sobota 20. září 2014

Styxx - 13. únor 9528 př. n. l.



„Jsi ohledně svého manželství pozoruhodně vstřícný. Měl bych se bát?“
Měl bys, kdybych byl střízlivý, starochu.
Styxx při otcově otázce pokrčil rameny, zatímco kráčeli k trůnnímu sálu. „Je to moje povinnost, ne snad? Oženit se a plodit pro tebe a Didymos. To je to, pro co jsi mě vycvičil.“
„Pořád jsem nad tvou lhostejností v šoku.“
Styxx zpomalil, když ucítil, jak se znamení na jeho zádech rozpálilo, až to štípalo.
„Apollo,“ pozdravil jeho otec vesele, když se před nimi bůh objevil. „Jsem rád, že ses k nám připojil na zásnubní obřad.“

„Zásnubní?“
„Styxx se ožení s Egyptskou princeznou.“
Apollo směrem ke Styxxovi vyklenul obočí. Nešlo si nevšimnout žárlivého světélkav jeho očích. „Vážně? O tom jsem neslyšel.“
Styxx věděl, že pokud se o tom zmíní, jen se mu podaří naštvat otce nebo Olympana.
„Vskutku,“ pokračoval otec. „Už přijela a právě bude přijata v trůnním sále. Chceš se k nám připojit?“
„Zajisté.“
Když král pokračoval v chůzi, Apollo odřízl Styxxe. Výraz v jeho tváři říkal, že je z té novinky stejně nadšený jako sám Styxx.
„Jak dlouho o tomhle víš?“
„Asi dva týdny.“
Apollo ho popadl za zápěstí a strčil ho do malého výklenku, kde Styxxe přirazil ke zdi a popadl pod krkem. „Zapomněl jsi, kdo tě vlastní?“
Styxx nespouštěl oči z podlahy. „Tuhle záležitost budeš muset projednat s mým otcem, protože on věří, že je tím, kdo drží moje vodítko.“
Apollo zesílil sevření Styxxova hrdla. „Nechytrač, princi. Nezapomínám na to, jak jsem tě viděl naposledy a na slib, který jsem ti dal.“
Jak by mohl zapomenout? Apollo mu slíbil svůj hněv. Ale to nic neměnilo. „Co ode mě chceš?“
Apollovi se v očích objevil hladový pohled. „Ty víš, co chci.“
Raději budu mrtvý.
Styxx se s povzdechem pokusil odejít, ale Apollo ho znovu přitlačil ke zdi, dost tvrdě na to, aby mu na zádech vytvořil modřiny.
„Pořád ses nenaučil, kde je tvoje místo, že ne?“
„Právě teď je moje místo po otcově boku. Pokud si mě tedy nepřeješ zbít, jenže to pak pro tebe nebudu tak hezký.“
Apollo se zasmál. „Jsi temperamentní. Ale buď opatrný. I ten nejlepší hřebec může být zkrocen.“
Styxxova nálada vzplanula, když se do něj zakously hořké vzpomínky na to, jak byl královským hřebcem. „A také je známo, že shazují a zabíjí své jezdce.“
„Vyhrožuješ mi?“
„Myslel jsem, že mluvíme o koních.“
Apollo popadl Styxxe za bradu a tiskl ho ke zdi drtícím, železným sevřením. „Nikdy si nemysli, že mi můžeš vyhrožovat, člověče.“
„Styxxi? Kde jsi, chlapče?“
Apollo se při zaslechnutí králova hlasu ohlédl přes rameno. „Užij si těch následujících pár hodin, princi. Protože tě ujišťuji, že jsou poslední, které pro sebe na nějakou dobu máš.“
„Už se na to těším.“
„Styxxi?“
Apollo se od něj odpoutal.
Styxx si urovnal oblečení a šel za otcem, který na něj vztekle zíral. „Kde jsi byl?“
„Odpusť mi, otče. Bylo tu něco, čemu jsem se musel věnovat.“
Výraz na otcově tváři naznačoval, že by ho chtěl praštit, ale neopovážil se mu kvůli princezně poškodit tvář. Ačkoliv aby byl upřímný, divil se, že nemá na krku obtisknutý otisk Apollovy ruky.
Následoval otce do trůnního sálu a přesouval se před svou židli, zatímco se otec usazoval na svém místě. Styxx usedl a prohlížel si místnost, aby našel Apolla. Ale boha tam nikde neviděl.
Rozezněly se fanfáry, když se otevřely dveře a dovnitř začalo proudit procesí. Skupina tančících dívek provázela otroky nesoucí truhlice s vzácnými dary pro krále. Jedni po druhých snášeli truhlice kupředu a před otcem je otvírali, aby viděl jejich obsah. Ale to neupoutalo Styxxovu pozornost. Ve dveřích drželi dva obrovští Núbijci tyče, mezi kterými bylo natažené průsvitné plátno, jež odhalovalo křivky princeznina těla. Nesla se jako královna, když je následovala do místnosti.
