl záda do matrace.
„Pst... nerozrušuj se.“ Podíval se na Helen. „Máte někoho, kdo vám může pomoci, dokud tvé matce nebude lépe?“
„Já jí pomáhám, výsosti.“
„A odvedla jsi obdivuhodnou práci. Ale jsi jen dívka a měla by sis hrát, ne mít tolik naloženo na svých mladých ramenou.“ Pohladil Danae po hlavě a nabídl jí úsměv. „Nedovolím, aby bylo s Gaiovou rodinou takto zacházeno.“ Vstal a zvedl si ji do náruče.
„Výsosti?“ zalapala po dechu.
Přitiskl si ji k hrudi. „Helen, můžeš vzít svou sestru a přivést svoje bratry?“
„Ano, výsosti.“
„Dobře. Tak pojďte za mnou.“
Nechá nás potrestat...
Její vyděšené myšlenky ho zasáhly jako rána pěstí. „Danae, prosím, věř mi. Na mou čest a korunu, neublížím ti, a nedovolím to ani nikomu jinému.“
Uvolnila se, ale v jejích tmavých očích zůstával stín podezření. Neprotestovala však, když ji nesl přes město a dál do kasáren.
„Výsosti?“ Galen ztuhl v hale, když je uviděl vstupovat do budovy.
„To je Danae, Gaiova žena, a jejich děti. Vezmu je do Gaiovy ubikace, abychom na ně dohlédli, dokud se neuzdraví.“
Galen přistoupil a vzal Elpis ze sestřiny náruče, aby ji mohl nést. „Co potřebuješ, abych udělal?“
„Pošli pro mého osobního lékaře, aby se na ni podíval. Já zajistím doprovod a pošlu ženy, aby jí pomohly postarat se o děti.“
Danae na ně zírala, když ji Styxx pokládal na postel a ona zaznamenala velikost a nádheru Gaiových ubikací. Držel batole, zatímco Galen se pustil do rozdělání ohně a shánění vody.
Danea s očima doširoka vytřeštěnýma otvírala a zavírala ústa, jak ji přemohly emoce.
Chlapci pobíhali kolem, křičeli a slavili, čímž znervózňovali svou ubohou matku. Dokud nenašli otcovo kopí.
Styxx jim ho vzal, jen co ho stáhli ze zdi. Jemně ho vyprostil z Iasonových rukou. „Se zbraněmi počkáme, dokud nebude oba starší.“ Když se od nich odvrátil, po boku se mu rozšířilo teplo. Zamračeně se podíval na batole, které držel jednou rukou. Usmála se na něj a poplácala ho mokrou ručičkou po tváři. „Hm, Galene... tohle teče.“
Galen se rozesmál.
Danae hrůzou vykřikla. „Je mi to líto, výsosti! Já -“
„Pcha,“ odfrkl si Galen a přerušil ji tak. „To není to nejhorší, co na sobě ten chlapec měl, že ano, mladý princi?“
„Rozhodně. Ale...“ Podal Elpis zpátky Galenovi. „Obávám se, že s touhle oblastí rodinného života nemám žádné zkušenosti. Nikdy jsem neviděl pleny, natož abych se něco takového pokoušel dostat na tak malou osobu.“
Dívenka vypískla a zabořila dlaně do Galenových vousů. Pak šťastně zakopala nožičkama.
Galenův úsměv se rozšířil. „Já na druhou stranu, mám více než dost zkušeností s jejich aplikací, a tak se o to pro tebe postarám.“
Styxx vrátil kopí na zeď a sledoval Danae, která byla kvůli chování svých dětí na pokraji smrti děsem. „Madam, opravdu. Je to v pořádku. Také jsem byl kluk, a i když se moji rodiče a chůvy snažili, obávám se, že jsem v domácích pracích a vybraném chování selhával.“
Její oči se naplnily slzami. „Děkuji Vám, výsosti, ale pochybuji, že jste se někdy choval tak hrozně.“
„Věř mi, bylo to tak. Pořád mám značky, které to dokazují.“ Styxx se obrátil k chlapcům. Potřeboval je dostat ven, aby si jejich matka mohla odpočinout. „Hádejte, co tu pro vás dva máme?“
„Co?“ zeptali se unisono.
