sobota 27. září 2014

Styxx - 17. leden 9527 př. n. l.



„Jsi připravený?“
Styxx přikývl. „Ne.“
Galen se zasmál. „Na chvíli jsem si skoro myslel, že jsi.“
Styxx se zhluboka nadechl a vyšel z kasáren. Pořád byl velice rozbolavělý a pořezaný na místech, která dokázal zakrýt. Ale horší byl strach v jeho srdci. Neměl ponětí, co ho čeká, až vyjde.
Jak moc poškodil Apollo jeho samotného a vztahy s jeho rodinou? I když ho Galen zásobil vším, čím dokázal, pořád v jeho informacích zely obrovské mezery.
Když se přiblížili k paláci, Galen ho přiměl se zastavit. „Vždycky se můžeme vrátit zpět a nechat tě ještě pár dní odpočívat.“

Nepokoušej mě.
„Můj otec už je určitě neskutečně vytočený. Není potřeba to ještě zhoršovat.“ Stiskl zuby a začal stoupat po schodech, přičemž proklínal architekta pokaždé, když jeden zdolal.
Když dosáhl vrcholu, třásl se bolestí.
Galen stál za ním. „Dej si na čas, jestli to potřebuješ.“
Styxx si otřel z čela pot a vstoupil dovnitř. Být tady teď bylo mnohem divnější, než to bylo tehdy, když se vrátil z války.
To nejdivnější na tom bylo to, že nikdo nevěděl, že nebyl doma. Jsem naprosto nedůležitý.
I když vždycky měl to podezření, čelit skutečnosti bylo mnohem těžší.
„Kde jsi ve jménu Háda byl?“
Styxx si z Galenem vyměnil pohled: ‚Přesně jak jsem ti říkal.‘ „V posteli, otče.“
Králův pohled zintenzivnil, pak ale vybuchl smíchy. „Alespoň jsi upřímný. Věřím, že jsi ji dobře osedlal, co?“
Styxx byl příliš překvapený, než aby odpověděl, když se k němu otec blížil s jiskřičkami humoru v očích. Kdo jsi a co jsi udělal s mým otcem?
Je tohle další podvodník?
Styxx se podíval na Galena. „Nestěžovala si.“
Galen povytáhl obočí.
Moc, opravil se Styxx tiše.
Otec se zamračil, vzal Styxxe za bradu a natočil jeho tvář na stranu, aby si mohl prohlédnout jeho krk.
Sevřela ho ledová panika. Nezmizely snad otisky?
„Musela to být hryzalka. Pořád vidím stopy po jejích zubech.“
Zachvěl se odporem při vzpomínce na Apolla a jeho násilnické krmení. Styxx si zvedl chlamys, aby si zakryl krk.
Otec ho poplácal po paži. „Buď dnes v klidu. Jelikož jsem nevěděl, že se vrátíš, nemám nic naplánované. Zítra můžeš pokračovat ve své obvyklé činnosti.“
Styxx byl zmatený otcovou lhostejností vůči jeho nepřítomnosti. Vedl Galena ke schodům. „Co to bylo?“
Galen pokrčil rameny.
Když dorazili na chodbu, Styxx se zarazil a vyrazil opačným směrem, než ležel jeho pokoj.
„Výsosti?“
„Chci se setkat se svým synovcem.“
„Jsi si jistý, že to zvládneš?“
Přikývl a vyrazil k Ryssině pokoji. Právě když k němu došel, otevřela dveře služka a ukázalamu tak, kam umístili dětský pokoj.
Nebyl si jist, co má očekávat, když vstupoval do pokoje, který služebná právě opustila.
Chůva vzhlédla a zašklebila se nad jeho přítomností, jako by jí bylo špatně už jen z pouhého pohledu na něj. Styxx ji ignoroval, když uviděl chlapce ležícího na zádech na bílé nadýchané ovčí přikrývce. Někdo kolem něj poházel provázky a dřevěné hračky, aby s nimi mohl práskat.