Když dorazili k trůnům, muži snížili plátno a odhalili tak neobyčejně krásnou ženu, která byla o několik let starší než Styxx. Její tmavá kůže neměla chybu. Měla na sobě černou paruku obtěžkanou tyrkysem a zlatem a její oči byly orámované černou linkou, velice podobnou té, kterou se často líčila Bethany. Kolem jejích paží se obtáčely zlaté náramky ve tvaru hadů a její tenký lněný oděv odhaloval křivky jejího dokonalého těla.
Ale nebyla to Bethany.
A jeho tělo na ni vůbec nereagovalo. Ne tak, jak to dělalo, kdykoliv pomyslel na ženu, která nedbale zahodila jeho srdce.
Styxx se přiměl k úsměvu a vstal. S trpícím srdcem a rozbolavělý sestoupil z pódia, vzal ji za ruku a políbil ji.
Její rty zvlnil pomalý, svůdný úsměv. Díky bohům, že jsi pohledný. Rozhodně by mi nevadilo vzít si kousek z těch paží...
Úleva v jejím tónu ho téměř rozesmála.
„Vítej, princezno.“
A díky bohům, že máš hluboký, mužný hlas, který odpovídá zbytku tvého těla. Držela ho za ruku a lehce se mu uklonila. „Vaše Výsosti.“
Přistoupili její rodiče, byli představeni jeho otci, který pak omluvil Styxxe a Nefertari, aby si mohli promluvit v zahradě s velkým egyptským strážcem za zády.
Styxx si založil ruce za zády, když je tam vedla.
„Slyšela jsem, že jste válečný hrdina, princi Styxxi.“
„Ve skutečnosti jen voják.“
„Och.“ V tom jediném slůvku nechybělo zklamání.
Zatímco kráčeli, rozhostilo se mezi nimi trapné ticho. Styxx nedokázal vymyslet nic, co by mohl říct. Zvláštní, že s Bethany tenhle problém nikdy neměl. Mohli spolu mluvit o ničem celou věčnost.
„Měli jste do Řecka příjemnou cestu?“ zeptal se jí.
Sešla do zahrady, kterou měla ráda jeho matka. „Ano.“
Další trapné ticho.
Nefertari se zastavila a podívala se na něj. „Moc nemluvíte, že ne?“
„Ne.“
„To není nutně špatné... přesto navrhuji, abychom se pohnuli dál.“
„A to jako jak?“
Natáhla se k němu a přitáhla si jeho rty ke svým, aby ho mohla políbit. Styxx zavřel oči, nechával se jí vést, ale nedával do toho srdce. Ano, jeho tělo na ni zareagovalo. Přesto to nebylo takové, jako když držel Bethany. Necítil ohromující potřebu vdechovat její vůni. Položit se na ni a zůstat s ní celou věčnost.
Pořád tam byla.
Nefertari se odtáhla se spokojeným úsměvem. „Jste pro mě přijatelný.“
„Můj otec bude mít radost.“
„A vy nemáte radost, princi Styxxi?“
Ne. Ale nechtěl zranit její city. „Samozřejmě, princezno. Jste dokonalá a nádherná.“
Přimhouřila oči. „Vadí vám, že jsem Egypťanka?“
„Vůbec ne. Vadí vám, že jsem Řek?“
„Myslela jsem, že bude. Ale ne... a vy mluvíte egyptsky neskutečně dobře. Shledávám váš přízvuk a hlas mimořádně příjemný.“
Bylo pěkné vědět, že není úplně odporný. „Mluvíte vůbec řecky?“
„Trochu, ale ne moc. Pomůžete mi se to naučit?“
„Samozřejmě.“ Tak spolu budou moci mluvit alespoň ještě o něčem jiném než o počasí.
Vzdychla. „Takže... Styxxi. Jaké vlastnosti očekáváš od své ženy a královny?“
„Nic zvláštního.“
To ji ohromilo tak moc, že jen zírala. „Nic?“
„Ocenil bych, kdyby mě měla ráda, ale kromě toho ne. Vy máte seznam?“
„Zajisté. Očekávám zdvořilost a to, že budete vždycky dávat přednost mě a mým dětem. I když akceptuji, že budete mít milenky a možná i další ženy, nebudete si je držet v našem domově. Můžete je navštěvovat ve městě nebo kdekoliv, kam si je budete přát umístit. Ale jako vaše první žena, je nechci vůbec vidět ani nechci, aby se pohybovaly v blízkosti dětí, které porodím. Chci, aby se mé děti vzdělávaly v egyptštině stejně jako v řečtině a aby uctívaly moje bohy. Očekávám, že v mé části paláce bude vybudován oltář pro mé bohy a mým osobním kněžím budou poskytnuty jejich vlastní pokoje s plným, neomezeným přístupem k těm mým.“