„Obrovskou arénu, po které můžete běhat a hrát si v ní.“ Vzal je ven, zatímco Helen pomáhala jejich matce.
V okamžiku, kdy uviděli její velikost, kluci vystřelili a začali si hrát na honěnou. Styxx se zarazil, když je sledoval při hře a divokém zápasení. Ale nebyli to dva tmavovlasí bratři, které viděl. Byl to on a Acheron.
Dokonce si i dokázal vzpomenout i na zvuk jejich společného smíchu, když kličkovali a pobíhali kolem s bezstarostnou nevázaností. Viděl Acherona, který ho strhl k zemi.
Praštím tě pěstí!
Ha! Máš ránu jako Ryssa...
Batři... teď a navždycky.
Smutek mu ucpal hrdlo. Dal by cokoliv za to, aby se na něj Acheron díval s něčím jiným než s opovržením a nenávistí. Ale kdo by ho mohl vinit?
On Acherona také nenáviděl.
Nikdy už je nic neusmíří. Byli rozděleni svými vlastními hrubými slovy a činy ostatních, které se nedají vymazat. Na tohle už bylo příliš pozdě. Povzdechl si lítostí a vrátil se, aby zjistil, že Danae spí a Helen si na podlaze hraje s Elpis. Šel za Galenem, z jehož pohledu poznal, že myslí na jeho dceru a vnoučata. „Nechal jsem chlapce na dvoře.“
„Moudrá volba, můj pane.“
„Taky si myslím.“ Vytáhl Galena do chodby. „Věděl si, že odmítli vyplácet penze těm, kteří byli zabiti během přepadení?“
Galenovi spadla brada. „Cože?“
Styxx přikývl. „To proto jsem je sem přivedl. Nemají žádné peníze.“
„O tom jsem neměl ani tušení, můj pane. Ty víš, že ne.“
Styxx zaskřípal zuby. „Ani já ne... budu se na to muset podívat. Ale předpokládám -“
„Nesmíš se obviňovat.“
Ale ano, může. On byl jejich velitel. Bylo jeho povinností dohlédnout na to, že bude o jeho muže a jejich rodiny postaráno. „Povedeš účetnictví? Chci se ujistit, že každý dostane to, co mu náleží.“
„Jistě, výsosti. Osobně na to dohlédnu.“
„Děkuji.“ Styxx chtěl zamířit do paláce, ale Galen ho přiměl zastavit. Starochův pohled padl na místo, kde Elpis ušpinila Styxxův chiton. Než si stihl uvědomit, co má Galen v úmyslu, přitáhl si ho starý muž do náruče a pevně ho držel.
Po chvíli Galen ustoupil a políbil Styxxe na obě tváře. Vzal jeho tvář do svých drsných, mozolnatých dlaní a pevně se na něj zadíval. Pak Styxxe poplácal po tváři s takovou silou, až mu to připadalo skoro jako facka.
Ale dobře věděl, jak to ve skutečnosti je.
„Taky tě mám rád, Galene.“
„Rád? Pcha! Zníš jako stará ženská. Vypadni odsud, chlapče, než se urazím já... i můj meč.“
Styxx se zasmál. „Ano, pane.“
Mám tě rád, synku. Víc, než kdy budeš vědět.
Styxx se usmál, když ho Galenovy myšlenky zahřály u srdce. Pak ho nechal dohlížet na ženy, než bude moci poslat do paláce pro pomoc.
Když Styxx procházel kolem spíže, vrátil se o pár kroků zpět a vstoupil dovnitř, aby tam sebral tác s ovocem. Odnesl ho do arény, kde je pořád chlapci pokoušeli zabít jeden druhého tím zvláštním způsobem, kterým si chlapci vyjadřovali vzájemnou náklonnost.
„Hej, kluci?“
Obrátili se k němu. Ukázal jim tác a pak ho položil na malou dřevěnou lavičku. Zajásali a rozběhli se.
Smáli se, jako by byli potomky hladových kobylek. Styxx si pro sebe vzal jablko a nechal je, aby se nasvačili. Zakousl se do něj a držel ho mezi zuby, než si přitáhl kápi, aby skryl svou identitu, což normálně dělával, kdykoliv chodil sám.
Popadl jablko, kousek si ukousl, ale jeho úsměv se vytratil, když opouštěl kasárny a mířil „k domovu.“