Jeho rty se zkřivily úsměvem, když sledoval to nejrozkošnější dítě, které kdy viděl. Styxx kleskl na podlahu vedle něj. „Ahoj, prcku. Kde máš vlasy?“
Apollodorovy modré oči zajiskřily, když se zasmál a natáhl se po něm.
Styxx ohromený a v mžiku zamilovaný do toho drobného stvořeníčka, natáhl ruku a široce se usmál, když ho jeho synovec popadl za prst a stiskl. „Už teď máš působivý stisk, prcku. Jedno dne budeš divokým válečníkem... nebo budeš alespoň pevně svírat otěže.“ Strašně ho chtěl zvednout a pochovat, ale bál se to zkusit. Apollodorus byl příliš malý. Ale byl úplně dokonalý a vzácný.
Dveře za ním se otevřely. „Co tady děláš?“
Při Ryssině pronikavém, vzteklém zavřeštění se přikrčil. „Chtěl jsem vidět svého synovce.“
Odstrčila Styxxe stranou, zvedla Apollodoruse a odstoupila od bratra, kterého nenáviděla. „Nejsi zde vítán. Řekla jsem ti to. Chci, aby z mého syna vyrostl muž a ne takový zkažený tyran jako jsi ty. Drž se od něj dál, než ho zkazíš.“
Styxx se jí uklonil. „Je mi líto, že jsem tě rozzlobil, sestro. Odpusť mi. Už tě nebudu znovu rušit.“
Viděl na Galenově tváři, že jí chce něco říct, ale Styxx zavrtěl hlavou. Není to potřeba.
Styxx otevřel dveře a našel za nimi Acherona. Bratrovy oči zaplály hněvem.
Ustoupil, aby ho nechal vstoupit.
Acheron ho praštil ramenem a loktem, když procházel kolem něj. „Zatracený bastarde,“ zavrčel si pod vousy.
Styxx se hořce zasmál. „Alespoň jsem prošel v předmětu obecné debility.“
Acheron se k němu otočil.
Ryssa popadla Acherona za paži, než mohl zaútočit. „Nech to být, bratříčku. Nestojí za to, aby ti znovu ublížili. Nestojí za nic.“ Vložila Apollodoruse do Acheronovy náruče a zabouchla Styxxovi dveře přímo před nosem.
Styxx se zhluboka sarkasticky nadechl. „Ach požehnaná rodino. Jak jen jste mi všichni chyběli.“
Viděl, že se jeho vlastní smutek a bolest zrcadlí v Galenových očích. „To bylo zlé.“
Styxx se o tom snažil nepřemýšlet. „Moudrý muž mi jednou řekl, že život, stejně jako válka, není ani dobrý, ani špatný. Prostě jen je. A spíš než si dělat starosti s filozofií, kterou nemůžeš změnit, by ses měl snažit žít, jak nejlépe můžeš.“
„Měl bys kopnout toho starého bastarda do koulí.“
„Jo, ale ty bys mě taky nakopl, a to máš ránu jako splašený kůň.“
Galen si ho přitáhl do otcovského objetí a políbil ho na hlavu. „Pojďme tě uložit do postele, ať se můžeš úplně uzdravit.“
Styxx nadzvedl svůj plášť a ukázal mu krev prosakující skrze jeho obvazy na boku. „Můj bratr má taky pořádnou ránu.“



11 komentářů:

  1. Děkuji mnohokrát za překlad a korekci další kapitolky ! ! !

    OdpovědětVymazat
  2. Dakujem za preklad a korekciu :)

    OdpovědětVymazat
  3. Díky za překlad.

    OdpovědětVymazat
  4. Dekuji za preklad :)

    OdpovědětVymazat
  5. Díky za překlad.

    OdpovědětVymazat
  6. Je strašne smutné, ako dvaja bratia prežijú toľké utrpenie a nedokážu si pomôcť navzájom...
    A to len preto, že každý z nich si myslí, že to jeho je horšie...
    Ďakujem za preklad :)

    OdpovědětVymazat