Teď byla řada na Styxxovi, aby zíral.
„I když nemám nic proti řeckým sluhům,“ pokračovala, nevšímavá k jeho nedůvěře, „žádám, abych měla i egyptské. Očekávám, že mi dáte ráno vědět, pokud se mnou budete chtít strávit noc. Nebudu s vámi spát, kdykoliv budete opilý a vykoupete se předtím, než za mnou přijdete. Mám vůni, kterou jsem si přivezla z domova, a kterou při těchto příležitostech budete nosit. Nebudete na mě zvedat hlas nebo dožadovat se mě v mém soukromém čase. Žádám dvě hodiny denně pro moje osobní volno. Dávám přednost ranním hodinám, ale v případě potřeby mohou být přesunuty.“
„Hodně jste o tomhle přemýšlela, že?“
Zírala na něj. „Děláte si ze mě legraci?“
„Ne. Jen vtipkuji.“
„Nemám ráda vtipy. Shledávám humor urážlivým.“
Super. Žádný smích.
Možná by mohl podplatit Acherona, aby spáchal sebevraždu, takže by oni oba mohli uniknout z jejich společného utrpení...
„Řádně zaznamenáno. Co dál, princezno?“
„Očekávám, že pro mě bude pořád k dispozici samostatný dům a pokoje. Vyhrazuji si právo odmítnout vám přístup do mých pokojů, pokud se mi jakýmkoliv způsobem znelíbíte. Nesmíte se mi snažit se vnutit. Stejně jako vás nepřijmu, pokud budete nemocný nebo neduživý nebo pokud budu mít svoje měsíční krvácení. I když chápu, že mě možná budete chtít čas od času udeřit, nesmíte použít nic jiného než svoji ruku. A nesmíte se mě dotknout v době, kdy budu těhotná. Když porodím, očekávám šest měsíců mimo vaši postel. Budu očekávat půdu jako dar za každého syna a šperky za dcery. Musíte slavit moje narozeniny a vyhlásit je za posvátný svátek.“
„Měl bych přivolat písaře, aby to zapsal?“
„Řekla jsem vám, že nemám ráda vtipy.“
„Myslel jsem to vážně. Nerad bych zapomněl na některý z vašich požadavků, princezno.“
„Žádný strach. Už jsem je pro vás nechala zapsat a přeložit do řečtiny.“ Zarazila se a podívala se na něj. „Chceš o některé z mých podmínek jednat?“
Proč se obtěžovat? Bylo zřejmé, že pro ni jsou mnohem důležitější než pro něj. „Vlastně ne.“
„Pak je tedy přijímáš?“
„Jistě.“
Dobrá... chtěla jsem slabého manžela, kterého budu moci ovládat. Jsem ráda, že vím, že jsi mdlý. Nabídla mu úsměv a vyrazila kupředu.
V čelisti mu divoce zacukalo nad způsobem, jakým ho propustila, jako by nic neznamenal. „Mimochodem, Nefertari, v rozporu s vaším názorem na mě, já nejsem kretén. Důvod, proč nevyjednávám, není ten, že bych byl slabý. Spíš je mi to úplně u prdele a vaše dětinské podmínky mi nestojí za hádání. A mám na vás jeden požadavek. Ať už budeme mít jakékoliv děti, budete jim milující matkou, bez ohledu na vaše pocity vůči mně. Nikdy nebudete žádnému vyhrožovat ani na žádné nevztáhnete ruku. Pokud ano, postarám se o vaši smrt... svou rukou.“
Zírala na něj, když se otočil a vyrazil zpátky do paláce. Bez něčeho dalšího se vrátil do svých pokojů, aby byl sám.
Nalil si pohár vína a otevřel si pytlík s bylinami. Se ztěžklým srdcem shlédl na svou paži, aby se podíval na jizvu, kterou mu udělal otec, když byl chlapec, a pak jeho pohled padl na Bethanin náhrdelník na jeho zápěstí. Mohl by ho odříznout a hodit do ohně, ale nemohl se přimět zbavit se jí tak snadno, jako to udělala ona jemu.
Ale zdálo se, že je to jeho osud... miloval jen ty ženy, které ho nemohly vystát.
Až na Nefertari. Mezi nimi dvěma nikdy nebude láska. Jen královská povinnost a závazek.
A nekonečné útrpné dny bez humoru.