***

Bethany se mračila, když sledovala prince nahoru na kopec, směrem k Didymoskému paláci. Archon ji sem dnes poslal, aby dohlédla na Apollovu spolupráci s jejich plány. Ale od chvíle, kdy řecký bůh přitiskl prince ke chrámové zdi a ona v jeho trpících modrých očích spatřila zoufalost, stud a zmatek, ji ten pohled pronásledoval.
Ještě horší byla vina, kterou cítila kvůli tomu, že řekla Apollovi, že může mít muže, který s ním očividně nechtěl mít nic společného. Vina, která se zněkolikanásobila, když zaslechla králova chladná slova řečená jeho synovi, a když Styxx klidně přijal skutečnost, že je jeho otec sobecký debil, který na něj vůbec nebere ohledy.
Nikdy nezapomene na soucit a utrpení v jeho tváři, když sledoval svou sestru, která byla nabízena bohu. Utrpení tak obrovské, až měla strach, že je nemocný, než se konečně vyplížil zadem, jako by toho už dál nemohl být svědkem.
Míra jeho soucitu ji překvapila.
Ale to, co ji opravdu rozhodilo, bylo to, co udělal pro rodinu svého mrtvého vojáka. Který princ by byl ochotný odnést nemocnou prosťačku přes celé město?
A pokaždé když pomyslela na malou holčičku, která ho pomočila, musela se usmát. Ne proto, že to bylo pro prince ponižující, ale kvůli jeho laskavosti.
Ne, ne laskavosti.
Jeho lidskosti.
Nemluvě o tom, že Galenova neformálnost a laxnost v přístupu ke Styxxovi jí řekla hodně o princově skutečné povaze. Stejně jako Styxxův zájem o to, že s jeho muži, živými i těmi mrtvými, nebylo řádně zacházeno. A mezi ty muže, o které si on dělal starosti, patřil i ten, kterému patřilo její srdce.
Odhadla jsem tě úplně špatně...
Ale nejbolestivější ze všeho bylo to, že Styxxovi nevědomky ublížila. Že ho nabídla Apollovi, aniž by brala ohled na to, co to pro něj bude znamenat.
Jsem taková mrcha...
Chtěla mu to nějak vynahradit, proto ho následovala a sledovala, jak jeho nálada temní s každým krokem, kterým se přiblížil k domovu. Když procházel palácovou branou, usadilo se v těch bledých očích hořké utrpení tak silné, že ji okradlo o dech.
Uvnitř palácových zdí zavřel oči a ona pozorovala, jak se celé jeho chování mění. Pohřbil své emoce hluboko a hlavu držel zpříma. Stáhl si kápi a odryl tak svou syrovou, mužnou krásu, která ji zasáhla silněji než kdy dříve.
Ten jemný, sladký muž, který dal dvěma hrajícím si chlapům tác s ovocem, a který neřekl nic nelaskavého, když mu batole potřísnilo jeho drahé oblečení, byl pryč. Teď byl znovu tím arogantním princem s páteří jako z ocele a s rezervovaným pohledem.
Tohle byl muž, kterého viděla ve válce.
Jeho rysy byly naprosto dokonalé. Bezchybné. Chladné a bezcitné. Kápě mu rozčepýřila jeho blonďaté kadeře kolem jeho koruny a tváře a dodala mu rozkošný, chlapecký vzhled a působivost naprosto divokého válečníka a královského prince.
A to tělo...
I když její srdce vlastnil Hector, musela přiznat princi bod. Byl to perfektní exemplář chlapa, když kráčel zadní chodbou a klepal na dveře.
Otevřela je mladá služebná. Její tvář se rozzářila očekáváním, jako kdyby byla zvyklá na to, že ji princ hledá. „Ano, výsosti? Můžu pro Vás něco udělat?“ Ale její výraz jasně říkal, že by raději něco dělala jemu.
Ustoupil, jako by mu byl ženin zájem nepříjemný. „Potřebuji, abys odvedla tři ženy do kasáren. Je tam nemocná žena s jejími dětmi a potřebuje pomoc, dokud se nezotaví.“
Dívka znechuceně nakrčila nos. „Princezna Ryssa nám nic takového nepřikázala a ona je tu jediná, kdo může měnit naše povinnosti.“
Její odmítnutí zastihlo Bethany nepřipravenou.
Prince na to byl ale zřejmě zvyklý. „Mezi vámi není jediná slušná žena, která by pomohla vdově po hrdinovi?“
Hestia směle vykročila kupředu a položila mu dlaň na hruď. „To záleží na odměně, Vaše výsosti.“
Výraz v jeho tváři ochladl. Beze slova se otočil a zamířil pryč další chodbou. Pak se zarazil, jako by o své pochůzce přemýšlel.
Zvedl si kápi vzhůru, opustil palác a zamířil do města.
Zmatená Bethany ho následovala do malého domku poblíž trhu. Zaklepal na dveře, které po několika minutách otevřel statný muž.
„Dariane,“ řekl Styxx přátelsky a natáhl k rolníkovi ruku.
Usmívající se Darian potřásl princi rukou. „Vaše výsosti... byli jsme znovu povoláni do války?“
„Ne. S trochou štěstí je to za námi. Ale... musím tě požádat o laskavost.“
„Pro Vás, můj pane, cokoliv. Vy to víte.“ Otevřel dveře dokořán. „Chcete jít dovnitř?“
Čekala, že Styxx odmítne, ale místo toho přikývl.
„Bude mi ctí setkat se s tvojí rodinou.“
Neviditelná Bethany následovala muže do malého, ale útulného domku, který byl plný žen a dětí.
„Gio! Seznam se s princem Styxxem, mužem, který mě třikrát zachránil před nepřátelským mečem.“
Styxx se při jeho komplimentu naježil. „Tím si nejsem jist, ale je mi potěšením se s tebou seznámit, Gio. Darian mi často říkal, jak jsi krásná, a když tě teď vidím, vím, že ani v nejmenším nepřeháněl.“
Úplně před svým princem oněměla a znervózněla.
„Děti!“ zavolal Darian. „Pojďte sem a seznamte se s mužem, který odnesl vašeho otce a vyzvedl mě na svého královského koně, aby mě odvezl do bezpečí, zatímco držel zpátky celou armádu, aby mě zachránil.“
Styxx zvedl ruce. „To jsem rozhodně neudělal.“
„Možná nedržel zpátky celou armádu, ale odvezl mě do bezpečí a vyzvedl mě na svého vlastního koně, zatímco on zůstal a bojoval.“
„To jsem možná udělal.“ Zašklebil se Styxx rozpačitě. „Ale jen proto, že jsem věděl, jak moc se chce k vám všem vrátit.“
Darian ho poplácal po zádech. „Takže výsosti, čemu vděčíme za tu čest?“
„Gaiova rodina trpí nouzí.“
Z Darianovi tváře se vytratilo pobavení. „Jak to?“
„Jeho vdova je moc nemocná. Vzal jsem ji a jeho děti ke Galenovi a vzpomněl si, že jsi říkal, že máš hodně sester, které se pořád poohlížejí po práci jako společnice a sestry.“
„Okamžitě je tam pošlu.“
„Děkuji.“ Styxx vytáhl peněženku.
„Ne, peníze nejsou nutné. Postaráme se o ně na vlastní náklady.“
Styxx mu strčil peněženku do ruky. „Ano, jsou, Dariane. Prosím, vezměte si to za jejich služby.“
Darian zaváhal, než přikývl. „Děkuji, výsosti.“
„Děkuji ti, bratře.“ Styxx ho objal. „Jsou v kasárnách, v Gaiově ubikaci. I když bych velice rád zůstal, raději bych se měl vrátit na sestřinu oslavu, abych neurazil svou nepřítomností ji nebo svého otce.“
„Vyřiď princezně a králi naše pozdravy.“
„Udělám to. Kdybys cokoliv potřeboval, dej mně nebo Galenovi okamžitě vědět.“
Darian mu začal salutovat, pak si ale Styxxe přitáhl do bratrského objetí.
Styxx mu ho oplatil, než se vydal ke dveřím. Když byl na odchodu, přiběhla ke Styxxovi Darianova nejmladší dcera, které mohlo být kolem šesti let. „Výsosti?“
Styxx si klekl vedle ní. „Ano, Eleni?“
Bethany byla v šoku z toho, že zná její jméno, stejně jako když oslovil jmény Gaiovi děti.
„Děkuji, že jste přivedl mého tatínka domů.“ Přitiskla se k němu a pevně ho objala.
Styxx jí vrátil objetí a lehce ji políbil na hlavičku. „Rádo se stalo, akribosi.“
Bethany kvůli způsobu, jakým to řekl, přejel po páteři mráz. Znala ten něžný tón hlasu.
Ta slova.
Ne...
To není možné.
Srdce jí bušilo strachy, když ho následovala tam, kam si šel koupit byliny, které znala víc než dobře. Proč by princ chtěl Nyxin kořen a Onero? Obě byly silné... společně mohly být smrtící.
Styxx s nikým dalším nepromluvil, když se vrátil do paláce, kde teď pobíhali sluhové očekávající hosty. Žádný z nich nevěnoval pozornost princi, když stoupal nahoru po schodech ke svým pokojům.