***

O několik hodin později se Styxx pokoušel nadechnout, jak mu bušilo v hlavě z davů lidí, kteří jemu a Rysse, čistě teoreticky, přišli popřát všechno dobré. Ve skutečnosti tu byli proto, aby spatřili boha Apolla, vypili otcovo víno a snědli bohaté banketové jídlo, které jim nosily zástupy sluhů.
Nefertari stála vedle něj, ale s pohledy, které vrhala jeho směrem, by dokázal nechat zamrznout oceán. Přesto jí musel přiznat bod. Zdálo se, že je adeptkou na stejně dobré skrývání pocitů, jak byl on. Společně dokázali nechat svoje rodiče a hosty přitom, že jsou šťastný páreček.
Iluze, které by dost pomohlo, kdyby neslyšel její myšlenky.
Jeho otec povstal. Styxx se přinutil k úsměvu, vstal, pomohl Nefertari na nohy, zatímco Apollo dělal to samé s Ryssou na otcově opačné straně.
Král před jejich hosty pozvedl kylix. „Děkuji, že jste se mnou přišli slavit. Nestává se každý den, aby byl král tak požehnaný. Pozvedněme všichni číše na počest mé jediné dcery, lidské choti boha Apolla, která nyní čeká jeho dítě, a mého jediného syna, který se ožení s egyptskou princeznou Nefertari. Ať jim bohové oběma žehnají a naše země navždy vzkvétají.“
Když se Styxx napil, ucítil tak silnou zlomyslnost, že dokonce přehlušila všechny hlasy, které ho mučily.
Acheron. Vzhlédl a spatřil ve stínech své dvojče, které na ně zíralo.
Bratře, pomyslel si Styxx bezhlesně, můžeš mít tohle všechno s mým požehnáním a vděčností.
Acheronův vztek vzrostl, když se král naklonil a políbil nejdřív Ryssu a pak Styxxe. „Přeji vám, mé milované děti,“ oslovil dav ještě jednou. „Ať jsou vaše životy dlouhé.“
Dav propukl v ohlušující křik. Styxx nespouštěl oči ze svého bratra. Přesně věděl, jak se Acheron cítí. Byla to ta samá bolest, kterou cítil on, když přes zeď svého pokoje slýchával, jak se spolu Acheron a Ryssa smějí.
Řezalo to a pálilo. Ale rozdíl byl v tom, že Ryssina láska nebyla jen na ukázku.

Byla upřímná. 

12 komentářů:

  1. Dakujem za preklad :)

    OdpovědětVymazat
  2. Děkuji za překlad.

    OdpovědětVymazat
  3. Dekuji za preklad :)

    OdpovědětVymazat
  4. Diky za preklad :-)

    OdpovědětVymazat
  5. Super preklad, diky !

    OdpovědětVymazat
  6. Perfektní ! Díky moc za překlad a korekci ! ! !

    OdpovědětVymazat
  7. Dekuju za preklad a korekturu Katka

    OdpovědětVymazat
  8. Dakujem za preklad a za vasu snahu. GabiM.

    OdpovědětVymazat
  9. Díky za překlad.

    OdpovědětVymazat