Odložil byliny na malou truhlu vedle jeho postele, sundal si korunu a položil ji na ně. Rozepnul si chlamys a přemístil se, aby si vzal čistý chiton.
Bethany o ničem nepřemýšlela, dokud si ten, co měl, nesundal a nepotvrdil tak její podezření.
Styxx byl Hector.
Ohromeně si zakryla ústa, když její pohled padl na jeho nahé tělo. Tělo, jehož každý coul znala. Každou jednotlivou příšernou jizvu, která poznamenávala to, co mělo být bezchybnou královskou postavou. 
Přerývaně dýchala a nedokázala odvrátit pohled. Později se bude zlobit kvůli lžím, které jí napovídal, ale právě teď se jí chtělo řvát, když viděla, kolik škody na něm napáchali. Jedna věc byla ty jizvy cítit. Další je vidět a vědět, jak moc byl ostatními zneužíván a zraňován.
A když si sundal zlaté manžety a odhalil jí lacině vypadající amulet, který byl ovinutý kolem jeho zápěstí od doby, co ho naposledy viděla, zalily se jí oči slzami. Ne proto, že byl zrovna tam, kam ho dala, ale protože ho zvedl k ústům a jemně políbil její znak.
V očích měl smutek a slzy, když pohladil její náhrdelník milujícími prsty. „Chybíš mi, Beth,“ zašeptal. „Prosím, vrať se ke mně brzy.“
Začala se v jeho pokoji zviditelňovat, pak se ale zarazila. Co to děláš?
Zuřil by, kdyby zjistil, že...
Lhala?
On jí lhal také. Tohle by proti ní použít nemohl.
Pohnula se, aby ho konfrontovala, pak se ale zarazila, když se otočil a ona na jeho zádech spatřila Apollovu značku. Ne. Nejen na nich... úplně v něm.
Zvedl se jí žaludek.
Bohové neoznačovali lidi lehkovážně nebo svévolně. Umístit značku na lidské tělo bylo znamením divokého vlastnictví. Když se bůh dotkl člověka, který byl označený někým jiným, byl to válečný akt.
A Apollo zcela viditelně označil Styxxe.
Atlantští bohové by ji zabili, kdyby narušila tuhle dočasnou alianci nebo ohrozila jejich pakt s Apollem. Olympan by měl plné právo povolat všechny řecké bohy a zaútočit na ni a na Styxxe.
A Styxx by byl tím, kdo by trpěl nejvíc za to, že dovolil jinému bohu se ho dotknout poté, co byl označen Apollem. Ostatní by se nestarali o to, že neznal její pravou identitu. Bylo to narušení důvěry...
Co jsem to udělala?
Ale moc dobře to věděla. Bezcitně si pohrávala s lidským životem, aniž by brala v úvahu, co to pro pěšáka bude znamenat. Celou tu dobu nevěděla, ani na chvíli neuvážila, že ten pěšák, kterého využila, bylo její srdce.
Trhla sebou, když se jí prohnaly vzpomínky. Kolikrát v bitvě mířila na Styxxovu hlavu? Není divu, že ho nedokázala zabít. Její rány odrážel její vlastní amulet. Ta prvotní moc, kterou vycítila, patřila jejímu otci... právě ta moc, kterou vyzvala, aby Styxxe/Hectora chránila.
Ztuhl a naklonil hlavu na stranu. „Bethany?“
Známý zvuk jejího jméno na jeho rtech jí projel jako nůž.
Styxx si prohrábl rukama vlasy. „Přísahám, že začínám bláznit. Cítím ji, dokonce, i když vím, že není se mnou.“
Jsem tady, lásko.
Natáhla ruku, aby se dotkla jeho ramene, ale pohled na Apollův emblém ji tvrdě zasáhl.
Válka.
Jen kvůli prostému člověku...
Jak by to svým lidem mohla udělat kvůli lidskému muži, který za pár krátkých let stejně zemře? Jeden život nestojí za tisíce dalších.
Dokonce ani ten jeho.
Když s touhle hrou začínala, věděla, že to nevydrží. Že nakonec bude muset odejít a nechat ho žít jeho smrtelný život.
Teď bylo na čase to skončit. Dřív, než oni oba budou pokračovat ve vztahu, který byl odsouzen a zatracen.
Kromě toho, jejich čas k nalezení Apollymina syna se rychle krátil. Měla by se na to soustředit a pomáhat ostatním, zatímco se Apollo připravuje nahradit řecký pantheon.
Oči se jí naplnily slzami, když se na něj naposledy podívala. Tentokrát odejde a nebude se ohlížet zpátky.

„Sbohem, Hectore,“ vydechla, než se vrátila do Katateros, kam patřila. 

33 komentářů:

  1. Dakujem za super preklad

    OdpovědětVymazat
  2. Diky za preklad :-)

    OdpovědětVymazat
  3. Perfektní ! Děkuji mnohokrát za překlad a korekci ! ! !

    OdpovědětVymazat
  4. Za překlad děkuju ale příběh začíná být čím dal horší.

    OdpovědětVymazat
  5. Krasna kapitola. Dakujem za preklad. GabiM

    OdpovědětVymazat
  6. To je tááááková kravka......ale stejně děkuju za skvělý překlad a korekturu.

    OdpovědětVymazat
  7. Díky za překlad, jedna z mých oblíbených kapitol :D

    OdpovědětVymazat
  8. Děkuji za překlad.

    OdpovědětVymazat
  9. ale no Bethany to mu nemôžeš urobiť :( teším sa na pokračovanie

    OdpovědětVymazat
  10. Díky za další překlad.

    OdpovědětVymazat
  11. Dekuji za preklad :)

    OdpovědětVymazat
  12. krásní.....zamilovala jsem se :D

    OdpovědětVymazat
  13. Moc děkuji za překlad! :-)
    Pavla

    OdpovědětVymazat
  14. Mockrát děkuji za překlad a korekturu.

    OdpovědětVymazat
  15. Skoro pláču, co budu dělat příští kapitolu? čím více čtu Styxxe, tím víc nesnáším Acherona. Proč to SK udělala? Já Acherona zboznovala :-( když si ted zpětně přečtu příběhy Temných Lovců, už to nikdy nebude ono, to nedočkavé " jak se má Acheron" Je to u Vás všech stejné? Ted, když si přečtu předcházející díly,ještě jsem všechny nečetla, už to nebude ono. Komu budu fandit v příští kapitole, to jsem moc zvědavá, třeba se Acheron ještě vybarví v dobrém světle, ale prostě nechápu co tím chtěla SK docílit. Vzdyt hlavního hrdinu celé série jsem začala nesnášet :-(

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mám do podobně. Když jsem četla Acherona, tak jsem s ním sympatizovala a bylo mi to líto. Pak jsem začala číst knihy před tím a už tam mi přišel jako sobec. Ve Styxxovi jsem se v tom utvrdila, a zjistila, že je to fakt debil. Jsem ráda, že SK napsala příběh i z druhé strany. Styxxe jsem si fakt oblíbila. Prozatím pro mě nejlepší postava z DH, a to jsem si myslela, že Tallona nebo Valeriuse nikdo nepřekoná :D

      Doufám, že se pan "Dokonalý" alespoň chytne na konci za rypák!! :D

      Vymazat
    2. Sherri tim asi chtela docilit toho, ze kazda mince ma dve strany. Ze nikdy nic neni takove, jake se zda. Musite si holky uvedomit, ze Ash se sice chova jako bastard, ale v te dobe byl neustale pod vlivem drog a opily, protoze tim tupil svoji bolest. A to cloveka zmeni.

      Ale bohuzel, rekneme si to narovinu. Ash je sobec. Pro vsechny ma sve skvele rady o tom, jak maji co delat, ale kdyz prijde na nej samotneho a lidi kolem nej, tak je neuveritelne slepy. Ashovi trva 11 000 let, nez vubec zacne premyslet nad tim, jestli to se Styxxem vazne bylo takove, jak se mu to zdalo. Proste... a to jeste ty oci neotevre sam, musi mu k tomu nekdo dopomoc (je tam "krasna" scena, kdy Ash nadava na Styxxe a ten, s kym mluvi, uz to nemuze vydrzet a vymacha Ashovi rypak v tom, co se Styxxovi skutecne stalo).

      Takze ja nevim... ja Styxxe docetla pred rokem a porad jeste nemam tuseni, jak se k Ashovi stavet. Son of No One, ktery ted vysel a ktereho jsem cetla (btw teste se, je tam TOLIK uzasnych informaci, ja z toho uplne slintala :D), se odehrava zhruba rok a pul az dva roky po Styxxovi - a myslim, ze diky tomu dilu uz zacinam Ashovi postupne odpoustet, i kdyz to bude asi jeste chvili trvat :)

      Vymazat
    3. Tak to se začínám těšit ještě víc, asi je na čase oprášit svoje anglické znalosti :D

      Jako Ash to taky neměl lehký, chápu jak se choval ke svýmu okolí, ale že si nikdy nenechal nic vysvětlit od bratra. No ale to si vlastně nenechala ani Ryssa. Člověk vidí, jen to, co chce vidět, že.

      Ale jak říkáš, třeba taky změním názor, až si přečtu Son of no one. Styxx mi prvně taky nebyl až tak sympatický jako teď. Teď i chápu, proč chtěl zabít svého bratra - poslední zoufalý rezignovaný čin, jen aby měl pokoj.

      Můžu poprosit o mini spoiler? :D Nevystoupí Styxx i v dalším díle někde okrajově? :D Děkuji

      Vymazat
    4. Ee, jeste zdaleka nechapes, proc sveho bratra chtel zabit, pokud si necetla tedy Styxxe v AJ... to pochopis v uplnem zaveru 1 casti :X

      Styxx bude v Son of No One docela dost :) On totiz Cad ma taky tak trochu problem se svym bratrem, tak Styxx mu pomuze se s tim vyrovnat, trochu :D

      Vymazat
    5. Styxx bol spominany (teda jeho buducnost) aj v CoN Illusion, ja som spravila tu chybu ze som si Nicka precitala skor ako Styxxa a trosku (viac) mi to pokazilo prekvapenie na konci Styxxa :-(
      Ale CoN urcite necitajte na preskacku, lebo tie casti na seba nadväzuju.

      Vymazat
    6. a můžu se holky zeptat, kdy máte čas překládat tolik knížek? Bojím se, že vás to jednou přestane bavit a my fan budeme mít útrum :-( Takže Vám moooc děkuju za to co děláte :-) Váš závislák :-)

      Vymazat
    7. Tak kdyz kazdou knihu dela jedna slecna, tak to neni zas tak casove narocne, az teda na Styxxe, ale Monca ho zvlada skvele :)

      Vymazat
  16. nože priblíž trošku o čom je Son of No One, prosím :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mirel, ja nechci spoilerovat :) Je to o bratrovi Thorna (coz neni spoiler, to je uz v prologu! :D), ktery je uvezneny a Jo ho najde a rozhodne se ho samozrejme osvobodit :) Do toho se zapoji Ash i Styxx a je z toho cela kavalerie... tak. A vic nepovim :D A samozrejme je to draci era (coz budou nasledujici jeste 2 dily), takze se tam setkame s novym drakem a Maxem z Utociste, jeeej... celkove se tam objevi hodne oblibene postavy :)

      Jo je z Tabithiny rodiny, takze se muzeme tesit na vsechnu jejich blaznivost a objevi se tam i Talon, z toho jsem mela radost, Fang tam je taky chvilku... proste takove velke pekne shledani konecne :D

      Vymazat
  17. Juuj si ma navnadila, asi sa do nej pustim hned dnes :-) kedze vcera ste mi knizku poslali, cim sa chcem veeeelice podakovat.

    OdpovědětVymazat
  18. Jezisi, som uplne navnadena. Pekna kapitola a super diskusia, kocky. Dakujem.

    OdpovědětVymazat